(19.00 hodin)
(pokračuje Schillerová)
Vy říkáte, jak byste to vyřešili ve školství, ale teprve teď jsou na trhu ty testy, kde to budou moci žáci brát ze slin. Popisovala tady, tuším, paní poslankyně Aulická, jak její šestileté dítě mělo trauma z odebrání přes štětečky a tak dále. Ono to není ani dospělému člověku moc příjemné a tak dále a celou řadu takovýchto příkladů bych vám mohla dát. Prostě se to odvíjí v nějakém čase a my se snažíme přizpůsobit reálné situaci a dělat to co nejlépe. Víte, vy si vždycky vyberete, jak to dělají perfektně v Rakousku, a pak mi zase říkáte, jak to dělají v Německu. Určitě dělají řadu věcí lépe, ale také řadu věcí hůře. Setkávají se a potkávají se se stejnými problémy, jako se potkáváme my, takže já si prostě myslím, že ani vy nevíte, jak to tam dělají do detailu, nejste tam, jsme tady a tady to zažíváme, takže si myslím, že to jsou takové řeči pro mě o ničem.
Já jsem zažívala - jsem téměř tři a půl roku ministryní financí, předtím jsem dva roky byla náměstkyní pro daně a cla na Ministerstvu financí, takže mám už tady v těch vysokých patrech pětiletku za sebou, to si troufnu, že už mohu něco hodnotit, doufám s velkou, velkou pokorou - a já si vzpomínám, jak se zpolitizovalo EET. Nechápala jsem to, protože jsem jako letitý berní úředník říkala, že to je takový dobrý nástroj v sedmnácti zemích Evropy, ale ještě jsem to nějak byla schopna akceptovat, stejně jako jsem byla schopna akceptovat zpolitizování nějakých daňových věcí, bojovala jsem tady za výjimku vylobbovanou pro pojišťovny a tak dále, stravenkový paušál, mohla bych to tady vyjmenovat, jenom 40 % covidových zákonů napsalo Ministerstvo financí, takže máme tu zkušenost za sebou obrovskou. A tohle všechno jsem dokázala, byť těžce, ale nějak akceptovat a nějak pochopit.
Teď už mi rozum zůstává stát, protože my tady už hrajeme o zdraví lidí, o zdraví našich spoluobčanů, a my tady místo toho řešíme, co by se mělo, citujeme paragrafy, pandemický zákon, tamhleto, tam ono, to se podívejte. A jde nám skutečně o zdraví? Kde padly, prosím vás, a kdyžtak mě poučte, nebo pojďte zpátky k tomu mikrofonu a řekněte to znova, konkrétní návrhy? Kde padlo něco naprosto jasného, co bude dál? Takže to otevřeme, nic se neděje, nevadí vám to, jsme všichni spokojení, nic se nám nestane. A kde to bylo, nějaký tento názor? A já ještě přidám jednu věc, možná to bude zajímat pana předsedu Jurečku - jinak já budu velmi ráda, on tady není, já ty problémy prostuduji, kdybych měla jména, tak se těm lidem ozvu, tak jako se denně ozývám s kolegy stovkám lidí.
Ale ještě vám připomenu jednu věc: s nouzovým stavem končí kompenzační bonus, který tady debatujeme, to víme. Tamhle pan poslanec kýve hlavou. Samozřejmě že mám připravený nový zákon, který dám v pondělí na vládu, který přijde sem do Poslanecké sněmovny, kde už to máme nastaveno jinak, ale teď skončí, než se ten zákon projedná, a já to samozřejmě, říkám druhým dechem, svážu s novelou zákona o státním rozpočtu, protože na to taky někde musíme brát. Ale neslyšela jsem, že byste se tady bavili o tom, jak se zajistí logistika v nemocnicích, co uděláme, jestliže budeme mít přeplněné nemocnice, jestli budeme mít dostatek personálu. Jenom slyším 90 % nemocenské, 80 % nemocenské, ale to je všechno o penězích. A kdybych i ty peníze nechala být stranou a řekla: ano, zadlužíme se, teď je to důležité, uvědomujete si třeba taky takovou praktickou věc, že ohrozíme i zaměstnanost, ohrozíme třeba personál v nemocnicích? I to jsou témata, která musíme řešit, že proti tomu stojí zaměstnavatelé, že musíme pořád vyvažovat všechny tyto věci a brát je na misky vah. To prostě není ta praxe a ten praktický život. A realizace těch problémů, to není o prázdných gestech, to není o patosu, to není o tom, že se tady budeme ukazovat, kdo co by jak udělal a udělal to lépe.
