Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Tomáš Hanzel)

100.
Vládní návrh zákona o opatřeních k přechodu České republiky
k nízkouhlíkové energetice a o změně zákona č. 165/2000 Sb.,
o podporovaných zdrojích energie, ve znění pozdějších předpisů
/sněmovní tisk 966/ - prvé čtení

Z pověření vlády předložený návrh uvede místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček, kterému předávám slovo. Prosím.

 

Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zákon o přechodu k nízkouhlíkové energetice můžeme nazvat rovněž jako jaderný zákon a je to zákon, který by měl mimo jiné ukázat cestu, jakým způsobem budeme dále postupovat v budování jádra nebo v přípravě nového jaderného bloku v Dukovanech.

Určitě sledujete tento klíčový projekt, troufám si tvrdit, nikoliv pouze vládní projekt, ale je to klíčový projekt České republiky, který za poslední rok nabral velký obrat, protože pouze za posledních 13-14 měsíců se nám podařilo vytvořit nejenom jízdní řád budování nového jaderného bloku č. 5 v Dukovanech, ale máme připraven model financování, máme připraven model investorský, máme připraven model dodavatelský, máme uzavřeny klíčové smlouvy se společností ČEZ mezi státem, resp. Ministerstvem průmyslu a obchodu, a společností ČEZ, a máme před sebou nový zákon, který by měl být dalším kamínkem do mozaiky tohoto náročného projektu. Současně začínáme vyjednávat notifikaci, nebo zahajujeme notifikační proces v rámci nejdříve prenotifikace, pak notifikace s Evropskou komisí, což by mělo být ukončeno na konci příštího roku. A paralelně společnost ČEZ zahájila, anebo zahajuje v tuto chvíli jednání s potenciálními dodavateli.

Zákon je navrhován Ministerstvem průmyslu a obchodu a principiálně jde o to, že musí řešit tržní selhání v případě výstavby nových jaderných bloků, které identifikovala sama Evropská komise. Situace na trhu se spíše zhoršila a de facto neexistují v současné době tržní podmínky pro investice do jakýchkoliv nových zdrojů základního zatížení, nebo bez emisních zdrojů, které tedy nejsou realizovány bez veřejné podpory, které garantují návratnost investice. Návrh zákona proto zavádí institut smlouvy o výkupu elektřiny, tzv. off-takeový kontrakt, mezi státem reprezentovaným Ministerstvem průmyslu a obchodu a investorem. Oprávněným investorem v tomto případě je společnost Dukovany II. S ohledem na nadcházející tendr, nový zdroj, a jak už jsem zmiňoval, notifikační jednání s Evropskou komisí ohledně slučitelnosti podpory s pravidly vnitřního trhu v Evropské unii je tedy návrh zákona v některých aspektech obecnější, ponechává flexibilitu pro budoucí smluvní vypořádání mezi státem a investorem, čili společností ČEZ, resp. Dukovany II.

Mechanismus stanovení výkupní ceny však vychází z principu energetického zákona, který dobře známe v rámci podporovaných zdrojů energetických, kdy vycházíme z ekonomicky oprávněných nákladů a určitého přiměřeného zisku podobně, jak už jsem říkal, jako je to u obnovitelných zdrojů energie, a zahrnuje současně i kontrolu překompenzace. Model financování přechodu na nízkouhlíkovou energetiku vychází z financování podpory podle zákona rovněž o podpoře obnovitelných zdrojů, a to skrze tzv. regulovanou složku ceny elektřiny, eventuálně státní rozpočet. Protože jak víme, na obnovitelné zdroje energie vynakládáme celkem asi 47 mld. korun, 29 mld. korun, resp. 27 mld. korun vynakládá stát přes rozpočet, zbytek platí spotřebitelé, případně spotřebitelé, tedy fyzické osoby, případně firmy.

Nicméně, a to je důležité říct, předpokládáme, že v kontextu růstu ceny silové elektřiny by neměly být na financování smlouvy o výkupu negativní, anebo výrazně větší dopady ať už na spotřebitele, nebo na státní rozpočet. Zjednodušeně řečeno, vycházíme z toho, že se na základě zejména ceny zdrojů, myslím tím ne zdrojů energetických, ale zdrojů peněz, vypočte návratnost, vypočte ji společnost Dukovany II, protože to v tom bude sehrávat naprosto dominantní a klíčovou roli. Čili vstupní cenné investice, cena zdrojů, přiměřený zisk, s ohledem na to, jestli se to dopočte na dvacet let, třicet let nebo čtyřicet let, vypadne cena výkupní, kterou bude realizovat státní organizace pod Ministerstvem průmyslu a obchodu.

