(11.30 hodin)
(pokračuje Kalous)
Fakticky jde ale o zájmy mnohem větší skupiny obyvatel České republiky, které ze zahrádkářské činnosti jiných mají přímý i nepřímý prospěch. Často zde slýcháme, že prioritní podporu by měly dostat takové zákony a projekty, které podpoří ekologickou diverzitu české krajiny, ale také měst, které pomohou zadržet vodu v místě a vhodně s ní nakládat a mnohé další. Právě o tom mimo jiné zahrádkářský zákon ve svém důsledku je.
Jedním z takzvaných argumentů proti zákonu je, že je zbytečný, nadbytečný a že zahrádkáři mohou fungovat i bez něj. Ostatně jejich současné fungování je toho prý prokazatelným důkazem. Já s tímto prostě nemohu souhlasit. Zahrádkáři naopak svůj zákon potřebují, potřebují ochranu a jasnou definici veřejného zájmu. Nad to si ale myslím, že úkolem politiků je vysílat také symbolická poselství. I tak vnímám tento zákon: jako symbolické přihlášení se nejen k odkazu stoleté historie českého zahrádkaření, ale především jako symbolické vyjádření podpory pro další roky, kdy budeme potřebovat jejich činnost ve městech i mimo ně, kdy význam zahradničení dále poroste. Ostatně tento trend je dobře patrný i ze zahraničí. A to nejen ve státech, které v tomto mají dlouholetou tradici, jako je Německo, Dánsko či Velká Británie, ale také v nových zahrádkářských státech, jako je například Francie či Švédsko. Tam, kde si význam zahrádkářství uvědomili zavčasu a přistoupili k aktivní a efektivní ochraně a podpoře, dnes zahrádkářství prosperuje a využívají jej mnozí obyvatelé, například velkých měst.
Jako dobrý příklad si vezměme hlavní město Německa Berlín, ve kterém zahrádky zaujímají přibližně 3 000 hektarů, tedy asi 3,5 % rozlohy města. Zahradničení se zde mohou věnovat ti, kdo chtějí, ať již v klasických zahrádkářských koloniích, nebo v současné době ve velmi trendních komunitních zahradách. Sám jsem byl překvapen tím, jaký mají vliv na své okolí, například v jeho ochlazení a vzniku mikroklimatu či v nakládání s vodou a jejím udržením v dané lokalitě. Ale také v biodiverzitě, kterou se zde snaží udržovat, díky které místní děti neznají některé živočišné druhy pouze z knih nebo návštěv venkova.
Příklad si potom neberme naopak ze zemí, jako je Francie se svou nedostatečnou a pozdně legislativní podporou zahradničení, kdy v Paříži se čeká na místo pro zahradu více než deset let.
Ať jste z kterékoli politické strany či hnutí, jsem přesvědčen, že pokud zde uvedu jen zásadní argumenty pro zahradničení, a tedy podporu zákona o podpoře zahrádkářské činnosti, najdete si důvod a asi nezůstane jen u jednoho, proč zvednout ruku a dát tomuto zákonu zelenou.
Zahrádkářské lokality či obecněji zahrádky jsou součástí zeleného systému měst. Jsou nedílnou součástí jejich rekreačních zelených ploch. Velmi často tvoří zásadní podíl na takzvaném zeleném pásu města. Člení, rozdělují a doplňují jeho urbanizované plochy. Spoluvytváří zelené pohledové horizonty. Jsou jedním ze stabilizačních prvků kvalitního života ve městě. Svou multifunkčností přispívají k tvorbě městské krajiny.
Častým slovním spojením v mém textu je biodiverzita, o čem tady vlastně hovořím? Třeba o tom, že zahrádky jsou místem výskytu původních druhů rostlin a stromů včetně mnoha chráněných, že patří mezi místa s velmi vysokou druhovou různorodostí, proto poskytují zázemí i potravu širokému spektru živočichů. Mnozí z nich jsou přitom v české krajině již tak vzácní, či dokonce v ohrožení.
Je beze vší diskuze a pochyb, že zahrádky ve městech představují pro ochranu a podporu biodiverzity v zastavěném území města větší potenciál než například městské parky. Jak ukazují současné studie a dokládá i praxe, tak na zcela nově založených zahrádkářských koloniích se velmi rychle domestikují vzácné či unikání druhy a daná lokalita z hlediska bohatství biodiverzity zásadně prosperuje. Tato prospěšná činnost je přitom jednou z nejdostupnějších volnočasových aktivit jak prostorově, tak dopravně, finančně či sociálně. Dnešní svět je velmi dynamickým prostředím, a proto bude potřebovat i jiné volnočasové aktivity, než jsou workoutová hřiště, cyklostezky apod. Právě zahrádkářské osady umožňují věkově nelimitované rekreační využití, a to po celý rok. Při jejich vhodné realizaci navíc mohou vhodně zapadnout do celkového konceptu prostupného města krátkých vzdáleností. Navazují na obytné zázemí města, pěší a cyklistické trasy. V neposlední řadě potom zahrady šetří také veřejné finance, když kvalitní údržbu zeleně provádí zdarma jako svůj koníček sami obyvatelé města.
