(10.40 hodin)
(pokračuje Schillerová)
Dále zde zcela absentuje snaha předcházet překrývání a duplicitám podpor již poskytnutých ze strany vlády a té, kterou má tento zákon nově umožnit. Individuální náhrady proto považuji v dané situaci za jednoznačně vhodnější nástroj. Míra následků pandemie je totiž u každého podnikatelského subjektu různá. Najít křehkou rovnováhu mezi jednotlivými segmenty ekonomiky je velice obtížné, nicméně vláda se rozhodla na tuto výzvu nerezignovat a zhostit se jí co nejlépe. Proto jsme zvolili v této bezprecedentní situaci cestu na míru šitých vládních opatření, a ne cestu na první pohled jednodušší plošné náhrady zakotvené velmi obecně v zákoně. Naší snahou bylo a je nerezignovat na propojení pomoci se skutečnou situací konkrétních podnikatelů a firem a zároveň minimalizovat riziko neoprávněného vylákání finančních prostředků ze státního rozpočtu.
Návrh dále obsahuje celou řadu podstatných legislativních nedostatků, což může být dáno tím, že se jedná o poněkud horkou jehlou šitý poslanecký návrh. U materiálu předloženého kterýmkoliv z mých vládních kolegů bych trvala alespoň na snaze vyčíslit rozpočtové dopady návrhu zákona. Pouhé konstatování důvodové zprávy, že dopad návrhu zákona na státní rozpočet bude negativní a konkrétní výši lze obtížně predikovat, znamená výsměch jakékoliv snaze Ministerstva financí o zodpovědné plánování výdajů a salda státního rozpočtu, kterého se přitom opozice nezřídka hlasitě dožaduje. Stejně tak není z předlohy jasné, zda by měly být kompenzace vypláceny z rozpočtových kapitol orgánů vyřizujících žádosti o kompenzace, nebo z kapitoly Ministerstva financí, nebo z kapitoly Všeobecná pokladní správa. A v neposlední řadě pak k závažným nedostatkům návrhu patří absence řádného nastavení procesního režimu, kdo a jak by vyřizoval žádosti o poskytnutí státní pomoci podle tohoto zákona. A musím zdůraznit, že takzvaný rozhodující orgán, jak jej definuje předkladatel, nemůže být určen usnesením vlády. Takový postup by totiž byl v rozporu s článkem 79 odst. 1 Ústavy, z něhož vyplývá požadavek, aby působnost správních orgánů byla stanovena jednoznačně zákonem.
Vzhledem ke všem těmto závažným nedostatkům předkládaného návrhu nepovažuji ani jako právnička, ani jako ministryně financí za vhodné, aby tento návrh dále pokračoval legislativním procesem. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní místopředsedkyni vlády a ministryni financí Aleně Schillerové. Nyní vystoupí s přednostním právem pan poslanec a předseda klubu Vlastimil Válek, připraví se paní předsedkyně Pekarová Adamová. Máte slovo, pane předsedo.
Poslanec Vlastimil Válek: Děkuji, pane předsedající. Je těžké přesvědčovat přesvědčené. A já si nemyslím, že tady nejsou nepřesvědčení, že každý už předem ví, jak bude, nebo nebude hlasovat, zda schůzi podpoří, nebo nepodpoří. Ale já bych přesto chtěl říct, proč si myslím, že by bylo dobré tuto schůzi podpořit a projednávat tyto zákony a alespoň některé z nich se pokusit ku prospěchu našich občanů dostat do řádu naší republiky tak, aby platily co nejdříve. Zmíním se o dvou.