V současné době se pohybujeme někde mezi 50 a 60 eury za megawatthodinu, ale zatím je to pochopitelně předběžné, protože vycházíme z nějakých indikací toho, kolik by mohl nový jaderný blok stát. A pochopitelně vycházíme i z ceny financování, přičemž jedním z těch, kdo by měl být zdrojem pro toto financování, čili kdo by půjčoval peníze, by byl stát, a to až do výše 70 %. 30 % si budou vkládat investoři, resp. investor v tomto případě. Z toho se vypočítá tzv. průměrný vážený náklad na kapitál, tzv. WACC, a poté z toho vypadne ta výkupní cena.

Tu cenu zafixujeme, což vlastně bude znamenat to, že dopředu budeme vědět, jak se ta cena bude pohybovat. A pak jsou dvě možnosti. Buď se ta cena bude pohybovat, že bude vyšší. V tom případě na tom, myslíme tím na trhu, v tom případě na tom vyděláme, a ta regulovaná cena elektřiny bude moct být o něco nižší, pochopitelně za tento zdroj, což je nějakých 10 %. Anebo to bude opačně, což nepředpokládáme, ale musíme s touto variantou rovněž pracovat, a poté by to šlo na vrub státního rozpočtu, případně spotřebitele. Ale vzhledem k tomu, že se bude jednat o relativně malé částky - v tomto případě i kdyby ta cena se pohybovala někde na úrovni 20, 30 eur, což je podle našeho názoru velmi, velmi nerealistické, bude se jednat o roční částku, která se bude muset doplácet v řádu třeba 150, 200 korun, což na to, že to je roční částka, v roce 2036 je v zásadě pod rozlišovací schopnost. Jinými slovy, tento model bude garantovat v lepším případě levnější cenu elektrické energie - z tohoto zdroje pochopitelně, pouze je třeba vždycky dodávat. V horším případě náklady na spotřebitele v řádu desítek nebo nízkých stokorun za rok, a je to varianta, která ale, jak už jsem říkal, se nepředpokládá.

Na základě usnesení vlády byl do návrhu zákona zapracován rovněž i § 4 o financování výstavby nízkouhlíkové výrobny elektřiny, a to prostřednictvím poskytnutí právě té návratné finanční výpomoci, kterou jsem teď zmínil.

Jedná se o klíčový zákon pro přípravu celého nového jaderného zdroje a pro zajištění návratnosti celého projektu, pro jeho financování. Bez tohoto zákona by v dané době nebyla možná jeho realizace. Já jsem chtěl poděkovat všem členům výboru pro jádro za velmi konstruktivní jednání. Myslím si, že po dlouhé době zde máme, byť velký projekt, tak projekt, na kterém je v zásadě shoda. Netvrdím, že se shodujeme se všemi politickými stranami úplně na všem. Ale to, že chceme dobudovat jádro, to, že to jádro by mělo stát v Dukovanech, to, že to jádro bude mít výkonnost 1 200 megawattů, to, že to jádro bude mít nějaký časový harmonogram, počínaje už vlastně tím, co činíme teď, až kopnutím do země rok 2029, konče tím, že přibližně kolem roku 2036 by mohlo být hotovo, tak myslím, že je zpráva dobrá. Děkuji i za vstřícnost všech politických stran v rámci naší předběžné, v uvozovkách džentlmenské dohody, že bychom tento zákon měli zvládnout do konce roku.

Na závěr mi ještě dovolte říct, že jádro v rámci EU je v situaci nikoliv utlačované, jak se někdy jeví, je v situaci náročné. Nicméně poměrně sebevědomě si některé země prosazují svoje jaderné zdroje. Přibližně 11 zemí je vysloveně projaderně orientovaných.

Já to říkám proto, že v současné době jste možná zaznamenali to, že relativně neutrální Nizozemí, Holandsko, které se tvářilo dlouhou dobu tak, že nebude dále pokračovat ve výstavbě jádra, resp. bude ho utlumovat, přišlo podle našeho názoru prostřednictvím premiéra a ministerstva hospodářství s revolučním sdělením, a to minulý týden, kdy prohlásilo, že je připraveno budovat deset nových jaderných bloků. Zdůvodnění je jednoduché, jasné a zřejmé: bez jádra nejsme schopni - cituji to, co řekli Holanďané - docílit klimatických cílů Evropské komise. Myslím si, že i toto je potvrzením toho, že naše cesta budování jádra dává smysl a že je to cesta, která je nezbytně nutná, chceme-li si do budoucna zachovat energetickou soběstačnost.

Děkuji mockrát.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Petr Dolínek. Prosím.

