Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

Předcházející část projednávání bodu pořadu schůze

 

(pokračuje Petr Fiala)

454.
Návrh na působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany
v zahraničních operacích v letech 2021 a 2022 s výhledem na rok 2023
/sněmovní tisk 876/
 

My jsme tento bod přerušili při vystoupení zpravodajky výboru, paní poslankyně Jany Černochové, které opět dávám slovo, aby mohla dokončit svoji zpravodajskou zprávu. Prosím máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Mezitím dorazil pan ministr zahraničních věcí Petříček, takže dokončím četbu toho dopisu, který nám předložil v rámci výboru pro obranu a který se právě týkal toho dotazu, jaká čeká budoucnost zastupitelský úřad v Kábulu. Končila jsem poslední odstavec:

Česká republika má zájem být i nadále součástí mezinárodních snah o bezpečnostní, politickou a také morální podporu Afghánistánu. Ministerstvo zahraničních věcí si je plně vědomo hmotného i lidského úsilí, které Česká republika doposud vložila do stabilizace Afghánistánu, včetně životů devíti českých vojáků. Ujišťuji vás, vážená paní předsedkyně, že nechceme odejít od rozdělané práce.

Na výboru pro obranu kromě toho, co je v usnesení, byla dohoda, že pan ministr zahraničních věcí Petříček i po té dnešní schůzce s panem prezidentem zopakuje to, jestli tedy má Ministerstvo zahraničních věcí v plánu zastupitelský úřad rušit, snižovat počty, anebo zachovat, pokud to bude bezpečné pro naše vojáky.

Takže jak jsem tady říkala před tou přestávkou na volbu, s panem ministrem obrany Metnarem jsme vykomunikovali nějaké doplňkové usnesení, které by se právě týkalo toho zastupitelského úřadu a podpory, aby tento zastupitelský úřad v Kábulu zůstal. Toto usnesení bych si potom dovolila, pane místopředsedo, přečíst v rámci svého druhého vystoupení, kdy tedy budu hovořit jako poslankyně a zároveň vás budu seznamovat i se stanoviskem klubu Občanské demokratické strany.

Tolik má zpravodajská zpráva. Jak jsem řekla, usnesení jsem vám přečetla v obecné rozpravě, nebudu ho tedy opakovat v podrobné rozpravě, to se na něj pouze odkážu, a v podrobné rozpravě ještě načtu to usnesení, na kterém jsme ve shodě s panem ministrem obrany. A to bude doplňkové usnesení, tak abychom nenarušili to pravidlo, které jsem zmiňovala také ve svém vystoupení, že vlastně usnesení Senátu a Poslanecké sněmovny musí být identické.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji a prosím nyní, aby vystoupil ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček a uvedl také tento materiál. Prosím máte slovo, pane ministře.

 

Ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček Děkuji, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi na úvod především ocenit přístup kolegů z Ministerstva obrany, kteří s mým rezortem na přípravě návrhu velmi úzce a konstruktivně spolupracovali.

Já bych rád začal tím, že bezpečnost České republiky nelze oddělit od mezinárodního prostředí. Obrana a ochrana našich obyvatel nekončí na hranicích České republiky. Podíl na zajišťování mezinárodní bezpečnosti a stability je strategickým bezpečnostním zájmem naší země.

Co se týče samotného návrhu, tak ty počty, které jsou pro roky 2021 a 2022 navrhovány, jsou dle mého názoru realistické a adekvátně reflektují naše možnosti, závazky, zájmy a mezinárodní bezpečnostní situaci. Tento mandát je zaměřen především na posilování kolektivní obrany. Jedná se o účast v pohotovostních silách NATO a umožňující plnit úkoly krizového řízení mimo území Aliance na posilování kooperativní bezpečnosti prostřednictvím výcvikových misí, ať už se to týká Resolute Support Mission, KFOR v Kosovu a jinde. Zároveň navazuje na naše předchozí angažmá ve vybraných regionech, ať už se to týká Afghánistánu, oblasti Středního a Blízkého východu, Sahelu, Pobaltí, či západního Balkánu. V souladu s programovým prohlášením vlády také reflektuje závazek České republiky aktivně přispívat do zahraničních operací NATO, EU a OSN.

Materiál z našeho pohledu v zásadě pokrývá naše potřeby. Nelze však samozřejmě vyloučit, že v příštích dvou letech dojde k nečekaným krizím, zejména v našem jižním sousedství, i s ohledem na možné bezpečností dopady probíhající pandemie COVID-19, které budou vyžadovat nasazení mezinárodního společenství, a Česká republika bude muset být schopna rychle flexibilně reagovat na případné další požadavky.

Na závěr bych krátce reagoval již na dotaz paní zpravodajky. Ministerstvo zahraničních věcí nechce z Kábulu odcházet, ale jasně také říkám, že je potřeba k tomu splnit konkrétní podmínky, aby bylo možné zajistit fungování naší diplomatické mise, našeho zastupitelského úřadu, ať už v oblasti bezpečnosti, nebo také základního chodu. A chci ubezpečit, že v tomto s Ministerstvem obrany velmi intenzivně jednáme, jestli budou naše možnosti stále setrvat v Kábulu. A souhlasím, nechceme odcházet od rozdělané práce. A i potom, co dochází a dojde ke snížení mezinárodní přítomnosti v Afghánistánu, tak je celá řada témat a otázek, které bychom rádi s touto zemí do budoucna řešili. Takže pokud budou splněny podmínky, tak náš zastupitelský úřad v Kábulu bude dále fungovat i po polovině příštího roku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji, pane ministře. Než otevřu rozpravu, jedna omluva. Paní poslankyně Tereza Hyťhová se omlouvá z dnešního jednání po celý jednací den ze zdravotních důvodů.

Nyní otevírám rozpravu. Jako první je přihlášena paní poslankyně Jana Černochová. Prosím máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, jak jsem avizovala, nyní tedy si vás jednak dovolím seznámit se stanoviskem Občanské demokratické strany a s návrhem doprovodného usnesení, které opět připomenu následně v podrobné rozpravě. O konkrétním obsahu schvalovaného mandátu tedy hovořil pan ministr obrany i já jako zpravodajka, takže mi dovolte pár poznámek.

Obě mají společného jmenovatele a tím je schvalovací pravomoc spojená s vysíláním sil do zahraničních operací dle článku 43 Ústavy. Tato pravomoc je svěřena Parlamentu a je s ní spojena samozřejmě i spoluodpovědnost za rozhodování o tom, kde naše síly působí. Takže jsem velmi ráda za to, že skutečně to probíhá za přítomnosti obou ministrů, kteří se vlastně na tom vysílání vojáků podílejí. Chci zdůraznit, že je to politická odpovědnost, kterou neseme v zájmu zahraniční politiky České republiky my všichni.

Nyní tedy ty dvě poznámky, které se budou týkat zejména mise v Afghánistánu a mise v Sahelu.

