(9.20 hodin)
(pokračuje Dolejš)
V podstatě implicitně se má za to, že se tato smlouva na tuto sochu vztahuje. Neviděl jsem tedy oficiálně, jak se říká s razítkem papír, že tomu tak je, ale opakovaně to zaznělo od nejvyšších ústavních činitelů. Takže bych byl jenom rád, jestli explicitně tady na mikrofon a ve vztahu k důstojnému sboru dolní komory, aby to zaznělo.
Ale, a tam směřuje můj doplňující dotaz, do jaké míry lze souhlasit tedy s tím, že není obav, že by se s tímto monumentem zacházelo nedůstojně, protože Praha 6 uzavřela smlouvu s Muzeem paměti. Socha je tedy momentálně v jakémsi depozitu, ale výhledově někdy v roce 2021 by mělo dojít k tomu, že bude instalována v expozici, která bude veřejně dostupná a důstojný rámec by měla mít. A tady, jak se říká, jaksi to jsou možná těšínská, trošku těšínská jablíčka. Jestli by nebylo jistější, a protože majitelem sochy pochopitelně je územní samospráva, nikoliv stát, zda by nebylo jistější tuto sochu jaksi odkoupit a v rámci státního majetku tedy už bychom mohli rozhodovat s daleko větší mírou svobody. Existují úvahy, že by to třeba mohlo učinit Ministerstvo obrany a instalovat to na nějakém svém pozemku. Čili můj dotaz směřuje k tomuto, protože by to byl daleko jistější krok, než o kterém se zatím bavíme. A myslím si, že i ty nervózní voliče, kterých se týká tento problém, by to mohlo více uklidnit.
Druhá část mého dotazu je, nebo mých obav, vyplývala ze zhoršení česko-ruských vztahů zejména ve vztahu k zaprvé přejmenování náměstí, které v Bubenči je, na náměstí Němcova, kdy ruská strana tehdy prohlásila, že je to vměšování do ruských poměrů. A že vměšování, toto vměšování vlastně je v rozporu s mezinárodním právem. To je jaksi jeden problém.
A druhý problém je, když někteří naši pražští představitelé územní samosprávy se postavili nejen k této skutečnosti, ale i oné deinstalaci sochy maršála Koněva určitým způsobem, tak jim bylo vyhrožováno, že na ně bude uplatněno trestní právo Ruské republiky. A to upřímně řečeno ve věci, která má spíše politickou dimenzi, což nelze zrovna považovat za oblast, kde by se mělo harašit těmito zbraněmi.
Já jsem se ptal, jestli na toto bylo z české strany reagováno. Samozřejmě bylo, bohužel bez explicitní reakce ruské strany. Z toho lze dedukovat, že tedy ta komunikace není zrovna na dobré úrovni. A když k tomu připočtu i to, že nám hapruje institut, který jsme si v poslední době rovněž na toto zřídili, a to je ta česko-ruská konzultační skupina, která by měla problémy našich vztahů na nestandardní úrovni jaksi řešit, tak se ptám, jestli tedy to má být tím krokem k zefektivnění, protože tato nestandardní skupina samozřejmě nespadá do rámce standardní politiky Ministerstva zahraničí. Není to nástroj zamini, tudíž jakou by měla mít tato skupina agendu, jaký by měla mít smysl a jaké jsou od toho očekávány efekty. Tolik mé doplňující dotazy.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. A slovo předávám panu ministru zahraničních věcí.
Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych chtěl v první řadě poděkovat za to, že zde vidím stále trvající zájem o česko-ruské vztahy. A jsem rád, že ve Sněmovně toto téma pravidelně je tématem jednání s členy zahraničního výboru Poslanecké sněmovny.
Ta situace se od doby, kdy interpelace byla, původní interpelace, byla podána, vyvinula. Je zřejmé, že tu masivní mediální kampaň, které jsme čelili v dubnu a červnu, ruská strana do značné míry pozastavila. Ale je pravdou, že naše vztahy s Ruskou federací nejsou ideální, jsou ve špatném stavu.
