(9.50 hodin)
(pokračuje Fiala)
Tak deficit na letošní rok je vlastně nereálný, na příští rok je to nějaké číslo, makroekonomické predikce nemá smysl dělat, tak se nám nikdo nemůže divit, nikdo se nám nemůže divit, že považujeme tento rozpočet, že je, jako když ho někdo vyvaří z vody, že neodpovídá ekonomické realitě ani náhodou.
A to samozřejmě není všechno. V tom státním rozpočtu se nepočítá s výdaji, které máme na stole, které navrhla sama vláda tím podivným způsobem. My se tady budeme zabývat základními parametry rozpočtu a za chvíli budeme schvalovat, asi příští týden se tím začneme zabývat, daňový balíček, který na příští rok přináší opravdu závažné změny do státního rozpočtu, pokud bude schválen. A zase připomínám tu absurditu a ta jenom svědčí o tom odpovědném, respektive neodpovědném přístupu. Do toho daňového balíčku přichází s pozměňovacím návrhem premiér, s jiným pozměňovacím návrhem první místopředseda vlády a ty pozměňovací návrhy, pokud projde ten pozměňovací návrh pana premiéra, tak mají obrovské dopady na státní rozpočet.
Já chápu, že tam teď třeba v tom rozpočtu není z legislativního hlediska obsažený ten výsledek jednání o daňovém balíčku, ale ptám se: Je tam na to rezerva? Počítá se s tím nějak? Je toto odpovědná politika? Je tam rezerva? Nebo je to jedno? Je to jedno, protože to číslo těch 320 miliard samo o sobě nemá žádnou váhu a žádnou oporu v realitě. Já se obávám, že to je ta správná odpověď. Nemá to oporu v realitě, je to jen cár papíru, a proto je to vládě vlastně jedno.
Považuji taky za nezodpovědné, vlastně do jisté míry alibistické, že vláda pracuje jenom s optimistickým scénářem, s jediným možným optimistickým scénářem. Pandemie znamená šok nabídky, poptávky, toho, co se teď děje, ten je jednorázový, přejde to. A vláda počítá s tím, že všechno půjde už jenom dobře. No já bych si to přál, všichni budeme všechno dělat pro to, aby všechno šlo už jenom dobře. Ale v tom rozpočtu, přestože je tam přes tři čtvrtě bilionu deficit v příštích třech letech, se nezdá, že by byla nějaká rezerva na to, kdyby bylo zase hůř, kdybychom čelili nějaké recidivě pandemie. To tento rozpočet neobsahuje a přes ten obrovský deficit, který má, sami si odpovězte na otázku, jestli je tohle moudrý přístup, jestli toto je moudrá politika, až o tom budeme hlasovat. Jestli v tom návrhu shledáváte něco moudrého, rozumného, co vyváží, něco, co vyváží toho tři čtvrtě bilionu nového dluhu v příštích třech letech, kde se to pozitivně projeví, kde je v tom návrhu rozpočtu nějaká příležitost, nějaký princip oživení ekonomiky. Já ho tam tedy nevidím.
Podívejme se na některé konkrétní věci. Kdo vymyslel u nás během první vlny krize tak důležitou věc, jako byly cenově dostupné, nebo dostupné a cenově přijatelné plicní ventilátory? Kdo to byl? Byli to čeští vědci. Byl to český výzkum. Ale v rozpočtu pro výzkum vláda přidala k 46,8 miliardy korun pouhé 0,9, necelou 1 miliardu. Tak to není podpora. To samozřejmě není podpora a to ukazuje to nasazení vlády v této věci, jak to myslí vážně s rozpočtem pro výzkum. My jsme už mnohokrát řekli, že výzkum a investice do výzkumu, do výzkumné infrastruktury jsou nesmírně důležité pro Českou republiku, pro budoucnost, pro naši ekonomiku, pro to, aby se nám dařilo, a my jsme připraveni, když budeme ve vládě, dávat do výzkumu mnohem víc. Již letos jsme představili náš konkrétní plán, který říká, že do výzkumu by mělo jít 1 % HDP, do vzdělání 5 % HDP. Tomu ten rozpočet, který tady předložila vláda, ani náhodou neodpovídá, přitom investice do výzkumu jsou takové, které se jednoznačně vyplácejí.
