(10.40 hodin)
(pokračuje Navrkal)
Mezi ty problémy, které bychom rádi chtěli v průběhu projednávání tohoto zákona tady v Poslanecké sněmovně vyřešit, určitě patří to, že to reportování by mělo probíhat nikoli až za čtvrtletí zpětně souhrnně, ale přišlo by nám výrazně lepší, kdyby to bylo vždycky třeba třicet dnů od uskutečnění toho daného lobbistického kontaktu. A také nám nevyhovuje ten úzký záběr té vůbec jako definice lobbingu, čeho se všeho týká, protože nyní jde vlastně jenom o přípravu právních předpisů a koncepčních dokumentů na úrovni vlády a dle našeho by se to mělo rozšířit alespoň o oblast rozhodování, co se týká výběru do dozorčích komisí, rozdělování dotací a udělování veřejných zakázek.
To je tedy za Piráty asi vše. A prosil bych, abyste tedy nehlasovali pro zamítnutí, jak tady navrhoval kolega Grospič. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Navrkalovi. Nyní pan poslanec Marek Benda, připraví se paní poslankyně Kateřina Valachová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, vážené dámy, vážení pánové, dneska to bude asi takové dopoledne ústavně-právního výboru, jak to tak vidím a jak už tady konstatoval pan předseda Sněmovny Radek Vondráček.
Jakkoliv jsem byl k minulým dvěma tiskům, řekněme, lehce kritický, přesto s nějakým pochopením pro to, co je v nich obsaženo, tak k tomuto tisku jsem čistě jenom kritický. Pokládám za fatální chybu, že se jím pokoušíme vůbec zabývat, protože je to typické odškrtnutí si vládní priority nacpané tam nějakými transparentními organizacemi a GRECO a podobnými skupinami transparentních teroristů, kteří ovlivňují vládu, a bez toho, aby bylo absolutně rozmyšleno, co se tím má uskutečnit, co je cílem, kde jsou problémy v České republice a jestli ty navrhované mechanismy k řešení problému vůbec nějakým způsobem vedou. Napíšou si to vládní úředníci, jejichž jediným klíčovým zájmem je samozřejmě, aby se to jich netýkalo, a my tady v takové blahosklonné polobezvědomosti začneme schvalovat dramatickou regulaci nás samotných, aniž bychom o ní přemýšleli.
Já chápu věty pana předsedy Sněmovny, který říká, že samotné přijetí zákona o lobbingu nějakým způsobem zlepší nebo vylepší vnímání korupce v dané zemi. Ale jestli si opravdu někdo v této zemi myslí, že problémem je přijímání legislativy, že zásadní lobbing a zásadní problémy této země jsou v přijímání legislativy, tak mám pocit, že žije v úplně jiné zemi než já. A ukazuje se to dnes a denně. Všechny ty tajné schůzky se přece vůbec netýkají legislativy, ale týkají se toho, kdo bude vybírat vakcíny, kdo bude dostavovat to či ono. Ty veřejné zakázky jsou tím skutečným, skutečným problémem. Není to legislativa. Není to legislativní proces v Poslanecké sněmovně a v Senátu, který je dneska už tak transparentní, že nám ho může řada západních států naopak závidět.
K tomu pojetí, které nám bylo přineseno. Volí se ten nejzvrhlejší evropský model, který říká, bude tady nějaký lobbovaný, bude tady nějaký lobbista a vzájemně budou konfrontováni, kdo říká pravdu. Já říkám, že tento model je v rozporu s Ústavou České republiky. Jakýkoliv požadavek na jakéhokoli poslance nebo senátora, aby hlásil všechny kontakty, které s někým měl, je v rozporu s článkem 28 Ústavy České republiky, který jednoznačně stanoví: poslanec i senátor má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy přestal být poslancem nebo senátorem. Toto je ustanovení, které samozřejmě žádný z těch vládních legislativců nikdy neotevřel, protože je Ústava nezajímá. O těch skupinách, které nás tady tlačí ke zdi už ani nemluvě. Ale toto je ustanovení, které do té Ústavy bylo v roce 1992 napsáno, a bylo napsáno zcela záměrně, aby zákonodárný sbor měl ochranu před výkonnou mocí a mohl si získávat informace jiné, než které mu velkomyslně poskytne výkonná moc. Aby měl možnost se scházet a nemusel o tom nikdy nikomu nic hlásit. Nemusel vydávat svědectví dokonce ani před například orgány činnými v trestním řízení. Mohl se scházet a mohl svobodně se pokoušet každý poslanec zjišťovat, co se v té zemi, co se v té výkonné moci děje.
