(9.40 hodin)
(pokračuje Fiala)
A já tady teď nejsem proto, abych vám to vyčítal. My jsme to udělali. Široká koalice poslaneckých klubů této Poslanecké sněmovně předložila návrh zákona, který tento problém řeší a napravuje tu situaci, je spravedlivý a zase jednoduchý. Chceme usnadnit výkon svobodného volebního práva až půl milionu občanů České republiky, kteří žijí v zahraničí. Já vás jenom prosím, podle mě opravdu srozumitelné, jednoduché, spravedlivé, samozřejmé, pojďte to podpořit, anebo k tomu předložte alternativu nebo dejte nějaké pozměňovací návrhy, které to vylepší. Ale pojďme to udělat. A to, o co vás prosím, je, abyste to neodmítali. Pojďme dát lidem jistotu, že 8. a 9. října budou moci volit, budou moci uplatnit své základní politické právo, a budou ho moci uplatnit bez ohledu na to, jestli jsou zrovna v České republice nebo se z pracovních či jiných důvodů nacházejí v nějaké jiné zemi.
Dámy a pánové, to byly moje poznámky ke dvěma velmi důležitým předlohám, které tady dnes máme. A já vás prosím o to, abyste schválili program schůze, abychom tyto věci, obě tyto věci a další důležité zákony, mohli tady řádným způsobem projednat. Děkuji vám.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji vám. Nyní s přednostním právem paní předsedkyně Pekarová Adamová, po ní pan místopředseda Okamura.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Vážená členko vlády, vážení členové vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte i mně okomentovat program, který dnes na této mimořádné schůzi navrhujeme. Jsou to pouhé čtyři zákony, ale čtyři velmi důležité normy, které mohou velmi zlepšit situaci v České republice.
Co se týče prvního, který nazýváme takzvaným odškodňovacím zákonem, tak tady v tomto případě bych si dovolila malý exkurz do už minulého roku. Vzpomeňme, když přišel koronavirus do České republiky, když se tady objevily první případy, což bylo 1. března minulého roku, a začala se postupně velmi rychle na to přijímat různá plošná opatření, plošná karanténa, tehdy jsme tomu ještě neříkali lockdown, ale ve své podstatě to odpovídalo lockdownu, tak jsme už tehdy jako opozice žádali vládu, a dokonce tady bylo přijato to usnesení, aby do konce června připravila odškodňovací zákon. Vzpomeňme tu debatu. Opatření byla vyhlašována podle zákona, který není připravený nebo šitý na míru takovéto situaci, kdy tím ohrožením nejsou třeba povodně, ale je to vir, který způsobil celosvětovou pandemii. A ta nejistota pro mnohé podnikatele a živnostníky, jestli vůbec dosáhnou na odškodnění toho, že museli ze dne na den zavřít své živnosti, zavřít své provozovny, přestat vyrábět, přestat prodávat, poskytovat služby, byla obrovská. A také je celá řada žalob, určitě to jde i do stovek, které na stát ze strany živnostníků a podnikatelů míří a mířily právě proto, že chtěli uplatnit tu možnost, která jim z toho zákona vyplývá, ale která je poměrně sporná a výklad je různý. Proto jsme chtěli, aby zákon byl připraven tak, aby právě odpovídal té situaci, aby bylo zohledněno nikoli to, že se zabavuje třeba na nějakou dobu majetek a využívá se k odstraňování škod po povodních, jak jsme tady zažili v minulosti, ale že dochází k té nemožnosti vůbec vydělávat, nemožnosti svoji činnost dál provozovat. A čas šel tak, že vláda k této věci nepřipravila vůbec nic.
Ano, vyhlásili jste jednotlivé programy zákonem v rámci jednotlivých ministerstev, ať už se jedná o Antivirus, ať už se jedná o kompenzační bonus, nebo se jedná o různé programy Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva průmyslu a obchodu a dalších, a celkem už to dneska čítá 42 různých programů. Ale aby byla jasná, zákonem daná jistota všem podnikatelům, tak k tomu jste se neměli a nemáte dodnes. Proto jsme během léta 2020 sedli, napsali tuto normu, kterou tady dnes předkládáme, a chceme opakovaně po vás, abyste udělali jediné: abyste ji pustili do prvního čtení, abychom o ní mohli vůbec vést diskusi a bavit se o jednotlivých parametrech toho zákona. To jste stále ještě neumožnili, a to jsme přitom půl roku poté. Ten zákon tady byl na konci léta představen, byl předložen do Sněmovny. A kdyby bývala větší vůle z vaší strany, tak reálně během října při zkrácení lhůt se dal projednat a od listopadu už dávno mohl být účinný. To znamená, že už mohl dávno pomáhat lidem, kteří tu pomoc tolik potřebují. V podstatě jsme na konci ledna, takže tři měsíce, tři měsíce už mohli mít tito lidé zákonem danou jistotu pomoci.
