(12.30 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Druhá poznámka souvisí s těmi prognózami, o kterých se tady různě uvažuje, jestli budou lepší, horší, jsou zahraniční prognózy, jsou domácí prognózy. Ty prognózy vykazují určitou varietu rozpětí podle toho, kdy byly psány a samozřejmě s jakými fakty pracují, protože pochopitelně ty prognostické instituce mají nějakou autoritu, ale mají také různé přístupy. Například evropské prognózy zatím nemáme úplně nejaktuálnější, ale jsou poněkud optimističtější než ty naše české, protože možná také nepracují s tak blízkou představou, co s námi udělá druhá vlna. To je velmi možné. A také možná pracují i s tím, že neřeší v detailu dopady koronavirové na mezinárodní trhy, které jsou pro nás nesmírně důležité.
Co je realitou, že jarní lockdown vedl k tomu, že ve druhém kvartálu nám ekonomika spadla o 11 %. A pokud se jenom přiblížíme těmto číslům, tak samozřejmě ta naše čísla budou za tento rok i za příští rok značně odlišná. Dá se to dokumentovat na tom, že zářijová prognóza - s tou pracuje Ministerstvo financí - hovoří o tom, že letošní propad by měl být pouze 6,6 %. Česká národní banka už zveřejnila listopadovou prognózu a tam uvádí 7,2 %. Čili je opatrně, řekl bych, pesimističtější. Co je ale možná ještě důležitější, protože se bavíme o příštím roce, je vývoj v příštím roce, a tam slyšíme, Evropská komise kdysi řekla, že poroste 4,5 % plus, ale Ministerstvo financí už opatrně s 3,9 % a zmiňovaná Česká národní banka už pouze 1,7 %. Čili předpokládá, že dojde k některým efektům, které ekonomiku zpomalí. Dá se to srovnávat i s prognózou České bankovní asociace, která je trochu mladší, je z října, ale i ta uvádí 2 % ekonomického růstu, pouze. A to se pochopitelně nemůže nepromítnout do takových parametrů, jako je vývoj příjmů, a pokud to oživení bude pozdější a vlažnější, tak se opravdu asi dočkáme určité korekce na jaře příštího roku.
Důsledky těch změn pochopitelně budou vcelku jasné. Jednak se dostaneme na předkrizovou úroveň později, než jsme si přáli, ty optimistické odhady mluvily o roce 2022, méně optimistické 2023, může dojít tedy k tomuto zpoždění. A pochopitelně se dostáváme k problému deficitů a dluhů. Samotné Ministerstvo financí ve svém střednědobém výhledu uvádí, že v roce 2023 bychom měli být už na 3 bilionech. A je to vlastně prognóza optimistická, v podstatě vychází z čísel, na kterých je postaven rozpočet a rozpočtový výhled, což je o celou jednu třetinu vyšší dluh, protože letos má být 2 biliony, takže 3 biliony, to je celá třetina. Je to tedy stabilizace dluhů, anebo se můžeme přiblížit k nějaké dluhové pasti? To je samozřejmě věc, která by měla být velmi diskutována v dlouhodobějších souvislostech. A je samozřejmě otázka, jestli čísla, která máme k dispozici, k takové diskuzi postačí.
V každém případě je jasné, že změkčení zákona o rozpočtové odpovědnosti je potřebné, pokud máme pokračovat v nějakém zákonném rámci, také je koneckonců součástí načtených pozměňovacích návrhů v daňovém balíčku. A samozřejmě, že ten problém s konsolidací veřejných financí může být horší, než jak jsme původně předpokládali.
Tím se dostávám k tomu, že Sněmovna, možná si vzpomenete, začátkem července, když jsme schvalovali půl bilionu, to je taková krásná magická suma, tak když jsme schvalovali půl bilionu, tak jsme k tomu přidali úkol, že by bylo dobré, aby nám Ministerstvo financí předložilo svůj plán. Tady jste zmiňovali, Německo má plán, všichni mají nějaký plán, a že bychom i my měli mít tento plán. No musím upřímně říci, že se do toho ministerstvu moc nechtělo. V té dynamické době samozřejmě je problém s čísly, ale také je problém ten, že se musíte pouštět na tenký led úvah, které se nutně dostanou pod politický drobnohled. To prostě tak je, protože zákon o státním rozpočtu je politikum a věřím, že politikem zůstane. A teď pochopitelně je otázka, do jaké míry to, co je implicitně v ministerských materiálech, je aspoň náznak adekvátní strategie.
