(15.20 hodin)
(pokračuje Blatný)
Pravděpodobně nepůjdou ani žádné děti do škol, protože to situace nedovolí. Okolní země se nás začnou bát a zavřou hranice. Postupně s největší pravděpodobností hejtmani v jednotlivých krajích vyhlásí stav nebezpečí a nakonec si zde opět všichni odsouhlasíme, že je potřeba nouzový stav. Mezitím ale přijde řada našich příbuzných o život. Ať už kvůli koronaviru, nebo kvůli jiným nemocem. Lékaři a sestry nápor nezvládnou fyzicky ani psychicky.
Anebo nouzový stav dnes společně ještě prodloužíme. Do 14 dní předložíme Sněmovně po konzultaci s poslaneckými kluby návrh pandemického zákona, který bude - a pevně tomu věřím - o něco lepší právní úpravou, než je stávající situace. Budeme dále pracovat na tom, aby se mohly děti v březnu vracet do škol. Zapomeneme na rozpory, společně se dohodneme na rozpočtu a budeme dále kultivovat systém kompenzací a opatření. Mezitím budeme dále očkovat a pokračovat v běhu cílovou rovinkou. Uděláme všechno pro to, aby se z nynějších ohnisek nákaza nešířila do celé země, a budeme bedlivě monitorovat případné nové mutace. Nebudeme tedy ještě nějaký čas chodit do obchodů ani ke kadeřníkovi, ale nadále budou místa pro překlady pacientů. Lidé budou umírat méně a hranice nebudou zavřené.
Zvažme proto, prosím, dnes velmi dobře, kterou cestou se společně vydáme. Je to naše společná odpovědnost a myslím si, že bychom lhali sami sobě i těm, kteří nás do této Sněmovny jako své zástupce vyslali, kdybychom říkali něco jiného. Děkuji vám a věřím, že se rozhodnete podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Já vám za sebe slíbím, že budu i nadále dělat všechno pro to, aby se situace lepšila, abychom spolu všichni uměli a chtěli mluvit a abychom tak udělali skutečně to nejlepší pro občany této země. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministrovi zdravotnictví Janu Blatnému a otevírám rozpravu. Jako první se do ní přihlásil s přednostním právem Ivan Bartoš a po něm se připraví Tomio Okamura. Zatím mám devět přihlášek s přednostním právem. Máte slovo, pane předsedo.
Poslanec Ivan Bartoš: Já vám děkuji. Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane premiére, vládo, pane předsedající, já bych začal možná tím, co jako první zmínil zde ve svém projevu i pan premiér Babiš. Já jsem mu v sobotu napsal, že bych se s ním rád spolu s Vítkem Rakušanem sešel. Proč jsem to udělal? Abych s ním diskutoval nouzový stav? Ne. Sešel jsem se s ním, protože jsem viděl, co se chystá na pondělní jednání vlády, že čísla stále rostou a že vláda nehodlá s tímto trendem nic jiného v danou chvíli dělat.
Pan premiér tady říkal, jak nikdo nepřináší konkrétní návrhy. Když se podívám zpětně na ten rok, co jsme strávili s covidem, tak každý jeden návrh, který přišel od Pirátů, ale věřím, že i od dalších lidí z opozice, byl vždycky v kontextu projednávaných věcí, byl vydiskutovaný a vládě předložený, aspoň za nás, vždy kompletní. Uvedu pak třeba jeden příklad, pandemický zákon, a kdybychom se chtěli bavit, co kde zaznělo, o tom dneska pan premiér řekl, že moc neví, co ten zákon vlastně má řešit, ale to nechme stranou.
Já jsem se s premiérem sešel. Vezmu si jednu věc, kterou jsem s ním chtěl řešit, abych ilustroval, jak to funguje. Byl bych strašně rád, kdybychom ty věci mohli řešit s konkrétními ministry, což jsme se doposud snažili, ale ministři vám toho hodně slíbí, možná i mají dobrou vůli, ale jakmile ta věc přistane na vládě, tak asi nějakou výrazně špatnou koordinací to zapadá. Já jsem za panem premiérem přišel s jednou věcí, která tíží občany České republiky a která má významný vliv na šíření pandemie v České republice. Přinesl jsem mu k tomu analýzu, kterou jsme poslali panu ministrovi Blatnému, která se opírá o tvrdá data a fakta. Ta otázka byla jednoduchá: proč, ačkoliv Česká republika je v lockdownu, v tvrdém lockdownu, který se skládá z řady opatření vyhlášených v nouzovém stavu - některá ta opatření nemusí být pod nouzovým stavem, ale k tomu se asi dneska dobereme - a říkám mu, pane premiére, podle této studie a podle tohoto návrhu Češi nemohou chodit do karantény a nechtějí chodit do karantény, protože jsou solidární k sobě navzájem. Tady od vás zaznělo, jak manželka nenahlásila manžela na hygieně. A víte, proč ho nenahlásila? Protože když skončí doma dva lidi v karanténě a každý má fakticky padesát procent platu, když jsou zaměstnanci, anebo jeden z nich je ičař, co po vašem dnešním hlasování nemá stále nic, tak ti lidi na konci měsíce nezaplatí nájem. Nezaplatí... tady za mnou mluví... nezaplatí nájem, nezaplatí proud. Já mám souseda, kterého po dvou měsících neplacení nájmu... mu normálně rozvázal smlouvu a ten senior skončil na ulici. Bydlel vedle Riegráků, teď bydlí v charitě. Aspoň že ta charita existuje, kde z důchodu těch sto korun - nebo kolik tam stojí přenocování - může dát a nemrzne venku.
