(16.10 hodin)
(pokračuje Ferjenčík)
A skutečně toto je prostě strašně velká nespravedlnost. Pokud vláda tedy říká, že je příliš nebezpečné ty obchody otevřít, tak je tedy ale potřeba alespoň udělat nějaké masivní odškodňovací schéma pro obchody, které teď akorát pozorují, jak jim konkurence přebírá trh.
Ještě druhá věc, co se děje. Jedna věc jsou hypermarkety a druhá věc jsou internetové prodejny. Takže ti, kdo nemají možnost stát se výdejnou nebo nemají takový typ zákazníků, kteří by u nich nakupovali v rámci e-shopu, tak zase ostrouhají, a dochází k obrovské změně celého trhu, obrovský přesun k online nakupování. Upřímně, jestli máte elektro, které vydává zboží, které si někdo objednal přes internet, nebo prodává zboží klidně třeba za pravidel, že musí tedy ten zákazník jenom čekat u pultu, ale může si to tam proboha snad objednat, vždyť to je úplně jedno, jestli si to objednal přes internet, nebo si řekl na pultu, že potřebuje nějakou konkrétní věc, tak je to strašně nelogické v tuto chvíli a strašně nespravedlivé. A za nás to je skutečně věc, kterou je potřeba vyřešit, ať už tedy uvolněním, nebo tím, že ty obchody dostanou nějakou důstojnou kompenzaci, nebo nějakou kombinaci těchto přístupů. Nevoláme po nějakém... souhlasíme s tím, aby byla přísná omezení, ale přece není možné, aby to samé zboží velké obchody s větší koncentrací lidí prodávat mohly, a ty nejmenší byly i nadále zavřené.
Z toho důvodu, protože jsme si vědomi toho, že není šťastné, aby nouzový stav skončil neřízeně a řekněme náhle a najednou všechno přestalo platit, protože s drtivou většinou opatření v rámci systému PES souhlasíme, tak navrhujeme prodloužení nouzového stavu do úterý 24. listopadu 2020. Věřím, že to je dostatečně dlouhá doba na to vyřešit tuto zásadní otázku diskriminace českého maloobchodu. Děkuji za podporu.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Poprosím o předání návrhu paní zpravodajce, pokud ještě není. Nyní paní poslankyně Aulická, připraví se pan poslanec Skopeček. Prosím.
Poslankyně Hana Aulická Jírovcová: Děkuji, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, budu už krátká, protože mí předřečníci ať už z mého klubu, nebo i z dalších stran tady vlastně ty dotazy a některé ty věci, které se v terénu, nechci říct nelíbí, ale které možná budeme říkat, že jsou až nerozumné, tak tady řekli. Každopádně já jsem dneska možná i vyrušila tady kolegu z ODS při jeho vystupování, za to se tedy omlouvám, ale snažila jsem se řešit jeden příklad toho trošku nerozumu v té praxi s panem ministrem Plagou, a musím říci, že mi slíbil, že bude vlastně třeba i na tuto situaci reagovat ve svém vystoupení, a to se bohužel nestalo, takže já si dovolím spíš apelovat touto cestou.
My třeba v Mostě máme opatření, kdy při vstupu nebo rozdávání dětí u mateřských školek máme, že tak aby se nám rodiče s dětmi nehromadili v těch malých šatnách, protože samozřejmě asi možná vnímáme, že ty školky nedisponují velkými místnostmi, kde by se teď už vlastně dodržovalo těch 15 m2 na jednu osobu, tak se vlastně předávají děti před školkou. To znamená, venku stojí pedagog a rodiče jenom přivádějí dítě a přebírají si je s tím, že další učitelé samozřejmě s dětmi provádějí to převlékání a odvádění do příslušné třídy.
Musím říci, že na základě opatření PES pro oblast školství se ve 4. stupni ale hovoří, že mateřská škola má povolený také vstup doprovázejících osob do prostor šatny. A v tuto chvíli se dostáváme do situace, kdy samozřejmě někteří rodiče vyžadují na základě tohoto opatření vstup do mateřské školy a doprovod svého dítěte, ale zároveň tedy školky říkají, ale my máme takové opatření. A já si myslím, že tyto záležitosti, a pan ministr Plaga mi říkal, no tak budeme apelovat, aby dodržovali rodiče to opatření, které je dáno tou samosprávou, resp. vyhlášenou mateřskými školkami. To je přesně ta věc, kdy si pak říkáme, a co je platné a kdy ti rodiče mají tedy požadovat "svá práva", a kdy už je to za hranicemi, že víceméně kdo má pravdu, co kdo může atd., a já si myslím, že to je opravdu jenom jedna taková část, která se teď nerozumně dívá, tváří v celé té praxi.
