(12.40 hodin)
(pokračuje Baxa)
Co chci ale hodnotit kriticky, a to zejména v kontextu toho, jak vláda Andreje Babiše masivně zadlužila naši zemi, je to, že ta státní podpora je omezena na veřejné základní školy. Já samozřejmě vnímám ten argument, že se jedná primárně o zajištění povinné školní docházky v případě koronavirové krize pro žáky, kteří mají povinnou školní docházku, ale, pane ministře, musíme si říci, že zde jsou také základní školy, které nejsou zřizovány veřejnými zřizovateli, jsou to školy soukromé a školy církevní, které poskytují povinné školní vzdělávání, a ty z toho systému byly vyřazeny.
A také hodnotím kriticky to, že právě v době, kdy vláda disponuje velikými finančními prostředky, se opomnělo středoškolské vzdělávání, protože na straně jedné samozřejmě vnímám ten argument o povinné školní docházce, na straně druhé vzdělávání ve středních školách je velmi důležité, a to nejenom z toho obecného aspektu středoškolského vzdělávání napříč celou republikou, ale byl-li kladen důraz během jarní diskuse o stavu ve školství na to, aby tato opatření nemíjela žáky, kteří pocházejí třeba ze sociálně nepodnětného prostředí, kde je o to důležitější, že se věnují středoškolskému vzdělávání, tak to, že tato podpora nesměřuje ke středním školám třeba ve strukturálně postižených regionech, ale obecně ke středním školám, ale obecně, si myslím, že dobrou zprávou není. A moje výzva je, pane ministře, taková, abyste se zamyslel nad tím, zda tuto podporu nerozšířit i na střední školy, na učitele, kteří působí ve středních školách různého typu, i na žáky středních škol, kteří měli problémy s tím, aby měli zajištěné připojení nebo vůbec možnost se k distančnímu vzdělávání během školního roku nebo toho druhého pololetí loňského školního roku dostat.
A nyní, dámy a pánové, už k vlastnímu návrhu zákona o povinné distanční výuce. Jak ty své předchozí body jsem hodnotil pozitivně, jak už tedy manuály, tak už tedy vyčlenění peněz na IT vybavení, tak si myslím, že zákon o povinné distanční výuce v době krizového stavu prostě není zákonem dobrým. Podle mého názoru se jedná o polotovar. Jedná se o narychlo vytvořenou právní normu, a to z jednoho prostého důvodu. Povinná distanční výuka v krizové době je v principu správná. Já jsem přesvědčen o tom, že pokud by měla být, nedej bože, zopakována taková situace, jako byla na jaře, tak je nezbytně nutné k tomu, aby byla zakotvena povinnost distanční výuky ve školském zákoně.
Ale tento zákon je písmenem A a za ním nenásleduje to písmeno B, které by tam určitě být mělo. To znamená, jaká bude poskytnuta podpora školám k tomu, aby mohly zajistit už povinnou distanční výuku - je to vlastně úplně jiný model než ten, kterému se byly školy nuceny rychle přizpůsobit v tom jarním období - tak, aby tato podpora byla zajištěna také pro rodiny, pro rodiče a pro žáky, kteří mají povinnost se podle tohoto zákona zúčastnit distanční výuky. Já nechci nyní poukazovat na takové čistě praktické věci v tento okamžik typu, jakým způsobem bude tedy určeno omlouvání žáků, kteří mají určenou povinné vzdělávání v distančním režimu a nebudou se jej moci zúčastnit. Chci prostě obecně poukázat na to, že je zapotřebí rodiče i školy v této věci komplexně podpořit. A kdyby současně s tímto zákonem bylo Ministerstvem školství řečeno, že přichází celá série metodických pokynů, čili dalších materiálů, které by školy v tomto podporovaly, určitě by názor můj a názor Občanské demokratické strany na tento zákon byl pozitivní.
Takže v tom já vidím ten základní problém. Princip povinného distančního vzdělávání je správný, ten způsob, ta rychlost, se kterou byl ten zákon předložen, aniž by bylo doplněno, jaké formy podpory budou poskytovány těm, kteří v době krizového stavu se budou muset distančně vzdělávat, nebo těm, kteří distanční vzdělávání budou zajišťovat, prostě správný není.