Tady už během dopoledne bylo řečeno, že to je postup odlišný od roku 2009. Že v roce 2009 se duplo na brzdu, říkalo se, že se z krize proškrtáme a neukázalo se to jako šťastným, minimálně měřeno národohospodářskými efekty. Česká republika relativně ztrácela oproti jiným zemím, když se měla vyhrabat z krize. To je samozřejmě pravda, čili jistou expanzi je třeba vnímat jako v podstatě objektivizovaný přístup, ale co je otevřené, je ta forma, ten způsob, jak se s těmi penězi naloží, v jaké míře. A z toho samozřejmě se dostaneme k závěru, jestli rozpočtová expanze je mostem do lepší budoucnosti, jak malebně to vyjádřila paní ministryně, anebo zda si v podstatě otvíráme tepny a teď začínáme krvácet a bohužel poté, co ztratíme podstatnou zásobu našeho oběhového systému, že vypadnou ty peníze, ta krev, jak říkal pan prezident, tak bezkrevně padneme na zem. Tak to by samozřejmě bylo špatné.
A teď o co máme opřít úvahy, když dneska víme, že schvalujeme čísla virtuální, ale, řekněme, vedeni jistou zodpovědností to začleňujeme do toho kontextu? No, pokud jsme požadovali tu koncepci, tak nejdřív nám odpověděl pan premiér s tím, že vše podstatné je obsaženo vlastně už v návrhu státního rozpočtu a v jeho střednědobém výhledu. Pravda, tam náznak těch čísel na první tři roky je, a uvádí se tam, že rok 2021, a to je fakt, bude v situaci potřebné expanze. A v roce 2022 a 2023 by mělo fiskální úsilí začít klesat. Tak ta rozpočtová expanze v příštím roce nepochybně bude, jde o to, jak velká. A samozřejmě jde o to, do jaké míry by to rozpočtové úsilí méně stimulační, řekněme to klesání o půl procentního bodu, do jaké míry stačí k tomu, abychom se vyhnuli těm pastem, o kterých je řeč.
A tady bohužel stále do značné míry tápeme, proto hovořím tak, jak hovořím. Protože pochopitelně, pokud v tomto nebudeme mít jasno, tak naše krasořeči se poněkud míjejí cílem, protože na tom všem je podstatný fakt, že sice nám nakonec s jistým časovým zpožděním koncepce byla předložena, myslím, že dorazila do vašich poslaneckých schránek buď včera, nebo dneska ráno, tedy přeposíláním, takže tu konsolidaci samozřejmě, tu koncepci máme k dispozici. Ale když se do ní podíváte, tak v podstatě a z velké části vychází z argumentů, které byly obsaženy v dopisech pana premiéra a paní ministryně, to znamená, že máme zákon o rozpočtové odpovědnosti, máme zdůvodnění střednědobého výhledu a to je ta základní varianta, s tou se pracuje, a přitom jsme si před chvilkou řekli, že platit nebude. Že ta čísla budou jiná.
A pak je tam na konci toho textu, když se podíváte, je to asi deset stran, takže jedna strana, takže asi jedna desetina toho textu, zmíněna jakási alternativní varianta, která už pracuje s usnesením rozpočtového výboru, prosím pěkně, což samozřejmě není zdaleka tečka v tom procesu, a rozpočtový výbor projednal a zvedl ruku pro variantu pana premiéra. To znamená, že zrušení superhrubé mzdy bude takové a takové. A samozřejmě se to týká i rozšíření daňových úlev, takže objem výpadku na straně příjmů má definovaný objem. A z toho se při této alternativě vychází. A bohužel musím říci, že tato úvaha mluví o projekci, ale samozřejmě nominálně neprojektuje čísla v horizontu 2021 až 2027 s jedním základním argumentem, a to je, že se dostáváme na ten politický led, že vlastně asi se některá opatření budou muset přijmout, ale jsou tam zmiňována spíše namátkově. Například že máme šanci využít alokaci dodatečných nástrojů Evropské unie, nebo že by mělo dojít k určitě racionalizaci výdajů. Je to skutečně opravdu namátkové a nevidím v tom aspoň dostatečné vymezení prostoru pro to, jak by ten mix příjmových a výdajových nástrojů měl vypadat. Takže úkol splněn, ale otazníky, zejména některé, zůstávají.***