Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Filip)

4.
Informace premiéra o pozici vlády k Plánu na podporu oživení Evropy

Ještě než udělím slovo předsedovi vlády ČR Andreji Babišovi, požádám, aby u stolku zpravodajů zůstal kolega Ondřej Benešík, který bude jako předseda výboru pro evropské záležitosti zpravodajem. (Ze sálu: Já jsem navrhovatel.) Dobře. Já bych vás hned zpravodajem udělal podle zvyklostí této Sněmovny. Dobře, je to dohoda z výboru. Ale stejně ještě nemohu pro velký hluk předsedovi vlády udělit slovo. Požádám kolegy a kolegyně, aby diskuse přenesli do předsálí. Doufám, že nebudu muset nikoho jmenovat.

Snad se situace uklidnila. Prosím tedy, aby informaci předsedy vlády o pozici vlády k Plánu na podporu oživení Evropy přednesl pan předseda vlády ČR Andrej Babiš. Požádal bych kolegy, aby nezdržovali předsedu vlády, protože jsem ho vyzval k tomu, aby provedl úvodní slovo. Pane předsedo, máte slovo.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Dobrý den všem, já jsem šťastný, že tady můžu vystoupit. Mně kolegové řekli, že mám přijít na devátou ráno a že budu mít ten bod. A já jsem netušil, že se zúčastním největší epidemiologické konference v historii naší země, která trvala 6,5 hodiny. Tady je každý epidemiolog, to je neuvěřitelné. A já myslím, že naše hlavní hygienička, ta už tady chudinka není, i krajská, že si odnesly zážitek na celý život, fakt. (Potlesk.) Protože obdivuji kolegy, že tak umí, všechno znají, ale je to tak. Takže já jsem musel přeložit schůzku se švédskou velvyslankyní, bulharskou ministryní zahraničních věcí, a ještě i Angela Merkelová, s kterou jsem měl mluvit v 17.15, tak jsem ji odložil. No tak co se dá dělat. Jak říká jeden bývalý ministr - Kde je? Zmizel. - Parlament je principál, a já samozřejmě jsem tady poslušně celý den seděl a nestačil jsem se divit, co všechno děláme špatně. A já si myslím, že pan ministr zdravotnictví to řekl jasně, kdo má kompetence. Ale já už o tom viru nebudu mluvit. Já to všechno řeknu v neděli večer v Čau lidi. Tak doufám, že to sledujete. (Směje se. Pobavení v sále.) To budu mluvit v neděli večer. Už ne Otázky Václava Moravce, ale Čau lidi, o tom se mluví, hlavně v neděli. Celý Twitter a všichni moji hateři. A mě to baví. No takže... tak začnu.

Vážený pane předsedo, to už jsem vlastně říkal, takže vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, plán na podporu oživení ekonomiky je pro mě nyní nejdůležitějším evropským tématem. Jsem opravdu rád, že se mu dnes věnuje i plénum Poslanecké sněmovny.

Komise předložila svůj legislativní návrh na konci května. Příští týden se poprvé po čtyřech měsících sejde fyzicky Evropská rada a pokusíme se najít kompromis přijatelný pro všechny. Angela Merkelová, která před týdnem předala předsednictví v Radě EU, je velmi odhodlaná rozpočet EU a plán obnovy schválit letos v létě. I já budu tvrdě pracovat na tom, aby se to povedlo, ale snadné to určitě nebude.

Pozice členských států se velmi liší. Největší nově navrhovaný nástroj pro obnovu musí být férový a přínosný pro všechny, i pro ČR. Na tom budeme muset trvat. Je to téma, které se týká nejen nás všech bez ohledu na politické zařazení, ale i našich dětí a vnuků. V evropském rozpočtu nejsou jiné peníze než peníze členských států. I když často slyšíme, že Evropská komise chce dát na obnovu ekonomiky velké částky, vždy to budou buď příspěvky členských států, nebo dluh, který si Evropská komise na náš účet vypůjčí na trhu, a členské státy ho budou muset v budoucnu splatit. Takže ten název Next Generation EU, nevím, jestli to je úplně OK. Řekněme si otevřeně, že plán obnovy budeme financovat z vypůjčených peněz, které rozpočet EU bude splácet 30 let po roce 2028.

