(10.10 hodin)
(pokračuje Benešová)
Shodneme se asi na tom, že lobbing je ve vyspělých demokratických společnostech vnímán jako legitimní a potřebná záležitost, která zajišťuje distribuci důležitých informací a umožňuje odpovědným osobám činit kvalifikovaná rozhodnutí v záležitostech obecného zájmu. Kde však končí lobbing a kde začíná korupce, to je otázka, kterou si klademe léta. Byla řešena všemi demokratickými stranami a je řešena dlouho. Takže tento zákon by to měl vyřešit. A podle mého názoru platí tady pouze za podmínky, že je tato činnost vykonávána transparentně a pod veřejnou kontrolou. Pokud by transparentnost měla být určitým záměrům na obtíž, je oprávněné se domnívat, že takové záměry nejsou v souladu s veřejným zájmem a představují v tomto smyslu riziko. Regulace lobbingu tady chyběla. Já si pamatuji ještě za předsedání pana Paroubka, když předsedal České straně sociálně demokratické, že už se to řešilo a bohužel se nevyřešilo.
Hlavním cílem je tedy odlišení legitimního potřebného lobbingu od toho netransparentního zákulisního, který je spojen s nežádoucími jevy, jako je klientelismus a korupce.
Pokud jde o konkréta tohoto návrhu zákona, přicházíme s vytvořením takzvaného registru lobbistů a lobbovaných, do něhož se budou vkládat skupiny osob, a budou tedy pravidelně čtvrtletně informovat formou zprávy o své lobbistické činnosti. Dále tady je zavedení lobbistické stopy každého právního předpisu. A společně by tyto nástroje umožnily veřejnosti efektivně sledovat snahy o ovlivnění podoby návrhu právního předpisu již v průběhu legislativního procesu.
Vážení páni poslanci, dámy poslankyně, nevidím žádný rozumný důvod pro to, aby zájmové skupiny - lobbisté nebo jejich klienti - svou činnost, která ovlivňuje veřejné záležitosti, skrývaly či zastíraly. Proto přicházíme s tímto zákonem, který by měl pomoci transparentnímu prostředí v této oblasti, a já vás žádám o jeho podporu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji paní ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Požádám zpravodaje, aby se ujal svého slova a zpravodajské zprávy. Prosím pana poslance Chvojku. Máte slovo.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Hezké dopoledne, kolegyně, kolegové. Já spojím svoji zpravodajskou zprávu s vystoupením, které bych jinak měl v obecné rozpravě. Myslím si, že se tím nedopouštím ničeho proti jednacímu řádu, to znamená, že řeknu i svůj názor na tento tisk, na jeho věcnost. Ještě jednou děkuji za slovo.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, za prvé musím říct, že už je to delší dobu, co tento tisk, je to tisk 565, byl vládou do Sněmovny poslán. Pokud se nepletu, tak vláda tomu tak učinila v srpnu roku 2019, takže tu máme nějakých patnáct měsíců, co tento tisk leží bohužel před branami prvního čtení. Nyní jsme konečně došli do čtení prvního a já věřím, že tisk bude postoupen dále do výborů, garančního logicky ústavně-právního, a potom projde druhým i třetím čtením, a věřím, že k tomu dojde co nejdříve.
Jak jsem říkal, už jsem tu delší dobu, takže jsem na ledacos zvyklý. Myslím si, že těch patnáct měsíců není domácí rekord, to znamená patnáct měsíců prodleva mezi zasláním tisku do Sněmovny a samotným projednáním v rámci prvního čtení. Rekord to není, ale určitě to také není nic ke chlubení. Je to škoda. Pan předseda Sněmovny Vondráček začátkem září vyhlásil smělý plán, že chce projednat klíčové protikorupční návrhy v prvním čtení do konce října. To se nepovedlo, ale ten měsíc a půl už v zásadě nehraje roli. Jsme tedy v půlce prosince na mimořádné schůzi a je tomu tak proto, že na řádných schůzích řešíme covid, nouzový stav a další věci spojené s pandemií, tudíž nebyla šance tento bod zařadit a nemůžu si na to stěžovat, jen to konstatuji, protože to je objektivní fakt.