 

Poslanec Petr Dolínek: Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, vážené kolegyně, kolegové, přeji příjemný podvečer. Přestože k bodu se dostáváme až v 18 hodin, tak si myslím, že to je velmi klíčový bod pro jednání nejenom dnešního dne nebo schůze tohoto měsíce, ale celého zasedání parlamentu po dobu čtyř let. Bavíme se zde o velmi strategické investici, která jednoznačně určí jednak směřování financí největší polostátní, nebo částečně státní firmy v České republice a zároveň vůbec určí budoucnost energetické soběstačnosti, jak říkal pan vicepremiér, v příštích letech v České republice.

Je potřeba si uvědomit, že za posledních několik měsíců nám do parlamentu přišla řada energetických zákonů. Tento zákon od pana vicepremiéra přišel jako poslední a to, že ho projednáváme jako první, přesně ukazuje důležitost toho, že vlastně aniž bychom to rozmotali, zda chceme, nebo nechceme podpořit zákonem výstavbu jaderných zdrojů, tak bez toho nejsme vlastně schopni určit ani ty další segmenty v oblasti energetické politiky státu. Je potřeba si uvědomit, že tento zákon navazuje na politiku státu, kterou určil už pan premiér Sobotka, následně byla potvrzena i stávajícím kabinetem, a tím pádem je vidět, že to není pouze výsledek několikaměsíčního jednání, ale je to několik měsíců, které připravily zákon na základě politických dohod v posledních letech napříč politickým spektrem.

Než budu mluvit dál, chtěl bych ještě poděkovat opozici zde, že v tomto případě, jak pan vicepremiér končil, tak já bych začínal, opravdu byla součinná u všech důležitých kroků a napomohla tomu, abychom se zde dnes mohli bavit věcně o tom, kam směřovat, jak směřovat a za jakých podmínek směřovat investice do energetiky tak, abychom mohli být soběstační.

Je důležité si uvědomit, že návrh zákona, který je mimořádně důležitý, jak jsem zmínil, pro celou energetiku v České republice, je velmi zásadní z několika důvodů, ať už kvůli ambiciózním záměrům Evropské unie, které směřují k uhlíkové neutralitě, nebo kvůli domácím plánům na postupné ukončení těžby uhlí, tlumení uhelných elektráren a na v zásadě co největší konformitu výroby elektrické energie vůči společenské poptávce, což je poptávka, která směřuje k tomu, aby se co nejméně uškodilo životnímu prostředí a zároveň aby byla zachována dostupnost, cenová dostupnost elektrické energie na trhu nejenom pro podnikatele, ale i pro koncového zákazníka.

Je skutečností, že česká energetika je dnes v podstatě exportní. Zde to zaznělo a já bych rád zopakoval, že podle všech prognóz do roku 2025 jsme exportní, pak uvidíme, budeme neutrální a od roku 2030 Česká republika se dostane do role, kde jsme nebyli nikdy zvyklí za posledních třicet let, a to je role, kdy bychom měli platit za to, že získáme elektrickou energii pro Českou republiku. Je to pro nás role velmi nevýhodná. Musíme si uvědomit, že Česká republika patří mezi státy, které jsou provýrobní. My nestojíme pouze na službách, my stojíme opravdu na výrobě, a proto je důležité, aby si české podniky mohly dovolit být konkurenceschopné. A konkurenceschopnost stojí právě i na dostupnosti elektrické energie a také na její cenové dostupnosti, nejenom na existenci a dostupnosti. Pokud se v EU skutečně podaří převážit rozhodnutí urychlit přechod k nízkouhlíkové energetice, stane se z naší země dovozce elektrické energie ještě rychleji a bude to mít na nás ještě horší dopady.

Já bych chtěl jen připomenout, o čem se zde bavíme, že v této souvislosti by bylo dobré říci, jak vlastně pan premiér Sobotka a následně pan premiér Babiš - proto já neustále zmiňuji oba dva, protože to je opravdu výsledek mnohaleté práce - dokázali připravit harmonogram, a pan premiér Babiš loni v listopadu ho prezentoval zcela jasně. Dal tam cílové termíny, které jsou kontrolovatelné a jsou jasné. V roce 2021 může být územní rozhodnutí. Odkázal bych i na včerejší diskusi, kde pan kolega Birke a další se bavili o urychlení infrastruktury a výstavbě, kde právě kritizováno bylo, že jsou tam i tyto zdroje, a je to správně, že tam jsou, aby se mohl termín 2021 dodržet. Tendr na výstavbu by měl proběhnout v roce 2021, do konce roku 2022 by měl být vybrán dodavatel, v roce 2029 by se mělo začít stavět, a pokud se všechno podaří - a já myslím, že tím, že pracujeme zavčas a připravujeme zákon, a ne jako v jiných státech, kde to nebylo tak dobře připravené - tak v roce 2036 by měla být investice dokončena. Je to velká výzva a asi - dnes o tom nemusíme hovořit - v příštích dnech se budeme bavit o příkladech ze zahraničí, kde se bohužel nepodařilo vše dotáhnout. Ale to, co právě dělá vláda, ukazuje, jak dotáhnout termíny tak, aby byly stihnutelné, aby byly věrohodné a aby zároveň nedošlo k prodražení stavby.