Nebo mi řekněte, když se díváte na ten rozpočet, kde a jak chce vláda šetřit na provozu státu. To je opravdu těch 5 % úspor na provozu státu naše meta? Je to to, co má vláda dělat ve chvíli, kdy se dostává ekonomika do obtíží a kdy je potřeba šetřit nikoliv na občanech, ale právě na provozu státu? Před rokem a půl, nebo ještě na začátku tohoto roku jsme od vlády slyšeli, že vláda slibuje ušetřit na provozu 10 %. To bylo v době, kdy ty příjmy do rozpočtu byly ještě vysoké a kdy tu žádné problémy nebyly. Teď by to bylo namístě, jenže se nestalo nic. Nestalo se nic ani v těch dobrých dobách a neděje se nic ani teď. 5 % je málo, 10 % by byl aspoň splněný slib. Ale ani to nestačí.
My jsme už dávno přišli s návrhem antibyrokratické revoluce, která počítá se zrušením 20 % zákonů, vyhlášek, kontrol. To jsme slíbili, to po volbách uděláme a to budou výrazné úspory v provozních nákladech státu. Nebo jiný příklad. Pamatujete si, jak vláda říkala opakovaně, že se chce touto krizí proinvestovat? Už jsme slyšeli něco o tom, kam a kde jsme se třeba v tomto roce tou krizí proinvestovali? Já jsem nic takového neslyšel, nebo nic takového nevidím, ale pamatuji si, že to byl hlavní důvod proč si vláda řekla o 200, 300 a nakonec 500 miliard deficitu. Proinvestujeme se, jdeme se tou krizí proinvestovat - říkal to pan premiér, říkala to paní ministryně financí doslova v každých zprávách každou celou hodinu, slyšeli jsme to všichni. Tak se ptám - kde jsou výsledky? A jak tomu odpovídá ten návrh rozpočtu? To nás opravdu vytrhne těch 40 miliard navíc do investic? Pánbůh zaplať aspoň za to, aspoň že tam je nějaké navýšení investic. Ale tohle přece není proinvestování se ekonomickou krizí. Je to to stejné, co posloucháme řadu let po sobě: investice, budeme investovat, budeme stavět - ale výsledek tu není.
My na rozdíl od vlády bychom skutečně investovali. Pro nás by silnice, dálnice, rychlovlaky nebyly jenom něčím, co je napsané na papíře nebo v knize pana premiéra. My jsme slíbili, a myslím si, že to je správné, dodržíme to, dát 3 % HDP na infrastrukturu. To není pouze slib, to je věc, která, až budeme ve vládě, se tak stane realitou. Ale bylo by potřeba, aby se to stávalo realitou už teď, aby vláda, která mluví o tom, že se chce krizí proinvestovat, skutečně dala do rozpočtu potřebné prostředky na investice a připravila ty investice, ale to v tomto rozpočtu, dámy a pánové, nenajdete.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, já považuji ten bilion korun, nebo více než bilion korun, kterým nás vláda chce zadlužit v tomto roce a v těch třech následujících letech, za absolutně nepřijatelný, za neodpovědný, za výraz bezradnosti. V tom rozpočtu není nic, co by naznačovalo, že se chce vláda skutečně proinvestovat do dobré budoucnosti. Nejsou tam klíčové reformy, není tam ani náznak něčeho, co by mělo opravdu oživit ekonomiku, náznak toho, že si vláda uvědomuje, že na státu je potřeba šetřit, ale není možné šetřit na občanech. Není tam nic z toho, co by slibovalo, že když se všichni zadlužíme, že když všichni přijmeme takto vysoký deficit státního rozpočtu - a to je dluh každého občana, který bude v budoucnosti splácet - že se to vyplatí, že to pomůže lidem, že to nastartuje ekonomiku, že to prostě pomůže občanům, ať už jsou zaměstnanci, nebo podnikatelé. Nic takového v tom rozpočtu nenajdete.
Já považuji ten návrh rozpočtu za výraz toho, co vláda předvádí, nebo jaká vláda je v těch posledních letech nebo v tom posledním roce - bezradná, rezignovaná a vlastně bez představy, co dál. A místo toho, aby vláda tady proměnila to selhání rozpočtové v příležitost, začala znovu, moudřeji, předložila rozumný rozpočet, tak ten rozpočet, který tady máme na stole, ten se dá vyjádřit heslem po nás potopa.
Dámy a pánové, z těchto důvodů Občanská demokratická strana nebude hlasovat a uděláme všechno pro to, abychom to pak v dalších letech dali do pořádku. Děkuji za pozornost. ***