(15.10 hodin)
(pokračuje Válek)
V tom, co tady zaznělo z úst pana ministra zdravotnictví, mě nejvíc zarazilo - a já jsem si to neuvědomil a uvědomil jsem si to až po tom projevu - ta skutečnost, že opravdu pravděpodobně hrozí zase odkládání plánovaných výkonů, opravdu asi zase hrozí omezování jakýchsi plánovaných vyšetření. To znamená, pravděpodobně - pokud si vzpomenete, my jsme tady debatovali v případě úhradové vyhlášky, byl jsem tady jaksi správně opraven kolegou Běhounkem prostřednictvím pana předsedajícího, že to není úhradová vyhláška. Bavili jsme se o tom, jak vlastně se do systému dostanou peníze od zdravotních pojišťoven, když ta zdravotnická zařízení vlastně neprovedou dostatečný počet výkonů, protože tři měsíce, nebo dva měsíce, nebo určitou dobu prostě měly menší počet provedených výkonů. Nakonec jsme navrhli nějaké řešení. Tehdejší ministr zdravotnictví ho navrhl, my jsme ho akceptovali, debatovali jsme o něm.
Nicméně teď se ta situace změní pravděpodobně podle toho, co říkal pan ministr, a my nedoženeme ty počty výkonů, které jsme plánovali dohnat zvýšením nasazení. Protože zase nás čeká jakási restrikce, omezení, restrukturalizace těch výkonů. Tedy myslím si, že velký úkol, který by mělo Ministerstvo zdravotnictví od Poslanecké sněmovny dostat, je zvážit, jestli ten plán, který byl přijatý někdy v červnu a který reflektoval situaci za první tři měsíce, je stále aktuální a jestli není potřeba znovu do té vyhlášky vstoupit a zase ji nějakým způsobem upravit tak, aby se nestalo, že ekonomicky zkolabují některá zdravotnická zařízení, skupiny praktických lékařů, soukromých specialistů a dalších. Toto si myslím, že by bylo velmi důležité.
Pevně věřím, že se, řekněme, chaos změní v některá jasná pravidla a řád, nějaký plán, o kterém budeme diskutovat. A já bych za sebe chtěl jasně říct, chtěl bych jasně říct, že splním to, co jsem tady na mikrofon sliboval několikrát. Pokud takto bude Ministerstvo zdravotnictví postupovat, tak já ho v každém případě podpořím, protože tady opravdu nejde o politiku, tady jde o zdraví našich spoluobčanů. A v tomto případě já se cítím být daleko víc lékařem než s odpuštěním jenom poslancem. Možná tím někoho urazím, možná tím někoho naštvu, ale já to takhle prostě mám a nic s tím nejsem schopen udělat.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vlastimilu Válkovi. Nyní řádně přihlášený pan poslanec Bohuslav Svoboda, připraví se Lukáš Černohorský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Bohuslav Svoboda: Hezké dobré odpoledne. Já většinou s kolegou Válkem ve všem souhlasím, ale teď musím pronést trošičku jiný názor. To, co jste tady říkal, je také takové určité matení pojmů. Patologická anatomie je obor, který je definovaný, a v pitevním protokolu jsou čtyři body, které musí být vyplněny. A ten první bod se jmenuje causa mortis, což znamená příčina smrti. A to tam je vždycky vyplněno, pokud se pitvá. Čili znalost o tom, jestli příčinou smrti byla nemoc A, nebo nemoc B, tu patologové, patologičtí anatomové, vždycky píší a ty ostatní rubriky jsou potom komplikující nebo podmiňující a ta definice je naprosto jasná. Čili pokud budeme pracovat s fakty, se kterými normálně pracuje patologická anatomie, budeme vědět u všech pacientů s pravděpodobností hraničící s jistotou, na co umřeli. Protože tento bod musí být v pitevním protokolu vždy vyplněn, bez toho ten protokol nemůže existovat. Čili je to otázka hledání příčiny smrti. Není to otázka něčeho, co bychom měli vytvářet. To už bylo vymyšleno ve středověku, spíše asi od roku 1720, tyto protokoly. To jenom na úvod toho, o čem my tady hovoříme, a vždycky i odborníci zabředávají do takových vedlejších a plytkých témat.
