(9.50 hodin)
(pokračuje Pekarová Adamová)
Malé a střední podniky, o které jde zejména, si skutečně nemohou už dovolit další měsíce lockdownů bez toho, aby ta pomoc k nim doputovala. A můžeme si tady hovořit o tom, jak dlouho to vůbec trvá. Už jsem to tady zmiňovala mnohokrát. To není tak, že když v jednom týdnu je konečně po dlouhém slibování často vypsán právě nějaký kompenzační program, třeba gastro, tak že už v příštím týdnu ti lidé mají peníze na účtu. Takovýhle dojem možná i někteří ve veřejnosti mohou mít, protože se o tom hodně namluví, tak mohou mít pocit, že to všechno běží jak na drátkách, že ta pomoc těm lidem plyne opravdu ze dne na den. Toto jsou zkušenosti z jiných evropských zemí, ale bohužel Česká republika mezi ně vůbec nepatří. U nás to trvá týdny a měsíce, než ten žadatel skutečně dostane pomoc. Pokud tedy zrovna neshoří servery a všechny ty konkrétní žádosti jsou podle ministerstva nenávratně ztraceny, pokud se ještě nevyskytne takovýto problém.
Těch problémů, které se objevily za poslední dobu, je ale tolik, že už ztrácejí důvěru všichni ti, kteří se ještě pokoušeli vůbec nějakou pomoc dostat, že tento stát to myslí s kompenzacemi vážně. Oni tvoří páteř naší ekonomiky. Připomeňme si, že malé a střední podniky jsou skutečně ve všech vyspělých zemích páteří tamních ekonomik, a je to případ i České republiky. A stejně jako tělo, lidské tělo, se bez páteře zhroutí, tak i naše ekonomika se právě bez nich bude hroutit a bude to mít dalekosáhlé důsledky. Proto je potřeba je kompenzovat mnohem efektivněji, přehledněji, spravedlivěji a rychleji. To všechno ten odškodňovací zákon, který tady předkládám už poněkolikáté a který jsme se skupinou poslanců celkově ze čtyř stran připravovali, zaručuje.
Já se obávám, že z této krize, která zdaleka ještě nekončí, vzejdou posíleni ti, kteří už tak byli bohatí a jsou velcí. V mnohých těch sektorech si budou moci dovolit přesně to, že ty malé a střední, kteří už nebudou moci s dechem, kterým už ten dech dojde a kteří už nemají žádnou tu pomyslnou vatu, o které tady někteří ministři na začátku mluvili, budou právě těmi velkými skoupeni, pohlceni a pak tady ta konkurence zdaleka nebude taková jako doposud. A já věřím tomu, že ani vy tohle nechcete dopustit. Stát se prostě musí chovat v tuhle dobu jako záchranná síť k těm lidem, a nikoliv jako dráb, který po nich jde za každou maličkost, kterou udělají špatně v žádosti, kterou jim stát připravil natolik komplikovanou, že oni často se v tom těžce vyznávají.
Slýchám tu kritiku ze strany vládních poslanců, ze strany ministrů takovou, že jsme nebyli schopni vyčíslit do rozpočtu, že jsme je tam nebyli schopni uvést. Je to velmi složité je vyčíslit, to určitě uznáte i vy, ale co musíte uznat sami, je, že jste slibovali na samém začátku koronavirové krize, že ta pomoc státu, a to jak na přímé pomoci, tak na těch kompenzacích a také na krytí, zárukách, bude až ve výši 1,2 bilionu korun. Minulý rok už můžeme zase hezky přehledně shrnout a vidíme, že to je naprostá utopie, že k takovéto sumě se zdaleka neblížíme. A to ani rozloženo do dalších let, jak pan ministr průmyslu a obchodu tvrdil, že je potřeba učinit. Je tady pořád dostatečný prostor dát těm kompenzacím jasná pravidla a některé z těch programů ministerstev, které jsou neúčinné, kde ty podmínky jsou velmi složité a napsané jen pro pár vyvolených, nakonec zrušit, protože nebudou potřebné. Fixní náklady ve výši 100 % právě těm, kteří mají zakázáno podnikat, je dostatečná pomoc, samozřejmě v kombinaci např. s Antivirusy, a pevně věřím, že nakonec konečně schválíme i zákon o kurzarbeitu, abychom je nahradili ještě efektivnější a ještě lépe naddimenzovanou pomocí, a budeme moci tím kompenzovat všechny ty, kteří mají teď to podnikání tak složité, protože i různá odvětví, která jsou velmi malá, která nejsou z toho sektoru třeba gastro nebo hotely nebo i kultury, ale jsou to menší druhy podnikání, které nemají žádný svůj specifický program, tak je potřeba kompenzovat a postihnout.
