(18.50 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Hejtmani a primátor hlavního města mohou vyhlásit stav nebezpečí s jistými omezeními. Krajští hygienici mohou přijímat mimořádná opatření, jako jsou například zákazy návštěv v sociálních zařízeních a nemocnicích, omezování počtu osob na hromadných akcích, rozestupy osob, atd. Co možné není, to je fér dodat, je omezení volného pohybu osob a jejich pobytu na území České republiky. Ano, v 21 hodin už by nemohl být omezený pohyb až do rána. Ale je toto skutečně to, co tak strašně zásadně potřebujeme? Co tak pomůže vyřešit mobilitu lidí, situaci? Jsme si jisti, že tím, že tohle platí, tak situace se zlepšila? Já se to nedomnívám.
Ano, uložení pracovní povinnosti, například medikům a žákům zdravotních škol, by možné nebylo, ale podle mých informací už nejsou využíváni ve zdravotnictví tolik, jako bývali dřív. A tady je možné využít je na dobrovolnické bázi. Je potřeba je vhodně motivovat.
Plošné nasazení vojáků a hasičů, to jest jiného charakteru, než jsem zmiňovala, je samozřejmě o něco složitější, ale řešení už jsem zmínila, existuje.
Omezení vstupu cizinců na území České republiky: ale v situaci, kdy jsme jedni z nejhorších, stabilně, dlouhodobě, jedni z nejhorších vůbec v celé Evropské unii, jsme spíše my rizikem pro ostatní. Takže já si myslím, že tady tohle opatření skutečně není to, na čem závisí vývoj epidemie do budoucna.
Suma sumárum, proč je důležitý dle mého názoru společný postup všech stran ve Sněmovně, je to, že největší problém v této zemi máme s tím, že rapidně klesá důvěra lidí. Je to tady často skloňované. Důvěra lidí je velmi klíčová, v to, aby věděli, proč ta opatření jsou důležitá, že je mají dodržovat a že je to i na nich. Lidé na jaře minulého roku ukázali obrovskou solidaritu, obrovskou schopnost zodpovědnosti. Jenže s délkou pandemie samozřejmě narůstá únava ze všech těch omezení a u obrovského množství lidí se také jedná o ekonomické přežití. Jde o to, jestli zkrátka budou mít z čeho platit své složenky, budou mít z čeho žít.
Je potřeba, abychom je všichni společně požádali o důvěru, abychom všichni společně řekli, že to, co je dnes potřeba dodržovat, prostě dodržovat mají. A proto mi přijde zcela logický požadavek na to, aby - když už i byť jenom na kratší dobu - došlo ke shodě úplně všech. Protože to nejhorší, co se pak může stát, to nejhorší, co se pak může stát, je, že kdokoliv využije situaci pro politizaci a v tom duchu, jak se to dá očekávat, řekne: Podívejte, nedodržujte to, to je nesmysl, často ještě přiživeno různými dezinformacemi, které někteří bohužel i z této komory Parlamentu šíří, tak se vlastně na té situaci bude vymezovat. A to považuji za obrovské riziko.
Zkrátka je důležitá obnova důvěry a v tom evidentně vláda není schopna pokroku, zlepšení. Nebyla toho schopna a situace je naopak čím dál horší. A proto na místě vlády bych činila následující: Snažila bych se vést dialog, ale skutečný dialog, a vést ho se všemi, kdo jsou zastoupeni v této komoře, natolik, abychom společnými silami se za to postavili a dali stranou všechno to ostatní, co podle mě teď opravdu není namístě. Nebyli jste toho schopni, ochotni a neděláte to. To není na nás, my jsme vás k tomu vyzvali, opakovaně s vámi na naše přání jednali. Vy nikoli. Tak se situace zkrátka má a to je konstatování faktů.
Na závěr bych chtěla požádat a vyzvat vládu k tomu, abychom ta jednání vedli, abychom je vedli o konkrétních opatřeních, o tom, zda je možné je revidovat, v čem konkrétně zbavit opatření šikanózních prvků, buzerace s prominutím, v čem se pokusit o zlepšení, a to třeba i formou právě toho, co jsem zmínila - respirátory zdarma pro určité skupiny lidí. My jsme to navrhovali, mimochodem, začátkem září. Ale opakovaně, nikoliv jednorázově tak, jak jste učinili jenom před volbami. Celá řada takových konkrétních věcí: zlepšení ve vakcinaci, jednání s firmou AstraZeneca - už jsme zmínili, jak se to má s několika miliony dávek, které nám byly nabídnuty. Zajímala by mě odpověď pana ministra zdravotnictví, jak se to s tímhle má, jaký je pokrok v této věci.