Na to se dneska úplně zapomnělo. Hrajeme si na to, že budeme navzájem, lobbovaní a lobbisté, něco hlásit. Bude tady orgán výkonné moci, Úřad pro dohled nad politickými stranami, který to bude posuzovat a který bude říkat: Spáchali jste, nebo nespáchali jste? Mně přijde, že pokud něco takového přijmeme, tak jsme se úplně zbláznili. Kdokoli z nás zvedne pro tento návrh zákona ruku, tak předpokládám, že tím sděluje, že tady v příští Sněmovně už nechce sedět, protože podle tohohle se opravdu fungovat nedá. Opravdu fungovat nedá. A je to přímá cesta k tomu, jak kteréhokoli zákonodárce, ale kteréhokoliv zákonodárce absolutně zdiskreditovat!
Přijde skutečný zločinný lobbista - a já proti lobbistům fakt nic nemám, bylo to tady řečeno opakovaně. Myslím, že jsou to skupiny, které nám přinášejí nějaké informace, a záleží na nás, jak s těmi informacemi naložíme a jestli jich používáme k blahu všech, nebo jestli se necháme ukecat pro nějaký dílčí, partikulární zájem. To je pak už jenom naše chyba. Ale to, že nám ty informace nosí, je naprosto v pořádku. A naším cílem je vědět o těch věcech pokud možno ze všech úhlů pohledu a pak se mezi nimi pokusit spravedlivě, spravedlivě rozhodnout a hledat, řekněme, to největší dobro nebo tu největší míru konsenzu. Ale pokud přistoupíme na to, že lobbista za námi přijde, já napíšu nějakou zprávu, on napíše jinou, a mě začne obtěžovat státní úřad a říkat, jak to, že oni napsali něco jiného - každého zákonodárce takhle zdiskredituju. Každého zákonodárce takhle zdiskredituje. A nebude proti tomu obrany. A mezi těmi, kteří se skutečně scházejí nesprávně a nechávají se lobbovat k věcem, tak tam přijdou na začátku, odevzdají si navzájem dva papíry, které pošlou lobbovaný a lobbista na druhou stranu, a bude všechno v pohodě.
Je to úplný nesmysl, to, co je nám předloženo v této podobě. Úplný nesmysl. Hlásit každý lobbistický kontakt. Já, dobře, možná že patřím k těm poslancům, kteří jsou ve veřejnosti lehce známější, ale myslím, že zdaleka ne tak jako třeba členové vlády nebo lidé jako Dominik Feri. Ráno, když jedu tramvají do práce, nebo večer, když se vracím, dvakrát, třikrát za tu cestu mě někdo zastaví a něco mi řekne. Většinou jsou to jenom taková sdělení, jako bojujte, nebo konečně už sejměte tuto vládu. Ale někdy vám řeknou i něco jiného. Je to lobbistický kontakt? Je to přání toho občana. Přijdete-li na jakékoliv profesní sdružení, na jakékoliv profesní sdružení, projdu, osloví mě dvacet lidí. Já půlku z těch lidí jsem možná někdy viděl, nepamatuji si, kdo jsou, musel bych si v tu chvíli říkat o vizitky, a něco mi sdělí. Mělo by se udělat to či ono. Je to lobbistický kontakt, nebo to není lobbistický kontakt v pojetí vládního návrhu zákona? Já se obávám, že je. Já se obávám, že je. Ale jenom říkám, že nejsem schopen nic takového hlásit, protože bych nedělal nic jiného, než hlásil. ***
