(18.40 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Ještě dokážeme pochopit, že na jaře docházelo k velkým chybám. Byla to nová situace a asi všichni by ve vládě nějaké takové chyby udělali. Nikdo nejsme bezchybný, ale k tomu, abychom se z nich poučili, už u vás nedochází. Typickým příkladem - komunikace. Nejenom komunikace směrem k lidem, ale třeba ke starostům, viz příklad uzavření tří měst do karantény, ale neinformování dotčených starostů. To je něco nepochopitelného. To je něco, co se stalo i na jaře minulý rok a vy to zopakujete po několika měsících, téměř roce, znovu. Ti starostové - a jsou i z vašeho hnutí - si pak stěžují, že se to dozvídají až z tiskové konference vlády, že sami bližší informace o něčem takovém nemají. To je neuvěřitelné.
Vy necháváme rozložit Ministerstvo zdravotnictví, to se personálně prostě rozkládá. Odcházejí postupně odborníci, kteří spolupracovali s vládou, už s vámi mnozí nechtějí nic mít. Odcházejí tací, kteří ještě před tři čtvrtě rokem byli dáváni za ty, kteří jsou největšími kapacitami v oboru, kteří nás z té situace pomohou dostat. Vy jste neustále jenom vršili jednu chybu za druhou a tím jste nás do té situace, bohužel, celou zemi dostali. A teď chodíte a říkáte - v tom jste mistři - ti za to můžou. Jednou za to můžou ti, kteří nepřišli, když měli přijít. Pak za to můžou občané, protože nedodržují, co dodržovat mají. Pak za to může opozice, protože kritizuje, nebo cokoli, dosaďte si, znáte to, říkáte to vy.
Těchhle viníků jste označili tolik, ale sami na sebe, na sebe, kteří máte zodpovědnost, v té vládě sedíte, rozhodnutí vy činíte, tak na sebe se neobracíte. Když už, tak jenom opravdu v menších detailech, ale schopnost říct: Ano, potřebujeme pomoc třeba od Německa v případě chebské nemocnice, protože je to prostě blíž než převážet lidi po celé zemi vrtulníky, sanitkami - všichni jsme viděli ty záběry, jak v mrazu tam pacienta do sanitky tlačí, protože jej potřebují převézt do nějaké jiné nemocnice. Ale místo toho, abychom využili pomoc našich spojenců, našich sousedů, tak úpěnlivě děláme všechno pro to, abychom nemuseli tímhle přiznat - nebo vy jste nemuseli přiznat - že ta situace je až takhle vážná, protože to by to přiznání bylo.
Pak je slib tří lékařů naplněn až se skoro týdenním zpožděním, ještě k tomu ne naplněn zcela. A takovýchto věcí, takovýchto konkrétních příkladů jednotlivých selhání tady můžeme snášet spousty, včetně vakcinace, toho jediného světla na konci tunelu, které máme, protože opravdu nikdo nechceme žít v trvalém lockdownu. Na to si opravdu nikdo nechce zvykat, věřím, že ani vy ne. A přesto tady leží několik dní na skladech již dovezená vakcína místo toho, aby byla aplikována těm nejohroženějším, těm, kteří mají mít teď na ni nárok, seniorům nad osmdesát let, rizikovým skupinám. Ti čekají, mnozí se obávají, jestli na ně vůbec ještě vakcína vyjde, mají z toho opravdu obavy. Běžte se jich zeptat, jak to je.
Řekněte i třeba pracovníkům seniorských linek, s jakými dotazy jim lidé volají v posledních týdnech. Tyto obavy tam vyjadřují a pak se dočtou a vědí, že tady je několik dní ta vakcína na skladě nevyužita, není aplikována, nedostane se k nim. Já pro tohle mám a těžko nacházím slov. Mně je vlastně strašně líto, že jsme se do téhle situace museli dostat. Skutečně mě to velmi mrzí, protože my se snažíme o to, abychom zamezili takovýmto scénářům, takovýmto katastrofám, které tady právě teď probíhají.
A to, že jste nebyli ochotni a následně ani schopni si získat podporu pro nouzový stav, vlastně vypovídá o tom, že už tato vláda neexistuje, nemá tady svoji většinu. Na jednání zaznělo, že také je důležité, když už my chceme řešit i kompenzace postiženým živnostníkům, podnikatelům, těm, kteří teď krachují, kteří jsou na dně, tak že musíme zvednout ruku také pro změnu rozpočtu. To tam opakovaně vznášel jak pan premiér, tak pan ministr Hamáček. Ale tady to je zase další taková past a já bych se jí chvíli ráda věnovala, protože to je přesně vaše logika uvažování - pojďte nám pomoci, když už nám teče totálně do bot, ale nekoukejte nám příliš pod prsty a nechte na nás, jak to všechno v detailu bude vypadat.
