(10.50 hodin)
(pokračuje Benda)
Jestli si tak Piráti chtějí dělat doma, pro mě za mě, ať si dělají. Já jsem řekl, že jestli budou podávat takto hlášení i o stycích v Poslanecké sněmovně, tak se s nimi přestanu stýkat. Pochopili, že o stycích na pracovišti se takto hlášení podávat nedají. Ale ať si to každý dělá dobrovolně. Jenom odmítám, aby mi to přikázal zákon, abychom si to sami jako blázni schválili a ještě stanovili, že nad tím nedbá Poslanecká sněmovna nebo nějaký její orgán, ale že nad tím dbá Úřad pro dohled nad politickými stranami. Toto pokládám za úplný omyl, a proto jsem jako velmi nešťastný z toho, že si to tady pokoušíme v takové té takzvaně dobré víře - my vyhovíme tomu lidu, my vyhovíme těm pár neziskovým organizacím, které na nás vytvářejí tlak, těm mezinárodním organizacím, GRECO a dalším. Oni nás druhý den pochválí v novinách a budeme si schvalovat věci, které jsou pro nás zcela nerealizovatelné, anebo pokud by realizovatelné byly, tak tu práci tady fakt zničí a staneme se už jenom, jenom čistým přívažkem vlády, protože se nebudeme scházet pro jistotu vůbec s nikým a budeme jenom hlasovat, ano, máme důvěru ve vládě, nebo ne, nemáme důvěru ve vládě. Všechno, co nám předložíte, my schválíme. Já tohleto nepokládám za správné a dobré.
Pokládal bych za nejsprávnější, abychom vládní návrh zákona vládě vrátili k přepracování. Nemám chuť to přepisovat na ústavně-právním výboru. Přes to, co nám tady řekl předseda Poslanecké sněmovny, že má připraven nějaký komplexní návrh. A já jsem se samozřejmě do těch připomínek, které probíhaly a které směřovaly k panu předsedovi, připojil, pokoušel jsem se o svoje postoje do nich. Ale bude to spousta práce, na kterou nemáme čas a kde si vůbec nejsem jist, že na konci budu mít výsledek, ze kterého budu schopen s poctivostí a s upřímností říct Poslanecké sněmovně: pro tohle už můžete, můžete hlasovat. Myslím, že by to měla přepracovat vláda. Nic se nestane, když nebudeme mít v tomto volebním období ten zákon, tak bude holt v příštím. Slibuje se asi tak patnáct let. Myslím, že se svět ani nezhoršil, ani nezlepšil kvůli tomu, že nemáme zákon o lobbování. A ještě tak, jak nám tady nadefinoval předseda Sněmovny o lobbování v legislativním procesu.
Mnohem zajímavější by bylo se zabývat lobbováním v tom výkonném procesu, v tom rozhodování, v tom zadávání zakázek, vypisování dotací a dalších věcí. Ale toho se samozřejmě vládní úředníci a zřejmě vláda jako celek výrazně bojí, tak do toho se zasahovat nebude. Legislativní proces je postižen jenom na úrovni vlády a jejích členů, případně jejích poradců. To zase za všechno mohou jenom ti politikové, to je typický projev myšlení skupin, které k tomuhle tlačí. Úředníci nikdy za nic nemohou, přestože všichni vědí, že je nejjednodušší přijít za úředníkem a tam si prosadit svůj partikulární zájem. Když to dojde až na tu vládu, tak už se tím nikdo nezabývá.
Mluví se tady o lobbistické stopě za situace, kdy vláda sama nám přiznává, že některé návrhy zákonů není schopna sepsat, naposledy stavební zákon. A píše to pro ni ve spojenectví Hospodářská komora s nějakou advokátní kanceláří. Já to dokonce nepokládám za nic úplně špatného, ale - a teď vůbec nechci zabíhat do podrobností stavebního zákona - ale ten samotný fakt nasvědčuje, že ne vždy všechno se dá, ale zato všichni, kdo si nechají od někoho zpracovat návrh na změnu zákona, mají prokazovat nějakou lobbistickou stopu, a kdo jim to vlastně zpracoval a co za to dostal nebo nedostal. Je to opravdu pochybené.
Já se domnívám, že kdybychom měli jít cestou, a doufám, že mi teď dámy i pánové prominou, aby se vlk nažral a legislativní proces mohl pokračovat dál, tak řekněme, že bude existovat, a tak je to běžné v těch zemích, které skutečně nějakým způsobem fungují, že bude existovat nějaký registr lobbistů, který může být poměrně pak širší a otevřený, a nebude probíhat nekonečná hádka o tom, jestli tam mají být ještě kraje a obce, nebo jestli tam mají být komory zřizované ze zákona, nebo komory zřízené jako veřejnoprávního charakteru a další a další. Řekněme, že existuje registr lobbistů, pak musíme říct, že registrace do takového registru lobbistů něco těm lobbistům přináší, například vstup tady do prostor našich a Senátu, možná vstup do nějakých databází, že jim to bude k něčemu dobré, protože jinak to nikdo dělat nebude, a že oni podávají případně zprávu o tom, jakými tématy se zabývají, potenciálně s kým se potkali a co se mu snažili podsunout, nebo jak to chcete říct - o čem se ho snažili informovat. To pokládám za jako maximálně možnou míru.
