(12.20 hodin)
(pokračuje Lipavský)
A nyní bych si dovolil pokračovat tou druhou nohou, druhým pilířem, a to je otázka bezpečnosti, ta strategická otázka, která zde zaznívá. Pan poslanec Leo Luzar mi to vyčetl, že nemám rád Rusko a podobně. Mluvíme o tom, že postavíme nový zdroj jaderné energie, a tento projekt bude definovat podobu českého jaderného odvětví na dlouhé desítky let dopředu, navazující řetězec firem, dodavatelů, to, jak budou formovány vysokoškolské obory, které se věnují různým inženýrským činnostem - máme celou jednu fakultu na ČVUT, která se věnuje jadernému inženýrství, to znamená aplikovaná věda. Je naprosto zásadní, abychom si řekli, s kým chceme uzavírat partnerství, jakým směrem chceme, aby se tyto univerzitní spolupráce a tyto obchodní řetězce navazovaly.
To je opravdu politická otázka. To není otázka toho, kdo ve vypsané zakázce nabídne lepší cenu. Pan předseda Stanjura velice správně zmínil dokument, který vypracovala bezpečnostní skupina pro jaderný výbor, SVVNJZ, a oni i pravděpodobně budou autory nebo některé z těch institucí budou pravděpodobně autory některých těch dokumentů, o kterých mluví pan vicepremiér Havlíček. Domnívám se to na základě toho, že si neumím představit, jaká jiná instituce by v České republice takovéto podklady mohla vypracovat. Nicméně, už jsem to tady říkal při debatě s panem poslancem Sklenákem: abychom si udělali názor a vyhodnotili, jaké jsou naše vztahy s jednotlivými zeměmi, na to nemusíte být špion ani tajný agent. Stačí otevřít noviny, zalistovat trochu dále, kde je zahraniční rubrika, a dozvíte se, jak se věci mají. Toto je argument, který říkám poměrně často, když se někdo diví, proč mám problém navazovat užší a strategické vztahy s Ruskou federací nebo s Čínou.
Takže z toho vyplývají i dva pozměňovací návrhy, které jsem předložil a které zde potom budeme hlasovat, které fakticky zabraňují tomu, aby se společnosti z Ruska a Číny mohly účastnit na klíčových částech toho tendru. Nemá smysl mluvit o vylučování. Nemluvme o tom, že někoho vylučujeme. Česká republika, potažmo společnost ČEZ, si vybírá partnery. My je oslovíme, budou osloveni, a pokud nikdo osloven není, tak se ani nemůže cítit uražen. Ruská federace dlouhodobě považuje NATO za nepřátelské, my jsme součástí NATO, tudíž i nás považuje svým způsobem za nepřítele ve svých strategických dokumentech a ve svých strategických koncepcích.
Když se podíváte na stav bilaterálních vztahů s Ruskou federací, tak se tam toho moc nedočtete, premiéři se viděli možná někdy před deseti lety, ministři zahraničí podobně. To, že prezident a jeho okolí má úzké vazby na Kreml, by nemělo definovat zahraniční politiku České republiky, ale to, do jaké míry oni jsou vůbec ochotni se bavit s naší exekutivou, také vypovídá o tom, jaký je stav těch vztahů. Nemyslím si, že je potřeba zde na plénu zabředávat do těch jednotlivostí, kauz, které mezi Českou republikou a Ruskou federací probíhají, ale já bych očekával, že se těmito otázkami budou zabývat příslušné výbory.
Do určité míry rozumím argumentaci pana vicepremiéra Havlíčka, když říká: tento zákon neřeší bezpečnost. Já to chápu. Ano, samozřejmě tento zákon fakticky řeší malou část toho celého jaderného projektu. Ale proč se Sněmovna brání jakékoliv debatě o této otázce? V jakém stavu je projednávání bezpečnosti, spojené geopolitické bezpečnosti a bezpečnostních rizik, spojené s jaderným projektem v rámci bezpečnostního výboru? No žádné. Je to zařazeno na programu a zahráno do autu, kde se čeká, až vláda doručí nějaké materiály; vláda nic neposílá.
Proč zahraniční výbor třikrát nebo čtyřikrát odmítl můj návrh, abychom se zabývali bezpečnostními otázkami spojenými s jadernou energií, s jadernou energetikou? A nemluvím o technických otázkách. Mluvím o tom, že Česká republika je ze své podstaty závislá na dovozu energií. Dovážíme ropu, dovážíme jaderné palivo, máme vlastní uhlí, ale víme, že toto uhlí budeme vyřazovat, obnovitelné zdroje, co se týče vodních elektráren, více nepostavíme, větrníků a solárů také o mnoho více nepostavíme a rozhodně nepokryjí veškerou spotřebu, tudíž základem energetické bezpečnosti České republiky, víme, že při struktuře našeho průmyslu, těžkého průmyslu a spotřebě domácnosti, vždy bude import těchto energetických zdrojů ze zahraničí. Je to výsostně a bytostně zahraničněpolitické téma, přesto poslanci zahraničního výboru se otázkou odmítli opakovaně zabývat. Logicky pak tedy asi nezbývá nic - a to je samozřejmě vládní většina, to jako nebylo zamítnuto hlasy opozice, aby bylo jasno.
To samé bezpečnostní výbor. Samozřejmě je naprosto namístě se zabývat tím, co bude znamenat pro bezpečnost České republiky situace, pokud by to vyhrál třeba Rosatom, dostal by budget 160 miliard korun, rozpočet, začali by sem jezdit lidé z Ruské federace, rozhodovali by o tom, které firmy dostanou a nedostanou zakázky, takže míra korupce s tím spojená, a víme, jakým způsobem fungují byznysové vztahy v Ruské federaci, je naprosto namístě se tím zabývat.
Další záležitost, když opustím tu čistě bezpečnostní, je opravdu vize a směřování České republiky, kde chceme vidět Českou republiku za deset, za dvacet let, kde chceme vidět ten sektor, celý obor. A to je naprosto klíčové, o tom my tímto zákonem také rozhodujeme. Tvářit se, že to tak není, je naprosto, naprosto falešné. Takže já považuji za jediné možné řešení - a říkám to zde poněkolikáté - přerušit projednávání tohoto zákona, protože pokud vláda vyhlásí tendr v těch parametrech tak, jak o tom dnes slyšíme od vicepremiéra Havlíčka, tak je nepochybné, že se řítíme do ohromného průšvihu - protože tuto věc realizovat bez konsenzu napříč politickým spektrem, přičemž ten konsenzus je na celé řadě otázek, pane vicepremiére, víme, že není problém udělat jádro, ale tak pojďte dotáhnout, pojďte dotáhnout geopolitiku, pojďte dotáhnout financování tak, aby bylo jasné, jak ty vztahy budou, a pak se to může vypsat.
Nikdo neříká, že to musí být tato vláda, ale pokud se to dnes vypíše, tak hrozí to, že to bude v takovém stavu, že to buď příští vláda bude muset zarazit - a pak se dostaneme do situace, že pravděpodobně to bude konec jaderné energetiky, a to mě fascinuje, že si to neuvědomuje ten průmysl, že si to neuvědomí oborové organizace, které se k tomu vyjadřují - pokud se ta záležitost uspěchá a neudělá se tak, aby byl konsenzus, tak tím de facto mohou učinit přítrž, mohou tím výrazně poškodit celý obor. ***