Postupnost jednotlivých kroků je naprosto logická. Jedna podstatná položka ale na tomto seznamu chybí. V tom seznamu právě chybí zákon, o kterém se dnes bavíme. Proto bych chtěl požádat, abychom opravdu vyslyšeli slova pana vicepremiéra a abychom dokázali schválit do konce letošního roku zákon tak, aby ho mohl Senát projednat, a vlastně první položku pro rok 2020, schválení zákona, zařadit jako stěžejní první bod a potom následně ty čtyři další, o kterých jsem hovořil.

Uvedu ještě argumenty, proč o tom hovořit. Já nechci jmenovat kolegy z opozice, ale vím, že někteří zmiňují, že probíhá neustále notifikace v Evropské unii, jestli nemáme počkat na to, jestli má být notifikace dříve než zákon, jestli náhodou nemáme vůbec - chci říct, že to je zbytný zákon (?) - tak argumenty jsou úplně jasné. Za prvé, jen legislativa účinná od začátku roku 2021 nastavuje právně ekonomické prostředí pro daný rok a na podnikové úrovni lze jen tak na důležité legislativní změny reagovat v předstihu. To znamená, každý investor, který jde do tak velké zakázky v miliardách, ve stamiliardách, samozřejmě potřebuje mít jisté právní prostředí.

Také je potřeba říci, že jen tak mohou relevantně pokračovat vládou zahájené prenotifikační fáze nezbytného schvalování veřejné podpory pro výstavbu nového jaderného zdroje ze strany Evropské komise. Také bych chtěl zdůraznit, nevím, jestli pan vicepremiér to dostatečně zdůraznil, že již zákon obsahuje výsledky předkonzultací, takže tam opravdu proběhly předkonzultace, na základě čeho případně mohou být nastaveny parametry toho, jak proběhne veřejná podpora a podobně. To znamená, není to práce na zelené louce, je to výsledek měsíců jednání, kde již nyní víme, že jsme v mantinelech, které by Evropská komise měla akceptovat. A to je velmi důležité.

Také je důležité vědět, že finanční plány a rozpočtové plány potenciálních provozovatelů se nastavují na kalendářní roky, a proto samozřejmě čím dříve bude moci potenciální investor s tím počítat, tím dříve bude moci své finanční plány připravit, krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé. A ta investice je opravdu dlouhodobá. Také si musíme říci, že potenciální provozovatel nového jaderného zdroje musí bezodkladně zahrnout financování výdajů příprav na výstavbu nebo na zakázku nového jaderného zdroje do svého finančního plánu. A opět, když někdo schválí finanční plán bez Dukovan, tak je to nesmysl. Potřebujeme, aby všichni, kteří s tím počítají, relevantní hráči, počítali ve svých rozpočtech s rokem 2021.

Potenciální provozovatel také tímto uvidí, resp. investor a provozovatel, že harmonogram vlády, jak ho pan vicepremiér pomohl nastavit na základě usnesení vlády z minulosti a na základě strategických plánů vlády, je dodržován. My musíme být partnerem, který je pro všechny relevantní, a to opět přijetí zákona ukáže, že se opravdu snažíme dodržet to, co si vláda předsevzala. A poslední je, že mají být takovéto výdaje důvěryhodné, akceptovatelné, a mají být akceptovatelné i ze strany uživatelů, voličů, těch, kteří potom budou konzumovat výsledek. A opět, přijetí zákona umožní to, že to hřiště bude jasné, čitelné a transparentní.

Můžeme se bavit o detailech daných v zákoně, ale chtěl bych zdůraznit, že dnes máme před sebou první čtení. Proto si myslím, že je namístě spíš si říci ano, půjdeme tímto směrem, ano, přijmeme jasnou normu, která jasně vytyčí hřiště.

Dále bych chtěl zdůraznit, že přijmeme normu, která žádnému budoucímu případnému zájemci v tendru neřekne, za kolik je ochoten investor stavět. Nejhorší by bylo - a zase predikuji diskusi, která by mohla proběhnout a bohužel probíhá i vedle zákona, jestli nemáme mít výpočtové vzorce na to, jakým způsobem určit, jaká bude výkupní cena. My říkáme, a vláda, jasně ne. Je potřeba, aby to jasně určovalo, že tento zákon neřekne nikomu, na kolik má nacenit stavbu, ale má říct, v jakém prostředí, a cena té stavby se má opravdu odvíjet ze soutěžního dialogu, resp. z tendru, který udělá stát.