Proč to nemůžeme udělat, je logické. My nemáme možnost ovlivnit, kam všechny výdaje státního rozpočtu půjdou. Kdyby totiž v situaci, kdy už jsme zadluženi až po uši a ještě zadlužování bude zcela jistě pokračovat, jsme měli možnost a vy jste akceptovali, třeba při projednávání rozpočtu, naše pozměňovací návrhy, tak je to trochu jiná věc. Ale k tomu samozřejmě nedochází a nedošlo. Kdybychom viděli vaši snahu přehodnotit, kam výdaje mají jít, tak by to také bylo o něčem jiném. A vy byste mohli udělat ta gesta.
Například stále máme slevy na jízdné v situaci, kdy pro seniory, nejohroženější skupinu, nejste schopni třeba zajistit zdarma respirátory FFP tak, aby se nemuseli obávat nákazy, tak, aby mohli být třeba ve styku s nějakými dalšími lidmi, aby si mohli jít nakoupit, ale slevu na jízdné, to tam stále v tom rozpočtu máme. Proč už dávno není stopstav na státní úředníky? Proč nabíráme další? Proč prostě neděláte kroky k tomu, abyste ty rozpočty také stabilizovali? Jak můžete vlastně v únoru říct, že nemáme peníze, pojďme se bavit o změně rozpočtu? To by mě velmi zajímalo, jak tahle situace vůbec mohla nastat, když jsme teprve začátkem, v druhém měsíci tohoto roku.
Víte, dnes na tom jednání - a je to otázka na pana ministra, už tady zrovna není, pan ministr Zaorálek se tady... á, tady jste - pan ministr Zaorálek tady dnes jmenoval, horlivě se rozčiloval, jak bude každých čtrnáct dní připomínat, že my máme na rukou tu krev, tak toto avizoval a takto si nás tedy vzal do úst, lidově řečeno. To bychom mohli otočit i tak, že těch více než 17 500 obětí, které máme doposud a které jdou na vrub této vlády, tady začneme vyjmenovávat. Máme to taky dělat? To snad nemůžete myslet vážně, že my budeme nést podle vás, jste v rétorice pana premiéra, odpovědnost za všechno, co se od teď stane.
Já vám tady vrším jeden příklad vaší neschopnosti za druhým, jeden příklad toho, kdy jste neochotni se poučit z chyb, které děláte, neochotni se vůbec bavit, s kýmkoliv včetně nás, ale to, že jsme vůbec to jednání vyvolali - já bych vám moc přála, abyste na něm dneska všichni byli. Opravdu bych vám to moc přála, nebylo to příjemné. Nebylo to příjemné zjištění, že jsme v rukou lidí, kteří jsou bezradní, kteří už nic jiného než to, že prodlouží nouzový stav, ale nebudou řešit, jaká konkrétní opatření v něm budou používána, tak vlastně to jim stačí. Za tři týdny bychom tady byli úplně ve stejné situaci, úplně ve stejné debatě.
A když už se tedy zaklínáme tím fetišem, jak to bylo nazváno, nouzovým stavem, tak si pojďme říct, co lze i bez nouzového stavu. Občas se zase mystifikuje, používají se informace, které nejsou úplně pravdivé, a je potřeba si tedy uvést věci na pravou míru, co lze na základě naší platné legislativy. My bychom byli rádi, kdybychom měli legislativu, a jak jsem říkala, krizový zákon novelizovaný, který by umožnil některé věci právě bez nouzového stavu ještě navíc, ale to jste nestihli, neudělali, tak se pojďme bavit jenom o té legislativě, kterou tedy máme. Bylo by možné i nadále uzavírat školy, mateřské, základní i střední, anebo omezovat jejich provoz. Bylo by možné nařizovat ochranná opatření, jako jsou roušky a dezinfekce. Bylo by i nadále možné omezovat provoz ubytovacích a stravovacích služeb, omezovat divadelní, filmová představení a sportovní akce.
Co se týče armády, nejčastěji skloňovaného argumentu: v létě jsme byli bez nouzového stavu a armáda vypomáhala, protože náčelník Generálního štábu může na žádost měst a obcí uvolnit vojáky i bez nouzového stavu. To legislativa umožňuje. ***
