(16.30 hodin)
(pokračuje Filip)
Předpokládám, že se Bělorusko nestane zamrzlým konfliktem, protože pokud jde o strategická spojení, tak si myslím, že rozhodnutí, která budou učiněna ať ze strany Ruské federace, případně ze strany Evropy, budou rozhodnutí, která budou znamenat, že tento stát velkého strategického významu na rozloze Evropy bude dál suverénním prosperujícím státem. Myslím si, že není naším právem vzkazovat něco ani Putinovi, ani Lukašenkovi nebo jiným, ale že máme přijmout své stanovisko, kde řekneme ano, my s Běloruskem máme diplomatické vztahy, očekáváme, že ten jejich vnitřní konflikt bude vyřešen občany Běloruska a že bude vyřešen ve prospěch jeho občanů.
Když jsem poprvé navštívil Bělorusko, byli jsme v delegaci s bývalým místopředsedou kolegou Janem Kasalem z KDU-ČSL v době českého předsednictví, byl to v podstatě úkol našeho předsednictví jednat o Východním partnerství, tak jsme v rámci jednání s opozicí, které řídil Jan Kasal, došli k jednoznačnému poznatku: nejorganizovanější opozicí vůči prezidentu Lukašenkovi byla Komunistická strana Běloruska, dnes se jmenuje Levice - Spravedlivý svět, je součástí Strany evropská levice. A já jejího předsedu Kaljakina znám osobně, dlouhá léta s ním spolupracuji a nijak mu nevyčítám, že svoji stranu přejmenoval a že má jiný pohled na svět než já nebo někdo jiný. A druhou opozicí byly odbory.
Když se podívám na současnou situaci, nemyslím si, že se to pohnulo někam jinam, protože opravdu v Bělorusku zůstal, řekl bych, nejsilnější výhradou proti Lukašenkovi odpor proti další privatizaci těch funkčních státních podniků. To musím říci zcela na rovinu. Když jsem tam byl loni, tak jsme se o tom bavili a oni řekli, že není možné, aby to bylo součástí jakéhosi handlování s národním hospodářstvím a že si nepřejí, ať už to mají koupit ruští oligarchové, nebo někdo z Evropy. Faktem je, že my málo využíváme svých dobrých vztahů s Běloruskem, protože nejsilnější ekonomický partner kromě Ruské federace, nejsilnějším partnerem z Evropské unie je právě Holandsko a Spolková republika Německo, přestože v Bělorusku samozřejmě nezapomínají na úlohu Německa ve druhé světové válce. A vysoká úroveň vzdělání, odpor většiny obyvatel k privatizaci a liberalizaci ekonomiky je tam opravdu, řekl bych, nosným politickým tématem. Pokud tedy vyčítáme něco Bělorusku, tak bychom jim mohli možná vyčítat to, že oni lépe neorganizují právě ty vztahy v rámci toho jednání vůči Ruské federaci, případně dalším státům Společenství nezávislých států.
Já si dovolím říct tolik, že pro mne jediným myslitelným usnesením Poslanecké sněmovny je, aby situace v Bělorusku byla řešena ve prospěch občanů Běloruska, ve prospěch spolupráce České republiky a Běloruska v rámci Rady Evropy, a jako třetí, aby ty excesy, které byly ze strany bezpečnostních složek, případně těch, kteří vyprovokovali ty situace, byly řešeny v souladu se zákonem a v souladu s těmi právy a povinnostmi, ke kterým se Bělorusko zavázalo právě v rámci Rady Evropy. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Také děkuji a mám zde další přihlášky s přednostním právem. Jako první pan předseda Farský, poté pan ministr Zaorálek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Farský: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi vám přednést stanovisko za klub Starostů a nezávislých. My se připojujeme k tomu návrhu usnesení, který jsme připravili ve spolupráci s Piráty, s lidovci a se zástupci TOP 09. Je to usnesení, které, troufám si říci, navazuje na dosavadní vyjádření pana premiéra, která, myslíme si, že byla pádná, přesná a namístě. Chci tím také zcela otevřeně říci, že to, jak se pan premiér postavil k situaci v Bělorusku, považujeme za tu správnou cestu. Myslíme si, že bychom neměli zůstat u těch vyjádření, která z jeho úst zazněla, a že bychom se měli přihlásit k solidaritě a podpoře Běloruska.
Proč zrovna my a proč zrovna v českém Parlamentu? Myslím, že nás k tomu předjímá naše historická zkušenost. V roce 1968 v České republice lidé zahlédli paprsek svobody, byla zrušena cenzura, lidé měli šanci se nadechnout, a když ten nádech mohl přejít v to, že by se Česká republika vrátila k demokratickým státům, tehdejší Československo, tak sem přijely ze Sovětského svazu tanky. V roce 1989 přišlo druhé vzepětí a to už se naštěstí podařilo. Ale mělo na to vliv i to, že Sovětský svaz byl tou dobou v totálním rozpadu a Gorbačov dopředu řekl, že si to tady mají vyřešit, jak chtějí, místní komunisté. Dopadlo to dobře pro Českou republiku, dopadlo to dobře pro český národ. Už 30 let žijeme ve svobodné zemi, kde se dějí demokratické volby a kde je jejich výsledek také možné respektovat, protože je opřený o kvalitní práci všech komisí.
To se bohužel nestalo v Bělorusku. Bělorusko a jeho vládní garnitura byli ti, kteří do země nevpustili mezinárodní organizace, které by dohlédly na regulérnost voleb, a to samozřejmě už byl první varovný signál k tomu, jak asi takové volby můžou dopadat, když nechtějí si tam nikoho vpustit. Dopadly, jak dopadly, v tom, že národem nebyly přijaty.
To, za co se tady v této chvíli stavíme, je vyjádření podpory Bělorusku a jeho občanům a podpora toho, aby se co nejdříve udály v zemi skutečné svobodné demokratické volby pod dohledem mezinárodních institucí tak, aby nemohly být výsledky falšovány. Tak, jak se to v civilizovaných zemích světa děje.
A proč také z naší strany zaznívá tato podpora a připojujeme se k ní? Protože Bělorusko má tak trochu smůlu, že stojí jako stát na nárazníkovém pásmu, které si vytváří Rusko mezi svou zemí a demokratickými zeměmi, demokratickými státy. Tu zkušenost mělo Moldavsko v roce 1991, když si ještě dobíhající Sovětský svaz a jeho politici na části území zvaném Podněstří obsadili kus státu, který dodnes pro Moldavsko znamená dost velký problém.***