Jak jsem zmínila, 42 programů. Ono to vypadá na první pohled bombasticky. Pomáhá se ve skutečnosti všem, aspoň tak se to za to dá schovávat. Nicméně ta pomoc je po odvětvích. Ta pomoc se samozřejmě snaží být velmi cílená, ale vždycky na někoho zapomene, vždycky se do ní někdo nemusí vejít. Je také pravdou, že ty programy se různě v průběhu mění. Podmínky žádostí jsou složité. A už jsou zkušenosti s tím, že mnozí, kteří sice pomoc na prvopočátku dostali, už po kontrole státu museli také tu pomoc vracet. Konkrétně čísla, která včera přinesly Hospodářské noviny, jsou do desítek procent, konkrétně 40 % kontrolovaných firem muselo alespoň část vládní pomoci vrátit, a to i v případě, že udělaly prostě jenom formální pochybení, třeba v rámci té žádosti, které, jak říkám, jsou dost často velmi složité. Jak vidíte, ani ta současná pomoc, která je vládou vypisovaná, neobsahuje úplně všechny, resp. jsou odvětví přidružená, která sice nemají zakázáno podnikat, ale nedostane se na ně ta pomoc. Náš odškodňovací zákon můžeme rozšířit i o to, aby právě i na tyto konkrétní případy pamatoval.
Víte, ono i slovo podpora nebo pomoc je v tomto případě svým způsobem až urážlivé a hanlivé, protože ti lidé by se tady o tu pomoc neprosili, nežádali by ji, kdyby mohli dál fungovat. A všichni víme, ano, je to nutné, některá plošná opatření dávat, bez některých se neobejdeme a situaci nemůžeme zvládat, byť i s nimi to zvládáme opravdu velmi složitě, resp. spíš nezvládáme. Ale v tomto případě je mnohem přiléhavější slovo kompenzace. Tady skutečně má jít o kompenzaci něčeho, co si ti lidé nezpůsobili sami. Oni teď krachují. Mnozí z nich už zkrachovali a už nikdy neotevřou. Další jsou na pokraji tohoto krachu. A není to proto, že by jejich služby byly špatné. Není to proto, že by ve své restauraci prodávali nekvalitní jídlo a jejich obsluha nebyla přívětivá vůči svým zákazníkům. Ani to není proto, že by ten hotel, který provozují třeba už dvacet let, desítky let, je to často i rodinný podnik, tak není to proto, že by byl nekvalitní a po těch službách by nebyla poptávka, ale ta poptávka byla zakázána. My ostatní si nemůžeme u nich ty služby poptat, nemůžeme si je koupit, nemůžeme jim za jejich práci zaplatit. A v tomhle směru, v tomhle úhlu pohledu je potřeba prostě říct, že tady se skutečně jedná jenom o kompenzace toho, co by si ti lidé běžně vydělali, a ze svých výdělků, příjmů by dále zaplatili ty náklady, které mají. Jde nám o úhradu fixních nákladů všech těch, kteří mají zakázáno nebo omezeno podnikat.
Čísla, která za minulý rok máme možnost zjistit už z veřejných statistik a už jsou tedy úplná, protože rok 2020 skončil, jsou opravdu alarmující. Krachuje nejvíce podnikatelů, nebo přerušuje činnost, což je svým způsobem velmi podobné. Více než 100 000 lidí už přerušilo své podnikání za minulý rok a více než 36 000 lidí jej úplně ukončilo. Jsou to celkově opravdu velmi vysoká čísla. Taktéž nejméně za poslední čtyři roky začalo podnikat. Není se čemu divit. Ale je důležité právě na tyhlety lidi myslet. ***
