(10.20 hodin)
Poslanec Jakub Janda: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, vážený pane ministře, dovolte mi seznámit vás s problémem lázní Jánské Koupele, pro který jsem interpeloval pana ministra kultury Lubomíra Zaorálka.
Komplex lázní Jánské Koupele možná někteří znáte, pro ty ostatní jen pár základních faktů. Jde o historický komplex bývalých lázní rozkládající se nedaleko města Opavy v Moravskoslezském kraji. Jeho počátky sahají do počátku 19. století a první písemné zmínky o tamních léčivých pramenech pocházejí dokonce z roku 1640. V současnosti však tento kdysi slavný a honosný komplex zahrnující několik stavebních objektů již řadu let chátrá a vše velmi pravděpodobně nasvědčuje jeho definitivnímu konci.
Důvodů je několik. Stavu tohoto kdysi nádherného lázeňského střediska nepochybně neprospěly vlastnické změny v minulých letech, zejména s ohledem na minulý režim, ale také majetkoprávní vztahy po sametové revoluci. Areál již několik desítek let volně chátrá a nic nenasvědčuje tomu, že by tomu bylo jinak. Nedávno areál přešel pod vlastníka nového, tak se mu třeba podaří to, o co se marně pokoušeli jeho předchůdci. Tristnímu stavu Jánských Koupelí však nepřispěli jen jeho bývalí vlastníci, ale paradoxně i institut, který by měl podobné památky chránit. Většina komplexu je totiž zapsaná v seznamu chráněných památek, což paradoxně znemožňuje revitalizaci alespoň té životaschopné části lázní. Předchozí majitelé, kteří měli zájem lázně uvést do chodu, marně žádali o vyjmutí z tohoto seznamu a záchranu alespoň té části, která je stavebně použitelná a v uvozovkách dá se ještě zachránit. Nepomohla ani iniciativa zdejšího starosty, který si je vědom toho, že památku nelze zachránit celou, ale ekonomice obce by prospěla alespoň částečná rekonstrukce těch objektů, které se zachránit dají. Problém Jánských Lázní (Koupelí) se prostě táhne a mimo iniciativ podnikatelů, starosty nepomohla ani medializace v tisku.
Letos v lednu jsem proto v této věci interpeloval pana ministra kultury Lubomíra Zaorálka. Popsal jsem stručně problém, současný stav věci a položil mu dvě otázky: Jak se dívá na fakt, že kvůli úzkostlivému lpění na zápisu lázní v seznamu památek dále chátrají a směřují k nutné demolici. A proč Ministerstvo kultury odmítá plány na renovaci komplexu předkládané i jeho tehdejšími majiteli. Pan ministr mi následně, musím podotknout, že korektně, odpověděl, za což mu tímto děkuji. Obojí si lze dopodrobna přečíst pod sněmovním tiskem číslo 772.
Některé argumenty pana ministra ale bohužel nemůžu akceptovat. Nevidím v nich cestu k řešení celého problému ani k záchraně zachranitelné části Jánských Koupelí, a proto přednáším tento problém Poslanecké sněmovně.
Pan ministr u prvního dotazu, který se týkal možného vyjmutí komplexu ze seznamu památek, argumentuje historickou hodnotou bývalých lázní a jejich významem pro oblast, kde se nacházejí. V tom s ním souhlasím, tedy co se jejich hodnoty týká, a také chápu, že existují nějaké úřední postupy pro tyto případy. Pan ministr se tedy po formální stránce vypořádal s interpelací relativně korektně a správně. Nemohu však souhlasit s tím, že areálu pomůže, když bude i jeho zbytek nekompromisně zahrnut na památkovém seznamu. Ostatně vývoj posledních let a současný stav lázní, kdy některé objekty doslova padají po silnějším dešti, jsou tím nejlepším důkazem.
Podle zákona o státní památkové péči však musí pro výmaz ze seznamu chráněných památek existovat mimořádný závažný důvod. Ministerstvo si pak musí vyžádat stanoviska příslušných úřadů a může také výmaz vázat na splnění podmínek, jako například doložení fotografické, stavební či historické dokumentace. Právě ministerstvo ve finále zváží, zda lázně ztratily, či neztratily původní charakter památky. Je to tedy především na rezortu pana ministra.