Říkám, že tedy hlavní důvody, proč je třeba návrh zákona o přechodu České republiky na nízkouhlíkovou energetiku přijmout relativně rychle, jsou dané. Je dobře, že Sněmovna dokázala zareagovat. Chci poděkovat opět všem předsedům klubů, že rychle činili. Kdo rychle koná, dvakrát koná. A řekl bych zde, že bych si dovolil navrhnout zkrácení lhůt k projednání na 30 dnů. Nicméně jsem si vědom, jak jsem říkal na začátku svého projevu zpravodaje, že je to jedna ze stěžejních norem. Proto očekávám, že v diskusi v příštích minutách buď dojde k potvrzení mého návrhu na 30 dnů, který bych případně vznesl, anebo případně to bude někdo relativizovat. Na závěr bych chtěl poděkovat předsedovi hospodářského výboru, který připravil scénář, jak urychleně projednat tuto normu, nicméně očekávám, že se přihlásí do diskuse a že případně řekne, zda to, co jsem nastínil, zkrácení lhůt, by vůbec bylo možné v rámci technických možností Poslanecké sněmovny, která nyní jedná ve ztíženém režimu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které jsou přihlášeni poslanci Patrik Třešňák, Jaroslav Holík a Jan Lipavský. Prosím pana poslance Petra Třešňáka, aby se ujal slova. Prosím.

 

Poslanec Petr Třešňák: Pěkný podvečer. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážený pane předsedající, já jsem v prvním čtení chtěl mluvit velmi stručně, tak se o to pokusím, byť ten rozsáhlý úvod hlavně tedy pana kolegy Dolínka byl takový všeobsažný.

Asi málokdo v této Sněmovně pochybuje o možnostech a ohromném potenciálu jaderné energetiky při dekarbonizaci českého hospodářství, a to i díky zdejšímu technickému know-how, v přírodních podmínkách a dalších aspektech, díky kterým má mít právě jádro místo v energetickém mixu České republiky. A ačkoli vláda i tímto návrhem zákona projevila určitou snahu k dalšímu rozvoji aktivně přistoupit, byť, jak jsem zmiňoval při schvalování programu, takovou jistou paralelní legislativní normou, protože zákon o podporovaných zdrojích zde již máme, a dokonce jeho novelu máme zde také v prvním čtení na programu schůze, nikoliv tedy zařazenou, a já si vážím, jak i zmínil kolega Dolínek, účasti opozice na tom stálém výboru pro výstavbu nových jaderných zdrojů, stále však zůstává mnoho otazníků a připomínek, které jsme jako někteří zástupci opozice právě v tomto výboru předkládali na jeho zasedání, především tedy v obavách, zda vládou navržený koncept není příliš komplikovaný a nepřináší do projektu i další zbytečná rizika. Dovolte mi to v rychlosti zrekapitulovat.

Začnu takovou tou historickou genezí, protože v roce 2014 byl zrušen tendr na dva bloky v temelínské lokalitě a jedním z důvodů uváděných hlavně v médiích bylo právě i financování a absence státních garancí. A právě navrhovaný zákon měl být jedním z nástrojů, který má řešit financování a určitou formu veřejné podpory projektu, tentokrát tedy ne již v temelínské lokalitě, ale v lokalitě Dukovany. Otázkou, proč tedy veřejná podpora. Pokud se totiž bavíme o těch velkých jaderných blocích v tomto kontextu, tedy těch nad 1000 megawattů, je jejich výstavba značně organizačně i ekonomicky náročná a reálná návratnost se pak pohybuje v rozmezí 16 až 20 let. To je z pohledu mnoha ekonomů hledajících okamžitou návratnost a rychlé peníze mimo rámec jejich standardního uvažování o výhodnosti takových projektů. Ačkoli uznávám, že i mnoho připomínek takových ekonomů je dosti validních, ona totiž samotná cena peněz v takto dlouhém čase výstavby rozhodně není zanedbatelným faktorem, ale asi tím nejpodstatnějším, o čem se bavíme v otázce té veřejné podpory, je tedy cena za dvě věci, a to za dekarbonizaci, tedy naplnění cílů snižování emisí CO2, a cena za energetickou bezpečnost státu.