A chtěl bych ještě okomentovat svůj pozměňovací návrh, který k tomuto zákonu v podrobné rozpravě načtu. Jedná se o takové jaksi nenápadné opatření, nenápadné ustanovení, které je na konci tohoto návrhu zákona a které se týká jakéhosi zmocnění ministerstva určovat termíny a podmínky přijímání a ukončování - v tomto případě se bavíme primárně o středním vzdělávání. Určitě můžeme vést diskusi - a k tomu ten můj pozměňovací návrh nesměřuje - o tom, že by Ministerstvo školství mohlo mít kompetenci měnit termíny. Můžou se situace různým způsobem vyvíjet a je logické, že může docházet k nějakému časovému posunu. Tady jsem ochoten přistoupit na to, že takovou možnost by v krizovém stavu ministerstvo mít mělo, ale s čím se rozhodně nemíním smířit, a proto ten pozměňovací návrh budu navrhovat, je to, že je v tomto návrhu zákona vlastně určeno zmocňovací opatření pro Ministerstvo školství, kdy ministerstvo může měnit i způsob, kterým tyto zkoušky jsou v zákoně stanoveny.
Objevilo se to už v jarním termínu. Vedli jsme velikou diskusi o jednotné přijímací zkoušce, kdy se vláda a pan ministr rozhodli zrušit druhý termín jednotné přijímací zkoušky. Myslím si, že k tomu nebyly v té době dostatečně silné argumenty, že by se určitě bývaly byly zvládly oba termíny jednotné přijímací zkoušky, nicméně v té době musel pan ministr s tímto návrhem přijít do Poslanecké sněmovny, posléze do Senátu a Parlament měl možnost o této věci diskutovat, předkládat pozměňovací návrhy, podrobit jej veřejné diskusi. Toto zmocňovací ustanovení, které je v návrhu zákona o povinné distanční výuce, ale tuto možnost Parlamentu odebírá. Ministerstvo školství si tuto kompetenci vztahuje na sebe, a mohlo by tedy vlastně za krizového stavu naprosto bez parlamentní diskuse rozhodnout o tom, jestli se bude měnit způsob, kterým je maturitní zkouška, nebo způsob, kterým jsou stanoveny jednotné přijímací zkoušky. Pan ministr tady argumentoval slovenským modelem, že slovenský ministr školství má tuto kompetenci. Ale podle mě tato kompetence by v českém právním prostředky být zakotvena neměla a já jsem přesvědčený o tom, že i v krizovém stavu, tak jak jsme koneckonců v jarním období mnohokrát měli na této půdě příležitost, je pro Parlament jasný prostor pro to, aby zasedl a aby rozhodl o tom, zda situace je natolik vážná, aby tak důležitá věc, která se týká mnoha set tisíc žáků v českých školách, měla být změněna.
Takže v tomto smyslu předložím svůj pozměňovací návrh a určitě budeme společně s kolegy sledovat, jakým způsobem se pan ministr k tomuto pozměňovacímu návrhu, který se týká zákona o povinné distanční výuce v době krizového stavu, postaví.
Dámy a pánové, dovolte mi, abych za závěr i na této půdě vyslovil znovu velké poděkování českým školám, ředitelům, učitelům i nepedagogickým zaměstnancům, kteří v minulých měsících byli vystaveni těžkým zkouškám, které přicházely náhle, rychle, které přicházely bez možnosti se na ně připravit, a myslím si, že vykonali veliký kus práce. Byli v takové těžké situace i rodiče, rodiny a myslím si, že udělali, co bylo v té době možné.
Chtěl bych říci, že si nejsem jist, zda ministerstvo dostatečně ve stejných měsících konalo rychle. Teď se ukázalo, že v některých věcech se dokázalo Ministerstvo školství této situaci přizpůsobit a třeba v případě manuálů udělat dobrý kus práce, ale ten samotný zákon, o němž tady teď jednáme, podle mého názoru není důkazem kvalitní práce ministerstva v takové těžké situaci.
Sněmovní dokument 6077, který obsahuje můj pozměňovací návrh, samozřejmě v podrobné rozpravě přečtu a chci vás požádat o jeho podporu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. V rozpravě nyní vystoupí pan poslanec Lukáš Bartoň, připraví se paní poslankyně Olga Richterová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Lukáš Bartoň: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážený pane ministře, k připravovanému zákonu lze říct pozitivní i negativní věci. Asi začnu těmi pozitivními, na začátku se má chválit.
Tento zákon si klade za cíl zalepit mezeru, kterou jsme měli v zákonu, a to možnost distančního vzdělávání v době krize, kterou jsme si na jaře vyzkoušeli a která na jaře podle stávající legislativy byla mimo zákonný rámec. Zároveň bych ocenil, že je zde řešeno i to, že v distančním vzdělávání lze upravit rámcové vzdělávací programy, školní vzdělávací programy a přizpůsobit obsah vzdělávání tomu, že jde o jinou formu, že jde o jiný způsob. Zároveň bych i ocenil to, že je zde pamatováno na ty studenty, kteří nemají materiální možnost se účastnit online výuky, a školy musí přizpůsobit toto distanční vzdělávání i těmto žákům. ***