Příští týden na Evropské radě se budeme bavit o dvou pilířích. O aktualizovaném návrhu víceletého finančního rámce na roky 2021 až 2027 ve výši minimálně 1 100 miliard eur a o zcela novém nástroji EU na podporu oživení ve výši 750 miliard eur. Evropská komise mu říká New Generation EU.

Podrobné podklady na jednání Evropské rady příští týden zatím nejsou k dispozici a stále čekáme na upravený takzvaný negobox předsedy Evropské rady Charlese Michela. K celému balíčku, tak jak jej navrhla Komise, schválila vláda dne 29. června dvě rámcové pozice. Jedna řeší výdajovou stranu a druhá, jak to bude celé financováno. Představím vám priority vlády pro nadcházející vyjednávání.

Předem mohu konstatovat, že mám s návrhem řadu problémů, a vysvětlím proč. Úvodem vytknu před závorkou, že by pro mě bylo logické nejprve sestavit klasický víceletý finanční rámec, a teprve potom, například v příštím roce nebo později, řešit obnovu ekonomiky, jakmile budeme znát skutečnou hloubku dopadu viru na naši ekonomiky a skutečný propad HDP. A to nebude dřív než koncem prvního kvartálu 2021. Už jsem ale pochopil, že jiné státy to chtějí jinak, chtějí vše projednat v balíku a co nejdříve, a já se snažím být konstruktivní. Zdá se mi, že panuje shoda i ohledně zadlužení budoucích rozpočtů EU. Neříkám, že s tím souhlasím, ale nechci být trouble maker ve všem. Takže není to moje první volba, ale nechci tomu bránit, když si to všichni přejí. Měli bychom se však omezit na to, co je nezbytně nutné, účelné a dočasné.

Cíl plánu. Všichni se shodneme, že musíme společně reagovat na krizi. V předloženém balíčku Komise se navrhuje využít celkem 1 850 mld. eur mezi roky 2020 až 2027. To je mnohem více, než byl objem dosavadních víceletých rozpočtů EU, skoro dvojnásobně. Plán na podporu oživení má v letech 2021 až 2024 posílit výdaje rozpočtu EU, a to jak prostřednictvím navýšení prostředků na existující programy, tak vytvořením zcela nových nástrojů. Máme tu tyto nástroje: dočasné posílení kohezních programů, takzvaný REACT- EU, Fond spravedlivé transformace - Just Transition Fund a samotný nástroj obnovy a odolnosti a také posílení společné zemědělské politiky a rozvoje venkova.

Struktura výdajové strany je velmi složitá a podmínky pro čerpání a délka čerpání jsou v každém nástroji různé, stejně jako se liší alokační klíče. A podle mě je to zbytečné. Takže celé je to velice komplikované. Skutečně bylo potřeba větší čas, abychom to vůbec všechno pobrali a pochopili, proč se to tak navrhuje.

Zásadní problém ovšem vidím v tom, že návrh Komise se zaměřuje nejen na obnovu ekonomiky EU po koronavirové krizi, ale z velké části rovněž na budování takzvané odolnosti, resilience. Všichni bychom samozřejmě chtěli, aby byla EU dlouhodobě silná. Musíme si však jasně říci, čeho přesně v tomto směru chceme dosáhnout. Jak by měla situace v dotčených zemích vypadat po zamýšlené masivní finanční injekci. Odolnost by neměla znamenat bianko šek pro nepřiměřené utrácení. Trvám na tom, že musíme dál rozvíjet především klíčové politiky EU vyplývající ze smluv, zejména posilování vnitřního trhu prostřednictvím podpory hospodářské konvergence. Ta je klíčem pro naši společnou sílu, růst a prosperitu. Jedině s funkčním vnitřním trhem bude prosperovat ČR jako proexportní ekonomika.

Zcela zásadní jsou v tomto ohledu především investice. Kromě Zelené dohody pro Evropu a digitalizace by klíčovou prioritou mělo být i budování chybějící dopravní a energetické infrastruktury a průmyslu. Naprosto zásadní je, aby se EU osamostatnila a byla nezávislá na zbytku světa ve všech oblastech. Lékové, energetické a potravinové.