Pokud v zákoně budou jakékoliv pokusy o regulaci toho, co máme dělat my, pokládal bych za naprosto fatální chybu, abychom pro to my hlasovali. Prostě máme tady dost zákonů o střetu zájmů, dost pravidel, která nám říkají, co smíme, co nesmíme dělat, kde smíme a nesmíme přijímat případné dary, platby, odměny, co všechno musíme hlásit. Tak já už fakt nechápu, proč bychom měli ještě hlásit, s kým se potkáváme a za jakým účelem se potkáváme.
Navrhuji, abychom návrh zákona vrátili vládě k dopracování, protože se mi fakt nechce to přepisovat tady, na půdě ústavně-právního výboru a Poslanecké sněmovny. Pokud by takový návrh nebyl přijat, tak navrhuji, abychom alespoň prodloužili lhůtu u tohoto - tady u toho příštího já samozřejmě vystoupím i v souvislosti s ním - zákona o dvacet dnů, protože i to - nejsprávnější by bylo, aby přišla vláda s návrhem, který bude regulovat nejenom legislativní proces, ale i výkonný proces, bude regulovat i na úrovni minimálně krajů a některých větších obcí a bude regulovat zejména to, kde se skutečně ten tlak dneska objevuje a projevuje, a to je to vydávání veřejných peněz ve všech podobách včetně dotací, stanovování programů těch dotací a dalších věcí. To nejsme schopni vypracovat. A dále pak to musí být na mnohem širší vrstvu státních úředníků a i některých představitelů samosprávy. Pak by se ten zákon projednat dal. Pokud nám tady zůstane jenom tato minimalistická, řekněme, legislativní verze, pak je jediná možnost ho výrazně omezit a nechat v něm tedy skutečně jenom registr lobbistů. Ale zase z něj vypadávají všichni ti, jejichž cílem není vůbec ovlivňovat právní předpisy přijímané Parlamentem, ale jejichž cílem je například ovlivňovat podzákonné předpisy, kde vás ujišťuji, že mnohdy zájem na tom, jak dopadne podzákonný předpis jednotlivých skupin se tam pohybujících, je možná ještě mnohem vyšší než na tom, jak dopadne zákon jako takový. Asi si všichni vzpomeneme na advokátní, případně exekutorské odměny z poloviny předminulého desetiletí.
Děkuji za pozornost. Navrhuji, abychom návrh zákona vrátili vládě k přepracování. Pokud ne, abychom prodloužili lhůtu o dvacet dnů.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marku Bendovi. Pan poslanec František Navrkal se hlásí s faktickou poznámkou a připravena je Kateřina Valachová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Navrkal: Tak, děkuji za slovo. Já bych tedy jenom krátce zareagoval vaším prostřednictvím na pana kolegu Bendu. Mě tedy zaujalo tam víc věcí, ale za ty dvě minuty to nestihnu všechno říct.
Co se týká té definice lobbování, tak tam má jít o soustavnou činnost. Takže když se s někým potkáte v tramvaji, tak na to se to nevztahuje. Také se to vztahuje už tedy v té dnešní podobně na ty podzákonné normy. A co se týká toho vydávání veřejných peněz, tak to s vámi naprosto, naprosto souhlasím.
Co se týče tedy toho, že o těch přestupcích rozhoduje ten Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a hnutí, o tom jsme se už bavili. Stejně tak třeba v případě toho zákona o střetu zájmů, tak tam rozhodují zase místně příslušné úřady. Známe to třeba v případě pana trestně stíhaného předsedy vlády Babiše, kde rozhodoval Městský úřad v Černošicích a Krajský úřad Středočeského kraje. Neříkám tedy, že to je jako takhle správné určení těch úřadů, ale rozhodně to není nějaká novinka.
A co se týká toho, že by to nějak jako nás blokovalo nebo tak, tak tomu já tedy jako pirát opravdu nemůžu rozumět, protože, jak jsem říkal, my už to takhle děláme dlouhodobě a rozhodně nám to nijak nebrání v tom se s lidmi setkávat, setkávat se s různými těmi spolky, dalšími organizacemi, které mají třeba nějakou odbornost, mají co říct k tomu výkonu našich veřejných funkcí, a nečiní nám to nějaké zásadní problémy.
No, měl bych toho dost, ale dochází mi čas a nechci tady dál zdržovat. Tak děkuji.***
