(16.40 hodin)
(pokračuje Farský)
Pak jsme měli velké štěstí, protože Rusko, které se zmítalo v obrovských problémech, a jejich lídři, lídři Ruska, nebyli příliš schopni zasáhnout do zahraničí, tak se nám podařilo dostat se do Evropské unie a NATO. To okno se zavřelo, jak poznala Gruzie, v roce 2008, když měla snahu vstoupit do NATO, tak Jižní Osetie, Abcházie, části území dodnes obsazené Ruskou federací. Poznala to i Ukrajina, která v situaci, kdy se snažila přimknout k Evropské unii, poznala v roce 2014, co to znamená mít za souseda Ruskou federaci.
Já bych byl hrozně nerad, aby to v roce 2020 poznalo Bělorusku a aby to byl další stát v tom nárazníkovém pásmu, který bude uměle držen ve velice složité situaci ekonomické, bezpečnostní, v takové situaci, kdy má problém přimknout se k jakékoliv nadnárodní organizaci, mezinárodní, protože bude držen jako jakési rukojmí prostřednictvím části jejich území nebo jejich politiků. Zatím byli z tohoto pohledu, v uvozovkách, Bělorusové v bezpečí, protože Lukašenko prostě hrál na obě strany a plnil to, co Putin od něho potřeboval. Když se to teď bude měnit, tak to riziko pro Bělorusko je daleko větší.
Myslím si, že to nejmenší, co můžeme udělat, je přijmout tato usnesení, která jednak oceňují to, jakým způsobem zatím vystupoval premiér této země, a zároveň se staví pozitivně k tomu, aby Bělorusko si samo suverénně mohlo ve svobodných volbách určit svoji budoucnost. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a nyní, jak už jsem říkal, s přednostním právem pan ministr Zaorálek... Pardon, je zde s faktickou poznámkou přihlášen ještě pan poslanec Benešík, pak pan ministr. Vaše dvě minuty, pane poslanče.
Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane místopředsedo. Dámy a pánové, bylo tady načítáno usnesení, které je průsečíkem hned několika poslaneckých klubů. Já bych chtěl říct, že za KDU-ČSL, protože jsme se podíleli poměrně zásadním způsobem na jeho formulaci, chceme doplnit bod číslo 2 a 4, a sice ten bod číslo 2 o tuto pasáž: vyjadřuje solidaritu s rodinami usmrcených, požaduje okamžité skončení represí a nepřijatelné praxe mučení zadržovaných, jakož i vyšetření osudů nezvěstných osob. A v bodě číslo 4 doplnění: vyzývá vládu České republiky, aby neodkladně připravila návrh zákona, který umožní zavedení národních individuálních sankcí vůči osobám, které nesou odpovědnost za závažná porušování lidských práv.
Já jsem o tomto s panem navrhovatelem už mluvil, takže předpokládám, že si tento návrh, nebo tyto návrhy, tyto dodatky, osvojí.
Potom ještě velmi stručně k tomu, co tady zaznělo. Bělorusko je státem, kterým je v tzv. Východním partnerství, což je projekt Evropské unie od úplného začátku, takže jsem úplně nepochopil to, že někdo byl minulý nebo předminulý rok z Evropské unie v Bělorusku a Lukašenko projevil zájem o Východní partnerství. Za Lukašenka se do Východního partnerství vstupovalo, takže pokud pan Lukašenko neví, kam jeho země patří, tak je to velmi podivné.
A co se týče toho srovnání s Katalánskem, já dostávám sprosté e-maily a výhrůžky o tom, kde jsem byl například já zalezlý, v uvozovkách zalezlý, když docházelo k násilnostem v Katalánsku. Jednoduše si každý umí vygooglit, že jsem zalezlý nebyl, že jsem toto násilí jasně odsoudil. Ale tady ta paralela končí, protože Katalánsko není Bělorusko. (Upozornění na čas.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Já si jenom dovolím podotknout, že pozměňovací návrhy je potřeba načítat až v podrobné rozpravě, ale to si vyřešíte, předpokládám, s panem zpravodajem. A nyní pan ministr.
Ministr kultury ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Dobrý den, milí kolegové, dámy a pánové. Já bych tedy zareagoval na ten průběh rozpravy tady za tu naši stranu. Já jsem tady zaregistroval výrok jednoho z vystupujících, který řekl, že bychom měli přijmout usnesení, nebo Sněmovna by měla zaujmout stanovisko, které bude v duchu a bude podporovat spolupráci mezi Českou republikou a Běloruskem v budoucnu.
