(15.30 hodin)
(pokračuje Hamáček)
Za mě je asi férové říci, že ta situace není dobrá. Pokud se podíváme na to, jak mezidenně rostou případy v České republice, tak nárůst je razantní a dá se říci, že v posledním týdnu, nebo v posledních dnech, má charakter počínající exponenciální křivky. Nárůst včera byl nějakých 1 600 případů. Chci jenom upozornit, že kdyby mezidenní nárůst dále nerostl, tzn. kdyby to zůstalo na 1 600 denně, tak na konci měsíce hovoříme o 30 tisících nemocných, což by znamenalo de facto zdvojnásobení počtu nemocných k dnešnímu dni, a to je pouze za předpokladu, že by ten nárůst nebyl exponenciální. O exponenciálních číslech raději hovořit nebudu, ale všichni jste asi schopni si spočítat, co by to znamenalo pro Českou republiku a co by to znamenalo pro náš systém. Tudíž já chci jasně říci, že podporuji - věřím, že všichni podporujeme - opatření Ministerstva zdravotnictví, které zatáhlo za záchrannou brzdu a vrátilo do hry asi ten jediný účinný prostředek proti masovému šíření, a to jsou tzv. roušky. Já vím, že na roušky může mít každý svůj názor, ale co je asi jasný fakt, je to, že roušky pomáhají a že nikdo zatím nevymyslel nic účinnějšího či lepšího.
A já se nechci vracet do minulosti, protože všechno, co je za námi, je za námi a my se musíme koukat před sebe a zkusit společně vymyslet, jak právě dosáhnout toho, o čem tady mluvil pan ministr zdravotnictví, tzn. zploštit ten nárůst a nejet po exponenciále. Ale přece jenom mi dovolte, když se tady různě hodnotí a hledají se viníci - kde jsou ti bojovníci proti rouškám? Kde jsou ti různí odborníci, kteří říkali, že jsou roušky k ničemu, že je to náhubek, že bychom to měli sundat? Já jsem je velmi hlasitě slyšel v tom květnu a červnu a červenci. Teď jsou nějak ticho. A já mám pocit, že každý jsme samozřejmě zodpovědný za svoje činy a že by se k zodpovědnosti měli volat i ti, kteří tady vyvolávali hysterii a do jisté míry propagovali okamžité odrouškování a zorganizovali tady pětisetmetrové stoly na Karlově mostě.
Prostě to, že ten virus se vrátit může, jsme věděli všichni. Někteří byli větší optimisté, někteří byli menší optimisté. Ale to riziko tady prostě bylo. První čísla se začala objevovat někdy v půlce, nebo ve druhé půlce července. Já jsem tehdy na tiskové konferenci vyzýval občany, ať si tu roušku vezmou, ať nečekají na to, až je k tomu vyzve pan ministr zdravotnictví, nebo až jim to nařídí. Sám jsem si ji taky poctivě nosil do těch obchodů - bohužel jsem byl skoro jediný. Ale tak dobře, teď už myslím, že to máme za sebou, a jak jsem řekl, koukejme se kupředu. A to není snaha o to se vymlouvat nebo házet vinu na někoho jiného. Je jasné, že finální odpovědnost nese ten, kdo rozhoduje. To znamená, o všech těch opatřeních, jak o jejich přijetí, tak o jejich rozvolnění, rozhodla vláda. A snahou mého vystoupení není zodpovědnost z nás sejmout, ale pouze upozornit na to, že pokud někdo ze sebe dělá celebritu a vystupuje do veřejného prostoru s různými geniálními nápady, tak by také měl být potom připraven na to, co ty jeho geniální nápady způsobí.
Naším cílem v této fázi je pokusit se znovu přesvědčit naše občany, že ta nemoc není legrace, že to není chřipka a že to může mít závažné dopady. Nárůsty jsou opravdu velmi rychlé a já se bojím, že pokud by se nepodařilo tu křivku zploštit, tak se opravdu velmi rychle můžeme dostat do té Itálie na jaře. Nebo, ať je to aktuálnější, do Izraele, který na tom svého času byl stejně jako Česká republika. Byl to velký premiant, a dneska Izraelci mají masivní lockdown a tři týdny nesmějí z domova na vzdálenost větší než 500 metrů. To prostě nikdo nechce. A taky to tam bylo velmi rychlé.
Takže z mého pohledu my se musíme pokusit znovu získat důvěru našich občanů a znovu je přesvědčovat o tom, že ta opatření nejsou buzerace, ale je to to jediné, co zatím funguje. Vakcínu nikdo nemá, zastavovat ekonomiku nikdo nechce. Nechceme zavírat školy, protože ta zátěž na rodiny už tady byla na jaře veliká, takže prostě musíme najít nějaký modus vivendi s tím virem, který ve společnosti prostě je. A to je to, kam se to vláda snaží směřovat a kam se to snaží kormidlovat.
