(18.30 hodin)
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, k nouzovému stavu už jsme tady měli dlouhé hodiny debat, už se možná počítají i na stovky, a ta situace se periodicky opakuje, protože vždy se ptáme při prodlužování... (Odmlčuje se pro hluk v sále.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já vám rozumím, paní poslankyně. V sále je teď velký hluk, protože kolegové, kteří dorazili, zase odcházejí, čemuž rozumím. Posečkáme, až se situace v sále zase uklidní. Prosím ty, kteří chtějí odejít, aby odcházeli v klidu, a ty, kteří chtějí poslouchat, aby se ideálně usadili a věnovali pozornost projevům... Tak, myslím, že můžeme pokračovat. Prosím.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: No, já tomu tedy příliš nerozumím, protože si myslím, že tady nejednáme o úplné banalitě, nicméně vždycky při těch jednáních probíhala debata o konkrétním plánu vlády, co s nouzovým stavem chce činit. Jedna strana, tedy opozice, se ptala, druhá strana, tedy většinou vláda, zastoupená v lepším případě jedním z ministrů, panem ministrem zdravotnictví, tu a tam na něco odpověděla, ale na celou řadu věcí odpovědi nenachází. A takto podobně, velmi podobně vypadalo i jednání, které jsme iniciovali. Opravdu to je důležité zdůraznit, že jsme jej iniciovali my jako opozice, s panem premiérem a zástupci vlády, abychom se o dnešním prodlužování nouzového stavu bavili včas.
První jednání proběhlo v úterý, nevedlo k žádnému výsledku. To druhé, které proběhlo dnes nadvakrát, na dva pokusy, nevedlo opět k žádnému výsledku, přestože už z úterý bylo zřejmé, že se opět budeme ptát na plán. Tak ani dnes, dva dny poté, nebyl představen záměr, co vlastně vláda přesně hodlá dělat, jaká konkrétní řešení nabízí na tu - alespoň dle čísel - zatím beznadějně se tvářící situaci. Proto s tím plánem přicházíme my.
Tato vláda je příčinou celé řady těch věcí, ve kterých se dneska nacházíme, tudíž asi nemůže být řešením. Vy jste před krajskými volbami dali životy a zdraví lidí všanc místo toho, abyste včas zavedli účinná opatření. Dali jste zkrátka nad životy a zdraví právě své volební zisky. Roušky a respirátor byly asi zhruba na použití během jednoho týdne maximálně pro nejrizikovější skupinu zranitelných seniorů, jak paní ministryně Schillerová ráda říká, babiček a dědečků, tak ty jste poslali také před volbami, pak už nikdy. A to přesto, že se situace rapidně, ale opravdu rapidně zhoršila.
Pan ministr Zaorálek tady dneska říkal, ať se probereme. My jsme také volali a křičeli - i tady - vládo, prober se! Připomenu, že to bylo začátkem září a byli jsme před druhou masivní vlnou epidemie. Co udělala vláda? Vláda se nejenom že nehodlala bavit s námi, tak jako to předvádí celé měsíce, ale zejména neudělala důležité kroky, které měla, a které dělala, tak ty dělala jen na oko právě proto, aby nepřiznala závažnost situace. A to se s námi veze od té doby až doteď a ten průběh všichni vidíme.
Legendární výroky ze září, že je třeba konečně schválit zahrádkářský zákon, to už snad v téhle zemi slyšel úplně každý. A jaká je realita? Že zákon, který nám na září byl slíben, nejenom slíben, ten byl dokonce usnesením této Sněmovny, i vašimi hlasy, vyžadován, tedy krizový zákon, jeho novelizace, abychom pořád nemuseli opakovat debatu o prodlužování nouzového stavu, ale mohli jsme se bez něj obejít, tento zákon doposud ještě neschválila ani samotná vláda, kdežto ten zahrádkářský už jsme tady posunuli Senátu a ten už schválený máme. To jsou priority, skutečné priority této vlády.