Příští rok to bude dvacet let, kdy spojenci vstoupili do Afghánistánu. Důvodem bylo zasáhnutí těch, kteří stáli za odpornými útoky na New York a Washington 11. září 2001. Na to je nutné, kolegyně a kolegové, nezapomínat. Bylo jasné, že stabilizace Afghánistánu nemá vojenské řešení, ale jen politické řešení. Nicméně zároveň, že bez vojenské podpory politické řešení nikdy nebude.

V posledních letech zasedly znesvářené strany k jednacímu stolu, následně bylo rozhodnuto o stahování spojeneckých jednotek. Nechci spekulovat o budoucnosti procesu v zemi ani o správnosti urychleného stahování, beru to prostě jako fakt. Jak už jsem tady zmiňovala i jako zpravodajka, podle některých informací Pentagon začíná plánovat úplné stažení jednotek k 31. květnu 2021. My máme před sebou mandát, který ovšem počítá s nasazením v Afghánistánu v příštích dvou letech. Proto jsem ráda, že se tady vyjádřili oba ministři v tom, že ani po schůzce s panem prezidentem se nic na této situaci nemění.

Součástí schvalovaného mandátu je i naše působení v oblasti Sahelu, konkrétně v Mali, kde, jak víte, od 1. července dokonce čeští vojáci tomuto kontingentu velí. Zakrátko ovšem budeme rozhodovat o rozšíření operací na další země v oblasti operace, které se říká Takuba, a tu bychom měli na výboru pro obranu pravděpodobně schvalovat v příštím termínu 7. 10.

Asi není žádným tajemstvím a shodneme se v tom snad všichni, že západní Afrika je velmi problematická. Připomenu například nedávný vojenský puč v Mali, země v oblasti čekají nyní několikeré volby a v některých oblastech se stupňuje násilí a nespokojenost s politikou. V Mali má například poměrně vysokou podporu umírněný imám Mahmúd Dicko.

Jsem přesvědčená, že v této situaci jako poslanci spoluodpovědní za vysílání našich sil musíme žádat informace častěji než jednou za dva roky. Jsme totiž spoluodpovědní za vývoj v oblasti i za naplňování našich zahraničněpolitických zájmů v Mali a okolí. Avizuji tedy doprovodné usnesení, které bude mít dvě části. Jedna se bude týkat zastupitelského úřadu v Kábulu a druhá se bude týkat častějšího informování výboru pro obranu o těchto misích.

Druhá poznámka se týká našeho dalšího působení v Afghánistánu. Jsem přesvědčená, a měla jsem možnost to několikrát vidět takříkajíc na vlastní oči, že tam skutečně naši vojáci i civilisté odvedli a odvádějí skvělou práci, za kterou bych jim chtěla poděkovat. V období, kdy v Lógaru působil český provinční rekonstrukční tým, jsme patřili k největším přispěvatelům operace a skutečně Afgháncům pomohli v budování jejich lepší budoucnosti. Proto mě znepokojila informace o záměru rušit tam naše velvyslanectví a jsem velmi ráda za to, že pan ministr zahraničních věcí přislíbil na veřejném jednání, že Ministerstvo zahraničních věcí něco takového v plánu nemá. Jsem přesvědčená, že nemáme diplomaticky z Afghánistánu odcházet, to "diplomaticky" myslím z hlediska zastupitelského úřadu. Investovali jsme tam příliš zdrojů, energie, ale hlavně i - bohužel - lidských životů, abychom si jen tak po dvaceti letech řekli, že to vše možná bylo zbytečné. To zásadně odmítám.

Mnohokrát jsme debatovali o tom, jaký je end state, tedy cíl našeho působení v Afghánistánu. Zmiňovala se stabilita politická i ekonomická, zapojení našich firem atd. Nikdy se nehovořilo o stažení všeho včetně ambasády. Jsme středně velká země s omezenými zdroji. Naše zahraniční politika proto musí být velice efektivní, promyšlená, konzistentní a do jisté míry i pragmatická. Zrušení ambasády v Afghánistánu by bylo chybou a špatným signálem i pro naše působení v Sahelu.

Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás nyní seznámila s usnesením, které načtu v podrobné rozpravě a na kterém jsme se podíleli s týmem pana ministra obrany:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

I. podporuje pokračování působení zastupitelského úřadu České republiky v Kábulu a vyzývá vládu, aby jej nadále zachovala, pokud to bezpečnostní podmínky umožní.

II. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá ministra zahraničních věcí a ministra obrany, aby každé tři měsíce informovali výbor pro obranu Poslanecké sněmovny o vývoji situace v Afghánistánu a subsaharské Africe v souvislosti s účastí České republiky ve vojenských operacích NATO, Evropské unie, OSN a ad hoc koalic v těchto oblastech, o aktuálním vývoji v těchto operacích a o vývoji počtu nasazených českých vojáků.

Dámy a pánové, Občanská demokratická strana podpoří jak ten návrh usnesení, který jsem vám četla v té první části a který prošel výborem pro obranu, tak budeme podporovat toto dodatkové usnesení, protože máme za to, že tato Poslanecká sněmovna jako suverén by měla říci jasné stanovisko o tom, jakým způsobem by měla dále fungovat diplomatická a ekonomická politika Afghánistánu, stejně tak, že určitě nechceme jako poslanci - a každý klub má své zastoupení ve výboru pro obranu, se Starosty to budu komunikovat já - tak chceme mít informace, co se aktuálně v těchto zemích děje, tak abychom nebyli překvapeni, když potom vyjde někde nějaký článek, a vlastně zrovna v té době jsme třeba čerstvě po schválení doporučení mandátu výborem pro obranu.

Děkuji vám za pozornost. Poprosila bych vás o podporu těch usnesení, jak výboru pro obranu, tak toho dodatkového usnesení, protože si myslím, že to je cesta správným směrem. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní v rozpravě vystoupí pan poslanec Radovan Vích, připraví se pan poslanec Černý. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Radovan Vích: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dobrý podvečer, vážené kolegyně a vážení kolegové, vážení členové vlády. Chtěl bych vyjádřit stanovisko poslaneckého klubu hnutí Svoboda a přímá demokracie k tomu vládnímu návrhu.

Vláda požádala Poslaneckou sněmovnu o schválení návrhu na působení sil a prostředků resortu Ministerstva obrany v zahraničních operacích v letech 2021-2022 s výhledem na rok 2023. Tento návrh již schválil Senát Parlamentu České republiky.

Vzhledem k dynamice bezpečnostních změn v posledních letech je to výhled podle mého názoru na příliš dlouhou dobu, během které se může mnoho změnit. Hovořil tady o tom i ministr zahraničních věcí Petříček. Prostě může přijít nějaká krize. Je to vládní návrh, já jsem přesvědčen o tom, že bychom to mohli projednávat každý rok s výhledem na následující rok, s tím, že na druhou stranu chápu resort Ministerstva obrany, který chce mít jasné ve střednědobém plánování v podstatě, kdy a kam má jaké vojáky vyslat.

Ukázalo se, že je potřebné mít ale dostatečné množství příslušníků armády České republiky na území České republiky, ať již pro účely obrany teritoria a jejích občanů, tak pro další úkoly, viz třeba důležitá pomoc Armády České republiky v době koronavirové krize nebo aktuálně pomoc při organizaci a zabezpečení voleb. Chtěl bych tady zdůraznit ještě další věc, a to je to, že pokud se vláda rozhodne vyhlásit nouzový stav, může dojít i k tomu, že budou příslušníci Armády České republiky vyčleněni pro posílení úkolů v rámci Policie České republiky.

