(15.10 hodin)
(pokračuje Rusnok)
Takže vedle toho Česká národní banka má skutečně za úkol dohlížet nad subjekty finančního trhu. Původně dohled v České republice nebyl celý integrován do České národní banky, ta původně dohlížela pouze de facto banky. Teprve novelou, velkou reorganizací po novele v roce 2006 a následně došlo k integraci dohledu nad finančním trhem do České národní banky. Jestli si pamatujete, zrušila se Komise pro cenné papíry, z Ministerstva financí přešel dohled nad pojišťovnami, zrušil se úřad, který dohlížel nad kampeličkami, atd. Postupně vznikly některé nové dohledové záležitosti, například v poslední řadě to byla oblast dohledu nad nebankovními úvěrovými společnostmi.
Dohled nad finančním trhem se řídí specifickými zákony, které tady Sněmovna projednává, schvaluje. To jsou zákon o kapitálovém trhu, zákon o bankách, zákon o pojišťovnách atd. atd. a ty upravují každý za sebe, zvlášť svůj sektor finančního trhu, také způsob dohledu, který vykonává Česká národní banka. Ten dohled... velmi zjednodušeně řečeno, pokud dojde k nějakému rozhodnutí s nějakou právní závazností, tak se řídí v podstatě sektorovými zákony a řídí se správním řádem. V tomto případě Česká národní banka vystupuje jako správní orgán, tak jako vystupuje celá řada jiných regulatorních orgánů v této zemi, které fungují v jiných oblastech činnosti, například uvedu Český telekomunikační úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, inspekce potravinářská, Česká obchodní inspekce - a je celá řada dalších regulatorních orgánů v této zemi. Všechny tyto orgány se řídí nějakým svým věcným zákonem, čili tou oblastí, kterou dohlížejí, a k tomu posléze využívají správní řád. V daňové oblasti je specifické, že máme vedle správního řádu také daňový řád jako speciální procesní normu.
Čili Česká národní banka se nijak nevymyká v této oblasti tomuto obecně zavedenému principu. To, že vydává nějaké metodické názory, že vydává - v našem případě specifický název, který se použil - například dohledové benchmarky, což není nic jiného než nějaký výklad specifických částí zákona tak, jak v zásadě vzešel požadavek na výklad toho dohlíženého trhu, protože subjekty toho trhu chtějí mít jistotu, jestli naplnění zákona v konkrétní specifické věci, protože zákon nemůže popsat každou maličkost, si ten regulátor představuje tak či onak. Čili to nejsou žádné naše... z plezíru, že bychom si chtěli tady vykládat zákon a dělat jeho nějakou nápravu na koleně, ale většinou je to po debatě a pod požadavkem toho dohlíženého trhu, a je to samozřejmě právně doporučující stanovisko. Vykládat zákon může jenom soud, to je normální, a to samé je v těch všech oblastech, které jsem namátkou jmenoval. I tam existují nějaká metodická vysvětlení České obchodní inspekce a všech možných jiných orgánů, které si můžeme představit. Čili není to vůbec nic specifického. A ta opatření, která se vydávají, jsou samozřejmě vydávána s vědomím bankovní rady - to, že bankovní rada neví o tom, že se vydávají, není pravda.
Ale co je podstatné. Podstatné je to, že o těchto věcech tady dnes nejednáme. My nemáme na stole zákony o dohledu, zákony o kapitálovém trhu, o bankách, o pojišťovnách, my nemáme specifické zákony, které regulují fungování jednotlivých částí finančního trhu. My zde máme zákon o České národní bance a ta novela je zaměřena zejména na kompetence spojené s naplňováním mandátu dbát o cenovou a finanční stabilitu. Čili tolik na vysvětlenou.