Domnívám se, že pokud opravdu seriózně myslíme to, že podporujeme naše mladé, že chceme podporovat vědu, že chceme podporovat výzkum, pokud opravdu v našich řadách je řada bývalých anebo současných akademiků, kteří to myslí v tomto směru vážně, tak zákon o korespondenční volbě je tou cestou, jak tomu pomoci. Máme Erasmus, máme doktorandy, máme docenty, profesory, máme spoustu vědců a výzkumníků, o kterých chceme, aby pracovali v zahraničí, aby tam získávali zkušenosti a vraceli se k nám. Jenže oni v době, kdy volíme a kdy probíhají volby, tuto možnost nemají. My jim velmi komplikujeme možnost volit. Jsou to většinou lidé velmi odpovědní, kteří chtějí volit. Jsou to lidé, kteří mají zájem se vracet do České republiky a přinášejí sem velké peníze. Je řada umělců, řada sportovců, kteří jsou v zahraničí. Mysleme na naše hokejisty v NHL, mysleme na naše fotbalisty, kteří zahrají za špičkové fotbalové týmy. Mysleme na všechny ty, kteří reprezentují Českou republiku v zahraničí, na které jsme právem hrdi. Proč jim chceme bránit v tom, aby jednoduchým způsobem mohli volit? Proč? Proč jim neumožnit korespondenční volbu? Proč aspoň o tom nediskutovat, jak situaci pro tyto lidi zjednodušit?
Druhá věc, která je podle mě naprosto jednoznačná a jednoduchá, je návrh kolegy, prostřednictvím pana předsedajícího, Kaňkovského. Já si myslím, že nemůže existovat vůbec nikdo v Poslanecké sněmovně, kdo by si myslel, že člověku naroste noha, pokud ji nemá, naroste oko, pokud ho nemá, naroste ruka. My tady řešíme opakovaně problémy spojené s nedostatkem posudkových lékařů a s posudkovou službou. A teď máme možnost pomoci posudkové službě, pomoci posudkovým lékařům, ale především pomoci těm, kteří opakovaně musí dokazovat, že jim noha nenarostla, oko se neobjevilo, ruka nenarostla. Proč tomu bránit? Proč to nepodpořit? Hledejme cestu, jak to udělat rychle a jak tady toto, o čem nemůže být podle mého názoru vůbec sporu, že je to správné a ku prospěchu těchto lidí, ale i ku prospěchu státu, podpořit.
Třetí věc, kterou bych chtěl zmínit, je možná trošku filozofická, ale zkusím. Teorie chaosu je asi teorie, kterou všichni znáte, stejně jako víte, že entropie je jedna ze základních fyzikálních jednotek. Teorie chaosu může být způsob řízení, protože i na začátku chaosu je jakýsi řád a dá se ten řád vypozorovat, byť postupně vede k chaosu. Je otázka, co je lepší, jestli zvyšovat míru entropie, nebo snižovat míru entropie. Podle mého názoru cíl by měl být snižovat míru entropie a míru nepředvídatelnosti, míru zmatku a chaosu. A to by mělo být něco, co provází všechny naše zákony. Ty zákony by měly být jasné, predikovatelné, bez ohledu, jakou profesí, jakou činností se kdo zabývá. Kdežto my při odškodňování řešíme vždycky konkrétní skupinu, za kterou někdo bojuje, na kterou si někdo vzpomene, kterou si někdo uvědomí, a řadu skupin neřešíme. A je to logické, protože my nemůžeme vzpomenout na všechny, nemůžeme si zapamatovat všechny.
Teď nasněžilo a řeší se vlekaři, řeší se vleky, a pak se bude řešit někdo jinší. Kdo řeší ty, kteří už rok nemohou pořádat veletrhy, kteří se už rok nemohou podílet na té činnosti spojené s veletrhy? A je to nějakých 400 000 různých zaměstnanců, malých firem, které staví ty stánky, které se starají o bannery, všechny ty, kdo zajišťují kongresy, které už rok neexistují. Je to jedna skupina, která tady nemá asi úplně nejsilnější zastání. Jsem z jižní Moravy a musím zmínit vinaře. Dobře, my bojujeme proti návykovým látkám, nicméně gastronomie skončila, tím pádem vinaři, kteří dodávali do gastronomie, nemají kam dodávat. Prodej z vinařství zákazníkům, kteří přicházejí, je dramaticky omezen a ti, kteří neměli smlouvy se supermarkety, v podstatě nemají kde prodávat své produkty. Jejich obrat, jejich příjmy, pokud jsou to malá eseróčka, neklesly na nulu, mají deset, dvacet, mají třeba třicet procent příjmů z loňského roku a teď, když máme po vinobraní, teď, když tedy už to víno začíná zrát v sudech, zjišťují, že další rok nebude o moc lepší. ***