Vláda ale změnu bezpečnostní situace v tomto návrhu podle mého názoru nezohledňuje a opět předkládá návrh vojenských zahraničních operací, jako by se nic podstatného ve světě nezměnilo. Odlišnosti oproti předchozímu mandátu pro zahraniční operace jsou v podstatě spíše kosmetické. Naopak nevidím třeba žádné zásadní stahování vojsk z operací, které pozbyly svůj strategický význam. Mám tím na mysli zejména Afghánistán, protože jsem přesvědčen o tom, že ta strategie v Afghánistánu je dlouhodobě špatná. To je například, jak už jsem říkal, operace Resolute Support v Afghánistánu a samozřejmě i operace v Iráku. Tyto dvě operace navíc nemají mandát rezoluce Rady bezpečnosti. Cílem by mělo být, když už tedy pošleme naše vojáky do zahraničí, aby to bylo pod tímto mandátem, jinak může být armáda zatahovaná do mezinárodních vojenských dobrodružství jiných států a to v zájmu České republiky rozhodně není.

Svět kolem nás se velmi rychle mění, z vojenského hlediska spíš k horšímu. Není možné, aby bezpečnostní zahraniční politika České republiky zůstávala nezměněná a na tuto situaci nereagovala. To nás potenciálně může dostat do závažných problémů a nedá se věrohodně a donekonečna argumentovat našimi spojeneckými závazky. Vždyť naším vojenským spojencem v NATO je i Turecko, které je už nějakou dobu na hraně otevřeného vojenského střetu s jiným členem NATO, a to je Řecko. A tomu máme nadále přihlížet bez opravdové ochrany našeho teritoria? Nemyslím si to. Není udržitelné, aby většina nasaditelných příslušníků Armády České republiky byla na zahraničních operacích nebo se na ně právě připravovala a aby se takovému působení v zahraničí přizpůsobovala i vojenská technika, kterou disponujeme nebo nově nakupujeme. Potřebujeme mít prostředky a schopnosti bránit Českou republiku Armádou České republiky.

Máme i výhrady k působení našich vojáků v Mali. Kladu si otázku, co toto přinese. V Mali je situace v podstatě ovládaná kmenovými vůdci a mám takový silný dojem, že zde dojde k tomu, že to bude francouzský Afghánistán v nekonečné podobě s nekonečným koncem. (V sále je velký hluk.)

Abych to shrnul všechno dohromady, chtěl bych říct, že operací je z našeho pohledu příliš mnoho, nebylo provedeno vyhodnocení cílů a perspektiv a na základě toho optimalizace počtu těchto zahraničních operací. Některé z nich nejsou anebo nemají mandát Rady bezpečnosti. Mám tím na mysli zejména Afghánistán. Odešla odsud Kanada, odešla odsud Francie a další státy. Tyto operace nejsou v dlouhodobém zájmu České republiky. Máme 42 % nasazených vojáků z celkového počtu nasaditelných. Běžně mají státy NATO okolo 25 %, a Polsko dokonce 5 %. To také o něčem svědčí. A proto poslanecký klub SPD tento návrh působení, tak jak je předložen, nemůže podpořit.

Děkuji za slovo. (Potlesk z řad poslanců SPD.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Omluvy - pan předseda Marian Jurečka se omlouvá od 18 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů, paní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová se omlouvá také od 18 hodin do konce jednacího dne z rodinných důvodů.

V obecné rozpravě nyní vystoupí pan poslanec Alexander Černý, připraví se pan poslanec Foldyna. Pan poslanec Černý není přítomen, takže na řadě je pan poslanec Jaroslav Foldyna. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já si, když si tady čtu a poslouchám věci, které se týkají misí, pokládám řadu otázek. Pokládám si otázku, co děláme za misi, jaký smysl pro českého daňového poplatníka má mise v Mali. K čemu je to dobré pro toho českého daňového poplatníka, který to všechno platí? Tuším, že je to v tom Mali 600 milionů korun. Cvičili jsme tam vojáky, jak jsem slyšel. Teď nevím, jestli jsme cvičili ty vojáky, co dělali ten puč a vyhráli, nebo ty vojáky, co v tom puči prohráli. Teď nevím koho jsme tam cvičili, kterou tu jednotku, a hlavně vůbec nevím, co těch 600 milionů přineslo českému daňovému poplatníkovi. Bylo to tedy součástí výcviku? Je tedy Mali naším cvičným polygonem? Protože těch 600 milionů je strašně moc peněz a nedej bůh, že by se tam našim chlapům, synům mnoha matek, něco stalo. Takže nevidím smysl našeho účinkování v Mali. Neříká mi to nic ani věcně, ale v zásadě ani politicky.

Ptám se, co děláme v Afghánistánu? Sedmnáct let tam probíhá nějaká operace, zemřela tam řada našich vojáků a ve druhé řadě to stálo miliony korun českého daňového poplatníka. Co to přineslo českému daňovému poplatníkovi? V čem ohrožuje někdo v Afghánistánu, ať se jmenuje Tálibán, nebo nejmenuje, čím ohrožuje nějaký Tálibán několik stovek nebo tisíc kilometrů vzdáleného českého daňového poplatníka? Jak se sem dostane? Jakou vojenskou technikou by sem ten Tálibán k nám do České republiky přijel? On se sem dostane možná některý nebezpečný člověk, ale jedině s vízem, nebo i bez víza do nějakých těch záchytných táborů, takže to je něco jiného. Takže také nevím, co v této chvíli děláme za bezpečnostní politiku v řádech stovek milionů korun českého daňového poplatníka, co děláme v tom Afghánistánu a jak nás ten Afghánistán bezpečnostně ohrožuje.

Stejnou otázku si můžu položit, co se vlastně děje v tom Iráku. S kým tam vlastně bojujeme, nebo co tam vlastně děláme? Jak nás ohrožuje nějaký Iráčan? Pakliže ho sem nepustí nějaké usnesení bruselské komise, které řekne, že všechny sem musíme vzít, a potom nám tady ministři budou říkat, že sem tedy musíme někoho vzít, a potom si ještě uděláme zákon, že když o tom budeme přemýšlet, tak vás obviním z nějakého trestného činu, protože vlastně musíme všichni souhlasit, to jsem už také zažil, tu omezenou suverenitu, tak pořád doufám v to, že to je jenom moje fikce. Ale ptám se - proč utrácíme peníze českého daňového poplatníka za mise v Iráku? Čím nás ten Irák ohrožuje, nebo Iráčané? A kdy to konečně skončí, aby ty miliardy, které jdou tady tudy, skončily tam, kde skončit mají? To znamená v domovech důchodců, například v nemocnici v Rumburku, kde není dostatečná zdravotní péče, nebo u českého důchodce, nebo u českých postižených dětí, na které se vybírají peníze, abychom jim zajistili léčbu.