Já bych tady rád řekl, že v této Sněmovně vlastně poměrně řadu let existoval docela široký konsenzus na tom, že máme o tu spolupráci s Běloruskem zájem. Právě o spolupráci, jak tady říkal, bylo řečeno, se zemí Východního partnerství. Dokonce si myslím, že v tom byla tady docela shoda i mezi koalicí, opozicí. Já si pamatuji, že s Karlem Schwarzenbergem jsme v tomhle dokonce spolupracovali a že vlastně i od něho jsem měl řadu doporučení pro jednání v Minsku, že jsme oba dva vlastně jednali i s představiteli opozice. A dokonce bych vám rád jenom vzpomenul z minulosti, že když došlo k tomu, že Bělorusko propustilo politické vězně, tak ta spolupráce dokonce šla tak daleko, že jsem navštívil Bělorusko, navštívil jsem Minsk.
V té době jsem se tam sešel, a to už jsem se v té době scházel poměrně často, s ministrem zahraničí Makejem, ale tam jsem se sešel i s prezidentem Lukašenkem. Já si pamatuji, že tehdy u té schůzky, kde já jsem ocenil právě to propuštění politických vězňů, mi prezident Lukašenko řekl a tvrdil, že Bělorusko je poslední země z těch zemí Východního partnerství a z těch států bývalých ruských, sovětských, ve kterém nejsou sovětská vojska. Upozornil mě na to, jak to vypadá v Gruzii, jak to vypadá v Moldávii, upozornil na to, jak to vypadá na Ukrajině v té době a že Bělorusko je vlastně poslední z toho věnce zemí, kde ruská vojska nejsou. A tvrdil, že to, oč se hraje a čemu on musí čelit, že Putin má v úmyslu prostě vyvolat nějakou situaci a vytvořit podmínky pro to, aby i v Bělorusku mohl umístit ruské jednotky. A vlastně stál o spolupráci s Evropou právě proto, aby mohl si uchovat i v tom nevelkém Bělorusku určitou nezávislou pozici. Takhle to aspoň stavěl.
Já samozřejmě nevím, jak vypadaly jeho rozhovory s Putinem. Nicméně už v té době jsme si uvědomovali, že vazby Běloruska jsou takové na Rusko, že není lehké tu orientaci Evropy prosazovat, protože Rusko (Bělorusko) je z obrovského procenta závislé právě na dodávkách nerostných surovin, plynu z Ruska. Takže bylo zřejmé, že ta změna té orientace musí být prováděna dlouhodobě a že to nebude jednoduchá věc.
Já jsem tehdy panu prezidentovi, to si vzpomínám, řekl, že my oceňujeme ten příznivý vývoj vůči politickým vězňům nebo propuštění politických vězňů, a říkal jsem mu, že to, co je teď nejdůležitější, jsou pro nás demokratické volby. Prostě to, aby bylo garantováno to, že příští volby, prezidentské, parlamentní, skutečně budou provedeny regulérním způsobem pod určitým mezinárodním dohledem a prostě bude se v tomhle smyslu Bělorusko posouvat k tomu, že lidé budou moci skutečně demokraticky volit své zástupce. A to byla jedna z podstatných věcí. A nebylo to jenom moje stanovisko, to byla tehdy oficiální pozice Evropské unie. My jsme dali doporučení k volbám a říkali jsme, to je to, co je další krok, to je to, co od Běloruska čekáme.
A teď na konto toho, na co tady reaguji, na to tvrzení, že pro nás hlavní musí být ta spolupráce. Ano, je to tak, že v této Sněmovně jsme měli shodu na této spolupráci, že je důležitá a že je prospěšná. Ale já se domnívám, že v něčem se ta situace zásadně změnila, a v tomto tady teď vystupuji proto, abych se postavil za stanovisko vlády. Protože podívejte se, co se dnes v Bělorusku děje. Bez ohledu na ty komplikované, řekněme, geopolitické a jiné úvahy, je evidentní, že velká, zásadní většina obyvatelstva v Bělorusku je Lukašenkem unavená. To je prostě fakt, který se dá vidět v poslední době z řady projevů.
Je evidentní, že místo demokratizace toho volebního procesu anebo zvyšování jeho regulérnosti jsme byli svědky pravého opaku a že prezident Lukašenko velmi brutálně zasáhl proti opozici, uvěznil vlastně rodinné příslušníky a další. To je podle mě úplně v rozporu se vším, s čím jsme v minulosti v těch bělorusko-českých vztazích, o čem jsme se bavili a co jsme prosazovali. Připadá mi prostě, že tady na běloruské straně Lukašenko vyhodil do povětří všechno, na čem ta spolupráce stála. A mně připadá, že v takovém okamžiku - protože přece zásadní pro demokratický režim je to, že je možné vyměnit toho, kdo vládne, a jestliže se někdo začne chovat tak, že jde úplně opačným směrem, tak si myslím, že nemůžeme jinak, než se k tomu vyslovit a vyjádřit. ***