Energetická soběstačnost je obzvlášť důležitá pro nás právě kvůli vysokému podílu průmyslu. Máme-li dosáhnout bezuhlíkové ekonomiky do roku 2050, jak jsme se zavázali v prosinci 2019, nebude to možné bez zvýšení podílu jaderné energie v našem energetickém mixu. Za to jsem bojoval mnoho hodin na prosincové Evropské radě a nakonec se mi to podařilo prosadit, že je to závěrem Rady výslovně potvrzeno. Usilovně pracujeme na tom, abychom pokročili v dostavbě Dukovan a tato vláda zatím udělala v tomto směru nejvíce práce za poslední desítky let. Troufám si říci, že tomuto trendu je nakloněna i Evropská komise, a věřím, že schvalovací řízení našeho projektu půjde na jejich straně relativně hladce. Zvyšování podílu jádra je totiž zcela v souladu s jejich zelenými cíli. Jádro je čistý, stoprocentní bezuhlíkový zdroj. Hlavní propagátor zelené dohody Frans Zimmermans i Evropský parlament o tom otevřeně mluví. Například včera Komise přijala vodíkovou strategii, kde se s jadernou energií výslovně počítá při výrobě vodíku. Problém budeme mít bilaterálně s některými členskými státy a jejich nevládními organizacemi, které bojují proti jádru. Na to musíme být připraveni a všemi řízeními projít za respektování veškerých pravidel, aby výsledné rozhodnutí Komise nebylo snadné zpochybnit u Soudního dvora EU.

Teď nástroj pro obnovu a odolnost. Největší část nových prostředků má být soustředěna do nového programu s názvem nástroj na podporu oživení a odolnosti, takzvaný Recovery Fund. Pro celou EU se navrhuje 560 mld. eur, pro ČR by to konkrétně znamenalo až 125 mld. na grantech a 286 mld. korun na půjčkách. Nástroj má podpořit nejvíce zasažená odvětví našich ekonomik formou finanční podpory reforem a investic. Zatím však nevíme, jaký přesně bude dopad krize na naše HDP a další ekonomické ukazatele. Tato čísla zatím prostě nemáme k dispozici, a proto je na definitivní rozhodnutí o finální podobě plánu obnovy brzy. Co ale vím s jistotou, je, že výpočet podílu jednotlivých států na nástroj podle údajů o míře nezaměstnanosti za minulých pět let určitě nemá nic společného se skutečným dopadem koronavirové krize a je zcela nesprávný. V tomto ohledu opakuji, že by bylo mnohem praktičtější diskutovat nyní pouze o víceletém finančním rámci a o plánu obnovy teprve až poté, kdy budeme mít konečný účet za koronavirus aspoň za tento rok.

Analýza Komise doprovázející její návrhy uvádí, že odvětví cestovního ruchu nebo automobilového průmyslu jsou krizí vážně zasažena. Plně pak tedy nechápu, jak může přidělení dvou třetin celého třičtvrtěbilionového nástroje na obnovu a strukturální reformy v členských státech být na základě míry jejich nezaměstnanosti před pěti lety těmto odvětvím pomoci se zotavit. Takže ještě jednou - kritérium na obnovu je průměrná nezaměstnanost 2015 až 2019, tzn. v čase, kdy ještě nikdo netušil, že nějaký vir přijde. Takže je to absurdní a je to hlavní problém, který s tím mám.

Řešením by mohl být dynamický alokační klíč, ten nyní zvažuje Charles Michel pro očekávaný negobox. Fázování by nám pomohlo včas vidět skutečné dopady krize a umožnit odpovídajícím způsobem přizpůsobit tok peněz.

Pokud jde o rovnováhu mezi granty a půjčkami, upřednostňuji granty. Důvodem je, že rozpočet EU je ze své podstaty strukturován jako grantově orientovaný a půjčky v něm nemají jasnou pozici. A vždycky jsem to kritizoval i v tom minulém rozpočtu InvestEU, to je půjčka, to tam nemá co hledat, protože normálně rozpočet je jasně výdajový, nevratně výdajový. Rozumím však, že některé členské státy si budou chtít také půjčit z nového nástroje, a měli bychom jim to umožnit. V tomto jsem opět ochoten učinit kompromis navzdory tomu, že půjčky v rozpočtu EU podle mě nemají co dělat.