To byla moje úvaha a dospěl jsem k názoru, že nebudu hlasovat pro tento bod programu Poslanecké sněmovny, protože bych na něj nemohl odpovědět těm svým voličům, kteří mě sem do této Poslanecké sněmovny poslali.

Takže to je vše, co jsem tady chtěl sdělit. Děkuji vám. (Trvalý hluk v sále.)

 

Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Na řadě je znovu pan poslanec Černý, který není přítomen, takže vystoupí pan poslanec Leo Luzar, který se mezitím přihlásil. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, já bych nejdřív chtěl omluvit Sašu Černého, který patří k té půlce, která je v rámci polovičního režimu dnešní Sněmovny omluvena, a tudíž není přítomen na svou interpelaci. Ale pokusím se ho nahradit aspoň u tohoto řečniště názorem, který má Komunistická strana Čech a Moravy na tento materiál.

Možná očekáváte, že budu hovořit plamenně o tom, jak nemáme rádi NATO a jak vnímáme pozici České republiky v tomto paktu, ale já se spíše zaměřím na oblast zahraniční politiky, která je tady nedílnou součástí tohoto materiálu. Nebudu hovořit k panu ministrovi obrany, protože ten tady reprezentuje vojáky a vojáci plní rozkazy. Plní rozkazy i této Sněmovny a snaží se ze všech sil tyto rozkazy vyplnit, ač mnohdy jsou v ohrožení života, ač mnohdy můžou i pochybovat o tom, proč to dělají. Rozkaz je rozkaz a nemá cenu o něm diskutovat. Moje otázky ale budou mířit na ministra zahraničních věcí, a to do oblasti, která je dneska možná citlivá.

Ptám se na situaci v Mali, pane ministře zahraničních věcí. Jistě víme, že tam proběhl převrat. Jistě víme, že momentálně jsme na území, kde probíhají docela vážné vnitropolitické boje mezi frakcemi. A jaká je naše pozice? Jaký je náš mandát i nadále v zemi, která je zmítána vnitropolitickými rozpory, které přerostly v ozbrojený konflikt, kdy armáda se rozhodla vystoupit proti svému prezidentovi? My ty informace nemáme. V tisku proběhla jenom malá noticka týkající se toho, že došlo k převratu, že vojáci zajali prezidenta, drží ho na základně a že vlastně tyto boje se našich vojáků v této oblasti nedotýkají. Ale my této oblasti vojensky velíme, pokud se tedy něco nezměnilo. A nejsou nové informace. Nemáme je.

Čili se ptám: Jaká je vlastně pozice České republiky jako velitele této operace v Mali vůči ozbrojencům? Ty boje tam probíhají v rámci tohoto konfliktu. Změnil se mandát? Kdo ten mandát potvrdil za stranu Mali? Ti, kteří už byli, jak se říká, internováni? Převzal někdo moc? Jak se k tomu staví OSN v rámci situace v Mali? Zkusíte mi i na tuto otázku dát odpověď, pane ministře? Proč nemá Sněmovna tyto informace?

Já jsem tady slyšel od předsedkyně výboru, že by ráda tyto informace dostávala. Doposud jsem byl v přesvědčení, že pravidelně tyto informace dostává a že je pravidelně hodnocena situace tam, kde jsou naši vojáci, a že ty informace mají, protože předpokládám, že jsou neveřejné, protože se jedná o mnohdy utajované věci týkající se bezpečnosti našich vojáků. Ale jestliže je nemá a připravuje doprovodné usnesení, že aspoň jednou za dva roky bychom ty informace mohli mít, pokud jsem správně pochopil, chtěla by je určitě častěji, tak bych byl rád slyšel tady na tomto mikrofonu, jak se česká zahraniční politika vypořádává se situací v Mali a se situací našich vojáků, kteří tam momentálně jsou, a jak naše velení této operace bude postupovat i nadále.

Máme úkoly? Víme, jak budou vnímáni čeští vojáci na tomto válčišti, když velí této operaci? Stojí to vůbec za to tam být, když ta vnitropolitická situace přerostla v ozbrojený konflikt a již tam nepůsobíme jako mírová síla, která má bránit průniku islamistů a dalších skupin, ale přímo jsme vlastně v centru občanské války, která tam probíhá, neboli vojenského převratu, jak můžeme titulovat to, že armáda Mali se postavila proti velení jmenované prezidentem? To všechno jsou otázky, které bychom tady měli řešit, nebo minimálně by měl pravidelně řešit výbor pro obranu, popřípadě i zahraniční výbor. Místo toho řešíme jiné strašně důležité věci, a nebudu si tady vypomáhat těmito příklady. Ale tady opravdu jde o život našich vojáků a měli bychom ty informace mít, než tento parlament přijme toto usnesení, které na další roky naše vojáky posune do těchto válečných konfliktů.

Již tady byl zmiňován Afghánistán. Druhý bolavý bod zahraniční politiky České republiky vůči partnerství, které máme uzavřeno v rámci NATO. Hovoří se tady o ambasádě. Já si myslím, že ambasáda je čistě klasicky diplomatický projev nějaké vůle státu fungovat v druhém státu a neměla by sloužit k tomu, aby to bylo nějaké vojenské předpolí. Proto si myslím, že by tady nemělo být usnesení, které je prezentováno v rámci výboru pro obranu, ale spíše zahraničního výboru, který by měl zhodnotit tu situaci v Afghánistánu, zda tam i nadále držet velvyslanectví, nebo jakou úroveň vůbec zastupitelského sboru mít v této zemi.

Další otázka, která nastává, zda jsme plnili úkoly a splníme výhledově ty úkoly, které v Afghánistánu máme. V úvodu tohoto bodu bylo řečeno, že jsme měli představy o posílení demokracie, posílení míru, posílení obchodních vazeb, posílení toho, co bychom chtěli, aby Afghánistán po tom, co prožil v rámci války s terorismem, kterou vyhlásily Spojená státy americké, se mohl znovu nadechnout a rozvinout. Splnili jsme tyto úkoly? Provedl někdo vyhodnocení naší dlouholeté mise v Afghánistánu, zda jsme splnili jako zástupci armády, která tam působí, ty úkoly, které před námi byly dány? Máme nějaké vyhodnocení této činnosti v rámci zahraničněpolitické situace, pane ministře zahraničí?

Protože já čtu ty materiály, které přicházejí a jsou z volných zdrojů, kdy Amerika, která je vůdčí silou tohoto ozbrojeného konfliktu v Afghánistánu, hledá cesty k urovnání toho konfliktu v rámci dohody s teroristy, v rámci snahy sednout za jeden stůl s teroristy z Tálibánu. Ale my je máme neustále jako teroristy. My proti nim bojujeme. Naši vojáci tam umírají v bojích s těmito lidmi. A my s nimi, potažmo velení, které v Afghánistánu je, chce s nimi zasednout za jeden jednací stůl a jednat. To už pominu, že s teroristy se přece nejedná. S teroristy se bojuje. Jaká je naše pozice?