Proto vás tímto žádám o to, abychom dnes schválili program této schůze a měli šanci se konečně o tom zákonu opravdu férově bavit, aby tady mohla proběhnout ta diskuse. Bavme se o těch jednotlivých parametrech. My jsme připraveni k tomu, že to bude třeba pozměněno i podle představ tak, aby to bylo napříč politickým spektrem konformní, ale je potřeba vůbec tu diskusi moci začít. A tím můžeme za pár minut rozhodnout v rámci hlasování.
Další zákon, který tady předkládáme, je zákon o tzv. korespondenční volbě. Už tady bylo mnohé k němu řečeno, tak jenom stručně doplním, opět jak šel čas s tímto zákonem. Už víc než patnáct let se vede v České republice debata o tom, že i pro občany, kteří žijí delší čas v zahraničí nebo tam jenom studují, pracují na přechodnou dobu, ale prostě v době voleb se v zahraničí vyskytují, bychom umožnili volbu korespondenčně. Patnáct let, možná už šestnáct, debat a diskusí, které zatím nevedly k výsledku. My jsme už v minulém volebním období předložili zákon o korespondenční volbě. Předložili jsme ho už i v tomto volebním období. Připravovali jsme jej i ve spolupráci s odborníky z Ministerstva vnitra, připomínky Ministerstva zahraničních věcí jsme taktéž zapracovávali. To znamená, opravdu jsme tu přípravu brali velmi seriózně tak, aby ten zákon neměl trhliny, na kterých by se dala tato volba kritizovat.
Připomeňme, že v Evropské unii jsme jedním z posledních států, který je takhle zaostalý a svým lidem tuto volbu neumožňuje. Jedním z posledních států. 23 států Evropské unie, donedávna ještě s Velkou Británií 24, takže teď už jenom 23, ale stále naprostá většina, tuto volbu již dávno svým občanům umožňuje. Na Slovensku, u našich sousedů, běžná věc. V dalších státech úplně běžná věc. A já už tuším, že tady bude srovnání s Amerikou, že tady budou ty projevy - bacha na to, podívejte do Ameriky. Tak prosím pěkně, srovnávejme srovnatelné volební systémy. Ten způsob volby u nás je takový, jaký používají spíš ty evropské země, je ověřený a funkční, zaručuje tajnost volby, zaručuje možnost výkonu volby, kterou ti lidé dnes reálně nemají, mají ji jenom teoreticky. Protože když budete žít v Austrálii nebo Kanadě, Velké Británii, v odlehlejším městě, než kde je ambasáda nebo zastupitelský úřad, tak asi sami uznáte, že létat, kupovat si letenku, mít vůbec volno na tu volbu je v případě většiny lidí naprostá utopie a nemožná věc. Pro ně to jsou ne desítky metrů nebo stovky metrů jako v našem případě, když v České republice u sebe doma jdeme do volební místnosti, pro ně to jsou desítky, stovky, ba i tisíce kilometrů. A mnozí z nich opravdu po této volbě velmi volají i proto, protože velmi pečlivě sledují, co se v České republice děje, a velmi rádi by se sem třeba vrátili, a proto také mají zájem ovlivňovat to, jaké budou výsledky voleb. Ostatně vláda si toto určitě uvědomuje, protože jinak by sama do svého programového prohlášení korespondenční volbu nedávala. Usilujete o ni, ale jenom opět na papíře, protože tady ve Sněmovně jsme zákon o korespondenční volbě nebo volební zákony, které by to zaváděly, vůbec neprojednali, protože nám nebyly předloženy.
My jsme tady připomínky, které k našemu návrhu byly, protože už jednou, jak si jistě pamatujete, projednáván byl, pak byl tedy vrácen předkladatelům, tak jsme je všechny zapracovali. Můžete si být jisti, že na tom jsou odvedeny desítky hodin kvalifikované práce, a tudíž ten návrh je možné nejenom projednat, ale pojďme nad ním diskutovat i ve výborech, bavit se třeba o věcech, které vám tam stále ještě mohou překážet, tak ať je upravíme, ale konečně už dejme těmto lidem, našim krajanům, občanům v zahraničí možnost volit. ***
