(12.20 hodin)
(pokračuje Kovářová)
Já bych tady zmínila vládní prohlášení, právě co se týče té digitální infrastruktury. V něm se praví: Chceme dostupnost vysokorychlostního internetu všude. - Tak já myslím, že tak to asi není, a je škoda, že na dobu, která přichází a kdy internet a digitalizace budou hrát hlavní roli i při úsporách, bohužel toto vláda zatím příliš neplní tak, jak je to v tom vládním prohlášení.
Co se týče mandatorních výdajů, tak tam vidíme, že mandatorní výdaje a kvazimandatorní výdaje činí 76 % z výdajů státního rozpočtu a s tím si evidentně vláda hlavu neláme.
Co se týče rozvolnění pravidel rozpočtové odpovědnosti, tak s tím si vláda také hlavu neláme. My jsme měli s paní ministryní takovou debatu o tom, jaké je znění některých paragrafů zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, a tam je napsáno, že stát a samosprávy musí hospodařit tak, aby dluh neohrozil stabilitu veřejných rozpočtů. A co dělá vláda? Vláda si rozvolnila zákonem, resp. Poslanecká sněmovna schválila navýšení na 4 % HDP a zároveň pan premiér Babiš navrhl, aby tato pravidla byla ještě rozvolněnější, a navrhuje navýšit na minus 6 % HDP. Myslím si, že je možné souhlasit s tím, je-li krize, tak je možné rozvolnit tato pravidla. Ale je třeba také říci - a tak jak to je v Německu, že v následujících letech, a pomine-li krize, tak je potřeba samozřejmě snižovat schodek státního rozpočtu. Tak by se měla chovat odpovědná vláda.
Co je také chybou - a paní ministryně vždycky říká, že to děláme pro lidi - ale chybou je, že se vláda v době krize, v době krize připravuje o své příjmy. A to si myslím, že měla čas na to, aby právě ta opatření nebo ty návrhy, které připraví státní rozpočet o příjmy, mohly být přijaty v době, kdy bylo takzvaně dobře.
Pokud hovoříme o tzv. dluhové brzdě, tak podle toho, co se navrhuje v pozměňovacím návrhu pana poslance Babiše, pana premiéra Babiše, tak na dluhovou brzdu bychom měli šlápnout už v roce 2027 a během několika let by se státní dluh mohl navýšit až na 3 biliony korun. A to je to, co nám vadí. Že vláda nejenom že se zadlužuje v době krize, což můžeme považovat za oprávněné, ale bude se zadlužovat hlava nehlava i v následujících letech. A jak jsem již jednou zmínila, co víme o dluzích. O dluzích víme, že se musí platit. Nikdo nechce po vládě, aby splatila všechny dluhy. Známe to v jiných státech, státní dluh je mnohem vyšší. Ale to, že se dluhy platit mají a musí, to nezměnil ani koronavirus. A dluhy splácet nebudete vy, paní ministryně Schillerová, ale ani my poslanci, ale budou je splácet naše děti a naši vnuci. A nejen to, oni budou platit účet i za stárnutí populace. A kde na to budou brát? Na to vláda nemyslí.
V této souvislosti bych ráda připomněla, co máte ve vládním prohlášení - cituji: "Nechceme o tom, co nás v budoucnu čeká, vést pouze diskuse, ale chceme udělat vše pro to, abychom se měli lépe, a také chceme předat našim dětem prosperující zemi a ekonomiku. Prostě mysleme na budoucnost a nežijme jen dneškem. A uvědomme si, že budoucnost nebude lehká a naši potomci nám neodpustí, že jsme neudělali všechno, co jsme měli a mohli udělat." A já jen konstatuji, že v tomto případě vláda jede skutečně z kopce proti zdi, a my se k této jízdě prostě připojit nechceme. A v tomto případě bych vládě doporučovala, aby při této jízdě v následujících letech aspoň trochu přibrzdila a nám řekla, jak bude brzdit. Potom by to byla jiná diskuse.
V prvním čtení návrh státního rozpočtu klub STAN nepodpoří. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a v obecné rozpravě nyní vystoupí pan poslanec Jiří Dolejš, připraví se pan poslanec Feri. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji vám za slovo, pane předsedající. Vážená momentálně spíše poloprázdná sněmovno, já možná trochu vnímám, že opadl zájem v tuto chvíli o debatu nad prvním čtením státního rozpočtu, protože možná od pravé zdi až po tu levou zeď si uvědomujeme, že sice debatujeme nad schvalováním čísel, která jsou s velkým otazníkem, ale na druhou stranu asi vnímáme, v jakém čase žijeme. To je v podstatě první moje poznámka, protože ty základní parametry, příjem, výdej a deficit, pokud budeme schvalovat, tak asi tušíme, že zejména pokud jde o příjmy a o ten deficit, že reálně budou někde jinde.
Ale na druhou stranu tím, že jsme posunuli proceduru schvalování rozpočtu o měsíc, tak jsme dnes v 11. listopadu. Pokud tady opoziční poslanci načetli už návrh na to, aby se rozpočet vrátil, přepracoval a přišel sem znovu o měsíc, tzn. v podstatě 11. prosince, tak se dostáváme do značného časového stresu, ale současně nebudou vyřešeny ty neznámé v té rovnici, tzn. dokonce ani 11. prosince nebudeme znát osud daňového balíčku, tj. legislativní proces má minimální ještě pokračování směrem k Senátu, a pokud vnímám vyjádření Ministerstva financí o aktualizaci prognóz, tak ministerstvo prohlásilo, že prognózu chce předložit veřejnosti - ne že by se na prognózách nepracovalo, ale chce předložit prognózu veřejnosti až v lednu, čili aktuální konsolidovanou prognózu rovněž mít nebudeme. Takže je trochu problém s tím vracením.
Myslím si, že vlastně reálně stojíme, když si uvědomujeme, že ta čísla budou jiná, že když na konci tohoto projednávání by třeba rozpočet neprošel, tak spadneme do rozpočtového provizoria. Připomínám, že to rozpočtové provizorium je rámováno letošním navýšeným rozpočtem, tedy deficitem půl bilionu, takže bychom se řídili v příštím roce podle těchto čísel. Anebo je varianta, která je také velmi reálná, ten vývoj bude tak dynamický a dojde k tak výrazným změnám, že budeme, řekněme, možná už do jara schvalovat novelu tohoto zákona, tzn. že ta čísla stejně přeprojednáme, ale už budeme vědět nejenom tu prognózu, ale budeme vědět, jak se vyvíjí epidemie, ne že bych ji přivolával, ale třeba třetí vlna atd. atd. A z těchhle těch důvodů si myslím, že boj dneska o to, jestli vrátíme, nebo nevrátíme, je trošku marný.
A z toho vyplývá i pozice našeho klubu, byť musím říci, že jako strana nevládní nejsme jaksi mechanicky loajální s každým finančním návrhem, který přichází, ani to nemáme v našem tolerančním patentu. Ale zase nejsme tak na hlavu padlí, abychom nevnímali, že každá vládní politika nakonec musí dojít k penězům, musí se platit, a tudíž potřebuje nějaký návrh státního rozpočtu. Takže to je první poznámka.***