Jsem přesvědčen o tom, že po tomto výčtu je otázka, proč podpořit a legislativně upravit zahrádkářskou činnost, téměř nadbytečná. Naším cílem a poselstvím by mělo být upravit postavení, veřejnou prospěšnost zahrádkářského hnutí v právním řádu České republiky a pomoci tak vytvořit předpoklady pro realizaci jeho poslání na místní i celostátní úrovni. Snad i díky jeho podpoře nebudou muset naše děti cestovat desítky kilometrů daleko, aby viděly, jak vypadá například ještěrka, ježek nebo včela. Aby se města nestala vyprahlými šedými monolity, ale aby byla narušena upravenou a užitnou zelení. Snad i díky našemu rozhodnutí se podaří lépe zadržovat vodu v městské krajině a vracet ji zpět, ochladit místní prostředí a v nejlepším případě podpořit mikroklima. Prostě podpořit zahrádky jako přirozenou součást českých měst i v budoucnu.
Předkládaná legislativa, která tímto vstupuje do třetího čtení, je přitom dle mého názoru nejlépe připravenou ze všech, kterými se zde poslanci v minulosti zabývali, a také vyváženým kompromisem. Velmi pochybuji, že by bylo možné najít jiné, lepší či vyváženější znění. A i proto vás, vážení kolegové, s jistou mírou naléhavosti prosím a žádám, abyste tento zákon podpořili. Důvodů proč, jsem vám zde myslím předložil mnoho.
Děkuji vám za pozornost a přeji nám všem budoucí města se zahrádkami a zahrádkáři. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji zástupci navrhovatelů panu poslanci Adamu Kalousovi za úvodní slovo. Otevírám rozpravu. Jako první je přihlášena paní poslankyně Jarošová, připraví se Jan Pošvář.
Poslankyně Monika Jarošová: Vážené dámy a pánové, já jen stručně. Jenom chci říct, že jsem velmi ráda, že konečně dneska můžeme projednávat zahrádkářský zákon ve třetím čtení. Jsem přesvědčena, že si ho naši zahrádkáři zaslouží po nekonečném skoro dvacetiletém čekání. Naše hnutí SPD je spolupředkladatelem této novely. Český zahrádkářský svaz v současné době sdružuje přes 135 000 zahrádkářů a tuto činnost také vykonávají nečleni Českého zahrádkářského svazu, a to buď jednotlivci, nebo spolky. Takže se jedná ještě o daleko víc lidí, nejedná se o malou skupinu lidí. A přestože má u nás dlouhou tradici zahrádkaření a i společenský význam, není v současné době na rozdíl od některých jiných evropských států explicitně upraveno v žádném samostatném právním předpisu. Hlavním cílem této novely je upravit postavení a veřejnou prospěšnost zahrádkářského hnutí a definovat ji jako činnost veřejně prospěšnou. Já pevně věřím, že tentokrát bude mít konečně úspěch a tento návrh zákona konečně schválíme. Děkuji za podporu.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Nyní budeme pokračovat v rozpravě faktickou poznámkou pana poslance Dolínka. Kolega Pošvář je připraven. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Petr Dolínek: Děkuji. Já se omlouvám za využití technické. Já tady na pana kolegu - ono někdy méně je více. Já ten zákon podporuji, jsem rád, že ho přijmeme. Nesouhlasím se stanoviskem Starostů, že máme čekat na stavební zákon. Myslím, že kdyby byl v kolizi, tak vždycky se dá udělat ještě ve druhém čtení stavebního zákona úprava taková, aby se tento zákon, kdyby už platil, poupravil. Jsou cesty, jak to zesouladit, kdyby tam bylo náhodou něco chybně. Ale proč říkám, že někdy méně je více? Protože když si sednete tady na tramvaj číslo 20 a pojedete do Dejvic, tak tam je unikátní chráněná oblast, kde jsou ještěrky, a není tam jediná zahrádka, není tam nic, jsou tam kamenné valy, na kterých se ještěrky sluní. Je to veřejně příslušná oblast a nepotřebujeme k tomu zahrádky. V Praze naopak ochranáři mají desítky, stovky lokalit, kde nejsou žádné zahrádky, nic podobného, a druhy se tam přirozeně vracejí právě díky ochraně a právě proto, že tam třeba ty zahrádky nejsou. Protože tam funguje běžná příroda s podporou té ochrany. Proto říkám, že někdy je méně více. Ten projev byl až příliš nabitý věcmi... ***