Byli jsme tady obviňováni z toho, že jsme v létě spali. Já můžu v této fázi hovořit za Ministerstvo vnitra. Tam jsme toho moc nenaspali. Chci jasně říci, že minimálně v poli působnosti Ministerstva vnitra jsme se pečlivě připravovali. To znamená, zvládli jsme letní debatu o zajištění voleb v případě toho, že lidé budou v karanténě. Vypadá to, že se nám ta novela zákona hodí, a ještě jednou chci poděkovat všem, kteří se na tom podíleli. Policie, hasiči už teď působí minimálně u policie ve směnách A a B, aby nedošlo ke kontaminaci bezpečnostního sboru, aby byli schopni plnit svoje povinnosti. Máme hotovou novelu zákona o bezpečnosti České republiky a novelu krizového zákona, která půjde v pondělí do meziresortu, takže to je ten další úkol, který jsme splnili. A jsme samozřejmě připraveni vykonávat činnost, která se od nás očekává.
Samozřejmě je potřeba říci, a já to nijak nezastírám, že v jarních měsících - a teď mluvím za Ministerstvo vnitra, které je ústředním orgánem krizového řízení - se nám osvědčilo to, když fungoval Ústřední krizový štáb, kdy probíhala výměna informací a kdy na té široké platformě jsme si vzájemně mohli spoustu věcí vyjasnit a nemuseli jsme se složitě dohledávat. Určitě je to věc, která ještě v té diskusi bude propírána. Myslím si, že i hejtmani a zástupci měst a obcí tento standardní mechanismus krizového řízení akceptovali a ocenili. Nicméně to je samozřejmě debata, která nás čeká ještě v rámci vlády. Já chci jen na závěr říci jasně, že z mého pohledu Ústřední krizový štáb neznamená nouzový stav. My jsme připraveni fungovat i v tom stavu normálním, v uvozovkách, a nikdo se do nouzového stavu nežene, protože ani ta čísla tomu zatím neodpovídají. Ale jsem přesvědčen, že obecně platí to, že pokud máme nějaké vyzkoušené mechanismy, tak bychom je měli používat a neměli bychom vymýšlet něco nového a nevyzkoušeného.
Závěrem chci jasně říci, že to bude z mého pohledu těžká zkouška, protože už teď ta čísla nevypadají hezky. A otevřeně řečeno, nevidím důvod, proč by minimálně v následujících 14 dnech, než zaberou roušková opatření, se ta čísla zásadním způsobem měla zlepšovat. Takže na to se musíme připravit. A znovu říkám, musíme našim lidem vysvětlit, že ta situace je složitá, že v kombinaci i s nějakými dalšími respiračními onemocněními ten podzimní průběh může prostě být složitější. Obrovský díl odpovědnosti bude na krajských zastupitelstvech, resp. krajských úřadech a hejtmanech, protože to, co je teď z mého pohledu klíčové, je připravit dostatečné penzum lůžek v terénu, tak aby v případě, že po těch - a logicky to tak musí být - po těch nárůstech nemocných s nějakým prokluzem přijdou i nárůsty hospitalizovaných a systém na to prostě musí být připraven. A kromě lůžek ve fakultních nemocnicích musí být připravena i lůžka v nemocnicích krajských a dalších. A co je druhá věc, kterou pokládám za naprosto klíčovou, je, abychom minimálně se stejným úspěchem jako na jaře zabránili masivnímu průniku toho viru do ústavů sociální péče či domovů seniorů.
Pan ministr tady citoval statistiku, kdo je nejvíc nakažen. Ano, to jsou ti, kteří chodí po barech a pijí z jednoho kyblíku. A ti jsou samozřejmě odolnější. Ale z mého pohledu, kdyby nějakým masivním způsobem ta nemoc se měla dostat znovu do míst, kde jsou koncentrováni senioři, tak to je věc, která by situaci zásadním způsobem zkomplikovala. A ta čísla, která tady padala, o nemocnosti, smrtnosti, by se z mého pohledu velmi rychle vrátila na jarní hodnoty.
Takže za mne: Nikdo nechce nikoho strašit, na druhou stranu naší povinností je nic nenatírat narůžovo a říct to lidem tak, jak to je. A za sebe chci říci, že my jsme samozřejmě všichni připraveni té výzvě čelit podle nejlepšího vědomí a svědomí. A samozřejmě věřím, že i tuto podzimní výzvu společně zvládneme. Děkuji. ***