(15.20 hodin)
(pokračuje Svoboda)
Čili bych byl rád, kdybychom tuto informaci dostali a dostávali průběžně. Jak vypadají kapacity nemocnic, jak vypadají kapacity lékařů v jednotlivých profesích a co je nachystáno, jak bude prováděn přesun přebývajících pacientů mezi jednotlivými okresy. Když se podíváte na současnou situaci, on tu pan primář Běhounek není, ale ta Vysočina, o které on hodně mluví, má taky veliký problém, protože tu kapacitu má primárně nedostatečnou. Čili ta bude potřebovat to, aby měla možnost pacienty někam přesouvat, protože mimotělní oběhový systém nemají ani jeden. A všechny tyto věci bychom měli znát, měli bychom na ně znát odpovědi a z těchto odpovědí potom můžeme dělat správné závěry.
Není v tuto chvíli otázkou řešení, jestli máme nosit ochranné prostředky. V tuto chvíli bychom měli maximálně hovořit o tom, který typ ochranných prostředků je ideální a který by měl být používán tam, kde to riziko je největší. Kde je to riziko největší, bychom se měli dozvědět podle toho, že nebudeme říkat ty číslovky, které jsou takové neurčité. Když budeme hovořit o středních školách - ani ministr školství tu není - nesmíme říkat, že tam je prudký nárůst, protože ten nárůst je o 1 % proti tomu, jak to vypadalo předtím z údajů, které mám k dispozici. A to jsou všecko důležité věci.
Čili to, co je v tuto chvíli nutné, je začít hovořit pravdu, nezastírat ta čísla, která známe, ale také je nezkreslovat a počítat s tím, že vývoj bude nepříznivý a na ten vývoj se připravit. To znamená neřešit to, že jsem upadl, ale řešit to, aby cesta byla taková, že na ní neupadneme. Pokud toto neuděláme, všechny ty kroky, které jsou teď nachystané, jsou dobré, ale nezabrání tomu, že v nějaké fázi se dostaneme do problému, který nebude mít adekvátní řešení. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Svobodovi. Kolega Černohorský ještě posečká. Přihlásil se s přednostním právem předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, máte slovo, pane předsedo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, je mi líto, že tu krátkou sirku si vytáhl pan ministr průmyslu, obchodu a dopravy, protože mám konkrétní dotazy na pana ministra zdravotnictví a nemohu očekávat odpovědi pana ministra, tomu rozumím. Nicméně v jedné části svého vystoupení mám i dotazy na ministra průmyslu a obchodu, protože se to týká jeho rezortu.
Já bych začal tím, že zkusím zhodnotit ta dvě první vystoupení. Pan premiér nám vlastně neřekl vůbec nic, nejsem úplně překvapený. A pan ministr zdravotnictví tady definoval cíle, které má na příští týdny a měsíce, a ty cíle jsou v pořádku. Myslím si, že nikdo z nás nemůže protestovat nebo zpochybňovat cíle dostat to pod kontrolu, snížit reprodukční číslo, zachovat funkční systém českého zdravotnictví a podobně. Co debatu ovšem vyvolává, jsou navržené kroky a navržená opatření a otázka, zda vychází z ověřených faktů.
Já když jsem doposud poslouchal mediální vystoupení členů vlády, tak jsem si vypracoval dvě pracovní hypotézy - podotýkám hypotézy, nemusí být pravdivá ani jedna. První hypotéza je, že vláda má k dispozici čísla, o kterých nevíme ani my, ani veřejnost, a jedná na základě těchto čísel, která jsou veřejně neznámá. Druhá hypotéza je, že žádná taková čísla neexistují, že čísla, která jsou zveřejněna, jsou vlastně všechna. Teď se můžeme bavit o míře podrobnosti, ale myslím si, že čím podrobnější data dostáváme, tím je ta pak debata zmatenější. Nemyslím si, že bychom museli procházet jednotlivé nemocnice a počty hospitalizovaných v jednotlivých nemocnicích, počty lůžek a podobně. A ministr zdravotnictví to zkouší naslepo, ta opatření. Pokusím se to ilustrovat na jednom konkrétním případu, kdy mám nějakou sérii otázek na nepřítomného ministra zdravotnictví.
