(19.10 hodin)
(pokračuje Filip)
To, že nepostoupilo to jednání, není vinou Komunistické strany Čech a Moravy. Dokonce si troufám říct, že není vinou ani žádné jiné politické strany, zastoupené v této Poslanecké sněmovně. Ale neochota v tom čase, který byl poskytnut pro nouzový stav, mě fascinuje, s jakou lehkostí to Ministerstvo vnitra vzdalo.
Naše dobrá vůle, pozitivní přístup byl dán také tím, že jsme neustále bojovali o to, jakým způsobem bude využívána vládní rozpočtová rezerva, jestli skutečně bude využita pro boj s pandemií COVID-19. Věděli jsme a říkali jsme to při projednávání státního rozpočtu, že část prostředků, které jsou ve vládní rozpočtové rezervě, bude vrácena do rozpočtu obrany. Ovšem nečekali jsme, že dojde k návratu, který se vůbec netýká toho, co je odpracováno na jiných úsecích, než je úsek Ministerstva obrany. Prostě ta řekl bych svéhlavost některých mi připadá tím skutečným hazardem se životy a zdraví lidí.
My jsme dlouho uvažovali o tom, jestli máme čelit tomu ataku, který tady byl mediálně spuštěn, že my snad budeme odpovídat za zdraví a životy lidí. Já už jsem řekl na jaře loňského roku při prvním parlamentním jednání o prodloužení tehdy nouzového stavu, na jaře 2020, že v ten moment za ten nouzový stav odpovídá nejen vláda, ale i Poslanecká sněmovna. Uvědomuji si to, že to je naše rozhodnutí, kterým to prodlužujeme. Ale očekával jsem, že když máme tu odpovědnost unést, že se k ní budeme všichni chovat tak, že to je naše společná odpovědnost a že pro to něco uděláme.
Ale ta činnost nesměřovala k tomu, abychom společně tu odpovědnost nesli. Část opozice to využila, promiňte mi, jako součást předvolebního boje. Vláda neplnila úkoly, které tam byly jednotlivě při prodlužování stavu dány. A myslím si, že - a teď nechci citovat žádné paragrafy a nejsou ani součástí návrhu na usnesení - že vláda má možnosti.
Komunistická strana Čech a Moravy by nikdy neriskovala zdraví a životy občanů České republiky. Proto jsme si po důkladné právní analýze řekli, že pokud vláda není ochotna dobrovolně na základě dohody naplňovat usnesení, naplňovat své úkoly v rámci nouzového stavu, tak že nezbývá nic jiného, než aby byla postavena před nutnost využít jiné právní předpisy, aby zajistila boj proti pandemii COVID-19 a přitom byla schopna najít větší pochopení u mnohem širší skupiny obyvatel, ale i u těch, kteří momentálně nesou odpovědnost v jednotlivých krajích. Výzva k decentralizaci zapadla zcela, a dokonce pokus centralizovat hygienickou službu tak, že se bude rozhodovat o hygienických požadavcích v nějakém koutu republiky přímo z Prahy, mi připadal absurdní.
Takže nakonec jsme my byli donuceni, abychom vládu vystavili tomu úkolu, který dobrovolně plnit nechtěla. Rozhodli jsme se po zralé úvaze, že už nebudeme prodlužovat nouzový stav. Chápeme, že to znamená pro vládu velké zatížení, ale také chápeme, že bez toho, aby akceptaci jednotlivých povinností prosazovalo více lidí, není možné dosáhnout. Proto bereme na vědomí, že vláda předložila návrh na prodloužení nouzového stavu, ale chceme, aby Poslanecká sněmovna přijala usnesení, kterým uloží - nebo požádá vládu o plnění konkrétních úkolů.
První konkrétní úkol je, aby předložila novelizaci pandemického plánu. Ne tedy pandemický zákon, ten nepožadujeme, ale pandemický plán. To znamená, aby přesně specifikovala nové infrastrukturní podniky, které jsou podstatné pro další plnění úkolů boje proti pandemii. Není to žádný návrh zákona, není potřeba, abychom to projednávali jako zákon například ve stavu legislativní nouze, ale je to plán, který bude mít vláda k dispozici, aby jasně jmenovala podniky, které jsou součástí kritické infrastruktury, kterou na boj s pandemií potřebuje.
Druhý úkol, o který žádáme vládu, aby na svém nejbližším zasedání projednala a předložila Poslanecké sněmovně návrh zákona o bezpečnosti, protože ten návrh tady, promiňte mi, opravdu leží půl roku. Já chápu, že je momentálně v Legislativní radě vlády. Ale to není naše věc, kde je. Je to věcí vlády a je potřeba, aby ho projednala co nejdříve a předložila nám ho, a abychom ho byť ve stavu legislativní nouze tady projednávali co nejdříve.
Za třetí, žádáme ministra zdravotnictví, aby stanovil obecné podmínky pro opatření jednotlivých krajských hygienických stanic k vyhlášení opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Vím, že to má připravené, a děkuju mu za to, co odpracoval ve své funkci. Jsem přesvědčen, že krajské hygienické stanice jsou schopny se toho zhostit. Ne všechny... ne všechny pracují podle mého soudu na úplné profesionální úrovni. Ony řekl bych ne úplně promyšlené změny ve struktuře hygienické služby České republiky jsou poznamenány už od roku 2008/2009, kdy vláda Mirka Topolánka zrušila okresní hygienické stanice, ztratili jsme například laboratoře a další věci. Ano, byla to hrubá chyba, kterou žádná vláda potom už nenapravila. A je tedy potřeba, aby to, co zbylo z hygienické služby, abychom udělali tak, aby to bylo možné. Osobně jsem přesvědčen, že rozdíly v jednotlivých krajích ukazují na to, že primárně odpovědný přístup v jednotlivých krajích byl mnohem účinnější než centrální rozhodnutí, protože konkrétní krajská hygienická stanice bude reagovat na konkrétní situaci v tom kterém kraji a to konkrétní opatření bude také lépe akceptované občany toho kraje a měst, kterých se to dotýká.
Za čtvrté, žádáme ministra obrany, aby projednal s náčelníkem Generálního štábu opatření, které může ve své velitelské pravomoci učinit ve prospěch setrvání příslušníků Armády České republiky ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociální péče. Je to jeho pravomoc. Kolega Ondráček tady dokonce citoval paragrafy zákona. Takže nemyslím si, že je potřeba to mít v usnesení. Ale obecný požadavek Poslanecké sněmovny vůči ministru obrany je zcela namístě. Je to v jeho pravomoci, je to možné. Nemusíme ztratit kapacitu těch, kteří tam momentálně jsou, a také to může udělat.
Za páté, žádáme ministra vnitra, tedy Poslanecká sněmovna, aby přijal opatření, která může učinit v rámci integrovaného záchranného systému pro zajištění realizace, a zejména kontroly přijatých opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Protože jsem přesvědčen o tom, že část těch věcí není dotažena do konce, není jasné, některé složky integrovaného záchranného systému jsou přetížené a jiné nefungují. ***