Alokační kritéria. Jak jsem již řekl, způsob, jakým jsou nové zdroje přidělovány v návrhu, mě znepokojuje nejvíce. Návrh Komise zakládá na počtu obyvatel, inverzním HDP na hlavu a průměru nezaměstnanosti za posledních pět let v porovnání s průměrem EU. To zásadně znevýhodňuje země jako Česká republika, které měly před krizí nízkou míru nezaměstnanosti, a Česká republika ji měla nejnižší před krizí, a dokonce ji má podle posledních čísel Eurostatu nejnižší i dnes, a jsem přesvědčen, že i po viru budeme nejnižší. Konkrétně ale pro Českou republiku pokles alokace pouze kvůli kritériu staré nezaměstnanosti téměř 60 %, což představuje víc než 6 mld. eur. Takže kvůli kritériu nezaměstnanosti za posledních pět let, protože jsme byli nejlepší, tak nám vzali 6 mld. eur. To je návrh. To je dokonce více než naše současná celková alokace z nástroje obnovy a odolnosti, která odpovídá 4,6 mld. eur. A s tím já zásadně nesouhlasím a budu prosazovat, aby rozdělení prostředků odráželo hospodářský dopad krize, např. propadu HDP. Kritérium nezaměstnanosti podle mě nemá v návrhu co dělat.

V úvahu přichází např. rozdělení balíku, kdy by část prostředků byla alokována až v následujících letech podle skutečných dopadů krize, a to je ta již zmíněná dynamická alokace. Podle posledních predikcí Komise se např. ukazuje, že propad HDP pro Českou republiku bude dramatičtější, než si Komise myslela ještě v květnu. Tehdy odhadovala propad ve výši 6,2 %, odhad z tohoto týdne jde až do výše 7,8 % pro letošní rok. OECD nám predikuje rovněž strmý propad. Kritéria pro rozdělení peněz z nástroje obnovy by měla být spravedlivá i pro země s nižšími příjmy, protože ekonomická vyspělost zvyšuje schopnost členských států financovat oživení. Míra nezaměstnanosti v letech před rokem 2020 by neměla být rozhodujícím ukazatelem. Jsem přesvědčen, že bychom měli věnovat větší pozornost hospodářské prosperitě měřené hrubým národním důchodem. Co nám vlastně oni říkají? Když budete mít vysokou nezaměstnanost, tak dostanete víc peněz. Tak to je skutečně podle mě nenormální. A úspěšní mají být penalizováni.

Implementace. Nástroj by měl být také pružnější a jeho využití by mělo být přizpůsobeno konkrétním potřebám dané země. Role Komise při posuzování kritérií by měla být pečlivě sledována a dobře vyvážena s rolí Rady. Nesouhlasím s významným posílením pravomocí Komise, která by měla schvalovat reformní záměry jednotlivých členských států. Dále je potřeba fungování nástroje. Investice a reformy je zapotřebí řádně připravit. Proto je naším cílem, aby mohly být prostředky využívány delší dobu než navrhované čtyři roky. Vůbec nechápu, proč to zase mění, bylo to sedm let, a mělo by to být celé období. Klíčové je... No, možná mě napadá, čím kratší, tím méně někteří můžou čerpat. Klíčové je, aby při určování zaměření investic byly zohledněny individuální potřeby členských států a ty tak měly možnost co nejvíce ovlivnit směřování prostředků. Pro mě bude důležité, abychom investovali do chybějící infrastruktury podle Národního investičního plánu.

Víceletý finanční rámec. Co se týče druhé části balíku, samotného víceletého finančního rámce pro nadcházejících sedm let, stále vidím určitý prostor pro úpravy v jednotlivých kapitolách, konkrétně posílením tradičních politik. V rámci vyjednávání o víceletém finančním rámci pro nás tak zůstává nadále klíčovou prioritou navýšení prostředků na tradiční politiky oproti návrhu Komise a zabránění výraznému propadu kohezní obálky pro Českou republiku. Prosazujeme tak záchrannou síť. Současně chceme dosáhnout vyšší flexibility pro členské státy při využití prostředků tak, aby mohly zaměřit investice dle svých priorit a potřeb. Vyšší flexibilita se týká zejména možnosti vyšších převodů mezi fondy kohezní politiky a také snížení požadavku na tematickou koncentraci. Evropská unie už by mohla taky zaregistrovat, že není jenom mantra Green Deal a digitalisation, ale že tady máme i nějaký tradiční průmysl, např. automobilový, který je nejlepší na světě, ale mám pocit, že někteří zelení poslanci v Evropském parlamentu dělají všechno pro to, aby ho poškodili.