To, že jsme tady hovořili o tom, že třeba opravdu ti naši malí poskytovatelé obchodní nemůžou dneska prodávat, to, že bohužel máme spoustu občanů, kteří si nemůžou dovolit ani nějakou kvalitní obuv v nějakých prodejnách a nemůžou ani kupovat přes internet, resp. potřebují, nebo doteď kupovali boty u jiných obchodníků, tam, kde byly podstatně levnější nebo přístupnější ceny, a nyní jsou odkázáni jenom na velké hypermarkety, supermarkety, kde to umožněno je, tak si myslím, že opravdu v současné době je to nastavení špatné, nehledě na to, bylo to tady řečeno, že zisky se odvádějí úplně zcela jinam, a ne do kapsy v rámci České republiky. Takže chtěla jsem říct opravdu tento příklad, nechtěla jsem být dlouhá, a spíše mi přijde, že jsou věci, které bychom měli zohlednit obecně, a říci občanům, jak se vlastně tváří a jaká je vymahatelnost těchto opatření, která jsou podle takzvaného psa. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji, a nyní pan poslanec Skopeček, připraví se pan poslanec Juránek a po něm se přihlásil k vystoupení pan ministr. Prosím.
Poslanec Jan Skopeček: Děkuji pěkně za slovo. Zaznělo tady toho dneska už řada věcí, řada argumentů. Řeknu pár poznámek.
Nouzový stav na žádost vlády na 30 dnů nepodpořím. Byl jsem připraven nepodpořit žádný den, nicméně se přikloním k nějakému kompromisu, který vzniká. Je to dáno tím, že nevidím v posledních týdnech to, že by vláda využívala nouzový stav pro racionální, adekvátní restrikce a opatření. Ta opatření, která jsou dělána, považuji za příliš radikální. Nelíbí se mi, že vlastně žijeme už desátý měsíc s covidem, a stále přichází vláda s plošnými patřeními, jako by nebylo jasné, že existují různé rizikové skupiny, ke kterým bychom zkrátka měli přistupovat jinak, a ty restrikce by měly odpovídat jejich míře restrikce.
Samozřejmě na začátku pandemie jsem rozuměl tomu, že jsme z toho všichni byli překvapení, vystrašení a že vládě nezbývalo nic jiného, než plošné restrikce a plošná opatření na občany uvalovat. Ale jestliže žijeme s covidem desátý měsíc, tak už bychom měli pochopit, že pro některé skupiny je tato nemoc, kterou nijak nepodceňuji ani nepřeceňuji, že pro některé skupiny je více riziková, pro některé méně.
Je také iluzorní si myslet, že je možné žít s vypnutou nebo s polovypnutou ekonomikou, aniž by to nemělo dlouhodobé efekty na společnost, na hospodářství, ale i na zdravotní systém. Přece i zdravotní systém závisí na tom, jak se ekonomice daří, nebo nikoli, a nejde v budoucích letech prosperitu společnosti, životní úroveň, ale i možnosti finanční zdravotnictví oddělit od toho, jakým způsobem dneska ekonomika funguje a jak je schopna nebo neschopna generovat daně, které prostřednictvím veřejného rozpočtu i v systému zdravotnictví rozdělujeme.
Mně se zkrátka nezdají adekvátní některá opatření, která nepovažuji za smysluplná a účinná. Je to například ten zákaz vycházení po 21. hodině. Copak si někdo skutečně myslí, že to je restrikce, která nějak dramaticky zlepší situaci v České republice, zvlášť ve chvíli, kdy po 21. hodině je všechno zavřené a lidé nemají de facto kam chodit? Vždyť je v tom přece obrovský symbolický aspekt omezení svobody, který Česká republika dlouhodobě nezažila, a připomíná válečný stav. A byť je covid vážnou nemocí, tak já odmítám tu válečnickou rétoriku, která přispěla k tomu, že se v České republice vytvořila hysterie, kdy se mluvilo o mrazácích na ulicích, kdy se mluvilo o stadionech pro mrtvé. Považuji to za hysterické, ale i neodpovědné vůči těm skupinám obyvatel, které jsou zkrátka citlivější.
Nezdá se mi normální, abychom žili ve světě, kde nakupovat můžeme ve velkých supermarketech, zatímco malí obchodníci často nabízející stejné zboží musejí mít již měsíc zavřeno, a to už podruhé v rámci té druhé vlny, kdy i v té první vlně jsme je dramaticky poškodili. Přece není normální, abychom snižovali konkurenceschopnost těchto malých podnikatelů, malých obchodů, malých prodejen a uměle zvyšovali počet zákazníků velkým supermarketům a velkým firmám.***