A tady leží jádro naší debaty. O tom, zda lázně ztratily, či neztratily původní charakter památky, můžeme objektivně nebo subjektivně rozhodovat, nic to ale nezmění na tom, že ten současný postoj je v podstatě postaven na tom, že raději necháme tu památku spadnout, než bychom umožnili alespoň částečnou rekonstrukci. Pak je ale otázkou, jak dlouho to zájemce o investici vydrží a zda to vůbec vydrží. Ten poslední, byť s vypětím sil a zájmem investovat, to nevydržel. Marně to zkoušel několik let, až to nakonec vzdal. Zda se najde další takový investor, je otázkou, přesněji spíše věštěním z křišťálové koule. Ale z praxe víme, že nejspíše ne, a místo alespoň částečně opraveného komplexu, kde se mohl rozvíjet turistický ruch, ze kterého by profitovala nejen obec, ale my všichni, nám opět zbyly jen ruiny. Těšit nás může, že jsou to ruiny památkově chráněné.
Odpověď na druhou otázku, tedy proč ministerstvo odmítá plány na renovaci komplexu předkládané jeho tehdejšími majiteli, a která se týkala návrhu majitelů lázní na jejich kompletní renovaci, je pak už bohužel naprosto nekorektní. Pan ministr pouze konstatoval, že došlo ke změně vlastnické struktury, a připomněl, že za současného stavu je povinností majitelů se o zachování objektu starat. Žádné pátrání po podnikatelských plánech nových vlastníků, či snad dokonce snaha jim vyjít vstříc, nikoliv v jejich zájmu, ale kvůli záchraně alespoň zbytku komplexu. Z dosavadních vyjádření nového vlastníka přitom víme, že má zkušenosti investora, že je ochoten si na renovaci komplexu vzít nemalý úvěr a také že ani on si nedokáže představit záchranu všech objektů. Takže jsme opět na začátku. Bez jejich vyjmutí ze seznamu památek se nepohneme z místa.
Nechci tady hájit zájmy těch či oněch majitelů. Jde mi o osud lázeňského komplexu, který léta trestuhodně chátrá a kde stát místo toho, aby pomohl, snahy o záchranu alespoň části areálu blokuje. Trápí mě to o to víc, že Jánské Koupele se nacházejí v mém rodném Moravskoslezském kraji.
Doufám, že Ministerstvo kultury přestane lpět na svém neměnném stanovisku a podnikne kroky, které umožní nápravu věcí. Proto se tady pana ministra ptám, zda se konkrétně na ministerstvu opravdu tímto problém zabýval, nebo je to jen jeden problém z mnoha a aplikoval se obecný princip: raději to necháme spadnout, protože majitel nevyhověl památkovým formám na 100 procent. Zda existuje nějaký plán pro záchranu lázní, nebo se prostě bude čekat, až spadnou, a tedy, jaké byly důvody, proč se majitelům nevyšlo vstříc. Zda má vůbec Ministerstvo kultury zájem památku zachovat alespoň v částečné formě. Pokud ministerstvo má zájem památku alespoň v určité části zachovat, jak bude dále postupovat. Zda ministerstvo zahájilo nějaké kroky s novým majitelem, nebo bude opětovně vyčkávat, až majitel požádá o výmaz ze seznamu památek, a opětovně mu nebude vyhověno.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Jakubu Jandovi. Do diskuze se přihlásil ministr kultury Lubomír Zaorálek, který je připraven odpovědět. Máte slovo, pane ministře.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Dobrý den, dámy a pánové. Interpelaci sem si znovu připomněl, celou tu svou odpověď. Děkuji. Já samozřejmě Jánské Koupele dobře znám. Jenom abyste si nemyslel, že to je pro mě nějaká jenom položka. Znám velice dobře ten komplex. Vy jste tady sám už zmínil to, že historie využívání těch léčebných pramenů má minimálně 400 let, pravděpodobně ještě víc, tedy jenom to, co je dochováno, takže těch 400 let. A to lázeňství tam existuje vlastně také 200 let, takže to má poměrně docela slušnou historii. Je to významná ukázka lázeňské architektury a lázeňství v Moravskoslezském kraji a v době první republiky a před ní to bylo vlastně docela kvetoucí místo. Takže není to pro mě jenom jedna z mnoha položek. Ale nejenom že tedy znám tu historii lázní a i ten objekt samotný, tak bohužel také znám jeho současný stav, který je poměrně velice neutěšený, až skoro děsivý.
A já jsem se také, protože žiji v tom kraji, těšil u těch minulých vlastníků, že se někdo dokonce do té renovace pustí, a jak je známo, občas to vypadalo, že se do toho skutečně ten vlastník pustí. Tam by také slavný tenista Tomáš Berdych v jednu dobu, kdy jsem si myslel, že teď už snad to nabere nějaké tempo, a vždycky to dopadlo špatně. Takže mohu říci, že i s vámi znám tu historii těch opakovaných očekávání, že se situace změní. ***