(11.00 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Navrkalovi za dodržení času k faktické poznámce. Nyní faktická poznámka Marka Bendy. A já jsem se přihlásil s přednostním právem také do rozpravy. Předám řízení schůze. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já jenom krátce zareaguji na pana kolegu Františka Navrkala, vaším prostřednictvím. Já jsem právě upozorňoval na to, že jak já poznám v té tramvaji nebo na té schůzi, jestli ta osoba je lobbista, nebo není lobbista? Jsem schopen ho v tu chvíli lustrovat? Jsem schopen jít do seznamu a zjistit, kdo to byl? To je věc, kterou já nepoznám. To, že pro něj je to soustavná činnost, že on se někde registruje, no to je na té druhé straně. Ale jak já poznám, kdo je ta druhá strana? To opravdu poznat schopen nejsem.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. S přednostním právem místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, paní ministryně vlády, paní a pánové, víte, já si myslím, že to naše rozhodování o tomto zákoně, já nemám nic proti tomu, aby ČR měla zákon o lobbingu. Opravdu ne. Ale myslím si, že každé naše rozhodování musí vycházet z toho, že respektujeme tento dokument, Ústavu ČR.
Položme si otázku. Jsme parlamentní demokracií? Platí článek 2 Ústavy ČR? Platí článek 5, že tvorba ústavních orgánů je dána svobodnou soutěží politických stran? Nebo jsme jakousi exekutivní republikou, kde byrokracie rozhoduje o tom, co smí a co nesmí lidem volené orgány? To je přece zásadní, absolutně zásadní. Už vznik Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran byla zásadní ústavní chyba. Protože jestliže máme tu kontrolu svěřenou úřadu, který ani není ústředním orgánem státní správy, jakýmsi kvaziúřadem, je ústavní nesmysl. My jsme přece tenkrát hlasovali o tom, že to svěříme alespoň Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, který je zakotven v Ústavě ČR. Tak to přece mělo nějaký smysl. Ano, mohli jsme oddělit tu kontrolu hospodaření politických stran od Poslanecké sněmovny, mohli jsme ji svěřit jinému, v Ústavě přesně definovanému úřadu, který je nadán tou kontrolní pravomocí vedle tedy těch tří základních pilířů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Ale my jsme si udělali jakýsi kvaziúřad, který rozhoduje o tom, jak má vypadat nebo nemá vypadat svobodná soutěž politických stran. A ze svobodné soutěže politických stran vzniká politický režim. To platí a platilo od dob Montesquieua opravdu celá staletí. A dělba moci je přece základním principem demokratického právního státu.
Když se podívám do toho zákona, je mi opravdu smutno. To už je eintopf, protože ani guláš to není, ten má taky aspoň nějaká pravidla, že se nejdřív dává ta cibulka, a pak teprve to maso. Ale tohleto je úplný nesmysl. Jako já opravdu souhlasím s tím, že je potřeba lobbing nějakým způsobem legislativně řešit. Ale jestli ho budeme řešit v rozporu s Ústavou ČR, v rozporu dělby moci, tak nemůžeme dosáhnout toho, aby to byl zákon dobrý a funkční.
Málokdy souhlasím s Markem Bendou v politické rovině, ale tady přesně mluvil o tom, jaká je ta rovina toho ústavního rozhodování. A to je pravda. To přece není o přetahování se politických stran. To je o tom, jestli pořád držíme, že tento stát je demokratickým právním státem a parlamentní demokracií.
Už jednou jsme udělali fatální chybu a já jsem šťastný, že jsem se na tom nepodílel, když jsme řekli, a bylo to přání většiny, že prezident republiky bude volen přímo. Ano, bylo to rozhodnutí, já jsem ho respektoval. Ale upozorňoval jsem v té době velmi nepopulárně, protože média tlačila úplně něco jiného, že je potřeba zavést přímou volbu. Ale my jsme zavedli přímou volbu a neudělali jsme nic ve vztahu mezi prezidentem republiky, Poslaneckou sněmovnou, Senátem a vládou. Nic. A teď se dohadujeme o tom, jestli přímo volený prezident smí mít takové pravomoci, nebo nesmí. Nesmysl. Přece to jsme si měli vyjasnit předtím, než jsme ten zásah do Ústavy udělali. Já to respektuji, jsem rád, že máme přímou volbu prezidenta republiky, chodím k těm volbám, hlasuji v těch volbách, ale nemohu přijmou to, že jsme dodnes - kolik je to, sedm let poté - nebyli schopni dát ten přímý vztah mezi přímo voleným prezidentem, Poslaneckou sněmovnou a vládou, případně soudy, protože jsme nedotáhli ten krok do konce, abychom udrželi parlamentní charakter naší republiky. Ten tlak na poloprezidentský systém tady přece je, všichni ho vnímáme. A jestli zleva, nebo zprava, to přece není podstatné. Podstatné je, že se nedržíme těch nejzákladnějších ústavních článků.
A já vnímám velmi nebezpečné trendy v té korupci, a proto znovu opakuji, ano, jsem pro to, aby byl zákon o lobbingu, ale aby opravdu odpovídal Ústavě ČR. A nemůžeme to udělat tak, že ti, kteří budou tím zákonem nějakým způsobem přinuceni k dalším povinnostem anebo nadáni právy, aby svým způsobem byli postaveni níže, než je právě ono postavení v dělbě moci. To není možné. My přece musíme dobře vidět, a projednávali jsme to tady jako první bod dnešní schůze, o tom, že pokud soudní moc se vymkne tomu rozdělení v dělbě moci, tak že ten, promiňte mi, justiční stát může být nebezpečnější než stát policejní. Protože při spojení policie a státního zástupce a obvinění nebo obžalobě jednoho tady pořád mám soudy, které to mohou napravit. Ale pokud soudy řeknou, vy nemáte pravdu, ten zákon je špatně a ten zákon udělejte podle toho, jak my ho chceme jako soudci, tak se dopustíme té největší chyby. Protože oddělení těch mocí je to nejpodstatnější v tom, aby ta vyváženost tady zůstala, aby charakter, parlamentní charakter republiky byl zachován. Nezlobte se na mě, ale tento návrh tomu neodpovídá. ***
