(12.40 hodin)
(pokračuje Dolejš)
A to, že se v těch úvahách dostáváme za horizont voleb, to znamená, že tady v roce 2021 bude sedět jiná Sněmovna s novým politickým mandátem, to je pravda, ale pokud se bavíme o věcech dlouhodobé konsolidace, pokud se bavíme o tom, jak se vyvarovat určité dluhové pasti, kdy dluhová spirála se rozjíždí proto, že je velký objem dluhů a velká cena dluhů, tak to by se samozřejmě nemělo vázat na politické sliby a politický cyklus, ale mělo by je to překračovat, protože pak se samozřejmě nabízí otázka, proč by vůbec neměl být rozpočet svěřen nějaké nezávislé autoritě, která by tímto úskalím proplula, a my tu nezávislou autoritu máme jedinou, a to je tedy v podobě zákona o dluhové odpovědnosti.
Takže z tohoto pohledu vidím pro budoucnost tohoto rozpočtu mnoho otazníků, nemalé temno. Pochopitelně, že lze racionalizovat strukturu, to si odbudeme ve druhém čtení, ale v tuto chvíli, pokud říkám, že náš klub je připraven nebrzdit tento proces, tak opravdu jenom proto, že si uvědomujeme, že ten čas není, že by se tím vlastně vůbec nic nevyřešilo a že je třeba v té debatě pokračovat dál. A není to jenom debata nad pozměňovacími návrhy, ale protože to dorazilo včera nebo dneska ráno, tak bych zejména ty, co jsou, řekněme, zběhlejší v tomto tématu, poprosil, aby se zaměřili i na ty otázky konsolidace, protože to skutečně není o tom restrikce, nebo expanze, ale jaká expanze, jak dávkovaná expanze, jak budeme šlapat na brzdu, protože je jasné, že dojde k posunu konsolidace, materiál uvádí pouze o rok, ale to číslo, byť si troufnu označit za neotestované, prostě experti na ministerstvu řekli, že o rok, ale může to být samozřejmě o dva, o tři roky, může dojít k nárazu na dluhovou brzdu, což je těch 55 %, daleko dříve, protože 3 bilony je 47 % podílu na HDP dluhu, dluhová brzda se zapíná při 55, a pokud by došlo k nárazu na dluhovou brzdu už dřív, řekněme v roce 2006, tak to má nějaké dopady. Ono už dneska začíná být na finančních trzích těsno, protože si půjčují pochopitelně všichni, a jakmile ten objem dosáhne nějaké intenzity, tak pochopitelně i finanční trhy začnou šlapat na brzdu, zvednou se ceny, dokonce můžeme ztratit ten krásný rating, který tady byl citován a který je tedy aktuální, ale za rok, za dva vůbec platit nemusí. A tam pak už se skutečně některým úvahám o rizikovosti dluhové spirály můžeme přiblížit, a proto má tahle debata pochopitelně svůj smysl.
Proto bych doporučoval, i když dneska první čtení v těch číslech projde, nerezignovat na tento druh debaty kromě pozměňovacích návrhů, které nepochybně přijdou a mohou zlepšit to lepší cílení zejména výdajů, tak se věnovat těmto otázkám. Abych to uvedl na nějakém konkrétním případu, ještě než úplně skončím, představte si, že dojde v ročním objemu k rozdílu jeden procentní bod, ono se zdá, co to je, jeden procentní bod, potřebujeme se dostat k tomu cíli tři čtvrtě procenta strukturálního deficitu, jeden procentní bod, když si uděláte, že HDP je dneska, řekněme, kolem 6 bilionů, tak jeden procentní bod je 60 miliard. A to opravdu nenajdete ležet na chodníku, těch 60 miliard, a musíte říct, jestli je doženete příjmovými opatřeními, anebo výdajovými. Ono se to snadno řekne a hůř udělá. Jestli nám dneska bylo poraděno nejmenovanou autoritou, že když už škrtáme všechny dluhové výjimky, tak máme na stole 300 miliard a v roce 2022 bude deficit pouze 100 miliard, tak to bych chtěl vidět. Za prvé, více jak polovina těch výjimek je cílená tak, že to nelze označit za nějaký parazitismus, jsou tam sociální účely a tak dále, a tak dále. A za druhé, zvládnout za jeden rok přesunout takto 300 miliard je větší dopad než u té superhrubé mzdy, o které se dneska tak intenzivně bavíme.