Nebylo to tak dávno, co tady přítomný nyní ministr kultury na tomto mikrofonu vyjádřil názor, že politici by měli vyřešit vojenskou situaci a pobyt našich vojáků v Afghánistánu. Vystoupil jsem na jeho podporu, protože se tady zvrhla šílená debata, mediální debata mainstreamu, jak jsme si vůbec dovolili zpochybnit, že vojáci jsou v Afghánistánu. A dneska je klid. Dneska neslyším, že by mainstream tady vykřikoval a bránil vojáky, že tam musejí být. Ne. Jednou řekly Spojené státy americké, že se to musí vyřešit tímto stylem, tak najednou je klid.

A není to chyba? Není to chyba, že my zákonodárci českého zákonodárného sboru nemáme ty informace a nebavíme se o tom, jaké jsou úkoly našich vojáků v zahraničí? Oni tam totiž nereprezentují pouze sebe, Armádu České republiky. Oni tam reprezentují celou Českou republiku a samozřejmě na jejich působení tam potom budou navazovat další vztahy, které bychom rádi s těmito zeměmi měli. Nebo jsme je již odepsali? Nebo tam působíme jako expediční sbor, který se tam snaží něco prosadit, a dvanáct let se mu to nedaří? Ale to je otázka ne pro ministra obrany, který tady sedí za zpravodajským stolem. Samozřejmě on zodpovídá za armádu. Ale je to otázka na naši zahraniční politiku. Ta má určovat směr a fungování vojenských operací, když už se do nich zapojujeme.

A z toho titulu se ptám, jaká je pozice České republiky vůči snahám Spojených států amerických vyjednávat s Tálibánem, možná obětovat i naše padlé v Afghánistánu na dobro nějaké dohody. Budeme se snažit i nadále stíhat a postihovat ty, kteří tam proti nám střílí a bojují? Nebo si padneme kolem krku, a co jsme si, to jsme si, teď sedíme za jedním stolem? Jaká je pozice české zahraniční politiky vůči těmto situacím, které tam momentálně jsou? Budeme uplatňovat nějaké právní postihy v rámci budoucího urovnání? Budeme chtít řešit před mezinárodními právními tribunály tyto situace, které nastaly? Amerika se může smát. Oni nerespektují jakékoli mezinárodní snahy společenství, které by mělo postihovat válečné zločiny, popřípadě zločiny vojáků na cizím území. Oni se tomu můžou i smát. Ale v jaké pozici jsme my jako Česká republika v rámci NATO v těchto válečných konfliktech? Mají naši vojáci stejnou ochranu a fungují ve stejném režimu jako ti američtí? Budeme je vydávat, například když dojde k nějaké situaci a budeme postihováni před mezinárodním trestním tribunálem, že jsme něco způsobili? Jaká je pozice České republiky v těchto konfliktech z tohoto právního hlediska?

Já bych přivítal debatu i na tato témata, a nejenom na pravidelné hlášení, pošleme tam dvě stě, tři sta, sto padesát vojáků, budeme tam mít čtyři důstojníky, nebo dokonce budeme velet tady této jednotce. To jsou věci, které tady chybí pod dojmem toho, že jsme vazalové. Vazalové nějakého vojenského paktu, do kterého jsme se dostali, aniž bychom provedli referendum, aniž by se občané k tomu vyjádřili, jestli chtějí v tomto vojenském paktu být. Aniž by občané řekli ano, my na sebe bereme všechna rizika, která z tohoto vyplývají, a my chceme v tomto vojenském paktu být i s těmito riziky. Ne, my jsme se jich neptali, politici rozhodli. Proto bychom my jako zástupci občanů měli slyšet a znát odpovědi na ty otázky v rámci zahraniční politiky České republiky. Je boj s terorismem, tolik vyhlašovaný, za který se i náš pan prezident tak často bije, ještě platný? Bojujeme s terorismem, pane ministře zahraničních věcí? Anebo jsme už přichýleni k tomu, že v tom Afghánistánu necháme teroristy vládnout a hledáme umírněnou pozici, abychom odtud odešli, stejně jako to dělají Američané? Nebo tam budeme jako ty poslední kůly v plotě a budeme bojovat i nadále prohrané války? To je otázka, která před námi stojí.

A je tu ještě jedna věc, kterou pod dojmem koronaviru necháváme úplně bokem, a to je znovuvypuknutý arménsko-ázerbájdžánský konflikt o Náhorní Karabach. Ano, říkáte, válka tam probíhá již strašně dlouho, vlastně se nic skoro neděje. Ony tam nějaké konflikty vždycky byly a tyto dvě strany se mezi sebou vždycky snažily vyvolávat nějaké střety a hledat mezi nimi pravdu, a kdo zrovna vyvolal ten konkrétní malý konflikt, je asi velice těžké, to uznávám - pane ministře zahraničních věcí. Ale my jsme dneska v jiné situaci. My jsme v situaci, kdy do toho konfliktu otevřeně vojensky vstoupil stát NATO. My jsme v situaci, kdy Turecko svými ozbrojenými silami vstoupilo do tohoto konfliktu na straně Ázerbájdžánu. Kdy jejich letectvo útočí na arménské pozice, kdy jejich letectvo oficiálně s výsostnými znaky Turecka, ale s imatrikulací NATO, protože oni jsou členem vojenského paktu NATO, se zapojilo do války. Vyjádřilo velení NATO, jehož jsme členy, když tam máme naši misi, souhlas s tímto postupem? Vyjádřilo vůbec nějak naše Ministerstvo zahraničních věcí reakci na postup Turecka v tomto konfliktu? Nebo budeme vázáni článkem 5 a půjdeme pomoci Turecku, když bude Turecko v odvetě napadeno Arménií? Jak bude postupovat česká zahraniční politika v oblasti tohoto žhavého konfliktu, který zůstává v pozadí, řekněme si, aktuální situace v České republice? A přitom je to konflikt, kde je jeden ze států NATO, našich partnerů, přímo zainteresován. Jak budeme postupovat?

To jsou otázky, které se ptám členů zahraničního výboru, ptám se členů výboru pro obranu, ptám se členů dalších, kteří by měli tyto informace mít. A já se tady dozvídám v úvodu, že prostě tyto informace nemají ani oni sami. A že my jako Sněmovna musíme připravit doprovodné usnesení, kdy vlastně o ty informace teprve žádáme. A není to ostuda? My vyšleme vojáky, oni podléhají velení a my je tam necháme bez odpovědi. Jaký je cíl České republiky, pro který je tam posílá? A je jedno, kolik to stojí peněz. Je jedno, jestli nějaké hmotné statky, ale tam jde přece o životy. My je posíláme ne hájit mír a střežit oblasti. My je posíláme do válečných konfliktů. My je posíláme tam, kde se střílí. A tyto otázky bychom měli dopředu vědět a znát, abychom se taky v nich trošku mohli vyznat.

To jsou jenom tři věci, které jsem tady vůči tomuto návrhu, který dneska máme, chtěl zmínit. A ty odpovědi bych, pane ministře, od vás rád slyšel.

Zopakuji. Chtěl bych znát pozici České republiky k Mali a k situaci, která tam je, a jak jsme schopni, když už tu misi vedeme, jak jsme schopni se s tím vyrovnat a jestli se nedostáváme do rozporu s postupem České republiky v rámci zahraniční politiky. Anebo spoléháme na to, že se to nějak vyřeší a že ono se tam něco stane a snad to bude dobré?