Pan poslanec Dolejš se tázal na dvě otázky ohledně sporů kolem sochy maršála Koněva a nepřípustnosti stíhání municipálních politiků z Prahy. Já bych začal tedy od té druhé.
V případě této druhé otázky, tak vzhledem k tomu, že jsme z ruské strany již nezaznamenali další kroky, vyjádření a nedošlo k žádnému posunu, tak nemám moc co doplnit. Pouze to, že přehodnocení skutkové podstaty vnímáme jako projev toho, že se jedná o politickou záležitost, nikoliv právní. A samozřejmě situaci dále sledujeme. Nicméně osobně si nemyslím, že by se v tomto případě jednalo o otázku rehabilitace nacismu, protože to byl vlastně ten krok přehodnocení skutkové podstaty z ruské strany.
V případě otázky okolo maršála Koněva a celkového stavu česko-ruských vztahů bych chtěl připomenout několik momentů, které považuji za potřebné zmínit. Především s vámi souhlasím s tím, že místo emocí ve veřejném prostoru by v tuto chvíli měla probíhat diplomatická jednání, a to včetně řešení citlivých témat, jako jsou některá historická témata. My jsme se touto cestou rozhodli vykročit. I proto to byla česká strana, která navrhla ruské straně řešit neudržitelný stav vzájemných vztahů cestou jednání, konkrétně konzultací, které předpokládá Smlouva o přátelství a spolupráci z roku 1993. My jsme tento seriózní přístup z naší strany potvrdili i tím, že vláda ČR schválila jmenování Rudolfa Jindráka zmocněncem pro konzultace s Ruskou federací. Takže já bych jenom zmínil, že tady nejde o nějaký nestandardní, o nějakou nestandardní skupinu. Konzultace zaštiťuje Ministerstvo zahraničních věcí, vláda a ta pověřila zkušeného diplomata tím, že koordinuje přípravu české strany. A pouze ještě doplním, že ten návrh na jmenování pana velvyslance Jindráka byl výsledkem konzultací na nejvyšší úrovni naší exekutivy. A rozhodnutí vlády jasně ukazuje význam, který návratu ke standardním vztahům s Ruskem přikládáme, k tomu, že chceme nastavit normální komunikační kanály.
Nicméně naše jednání s Ruskou federací musí vycházet z několika jednoduchých zásad. Za prvé je nutný vzájemný přístup na základě principu rovný s rovným. Je třeba otevřeně formulovat problémy a projevy, upřímnou snahu je řešit způsobem, který bude přijatelný pro obě strany. A konzultace by neměly být jen prostorem pro hledání sporů. Myslím, že by také měly být cestou k hledání i pozitivní agendy. A myslím, že jsme v tomto směru přesvědčeni, že i s Ruskou federací můžeme najít, nebo existují oblasti, kde pozitivní agendu máme.
Podle našeho názoru je třeba konzultace využít také k diskusi o všech otázkách, které trápí obě dvě strany, které mezi našimi zeměmi nejsou vyřešeny. A určitě do toho patří i osud sochy maršála Koněva. My jsme přesvědčeni, že ruská strana toto téma bude chtít nastolit. Ale témata konzultací nemohou podle mého názoru být určována pouze jednou stranou. A vzhledem k tomu, že jsme v tuto chvíli ve fázi příprav na konzultace, tak nemohu dále komentovat, jak bude řešena v rámci těchto konzultací otázka budoucnosti sochy maršála Koněva, kde ministerstvo právě kvůli tomu, že některá historická témata spadají pod Smlouvu o přátelství s Ruskou federací z roku 1993, přistoupilo k aktivaci článku 5 této smlouvy.
Na závěr mi dovolte jenom zmínit, že v našich vztazích s Ruskou federací opakovaně zaznívá, že jsou to kroky ČR, které vytvářejí problémy v našich bilaterálních vztazích. Já bych na tomto místě rád tato opakovaná tvrzení odmítl. Myslím, že pokud máme zájem všechna témata, která tíží Česko nebo Rusko věcně, diplomaticky řešit, že bychom od těchto výroků měli ustoupit. Děkuji. ***