Mnoho diskusí nad tématem energetiky se vlastně často stočí od jádra k zemnímu plynu. Teď záměrně upozadím obnovitelné zdroje, když jsme nezařadili ten zákon o podporovaných zdrojích na program. Jistě, ta výstavba paroplynové elektrárny zabere zlomek času a stojí zlomek těch investičních nákladů. Ty dva základní cíle však zůstávají nepozměněny. Stále je to emisní zdroj a stále potřebuje kontinuální přísun paliva. A právě u té palivové základny pak můžeme vést tu debatu, uznávám, částečně filozofickou, nad významem toho samotného termínu energetická bezpečnost. A teď to myslím vyloženě v té obecné rovině, nikoli jen jádro, tedy zda vlastně stát chce zajistit energetickou bezpečnost a naplňovat energetickou koncepci, čímž se ve finále trošku pasuje do role samotného investora, nebo zda vůbec nechce řešit tu zdrojovou skladbu v síti a nechat energetiku čistě na soukromých subjektech. A to má vlastně i své další podvarianty. To znamená podpořit finančně ty čisté výrobce, jak se děje zhruba už 15 let u obnovitelných zdrojů, a je kolem toho mnoho kontroverzí a kritiky, nebo zda celou energetiku místo dotací opravdu plně přenechat trhu a pouze penalizovat znečišťovatele. Jinak by tu dále rostly uhelné elektrárny jako např. v sousedním Polsku anebo i v Německu.

Zní to možná trochu nad rámec toho, o čem se bavíme a jak je to nyní nastaveno v celé Evropské unii, ale je to maximálně logické a jednoduché. Navíc ten polotržní nástroj k takovému obratu celého konceptu energetiky tu vlastně máme už dlouho k dispozici a je jím emisní povolenka a trh EU ETS. A jak se k němu chováme? Podkopáváme ho, vymýšlíme další kompenzační mechanismy a další dotace a hlavně tam, kde ten systém EU ETS negativně dopadá na hospodářství a na občany. A to je opravdu na jednu stranu pochopitelné, ale je to zároveň naprosto nekoncepční. Důsledkem pak je, že v tomto přeregulovaném prostředí máme x dotačních a kompenzačních mechanismů a dostáváme se skutečně do hodně zajímavé a složité spirály. Proto se zkusme skutečně zamyslet nad tím, zda právě výstavba jaderné elektrárny nemá být tedy i zásadní strategickou otázkou pro Českou republiku, a proto k tomu musíme tak přistupovat s o to větší pečlivostí.

Proto mám i dotaz na pana ministra, proč vymýšlíme novou českou komplikovanou, ne-li trnitou cestu, když celé to právě mohlo být založeno na půdorysu zákona o podporovaných zdrojích energie, nebo - a teď je to trošku několik rovin - nebo to mohlo být skutečně dle pirátského návrhu ve stoprocentní státní firmě, např. odkupem už té existující společnosti Dukovany II, anebo skutečně jednoduchým modelem, tzv. contract for difference. Ačkoli vím, že ten navrhovaný zákon se jím částečně inspiruje, jde trochu nad rámec toho a je zbytečně moc složitý.

A proč to vše zmiňuji? Minulý týden totiž Evropský soudní dvůr rozhodl, že taková forma podpory je přípustná a je v kompetenci členských zemí. Byl to rozsudek, kdy Rakousko žalovalo Velkou Británii kvůli podpoře Hinkley Point C. I z toho důvodu vlastně může být tento precedent vzat v potaz a ten britský model okopírovat do puntíku, protože už teď víme díky právě tomuhle rozsudku, že to je bez dalších rizik a případných komplikací i v případě notifikačního procesu Evropské komise. Zmiňoval to tu kolega Dolínek, že by ten zákon nemusel být nutný, že to zazní určitě od opozice. Ano, v případě toho contract for difference by vlastně ten zákon ani nutně nemusel být.

A možná i další dotaz na pana ministr Havlíčka, protože to tu zaznělo i z úst pana Dolínka, jakým způsobem nebo v jaké fázi jsou nyní vyjednávání s Evropskou komisí v rámci toho prenotifikačního procesu, protože to je celkem důležitá informace, která v důvodové zprávě k zákonu vlastně zmíněna není. Jinak zde samozřejmě zůstává mnoho dalších otázek, jak bude ten tendr, byť už jdu za rámec toho zákona, maximálně otevřen všem dodavatelům, avšak s přihlédnutím k těm zásadním strategickým bezpečnostním otázkám, tedy zda nebude vybrána společnost ze země, kde je běžné využívat vazbu byznysu a politiky k různým mocenským nátlakům.