Druhá otázka zní: Přistoupíme na hru v Afghánistánu, kterou vedou Spojené státy americké, a v rámci boje proti terorismu budeme vyjednávat s teroristy?

A třetí otázka zní: Jak se postaví naše Ministerstvo zahraničních věcí k otázce aktuálního válečného konfliktu mezi Arménií a Ázerbájdžánem a zapojením Turecka do tohoto konfliktu? A Turecko, jak všichni víme, je členem NATO a jsme vázáni nějakými povinnostmi vyplývajícími ze smluvních vztahů v rámci této organizace.

Pokud na tyto otázky odpověď nedostanu, a nevím, třeba najdete tu odvahu a budete tady o tom hovořit, jak to tam doopravdy je, tak budu rád. Ale zatím v tomto návrhu postrádám tyto odpovědi a bojím se, že tento návrh z tohoto pohledu nekoresponduje s českou zahraniční politikou, kterou veřejně deklarujeme. A jak tady kolegové ukazují na čas, nechci zdržovat a nechci tento materiál dávat bokem, ale chci znát odpovědi na tyto otázky a myslím si, že většina občanů České republiky by je taky ráda znala, ať ví, jak Poslanecká sněmovna kontroluje vládu. A nejenom vládu, jak plní boj v rámci koronaviru, ale taky jak plní úkoly zahraniční politiky a jak hlídá to, abychom v rámci zahraniční politiky a našich vojáků působících v zahraničí fungovali tak, jak si občané České republiky přejí.

Děkuji vám za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji a faktická poznámka, pan poslanec Kobza. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, dobrý večer. Já bych si dovolil navázat na předřečníky a také bych rád panu ministrovi položil pár otázek. V Afghánistánu mise běží 19 let. Moc rád bych věděl, co vede pana ministra k tomu, že si myslí, že ten 20. rok se něco změní, když 19 let to k ničemu nebylo. Teda bylo, protože každoročně OSN vydává zprávu o narkotikách. Afghánistán má svoji vlastní brožuru a víme, že od začátku války s Tálibánem produkce surového opia vzrostla více než sedmkrát. Takže můžeme říct, že toto je jeden z výsledků. Druhý výsledek této mise je, že Tálibán postupně ovládl skoro čtyři pětiny afghánského území a nezdá se, že by postupující vojenská intervence ze strany koaličních sil tento vývoj nějakým způsobem dokázala zvrátit. Takže by mě opravdu zajímalo, proč tam vlastně jsme. Protože jestli 19 let to k ničemu nevede, tak proč zrovna ten další rok by se mělo něco změnit.

Co se týče akce v Mali, tak tam samozřejmě je to o to zajímavější, že už nejsme jenom expediční sbor americké armády, ale také francouzské armády. Zřejmě už Francouzi nechtějí nasazovat cizineckou legii, tak zjistili, že nasadí nás, protože při deficitním rozpočtu na všechna tato dobrodružství my si ještě musíme půjčovat.

Je to řada důvodů, pro které já nemůžu tento návrh podpořit. Děkuji vám.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám také děkuji. Faktická poznámka pan poslanec Grospič.

 

Poslanec Stanislav Grospič: Já jsem prosím vás na to nechtěl už reagovat, protože myslím si, že tady zazněla řada věcí. Rád bych upozornil na jednu věc. Afghánistán je oblast nesmírně, nesmírně složitá. Možná že po několik tisíciletí za kdysi říše Alexandra Velikého a potom Médské říše zažívala chvilku období klidu, nicméně je to určitě společnost složená z kmenů velice hrdých, které dokázaly například roku 1842 naprosto zmasakrovat britskou armádu, kde nezůstal naživu jediný z 51 tisíc vojáků.

Absurdita toho, co tam nyní i po té nezdařené invazi předvádějí američtí vojáci, kdy se mrtví počítají na 220 tisíc, by nás měla vést k tomu, že bychom spíš měli usilovat o to, co tady zaznělo z úst mé předřečnice paní Černochové, o diplomatické vztahy, udržení ambasády, ale nikoliv o naše vojenské nebo policejní angažmá.

Co se týká Mali, ta situace je trošku složitější, protože tam je také mandát OSN. Nicméně ukazuje se, že bývalé koloniální mocnosti velice rády řeší své vojenské problémy a svůj vliv pomocí třetích zemí. Takže učinit velitele, vrchního velitele, z České republiky, která nemá s touto zemí nic společného, a vlastně ji vést k odpovědnosti za vývoj situace, která je v patovém schématu, kdy prezident je odstaven, vládne tam jakási junta, která není uznávána, a navíc se země otřásá nárazy islamistů, je velice tristní.

Nicméně myslím si, že Česká republika by neměla rezignovat na boj s terorismem, ale nicméně neměla by také podporovat různé expediční polokoloniální sbory. A to je jeden z důvodů, proč ani já pro tento návrh nebudu hlasovat.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Váš čas. Děkuji. S přednostním právem pan předseda Bartošek.

 

Poslanec Jan Bartošek: Děkuji za slovo, pane předsedo. Za klub KDU-ČSL konstatuji, že my tento bod podpoříme a toto hlasování vnímáme současně jako projevení nejenom mandátu, ale i politické vůle, jasnou deklaraci toho, do kterého světa patříme. Jsme přesvědčeni, že naše pozice je v rámci Evropské unie a také aliančního spojenectví v rámci NATO. Z toho důvodu jako jeden z aliančních členů máme své závazky na sdílené obraně. A z toho důvodu je také důležité, abychom své závazky, které máme, naplnili. Jenom pro pořádek, jak zde padaly otázky, k čemu je to vlastně vůbec dobré, že se vysílají a že máme zahraniční mise, tak kromě toho je to zmírňování nestability v daných regionech. Je to jeden z nástrojů proti terorismu a současně i proti migraci, nelegální migraci. Je to zapojení Armády České republiky do reálného operačního prostředí a také je to příspěvek České republiky k mezinárodní bezpečnosti. Já jsem rád, že Česká republika své závazky plní.

Každopádně to, co já vnímám, je, že se do určité míry redukují počty vojáků na našich misích, a to v kontextu toho, co říká paní ministryně financí, že náklady na armádu Česká republika nebude plnit tak, jak se zavázala, vnímám jako jednu z věcí, která by mohla poškodit reputaci České republiky z toho důvodu, že my jsme vždycky byli jeden ze států, který co se týká počtu vojáků v misích, tak jsme plnili. A to byl náš příspěvek, byť jsme nebyli schopni dát 2 procenta HDP na obranu, tak jak jsme se zavázali.

A tady se chci zeptat, jakým způsobem, pane ministře, budete koncipovat rozpočet příštího roku, jakým způsobem plánujete dodržení aliančních závazků a zda skutečně budeme schopni obhájit v rámci Aliance to, jakým způsobem se česká vláda v oblasti obrany a aliančních závazků chová. Měl bych pár věcí, na které bych se chtěl zeptat. Jedna z nich je, že v rámci misí schvalujeme ty horní stropy. Samozřejmě je to správný krok z toho důvodu, že situace v jednotlivých zemích je proměnlivá a musíme na to reagovat, ale v jednotlivých misích zdaleka nedosahujeme těch počtů, které bychom tam měli mít. To znamená, zda je plán a dokdy případně ty naše počty v rámci misí navýšit.