To, co mi na současné situaci ze všeho nejvíc vadí, je, že my to pořád řešíme pozpátku. V okamžiku, kdy se něco stane, tak to začneme řešit. Když jsme říkali dopředu, aby se dělala preventivní opatření proti šíření koronaviru, abychom tedy nerušili používání roušek, tak se to zamítlo. V okamžiku, kdy se ta infekce rozeběhla, tak začínáme dělat preventivní opatření. Ale ona ta preventivní opatření už jsou pozdě, ta choroba už se rozeběhla. Vždyť množící číslo je vyšší jedné a všechna ta opatření, která dneska děláme, musí být relativně velmi tvrdá a ty výsledky budou přinášet velmi pomalu.
Mě by skutečně zajímala otázka, kterou chci položit panu ministrovi zdravotnictví, celé vládě i celému krizovému štábu, jaké kroky mají připraveny dopředu. Protože to, čeho se v tuto chvíli bojíme, je vlastně otázka, že nám nevystačí kapacity zdravotnických zařízení lůžkově, tak abychom ty pacienty tam mohli dávat, a že nám hrozí to, že nebudeme mít dostatek zdravotnického personálu.
Čili v tuto chvíli to, co teď vláda vyhlašuje, nebo ministerstvo zdravotnictví vyhlašuje, je věc, která je dobrá. Jistě je to cesta, která může to riziko náběhu počtu těch infekcí ovlivnit, ale u všech těchto věcí musíme být připraveni na to, že nebudeme úspěšní a že budeme muset řešit nějakou situaci, která bude další. A ta další situace, která přijde, by tedy teoreticky podle těch dnešních obav měla být situace, kdy nám přestanou stačit lůžka na árech a na jipkách. V současné době se počet těch jipových lůžek, těch volných jipových lůžek, pohybuje mezi 40 až 60 % jejich kapacity. Čili to závratně volné není. Stejné to je s vytížeností lékařů, která je samozřejmě zhoršována tím, že mohou být také i oni nemocní.
A já se ptám, jaké kroky má ministr zdravotnictví nachystané na takový další vývoj. Pro to, aby ten další vývoj mohl dobře predikovat, musíme znát všechna čísla, která jsou pro to rozhodující. A ta rozhodující čísla jsou, jak vysoký je procentuálně počet nakažených jedinců, jak vysoký je počet lehkých průběhů z toho, středních průběhů a těžkých průběhů. Definovat tato čísla a říci ano, já v prosinci, když bude ten vývoj negativní nebo maximální, budu potřebovat tolik a tolik lůžek, tolik a tolik lékařů. Respektive může nastat situace, že už mi ta lůžka nebudou stačit. Já se ptám, jaké kroky máme na takovouto situaci nachystané. Správně říkal kolega Válek, že je úplně jedno, když ta situace nenastane, když jsme na ni nachystáni. To není možné považovat za chybu, že jsme se pokoušeli vyřešit něco, co může společnost vážně ohrozit. Naopak, když se to nedostaví, musíme být jenom rádi, že jsme ty kroky, které jsme nachystali, nemuseli využít.
Čili co by mě zajímalo a co si myslím, že bychom měli všichni vědět, je to, jaký časový vývoj v této situaci ministr předpokládá. Protože z toho, co nám říkal profesor Dušek na zdravotním výboru, vyplývá, že v podstatě tu situaci, že dojde k zahlcení zdravotnického systému, předpokládá, že se to dostaví. A my bychom měli už dneska řešit to, co budeme dělat.
Ptám se tedy. Máme už otevřené emergentní kapacity? Je připravena nemocnice v Těchoníně? Máme připravena zálohová lůžka? Máme připravený zálohový systém péče o pacienty, kteří budou potřebovat dýchací přístroj? Máme připravenou zálohu pro to, že nám budou docházet lékaři? Jak to budeme řešit? Která profese bude ta, kterou budeme připravovat na to, že převezme třeba část té práce, kterou normálně dělají lékaři na anesteziologicko-resuscitačních odděleních? Měli bychom prostě mít představu, jak to bude vypadat, měli bychom naprosto bezpečně vidět, jaký je vývoj na jednotlivých nemocničních odděleních. Měli bychom ta oddělení už připravovat na tu situaci, to znamená oddělení, která to předtím nedělala, by měla mít schopnost začít se starat o lehké pacienty nebo pacienty se středním průběhem. Protože ten problém, který u tohoto onemocnění je, je ten závažný průběh, který ohrozí dechový a oběhový systém. V okamžiku, kdy těch pacientů bude víc než naší kapacity, už nebudeme mít žádnou možnost, žádný čas, abychom něco nového vymýšleli. ***