Další otazníky jsou například nad stanovenou výší toho výkonu. Zda je to tedy dostatečně technicky zdůvodněno, těch 1 200 MW, což vlastně hendikepuje, ne-li dokonce vyřazuje některé dodavatele z toho tendru. Anebo když se oprostím od toho samotného výběrového řízení zpět k tomu navrženému zákonu, který naopak limituje ten výkon i v té spodní části, tedy na hranici 100 MW, což implikuje otázku, zda vláda tedy vůbec nepočítá s tím, že bude v budoucnu nutné řešit další zdroje, například malé modulární reaktory a podobně. S tím by samozřejmě souvisela i otázka, jakým způsobem chce pak vláda podporovat výzkum malých modulárních reaktorů.

Ještě bych o tom mohl mluvit dlouhé minuty, ale skutečně to zkrátím a přenechám slovo kolegům. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S přednostním právem pan předseda Fiala. Prosím.

 

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážené kolegyně kolegové, já bych si dovolil vystoupit jednak jako předseda hospodářského výboru, což bude garanční výbor pro tento zákon, a jednak i jako člen stálého vládního výboru pro jadernou energetiku. Myslím si, že oba dva mí kolegové, jak pan vicepremiér, tak pan zpravodaj, už popsali, jaká je energetická situace České republiky. Jenom zopakuji asi tři věty.

Do budoucna to nevypadá vůbec optimisticky. Dneska jsme čistí exportéři, do budoucna, i když postavíme tyto dva bloky, budeme dovozci energie, takže za ni samozřejmě budeme platit. A to ještě uvažujeme o tom, že zrušíme některé uhelné elektrárny. Energii z uhlí u nás tvoří 50 % energetického mixu, a samozřejmě tato nová jaderná zařízení, která budeme stavět, nahradí ty, kterým skončí jejich životnost, jejich doba. To znamená, že o nic moc to pravděpodobně stavbou těchto nových jaderných zařízení nenavýšíme. Proto zdůrazňuji, jak jsou ta nová jaderná zařízení pro Českou republiku důležitá.

Pokud se bavíme o plynových elektrárnách, které by podle někoho mohly nahradit například nové jaderné zdroje nebo cokoliv jiného, tak chci říct, že jejich uhlíková stopa je téměř stejná jako u uhelných elektráren. To znamená, tam si moc se svým životním prostředím nepomůžeme.

Co se týče konkrétně tohoto zákona, já sám jsem přesvědčen o tom, že bychom tento zákon měli schválit co nejdřív. Já podporuji nové jaderné zdroje. Je to pro náš energetický mix, pro naši ekonomiku, hospodářství, nesmírně důležité. A chci jenom říct, že na základě tohoto zákona začne notifikační proces s Evropskou unií. A potřebujeme co nejdřív, aby ten notifikační proces začal, přestože jsem k němu velmi skeptický. Velmi skeptický proto, protože vím, jak probíhal notifikační proces na maďarskou jadernou elektrárnu Paks. To povolení Evropské unie trvalo víc, než tři roky, a to Maďaři měli tuto jadernou elektrárnu ve své přístupové smlouvě, když vstupovali do Evropské unie. My jsme tam samozřejmě nic takového jako nové jaderné zdroje neměli, takže se obávám, že nebude ani nijaká síla, nebo nebude ani smysl pro to, aby nám někdo něco povoloval. Ale uvidíme. Z tohoto důvodu potřebujeme, aby tento notifikační proces začal co nejdříve, protože bude velmi dlouhý.

Kvituji to, co řekl pan zpravodaj Dolínek, že by chtěl zkrátit lhůtu mezi projednáváním, mezi prvním a druhým čtením, na 30 dnů. My bychom to v hospodářském výboru projednali pravděpodobně, pokud to dokončíme, příští středu ve 13 hodin. A já prosím prostřednictvím pana předsedajícího pana zpravodaje, aby v podrobné rozpravě zkrátil lhůtu na 30 dnů. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Mám přihlášené tři poslance do obecné rozpravy. Upozorňuji, že v 18.30 tento bod přerušíme a budeme jednat o pevně zařazeném bodu. S faktickou poznámkou se ještě přihlásil pan poslanec Vojtěch Pikal.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Já jsem teď jenom zaznamenal ten termín. Na příští týden ve středu máme už svolanou... to nemůžeme samozřejmě vědět, jak dlouho ta mimořádná řádná schůze bude trvat. Takže... (Hlasy z pléna, že ve 13 hodin je oběd.) Ve 13 hodin je oběd. No, uvidíme. Jenom varuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Pan poslanec Jaroslav Holík. Prosím máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Holík: Vážený pane předsedající, vážení přítomní ministři, kolegyně a kolegové, měl jsem tady připravené nějaké vystoupení, ale musím říct, že jak pan zpravodaj, tak pan Fiala mi trošičku vzali vítr z plachet. Ale já to nepovažuji za zlé, protože i když něco zopakuji, myslím si, že tím nic nepokazím.