Pojďme o těchto věcech dál jednat. K tomu jsme dnes na konci toho jednání, byť jsme nedošli ke shodě ohledně nouzového stavu, opakovaně vyzývali. Vyzývám k tomu tedy i zde, z tohoto místa, znovu. Pojďme se neupínat neustále jenom na řešení nouzový stav 30 dní, dva týdny, jeden týden, ale na ta opatření, to, co lidi omezuje v jejich životech, ale to, co také pomáhá případně zvládat tu situaci. Takže k těmto jednáním jsme připraveni. Vždycky jsme byli a věřím tomu, že každý zodpovědný politik, vládní politik takovéto nabídky musí využít.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Budeme pokračovat. Nyní paní ministryně Schillerová s přednostním právem. Připraví se pan místopředseda Filip. Prosím.
Místopředsedkyně vlády a ministryně financí ČR Alena Schillerová: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já nebudu mluvit dlouho, ani jsem si nic nepřipravovala. Já jsem jen tak poslouchala a vždycky, když mě něco napadlo nebo motivovalo něco z toho, co řekli předřečníci, tak jsem si udělala poznámku, pak jsem si ji zas škrtla a udělala jsem si jinou poznámku, takže řeknu vám, co mám upřímně na srdci.
Nouzový stav se nařizuje podle ústavního zákona o bezpečnosti. To znamená zákona, o kterém kdysi tato Sněmovna rozhodla ústavní většinou. To znamená, že byla na něm shoda, ten zákon se určitě projednával dlouho, diskutoval a dává smysl. Připravoval se právě na takové situace, ve kterých jsme. Protože my jsme, ať tady padlo to jakkoliv, my jsme v určité formě válečného stavu, o to horšího, že to je válečný stav s neviditelným nepřítelem.
Takže diskuze na téma, co by se, předčítat paragrafy, které by se měly, co se může nahradit tím či oním ustanovením, si myslím, že jsou úplně liché. Nebo to, že se tady sejdeme a budeme diskutovat o pandemickém zákonu - tak o něm diskutujme, ale nedělejme to na pozadí takového obrovského problému, ve kterém se teď nacházíme.
Jenom pro připomenutí, co se stane od pondělka, kdy končí, tuším, že končí v neděli nouzový stav, jestli se nemýlím. Od pondělka se stane to, že se otevřou maloobchodní prodejny, otevřou se všechny služby a zruší se zákaz vycházení. Určitě z toho celá řada lidí bude mít radost, celá řada lidí vám zatleská, ale když se podíváte na názory odborníků, a já skutečně nejsem epidemiolog, nejsem lékař, nerozumím těmto věcem, jenom naslouchám, čtu, respektuji lidi. Dnes třeba pan profesor Konvalinka, náš známý biochemik, prorektor Univerzity Karlovy, řekl, že pokud dojde ke zrušení nouzového stavu - cituji dnes z médií - tak to, co je dnes na Chebsku, bude v celé zemi. To říká renomovaný odborník a já nemám důvod mu nevěřit. Nakonec říkají to i naši experti z Ministerstva zdravotnictví nebo z Národní rady pro zdraví.
Já jsem to tady poslouchala těch několik hodin a tu nemoc vnímám, a teď promiňte, teď nebudu možná mluvit úplně jako ministryně financí, trošku ji vnímám jako lekci pokory. A tu pokoru jsem tady tedy v žádném případě dnes neslyšela. Ať jsem chtěla, jak jsem se snažila. Slyšela jsem obrovské vystoupení plné patosu, plné prázdných slov, prázdných gest, jak jsme připraveni, jak bychom to dělali lépe. Ale má to jednu velkou vadu. Vy jste nebyli nikdy v té situaci, v jaké jsme my. A my si nestěžujeme, já to naopak beru s pokorou. A beru to tak, že jsem tady teď a musím udělat - a mí kolegové to samé - udělat to nejlepší pro tuto zem. A kdokoliv podá pomocnou ruku, a já neříkám, že děláme všechno dobře - neděláme. Určitě bychom mohli zlepšit komunikaci, určitě celou řadu věcí bychom teď udělali jinak a lépe. Ale prostě už se staly a snažíme se táhnout tu káru dál a přizpůsobovat se té situaci. ***