Současně souhlasím s tím, co říkala kolegyně Černochová, týkajícím se Afghánistánu, to znamená zachovat ambasádu, to určitě ano, na druhou stranu zda dochází k vyjednávání v rámci Aliance s USA, kdy po podpisu dohody s Tálibánem se mluvilo o tom, že v případě zhoršení situace jsme schopni posílit počet kontingentu, a to znamená, není to nějaká danost, ale zda Česká republika je připravena v rámci Aliance a Aliance jako taková s tím pracovat operativně, že v případě, že se nebudou dodržovat dohody v rámci této dohody, tak na to budeme flexibilně reagovat.

Další věc, která mě zajímá, je otázka Pobaltí. Vždycky jsme tam drželi zhruba jednu rotu, v současné době to není naplněno, a tak se chci zeptat, co se týká Pobaltí, zda plánujeme navýšit počet vojáků. Protože já jsem přesvědčen, že v rámci Pobaltí je to jedna z věcí, která je naprosto klíčová a kdy bychom měli ty počty skutečně držet, protože tam se jedná o to, že je to jedna z věcí, která velmi funguje, co se týká odstrašování.

Poté bych se chtěl zeptat, jakým způsobem - a bylo to zde opakovaně zmíněno - se Česká republika zachová v Mali poté, kdy se ukončí velení této mise, a jakým způsobem se to promítne do případného počtu vojáků v Mali. Zda poté, co skončí naše velení, se tam bude upravovat počet českých vojáků, nebo pouze skončíme s velením, a co se týká počtu, tam zůstaneme.

A poslední věc. V materiálech se uvádí, že v rámci jednotlivých, řekněme, operačních prostorů mimo Českou republiku se přemýšlí o tom, že budou nasazeny letouny CASA. A tam se chci zeptat, zda se jedná o plán, který je už dopředu dohodnutý a odsouhlasený, anebo zda to je nějaká úvaha Ministerstva obrany. Protože já si myslím, že zapojení letadel CASA je správná věc, já to podporuji, ať ta letadla létají, ale jenom mě zajímá stav připravenosti této úvahy.

Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Ptám se, zda ještě někdo má zájem o vystoupení v obecné rozpravě k tomuto bodu. Rozhlížím se, nikoho nevidím. Končím všeobecnou rozpravu. Ptám se, zda je zájem o závěrečné slovo. Pan ministr? Jako navrhovatel, poté zpravodaj. Ale vy jste se dohodli, dáma má přednost. Já jsem ten poslední, kdo by vám v tom bránil. Pro informaci ostatních, jedná se o bod, ve kterém neprojednáváme ani zákon či mezinárodní smlouvu, a je zde vůle všech poslaneckých klubů, abychom tento bod dokončili. Můžeme jednat teoreticky až do 21.00 hodin, kdy končí jednací den.

Prosím, paní zpravodajko, máte slovo.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Já bych ráda po ukončení obecné rozpravy jako zpravodajka reagovala na některá vystoupení kolegů.

Za prvé, k vystoupení pana poslance Vícha bych chtěla říct, že je to s mandátem. Mise Resolute Support byla zahájena 1. ledna 2015 jako návazná mise po ukončení operací ISAF. A RSM je misí NATO a vedoucími zeměmi jsou Německo, Itálie, Turecko a USA. Mise byla schválena ministry zahraniční Aliance v červnu 2014 a v září byla mezi NATO a Afghánistánem podepsána příslušná dohoda o statutu sil, takzvaná SOFA, a Rada bezpečnosti OSN vyjádřila misi podporu svou rezolucí číslo 2189 v prosinci 2014. Takže není pravda, že by Afghánistán byl bez mandátu. To za prvé.

Za druhé bych chtěla reagovat na pana poslance Foldynu, který se dnes stal členem SPD, předtím byl dlouhé roky člen ČSSD a předpokládám, že vstupem do SPD mu zůstaly v paměti některé významné okamžiky, které provázely náš vstup do Severoatlantické aliance, a to například to, že píše se rok 1999, premiérem České republiky je Miloš Zeman - kterého, pevně věřím, že pan poslanec Foldyna respektuje -, Česká republika vstupuje do NATO a protokol mezi ministry zahraničních věcí ve Washingtonu podepisuje další člen ČSSD, a to pan ministr zahraničních věcí Kavan. Takže prostřednictvím pana předsedy pane kolego Foldyno, já myslím, že to vaše vyjádření, že vlastně čeští vojáci by měli sedět na zadku doma, jste možná měl říkat tehdy ve své straně svým stranickým kolegům, a ne takříkajíc jednadvacet let po sezóně v den, kdy jste se stal členem SPD. Připadá mi to trošku komické.

Za druhé. K těm finančním prostředkům, které tady taky zmiňoval pan poslanec Foldyna. Není pravda, že by mise v Mali stála daňové poplatníky 600 mil. korun. Ročně mise v Mali stojí daňové poplatníky do 249 mil. korun.

K tomu, co tady říkal pan poslanec a předseda klubu KDU-ČSL Bartošek. Chtěla bych ho ubezpečit, že ohledně Mali počítá výhled s vojáky pro rok 2021 (řečeno 2020) ve stejné výši jako minulý mandát, tzn. 120 lidí, stejně tak v roce 2022 počítá se 120 vojáky a pro rok 2023 ve výhledu se také předpokládá 120, ale o tom se budeme bavit až v tom roce 2022.

Pak se ptal ještě pan předseda poslaneckého klubu KDU-ČSL na letouny CASA. Určitě s letouny CASA se počítá na Sinaji, která je také předmětem dnešního schvalovacího mandátu. Tam máme jeden letoun CASA nastálo, druhý letoun CASA drží hotovost. Díky bohu Armáda České republiky přikoupila, nebo má v plánu a má už smluvně zajištěny, další dva letouny CASA. Takže tak jak nám bylo řečeno na výboru pro obranu, s těmito letouny se může počítat i do dalších operací. Tím, že jich je víc, můžou se používat i v jiných zemích.

Myslím si, že jsem snad jako zpravodajka zodpověděla na všechny možné dotazy, které tady na nás jako na navrhovatele a zpravodaje byly.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Já jsem nechtěl přerušovat paní zpravodajku, ale opravdu ta úroveň hluku je nadměrná. Já vás poprosím o klid. Vím, že už je 19.01. Jestli máte něco k projednání, běžte do předsálí, umožněte vystoupení svým kolegům. Ještě jednou prosím o klid!

Pane ministře, máte své závěrečné slovo.

 

Ministr obrany ČR Lubomír Metnar Děkuji, pane předsedo. Pokusím se být stručný a zareagovat na ty dotazy, které tady byly.