Dámy a pánové, my všichni chceme žít pohodlněji. A abychom mohli žít pohodlně, k tomu potřebujeme elektrickou energii. Jak ale máme krýt zvýšené potřeby obyvatel, když Česká republika nemá dostatek ekologických přírodních zdrojů?

Můžu? (Obrací se na předsedajícího, zda může mluvit, protože se blíží čas projednávání jiného bodu.) Díky.

Potenciál našich řek je velice slabý, maximálně tři procenta. A pokud bychom chtěli využívat síly větru nebo sluneční energie, tak získáme deset, možná maximálně patnáct procent. A obnovitelné zdroje jsou vázány na to, že většinou tu energii dostáváme tenkrát, kdy ji ne až tak potřebujeme. A naše akumulační zařízení, což jsou vodní nádrže Dlouhé stráně a Dukovany, jsou v současné době absolutně nedostatečné.

Takže co nám zbývá? Zbývá nám atom, zbývá nám biomasa, plyn a uhlí. Podle nařízení Evropské komise do roku 2021 budou muset všechny velké zdroje elektřiny splňovat příšerné limity emisí rtuti, prachu, oxidu siřičitého, oxidu dusíku a tak dále. Do budoucna bude Česko muset zavřít většinu uhelných elektráren. Až k tomu dojde, tak vývoz elektřiny poklesne na nulu a tu elektřinu budeme dovážet.

Jak už tady řekl kolega Fiala, spalováním biomasy a plynu vznikají také skleníkové plyny. Takže co nám zbývá? Zbývá nám atom. Naše dvě elektrárny Temelín a Dukovany v současné době vyrábějí více než třetinu elektrické energie. Do roku 2040 by to měla být polovina. Znova opakuji - mělo by to být. Jenomže pro tento cíl my musíme postavit nové bloky, protože v Dukovanech nám začne docházet jednička a dvojka. Je připravený projekt na výstavbu pátého bloku, který by tyto dva bloky nahradil, možná že by ještě nějaká energie byla navíc. Ale řekl jsem datum 2035. Dneska jsme v roce 2020 - a dobrá příprava projektu je zhruba 20 let. Takže už teď tady řešíme některé úkoly pět minut po dvanácté.

Asi bych se také vrátil k Temelínu, kde byly připraveny projekty na dostavbu, ovšem tyto plány na dostavbu Temelína ztroskotaly kvůli nejasným zárukám. Takže pokud mají nové bloky za 15, maximálně 20 let dodávat tu elektrickou energii, tak to musíme dělat co nejdříve. Příklady některých evropských států, jako například Holandska, ukazují, že cesta k jaderné energetice je reálná. Já vím, řada ekologů se tady dostavbě atomové energie brání. Ale stále opakuji, vidím v tom reálnou cestu, protože většina těchto rádoby ekologů využívá elektroniku. Ano, řeknete dobře, elektronika snižuje spotřebu energie. Ale my si neuvědomujeme, že vyrobení nějakého přístroje a jeho ekologická likvidace je také energeticky náročná.

A pro pobavení řeknu jediné slovo. Když jsem se bavil s jedním ekologickým aktivistou a říkám: Prosím vás, kde chcete vzít energii na nové přístroje, kde chcete vzít energii na provoz elektromobilů? Odpověděl mi: No přece v zásuvce.

Já vám děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. S přednostním právem pan poslanec a předseda klubu ČSSD Jan Chvojka. Prosím.

 

Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo. Hezký podvečer. Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, teď v 18.30 naskočí pevně zařazený bod a já si myslím, že kdyby trval déle než půl hodiny, to znamená přes hodinu devatenáctou, tak by byla škoda, abychom nedodělali tento bod, který je v zásadě už před koncem. To znamená, že bych poprosil o to, abychom si odhlasovali, že Poslanecká sněmovna jedná a meritorně i procedurálně hlasuje ne o všech návrzích, prosím, ale jenom o tomto bodu i po 19. hodině do hodiny 21. Já si myslím, že to bude maximálně pět deset minut, ale je potřeba to udělat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Zazněl tady procedurální návrh, o kterém nechám bezprostředně hlasovat. Jde se o to, že budeme hlasovat, že Poslanecká sněmovna bude jednat a meritorně rozhodovat o bodu, který právě projednáváme, to je bod č. 100, sněmovní tisk 966, po 19. hodině až do 21. hodiny.

Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

V hlasování pořadové číslo 262 přihlášeno 95 poslanců, pro 64, proti 3. Návrh byl přijat.

 

V tuto chvíli budeme projednávat pevně zařazený bod

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 27. 10. 2020 v 12:32.