Proč je pro mě zákon o lobbování důležitý. Já ho beru trošičku, a někteří kolegové mi říkají, že je to to nejhorší, co jsem učinil ve své politické kariéře, jako za svoje dítě, protože jako ministr pro legislativu a lidská práva ve vládě Bohuslava Sobotky jsem roztlačil přípravu věcného záměru zákona a jsem i rád, že vláda Andreje Babiše si tenhle záměr osvojila a že si ho ponechala jako prioritu a ten věcný záměr v zásadě dotáhla až do paragrafovaného znění, které vlastně dnes projednáváme. Je to určitě nejlépe připravený návrh regulace lobbingu z těch, které kdy v historii různých návrhů dostaly šanci na projednání v Parlamentu. A také si z tohoto titulu myslím, že má největší naději na schválení, i když vstupujeme do té, bohužel, finální fáze funkčního období této Sněmovny.
Co se týče lobbingu, tak z mého pohledu jde o legitimní součást demokratické politiky, ale je to činnost, která by měla mít, a také je to zvykem v některých zemích na západ od nás, jasná pravidla. Proč dát lobbování jasná pravidla? Já si myslím, že to ani tak není bojem proti korupci, na to máme paragrafy trestního zákoníku a trestní řád, ale pro mě je z tohoto pohledu důležitější zlepšení přístupu občanů k informacím o procesu přípravy a schvalování legislativy a klíčových státních strategických dokumentů. A o čem můžeme a o čem máme diskutovat, je to, jak velká míra otevřenosti je adekvátní.
Chtěl bych také varovat v této souvislosti před poněkud naivní představou, že ruku v ruce s případnou regulací lobbingu - a opakuji, věřím, že těch deset měsíců využijeme k tomu to dotáhnout - zmizí z politiky různí šíbři a kmotři jako mávnutím kouzelného proutku. Tam si myslím, že je to myšlenka, která je bohužel realitě na hony vzdálená. Zákon o lobbování je založen na principu registrace, který sám o sobě logicky nemůže eliminovat kriminální delikty, ale jak jsem říkal, na to máme trestní právo, trestní řád, trestní zákoník - to je zase trošičku jiná disciplína.
Já nechci svoje vystoupení prodlužovat, ale jak jsem říkal, chtěl bych stručně shrnout několik myšlenek do obecné rozpravy. Dopředu avizuji, že v podrobné rozpravě navrhnu propustit návrh do druhého čtení a že z organizačního výboru máme určitě navrženo jeho projednání v garančním výboru ústavně-právním.
Jak jsem naznačil, návrh je v principu založen na registraci a transparenci registrace. Je vstupenkou k legitimní lobbistické činnosti a transparentnost je zajištěna povinným oznamováním lobbistických kontaktů právě prostřednictvím speciálního registru. Výsledkem, se kterým může pracovat veřejnost, je jednoduchý záznam, to znamená takzvaná legislativní, respektive lobbistická stopa, tedy shrnutí široké množiny osob, které se podílely na přípravě a schvalování konkrétního legislativního předpisu. Je to jednoduché a podle mého názoru je to vysoce funkční, respektive by to mělo být vysoce funkční, nicméně jako vždycky se ďábel skrývá v detailech. A já očekávám debatu a zejména na půdě ústavně-právního výboru o čtyřech otázkách či tématech. Tou první je vlastně to, co je a co není lobbista. Druhým okruhem je, kdo je lobbista. Třetím okruhem je, jak velký vůbec má být okruh lobbovaných. A čtvrtým tématem - má lobbovaný ohlašovat do registru kontakt s lobbistou? To jsou čtyři okruhy, o kterých si myslím, a vnímám to také na základě různých seminářů, které jsem navštívil, že budou předmětem diskuse. ***