Od té doby jsme se tady sešli nesčetněkrát. Od té doby jsme tady měli i mnoho mimořádných schůzí, které jsme často vyvolávali my jako opozice. Od té doby bylo dost času na to, tuto legislativu nejenom dobře připravit, projednat, ale zejména tady schválit. Realita je taková, že se to nedaří. Stejně tak si neumíte poradit s kurzarbeitem, stejně tak si neumíte poradit s tím, že tady je od opozice pandemický zákon. Nehodláte o tom jednat. Je tady odškodňovací zákon, opět z pera opozice. Nehodláte o tom opakovaně jednat. Nehodláte se ani bavit, nastartovat tu diskuzi. To vám neustále vyčítáme a snažíme se, opravdu velmi se snažíme vám vysvětlit důležitost těchto kroků, ale jste hluší a slepí.
Dnes na jednání zaznělo hned několik důležitých věcí a já, byť nemám ráda vynášení informací ven z interních jednání, považuji to za ne úplně korektní, tak vzhledem k jaké situaci se vyjadřujeme a o čem tady jednáme, si myslím, že je důležité některé věci zmínit.
Zaznělo z úst pana ministra vnitra, že z nouzového stavu se stal jakýsi fetiš. Souhlasím s vámi. Skutečně jste z něj fetiš svým způsobem udělali právě proto, že se odmítáte bavit o jednotlivých opatřeních, o jejich vyhodnocení, na základě jakých fakt je činíte, jaká data vás k tomu ponoukají, ale bavíme se pořád jenom o tom, jestli ještě 30 dní, ještě dalších 30 dní atd. Před čím bychom tady stáli za další měsíc nebo třeba 28. února, pokud by došlo ke kratšímu prodloužení? Před úplně tím samým jednáním a tou samou debatou: nouzový stav, na jak dlouho, ale ne o jednotlivých opatřeních. To jsou ty klíče k řešení situace. To, jestli je lidé dodržují, nebo nedodržují, závisí ve velké míry na tom, jestli jim rozumí, jestli umíte vysvětlit, proč je důležité je dodržovat, jestli umíte říci, na základě čeho jste dospěli k tomu, že zrovna tohle bude funkční řešení. Ani k tomu nedochází, i když vás o to opakovaně vytrvale žádáme.
Víte, to jednání, které dnes probíhalo - a pan premiér se na něm v mnohých ohledech možná i snažil dle jeho mínění odpovídat na otázky - bylo vlastně takovou diskuzí, paralelní diskuzí o úplně dvou rozdílných věcech - my o voze, on o koze. Bylo to úplně přesně v tomhle duchu. Těžko se to vysvětluje a moc bych vám přála - nejenom vám poslancům, i vládním poslancům zejména, protože vy tady často pak kroutíte hlavami, když k vám promlouváme, krčíte rameny a tak různě se pochichtáváte pod rouškou, ale i občanům bych moc přála, aby viděli, jak takovéhle jednání o takhle závažné věci, kde se jedná o životy lidí, kde se jedná o ekonomické přežití, kde se jedná o skutečně krizovou situaci, jaká tady nebyla, jak takové jednání probíhá.
Za prvé to, že jsme ho vůbec museli vyvolat my z opozice, to je samozřejmě něco, co je zcela nepochopitelné. Vláda potřebuje nouzový stav, ale opozice se domáhá toho, aby se o tom s ní vůbec někdo bavil. Z toho plyne jediné, že vláda nemá zájem o to, aby kdokoli podpořil nouzový stav. Když už tedy se nám podaří dobýt do těch dveří, které jsou na několik zámků zamčené, tak ta debata není v tom smyslu: pojďme tedy konstruktivně řešit, jak dál, ale je ve smyslu: dejte nám aspoň dalších čtrnáct dní, ano, situace je vážná, ano, udělali jsme nějaké chyby - dojde sice k uznání, posypání si hlavy popelem, ale nejde o to, bavit se opět o tom, o čem chceme - opakuji, že to je diskuze nad jednotlivými opatřeními.
TOP 09, ODS a KDU-ČSL už několik měsíců pracuje v rámci takzvaného AntiCovid týmu na tom, aby nejenom oponovala a snažila se o vylepšení vašich návrhů, ale sama přicházela proaktivně s našimi návrhy řešení. My plán máme. My ten plán neustále nabízíme, každý týden, s pravidelností, která je už železná. Jsme zkrátka těmi, kteří se snaží situaci pro občany této země řešit ku prospěchu nás všech. Ne opozice, nás všech. Ale k tomu jste neustále skeptičtí, hluší a slepí. A dochází ke standardním a velmi periodicky se opakujícím problémům, které jsme znali z jara. ***