Já se velice rád zúčastním jednání o těch regulatorních zákonech, seminář, cokoli, pokud bude zájem, tak velice rádi přijdeme a vysvětlíme, jakým způsobem postupujeme. A mimochodem, z hlediska fungování těchto částí banky, pokud ty věci doputují - a často se to také stává, samozřejmě jsme ve při s těmi dohlíženými institucemi - k Nejvyššímu správnímu soudu, v naprosté většině případů naše stanovisko obhájíme.
Vraťme se tedy k předloženému zákonu. Ten zákon, jak už popsala paní ministryně, pan zpravodaj, v podstatě cílí na to, aby České národní bance byly rozšířeny možnosti operací, které mají naplnit její mandát dbát o cenovou stabilitu. Nepůjdu do detailů. V podstatě je to zákon, který nás posunuje na úroveň dnes zcela běžného standardu jak v zemích EU, tak v ostatních zemích OECD, v podstatě nás posunuje do současného století, protože ten zákon minulý, dosavadní, do značné míry ještě pochází z konce devadesátých let.
Pan poslanec vaším prostřednictvím, pane předsedající, říká, že ten zákon i ta krátká novela, ta krizová řekněme byla zbytečná, protože vlastně nebyla využita. (Poznámka z pléna.) Tak jsem to tedy pochopil. (Opět nesrozumitelná poznámka z pléna.) Tak to se stává. Nicméně kdyby to tak bylo, tak je to skutečně velice zvláštní argumentace, protože je to argumentace typu: tak my máme tu pojistku na barák, on nám nevyhořel, tak to byla teda blbost si tu pojistku pořizovat. Čili v době, kdy víme, že je zvýšené riziko nějakého problému, my tady přijímáme rámcovou legislativu, která říká: kdyby nastala nějaká krizová situace, lze takto a takto zasáhnout. Tak je snad dobře, že takový zákon není využit, je dobře, že jsme neměli pojistnou událost a nemuseli jsme kupovat masivně státní dluhopisy, nemuseli jsme sanovat nějaká řekněme kritická místa finančního trhu, protože se něco dramatického děje. Čili omlouvám se, ale tato argumentace je podle mě chybná.
Pan poslanec taky kritizoval - a to se musím skutečně ohradit - že Česká národní banka snad neplní svůj základní mandát, to znamená dbát o cenovou stabilitu. Tak prosím pěkně, realita je taková: Průměrná inflace měřená indexem spotřebitelských cen za období let 2010 až 2020 je 1,8 v této zemi - 1,8. Máme inflační cíl 2 %, takže nelze konstatovat, že není plněn tento mandát. Samozřejmě že máme roky, kdy dojde k výkyvu, který překročí hranici i v rámci toho námi pracovně nazvaného tolerančního pásma. To je pochopitelné. Do indexu spotřebitelských cen vstupují položky, které žádná monetární instituce, zejména v malé otevřené ekonomice, nemá pod přímým vlivem. Typicky jsou to samozřejmě ceny energetických komodit, zejména ropy, nebo například potravin, kdy můžete mít 10 % základní sazbu centrální banky, ale jestliže nebude úroda brambor nebo jablek, tak prostě ta komodita zdraží. Tam žádný bezprostřední vliv nelze zajistit. A všichni, kteří se v této záležitosti poněkud pohybují, toto respektují. Čili to je opravdu věc, která opět není pravdivá.
Takže já myslím, že na ty hlavní výtky jsem zareagoval. Domnívám se, že skutečně je potřeba tento zákon schválit. V podstatě se jenom přiblížíme tomu, co je úplně standardní v Evropě - zajišťujeme si tu pojistku. Ještě jednou opakuji, je to pojištění proti havárii. A podle mě vypovídat pojistku nebo nechat doběhnout pojistku v době, kdy je zvýšené riziko pojistné události, je velmi neracionální chování. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Tomio Okamura: Nyní je na faktickou poznámku přihlášen předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura, připraví se v obecné rozpravě pan poslanec Vojtěch Munzar, už je připraven delší dobu. Tak prosím, vaše dvě minuty. ***