Obecně chci říct, že tento formát je velmi nešťastný. My jsme včera byli spokojeni, když jsme se na grémiu dohodli, že vláda bude rozhodovat po rozpravě v Poslanecké sněmovně. A kam jsme se dostali? Na začátku byla vystoupení mimo bod, to znamená, ta zásadní vystoupení pana premiéra a pana ministra nezazněla v tom bodě 1, na kterém jsme se shodli na grémiu, ale vlastně ještě předtím, než jsme vůbec rozhodovali o legislativním stavu nouze, a vláda zasedala od jedné, teď pravděpodobně už rozhodla, nebo rozhoduje, a my tady mluvíme, mluvíme, dáváme dotazy, snažíme se být konstruktivní, ale mluvíme jenom k panu ministrovi průmyslu a vláda mezitím rozhoduje. Tak si sami odpovězte na otázku, jak vstřícný postup vlády - už zase slyším ta slova, která jsem slyšel v březnu, v dubnu: musíme všichni tahat za jeden provaz, jsme na jedné lodi - jak vstřícný postup vlády demonstruje průběh dnešního jednání. Ale to berte jako takový povzdech, není to to nejdůležitější. Nejdůležitější je, aby vládě a krokům, které připravuje vláda, věřila veřejnost, ne opozice. Tu debatu nevedeme proto, abychom dostali nějaké exkluzivní informace jako členové Poslanecké sněmovny, ale aby jasné a srozumitelné informace dostala veřejnost, aby věřila, že vláda má dobrý plán, dobře promyšlené kroky a aby věděla, na co se má případně připravit.
Ve svém vystoupení pan ministr zdravotnictví upozornil na skupinu středoškoláků a říkal, že v této chvíli je to nejvíce riziková skupina, mluvil o nějakém procentu, které z nově nakažených tvoří středoškoláci. Současně přiznal, že k těm opatřením, která chystá spolu s ministrem Plagou na středních školách, nepotřebuje nouzový stav, že stačí ten stávající legislativní prostor, který trvá ještě dnes. Já mám k dispozici čísla z ÚZIS, kdy jsou rozděleni nově diagnostikovaní pacienti podle věku. A je tady věková kategorie 16 až 19 let, což si myslím, že je přesně ta kategorie středoškoláků. Ano, na jaře se v této kategorii počet pozitivně diagnostikovaných, nebo nově indikovaných pohyboval 2,8, 2,3, 2,9, necelá 2 % v červnu. V červenci ovšem 7,5 % - neprobíhala výuka, byly prázdniny - v srpnu 5,2 % a v září zatím 9,1 %. Takže když porovnáme čísla za září a červenec, ten rozdíl je poměrně minimální. A když si vezmu tento týden, tak to bylo 8,6, 9,8, 9,4 a 6,2. To znamená není tady žádný dramatický rozdíl mezi prázdninovým měsícem a měsícem, kdy už probíhá standardní výuka na středních školách.
Slyšíme tady pohádky o tom, jak bude probíhat distanční výuka, jak všichni středoškoláci budou sedět doma u počítačů a účastnit se distanční výuky. Tak za prvé chci vědět, kdo tomu fakt věří a kdo ví, jaký je reálný život. A otázka pro pana ministra zdravotnictví. Skutečně věříte tomu, že v těch dopoledních hodinách se ti středoškoláci nebudou potkávat? Já tomu nevěřím. Místo toho, aby se potkávali ve třídě, kde výuka probíhá za přísných hygienických podmínek, tak se budou potkávat úplně někde jinde, kde s vysokou pravděpodobností budou mnohem méně přísná hygienická pravidla, nebo možná vůbec žádná. Takže k čemu to vede? ***