Takže prosím vás, dejme tomu tyto souvislosti, pusťme to první čtení, ať nás to třeba bolí sebevíc, protože si myslím, že se to v těch časových intervalech napravit nedá, ale zkusme v té naší rozpočtové odpovědnosti posunout věci dál, definujme ten koridor, který máme pro ten manévr, abychom to udrželi v nějakých parametrech, a otevřeme ty debaty, připravme se na ně, otevřeme ty debaty, protože před nimi neutečeme, a když ne ekonomicky, tak minimálně politicky budou součástí předvolební kampaně. To je prostě naprosto jasná věc už dneska.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Dále v obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Dominik Feri, připraví se pan poslanec Ferjenčík. Prosím, máte slovo.
Poslanec Dominik Feri: Pane místopředsedo, já teď budu za úplného vola. Budu za vola z toho důvodu, že se budu vlády ptát na téma, které je jí bytostně cizí, a tím tématem je perspektiva a budoucnost mladých lidí. To, že jsem naivní a že tady to téma vláda úplně obchází a míjí, je zjevné už z jejích předchozích legislativních návrhů a mediálních priorit. Tím úplně nejkřiklavějším případem toho uvažování maximálně do konce volebního období je takzvané rouškovné neboli 5 tisíc korun k důchodu. Když se podíváte do důvodové zprávy k tomu návrhu, zcela otevřeně se tam předkládá 15 miliard. Patnáct miliard! Já myslím, že v této republice není nikdo, kdo by si neuvědomoval, že ty peníze jsou na dluh. Že přidává-li se 5 tisíc jednorázově ke starobnímu důchodu, není to nic jiného než za zády natažená ruka do kapes vnuků toho příjemce starobního důchodu.
Dalším příkladem, kdy se mladí lidé opomíjejí v rámci fiskální politiky, ale obecně i v rámci vládní politiky v tom nejširším slova smyslu, je například podpora OSVČ, živnostníků. Představte si situaci, vystudovali jste nějakou školu, například třeba chcete být kadeřník, kadeřnice, začnete podnikat, vláda vám zavře provozovnu a potom po vás chce, abyste zaplatili odvody. Vy vidíte v médiích, že se chystá jakýsi kompenzační bonus, čekáte, že to půjde ruku v ruce, že to skutečně bude aspoň malá náplast za tu zavřenou provozovnu, že nemůžete dělat to, co vás baví, a že nemůžete dělat to, co vás živí a v čem jste dobří, ale potom zjistíte, že vlastně ta pětistovka na den nejsou čisté peníze na stůl, stát si z toho ještě ukousne na odvodech. Asi cítíte, že toto není žádná vládní podpora mladým lidem, živnostníkům, obecně mladým lidem. A týká se to všech, ať už jste programátor, ať už jste fotograf, stylista, kdokoliv, tak ta podpora prostě není důstojná. A přesto sem paní ministryně financí přijde s rozpočtem s obrovskou sekerou, která by byla ještě přednedávnem nepředstavitelná.
Ale můžeme pokračovat dále. Jak jsou na tom třeba mladí lidé, kteří pracují na DPP a DPČ brigádně? Je jedno, jestli pracují v kanceláři, jestli pracují v gastronomickém průmyslu nebo jestli pracují v sektoru zemědělském. Jak k tomu přijdou oni? V prvé řadě je nutné říci, že to, že si na ně vláda vzpomněla, na ty, kteří pracují na dohodu o provedení práce nebo na DPČ, je výsledkem opozičního tlaku, protože se na ně prostě zapomnělo. Ponechám nyní stranou, že na tu podporu dosáhne jenom velmi malá část pracujících na DPP a DPČ, protože paní ministryně to smetla s tím, že přece ostatním se pomoci nemůže. Věřím, že za tím byla nějaká logická úvaha, ale já jsem příznivcem toho hesla, že když se skutečně chce, tak to nějakým způsobem prostě jde, a ta podpora, nemyslím příjemci nebo plátci a účastníci nemocenského pojištění. Myslím podporu těm, kterých se to skutečně dotklo. ***