Nechci mluvit dlouho. Já vám řeknu jednu věc. Vy teď, mnohdy zaslepení, promiňte mi ten výraz, už jednoznačně vedete volební kampaň a bohužel chcete za tuhle cenu vzít obrovskou kompetenci této vládě. Ale ta vláda ji nechce proto, aby si uzurpovala nějakou moc - aby tady prostě dělala opatření, která se z povahy naší... Já když to vezmu sama za sebe, to byla nejtěžší rozhodnutí v mém životě zvedat ruku pro omezení základních lidských práv a svobod lidí, nejtěžší. A vždycky jsme vyvažovali a dávali na misku vah, jestli to stojí za to, abychom sáhli k těmto drastickým opatřením, a řekli jsme si: ano, stojí, protože proti tomu jde zdraví našich občanů.
Já si velmi vážím čtyř hejtmanů za ODS a říkám to tady: pan Kuba, pan Červíček, paní Mauritzová a pan Schrek, tuším, jestli se nemýlím, toho posledního neznám. Vážím si toho, že vyzývají a dnes veřejně vyzvali poslance této Poslanecké sněmovny, ať sedí na kterékoliv straně lavice a této místnosti, ať prodlouží nouzový stav, že se dostanou do bezvýchodné situace. Nesmírně si jich vážím a myslím si, že ti, kteří říkají, že to zvládnou - já jim budu moc držet palce, upřímně držet palce, protože toto by neměl být politický boj, tady by se opravdu mělo vždycky v každé chvíli zvažovat, co je ve hře. Já bych jenom chtěla říct opozici, aniž bych vyhrožovala, aniž bych používala silných výrazů, to je k ničemu, já bych jenom chtěla říct, že jde do obrovského rizika a vydává se na cestu, ze které není návratu. Děkuji vám. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní pan předseda Filip, poté v tuto chvíli s poslední přihláškou s přednostním právem pan ministr Plaga. Prosím, pane předsedo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, členové vlády, paní a pánové, budu poměrně stručný, nechci prodlužovat naše jednání, a tak, jak bylo avizováno, předmětem mého vystoupení je zejména návrh usnesení Poslanecké sněmovny.
Komunistická strana Čech a Moravy projevila velkou trpělivost a dobře si uvědomuje, jak dlouho trvá nouzový stav. Požádali jsme při posledním jednání v lednu vládu o poměrně jednoduchá řešení, která se potom mediálně zúžila na to, aby byl nástup dětí do škol. A znovu opakuji: byl to nástup od 1. února, kdy začínaly jarní prázdniny, a ten postup byl tedy odstupňován tak, že to nebylo zatížení pro všechny a najednou. Druhý bod se týkal zejména organizovaných návštěv na venkovních sportovištích, zase se to mediálně zúžilo na skiareály, ale to už je ta mediální zkratka, která je součástí našeho současného života. Když si vezmeme ty ostatní věci, o kterých hovořil Zdeněk Ondráček, tak je jasné, že ani jeden z těch požadavků neměl žádný vliv na státní rozpočet, naopak mohl mít pozitivní vliv na státní rozpočet. Samotný nástup dětí do škol prvního stupně by znamenal, že část těch rodičů, kteří byli vázáni na to, aby byli s dětmi do deseti let doma, mohla jít znovu do práce, a tak nahradit ty, kteří momentálně byli na jejich pracovních místech, například z řad vojáků, policistů, hasičů nebo jiných složek IZS.
Také jsme věděli, že to nemůžeme brát absolutně. A když jsme nedospěli, respektive když jsme dostali příslib, že tak vláda učiní, nečekali jsme, že si to vláda vyloží tak, že nám vyhovět vůbec nemusí a že nebude nic jiného hledat. Dlouhodobým požadavkem Komunistické strany Čech a Moravy bylo právě to, že v době nouzového stavu, který je skutečně vážným zásahem, tak jak říkala paní vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová, budou předloženy některé zákony. A musím říct, že jsem velmi, ale velmi zklamán postupem zejména Ministerstva vnitra, protože návrh zákona, ústavního zákona o bezpečnosti jsme diskutovali od léta, respektive podzimu loňského roku. ***