Takže vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych rád ještě zareagoval na pár věcí, jak tady zaznělo, a začnu oblastí Sahelu a Mali. My pravidelně samozřejmě informujeme o této záležitosti a nasazení vojáků a není pravdou, že by Sněmovna nedostávala informace. Pravidelně tak, jak nám vyplývá z usnesení, jednou ročně seznamujeme Sněmovnu s plněním úkolů a nasazením našich vojáků v zahraničních operacích a misích. To je jedna záležitost.

Co se týče zmiňované oblasti Sahelu a Mali. Všichni dobře víte, že dneska už Mali má svého prezidenta, má svého premiéra a ještě v době, kdy ho neměla, tak takzvaní pučisté potvrdili všechny mezinárodní závazky, které vyplývaly z mise, která tam je, z mise Evropské unie. My jsme, tak jak bylo i v minulosti, v Mali z důvodu výcviku vládních vojsk, která tam jsou. Dobře víte, že oblast Sahelu je jedno z největších míst, kde dochází k nelegální migraci a kde dochází samozřejmě k lokálním teroristickým útokům. Takže naše působení je tam velmi důležité. A já nesouhlasím se zpochybňováním účasti našich vojáků v této misi. Dále bych chtěl zdůraznit, že evropská mise tam není z důvodu jiného než z podpory a výcviku vládních ozbrojených sil.

Dále bych chtěl ještě zdůraznit, co se týče Iráku. Jak tady zaznívalo, tak my jsme v Iráku na pozvání irácké vlády. I k problémům, které tam byly z počátku letošního roku, irácká vláda toto pozvání znovu potvrdila.

To jsou věci, které bych rád, aby tady zazněly, protože zpochybňování účasti našich vojáků v zahraničních operacích a misích není dobrá cesta k vizitce našich vojáků a České republiky, protože tito odvádějí skvělou práci a jsou takto i hodnoceni.

Já bych rád ještě na závěr řekl pár věcí, tak jak tady zazněly dotazy. My jsme v současné době navrhli opravdu nižší mandát, než jsme měli pro letošní rok a v minulosti, a to nejenom řekněme z toho, abychom ne ušetřili, ale z hlediska dohody s koaličními partnery, protože k největšímu úbytku a redukci dochází v Afghánistánu. Další - i když jsme měli vysoký mandát - stále počítáme s podporou v rámci realizace opatření proti covidu u nás v České republice. Takže to jsou zásadní věci.

A zazněla tady ještě jedna věc, na kterou si vzpomínám. Ano, my máme maximální počty na příští rok a na ty další roky 205 do Afghánistánu. Tohoto počtu nedosahujeme. Ale jak k tomu došlo. Došlo k tomu v období, kdy dohoda v Dauhá byla podepsána 29. února a začalo vyjednávání mezi Spojenými státy a Tálibánem. Počty v našem mandátu byly schváleny již v květnu a již jsme neměnili tyto počty, a to i z důvodu toho, že je třeba mít tady silný signál jak pro podporu vlády v Afghánistánu, tak i co se týče Tálibánu, protože ten mandát, ta dohoda Spojených států a Tálibánu, je obousměrná... reverzibilní, to je to správné slovo, které jsem hledal. A pokud by došlo ke zhoršování situace, tak bude docházet zpátky k vojákům, aby došlo k podpoře a došlo ke stabilizaci a k převzetí vlády k odpovědnosti za bezpečnost v zemi.

To by za mě bylo všechno. Děkuji za pozornost.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Otevírám podrobnou rozpravu. Do té je přihlášená paní poslankyně Černochová.

 

Poslankyně Jana Černochová: Děkuji, pane předsedo. Dovolte mi, abych se přihlásila k usnesení, které jsem tady načítala v obecné rozpravě. Navrhuji Poslanecké sněmovně, aby schválila usnesení doporučené výborem pro obranu, které jsem přednesla v rámci své zpravodajské zprávy, tedy aby vyslovila souhlas s působením sil a prostředků v zahraničních operacích dle předloženého materiálu.

Zároveň prosím, aby se samostatným usnesením hlasoval návrh, který je v souladu s návrhem Ministerstva obrany a vydiskutován s kolegy pana ministra Metnara. Text by zněl:

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

1. podporuje pokračování působení zastupitelského úřadu České republiky v Kábulu a vyzývá vládu, aby jej nadále zachovala, pokud to bezpečnostní podmínky umožní;

2. žádá ministra zahraničních věcí a ministra obrany, aby každé tři měsíce informovali výbor pro obranu Poslanecké sněmovny o vývoji situace v Afghánistánu a subsaharské Africe v souvislosti s účastí České republiky ve vojenských operacích NATO, Evropské unie, OSN a ad hoc koalic v těchto oblastech, o aktuálním vývoji v těchto operacích a o vývoji počtu nasazených českých vojáků. - Tam jde i o ta čísla. Děkuji.

 

Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji. Ještě někdo do podrobné rozpravy? Jestliže nikdo, podrobnou rozpravu končím. Ptám se, zda je zájem o závěrečná slova. Není tomu tak.

Já tedy přivolám kolegy z předsálí. Právě jsem vás všechny odhlásil, žádám vás, abyste se znovu přihlásili svými identifikačními kartami. A nyní budeme hlasovat v souladu s doporučením výboru pro obranu. Upozorňuji na to, že první část, ve které se vyslovuje souhlas, se řídí... Ano, musí tady být hlasovací kvorum 101 a je potřeba nadpoloviční většina všech poslanců dle článku 39 odst. 3 Ústavy České republiky. V tuto chvíli je snad počet ustálený.

Já tedy zopakuji, hlasujeme tu část usnesení, kde Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s působením sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 256, přihlášeno 158, pro 131, proti 27. Tento návrh byl přijat.

 

Dále budeme hlasovat tu část usnesení, ve které Poslanecká sněmovna bere na vědomí vyčlenění sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany. U tohoto hlasování již není zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech, pouze nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Kvorum je nastaveno na informační tabuli správně.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 257, přihlášeno je 155 poslanců, pro 139, proti čtyři.

 

Já vás prosím, ještě neodcházejte. Ještě hlasujeme a bude ještě vyhlášení voleb. Ještě to chvilku s námi vydržte.

 

Dále budeme hlasovat tu část usnesení, ve které Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby informovala Poslaneckou sněmovnu o působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 258, přihlášeno 158, pro 153, proti nikdo. Návrh byl přijat.

 

Svoji omluvu stahuje paní předsedkyně Pekarová Adamová, je přítomna.

 

Nyní bychom jedním hlasováním hlasovali doprovodné usnesení, tak jak je před chvílí načetla paní poslankyně Černochová.

Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování číslo 259, přihlášeno 158, pro 138, proti nikdo. I toto usnesení bylo schváleno.

 

Konstatuji, že jsme se vypořádali hlasováním se všemi návrhy, tak jak zazněly v průběhu rozpravy. Končím projednání tohoto bodu a prosím o slovo předsedu volební komise, aby nás seznámil s výsledky dnes proběhlých voleb. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji moc a prosím ještě o minutu. Volby by byly neplatné, kdybych je nevyhlásil.

 

První volební bod číslo

Aktualizováno 27. 10. 2020 v 12:32.