Tohle řešíme. To jsou rodiny, které normálně fungují, co mají třeba doma dítě na distanční výuce. Z čísel z Rakouska, kde je covidová nemocenská na vysoké úrovni, na sto procentech - ani to jsme nechtěli, chtěli jsme devadesát procent - tak tam lidé jdou do karantény, protože vědí, že je to nezlikviduje, zatímco průměrný kontakt člověka v České republice je tři až pět kontaktů na člověka při běžném provozu - tady v Poslanecké sněmovně je těch kontaktů asi více - tak celorepublikově vykazujeme po shledání toho člověka covid pozitivního 0,8 a v Plzeňském kraji 0,2. Tolik oficiálně v průměru člověk nahlásí kontaktů. Takže když vám ten den vyjde 7 000 pozitivních testů nebo 10 000, tak byste měl očekávat, že do karantény půjde zhruba 20 000 lidí, a ono jich chodí 5 000.
Takže ačkoliv máme zavřené školy, máme zavřené obchody, to zásadní, že lidé prostě nenastupují do karantény, protože by neměli za co žít, jste řešit nechtěl nebo jste to tam ode mě slyšel poprvé. Přitom paní ministryně Maláčová vládní návrh už tam předkládala, my jsme tohle probírali už před pěti měsíci, že jste si to poslechl teď od nás poprvé, já tomu nevěřím.
A teď abychom věděli, jak to pokračuje. Paní ministryně Maláčová tento návrh přinesla do Sněmovny. Je tam konsenzuální návrh, že s tripartitou vyjednáno 375 korun. To je dobře. Většina lidí v České republice nemá... má plat třeba do - teď nevím, kolik je průměr, ale abych řekl - pokud bychom řekli, že nějaká hranice bude 25 000 hrubého, potom tedy čistého 375 korun za 10 dní to tak nějak do existenčních nákladů dorovná. To ten člověk nosí domů.
Ale když je rodina, co nosí domů peněz víc, bydlí v dražším pronájmu, mají leasing na auto. Protože to není vypočítané z jejich příjmu, ta nemocenská, tak oni stejně peníze na konci měsíce dohromady neposkládají. Ale procentuální varianta neprošla. Dnes jsme mohli schválit - a v České republice je milion lidí pracující na IČO, my jsme jim v té první vlně tady horko těžko... a děkuji Mikulášovi Ferjenčíkovi, Olze Richterové a děkuji paní ministryni Schillerové a asi paní ministryni Maláčové - tak jsme se tedy dohodli, že těm lidem aspoň ošetřovné dáme, když už doma hlídají děti, které nemohou do školy. V tomhle návrhu dnes Sněmovna mohla schválit ty ičaře, to se nestalo. Faktem je, že to tedy paní ministryně Schillerová navrhne na vládě, vláda to sem předloží příští týden a budeme o tom hlasovat ve čtvrtek.
Takže to je ta spolupráce, ta nutnost řešit ty věci teď hned: dejte nám ještě čtrnáct dní. A my prostě neděláme handl za nouzový stav. My devět měsíců... my jsme vám dali tenkrát plán, budoucnost řešíme teď. Když jsem k vám přijel v neděli s Vítkem Rakušanem, tak jsem vám položil pět rozpracovaných věcí, týkajících se zdravotnictví, týkajících se návratu do škol, bavili jsme se o možnostech testování, to jsou všechno konkrétní věci, to nejsou nějaké nahozené věci na tiskovku. Já jsem vám dneska ráno dal, ještě tedy našim ministrům, zase nějakou strategii, kde třeba je i strategie očkování, kde jsou parametry pandemického zákona v bulletech, abyste to nemusel číst celé, já tady nechci, abyste studoval paragrafy každého zákona do posledního detailu, to jsou všechno konkrétní návrhy.
Takže tu bramboračku - a já to slovo použiji - z toho děláte, pane premiére, nejčastěji vy. Já bych byl rád, kdyby ministři, kteří když si s vámi sednou ke stolu a řeknou: Dobře, to se nám jeví jako rozumné - my s nimi třeba strávíme několik odpolední na ministerstvu nebo telefonicky nebo jako na setkání s panem Blatným - tak pak nezvedli takhle ruce: No jo, my víme, ale nic z toho nebude. Takže ta komunikace, o které vy tady hovoříte a já čekám, kdy většina lidí uvidí, že prostě tak, jak vy to rýsujete a jak to vykládáte, to není, bude skutečná, že to nebude: Doteď jsem měl tady partnera, proto jsem se s vámi nemusel bavit, ale teď vám za 14 dní vše splním. ***