V neposlední řadě budeme prosazovat nepovinný převod kohezních prostředků do Fondu spravedlivé transformace - Just Transition Fund, jelikož dramatickým navýšením jeho objemu pro to již není opodstatnění. Mimochodem Evropská unie nám říká: Tady máte na Karlovarský, Ústecký, Moravskoslezský kraj. - A my se ptáme: A můžeme to použít na tohle?

Dneska tady byla velká debata o OKD. OKD, kde jeden pán vytáhl 120 mld., zničil celý kraj, ještě tam má firmu Asental, kde má miliardové majetky, zapomněl, že slíbil byty horníkům za 40 tis., zkasíroval 80 tis. za nájem a ještě potom 16 mld. A my budeme muset do OKD, které jsme mimochodem zachránili (s důrazem), my jsme zachránili OKD, my jsme ho koupili, dát teďka 1,2 mld. korun, aby ta firma žila dál. Tady byl dotaz od pana poslance, myslím, že už tady není teď. Takže ano, budeme muset. Ale pán si za to kupuje, za ty peníze, co tam vzal, hokejový klub v Lausanne a jeho vydavatelství od rána do večera tady vymývá mozky občanům různými nesmysly a upravenými informacemi.

Takže to jen tak Just Transition Fund. Já jsem se ptal: Dostavba D6 do Karlových Varů, můžu použít ty peníze? Nemůžeme. Takže to jsou také peníze, kde musíme skutečně vědět, jestli to dostaneme, na co potřebujeme, aby se nestalo, že potom nám řeknou: No tak tady je sice máte, ale nemůžete je čerpat.

Vlastní zdroje. Pokud jde o příjmovou stránku rozpočtu, nejsem příliš nakloněn jakýmkoli novým vlastním zdrojům, které by neúměrně dopadly na země s nižšími příjmy. Aby však financování plánu na oživení bylo vůbec možné, je zapotřebí schválit rozhodnutí Rady o systému vlastních zdrojů Evropské unie, kterým bude např. navýšen strop vlastních zdrojů. Konkrétní návrhy nových zdrojů by však měla Komise předložit až v horizontu několika let. Zatím slíbila představit pouze cestovní mapu k předložení těchto návrhů. Na druhou stranu Evropský parlament, který musí s návrhem vyslovit souhlas, si klade nové vlastní zdroje jako podmínku pro akceptaci plánu. Shoda tak bude velmi složitá. V otázce zřizování nových vlastních zdrojů je pozice vlády dobře známa, a sice dlouhodobě spíše skeptická. Dosavadní návrhy na nové vlastní zdroje by nepřispěly k zpřehlednění ani k vyšší stabilitě příjmové strany rozpočtu Evropské unie.

Na druhou stranu jsme proto připraveni případné konkrétní návrhy, až budou na stole, důkladně prostudovat a posoudit. Zásadní pro naši vládu bude, aby případné nové zdroje nedopadaly disproporčně na Českou republiku a její hospodářství a nezaznamenaly tak vyšší odvody České republiky do rozpočtu Evropské unie a nevedly k oslabení úlohy Rady, tzn. členských států, při určování vlastních zdrojů a jejich parametrů. Jsem přesvědčen, že je potřeba společně rozebrat detaily a to, co je pro Českou republiku nejlepší, a proto jsem předsedům obou komor Parlamentu navrhl uspořádat společný odborný seminář k tomuto tématu, který se bude konat příští týden ve středu 15. července v 15 hodin v Senátu. Evropský rozpočet je skutečně naprosto klíčové téma a já si rád vyslechnu vaše návrhy. A budu rovněž velmi rád, když podpoříte stanovisko vlády. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji předsedovi vlády České republiky Andreji Babišovi za úvodní slovo, a ještě než dám slovo navrhovateli tohoto bodu Ondřeji Benešíkovi konstatuji omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Omlouvá se od 18.05 Jana Mračková Vildumetzová z rodinných důvodů. Věra Kovářová z pracovních důvodů do konce jednacího dne. Pavla Golasowská z pracovních důvodů. Ze zdravotních důvodů paní poslankyně Hyťhová a paní poslankyně Helena Válková z pracovních důvodů.

Nyní pan kolega Ondřej Benešík. Prosím, pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Ondřej Benešík: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, vážená vládo, dámy a pánové, já jsem velmi rád, že tento bod se konečně dostal na jednání Poslanecké sněmovny. Chtěl bych poděkovat panu premiérovi za jeho čas i za opravdu věcný vstupní proslov, který objasnil, jak se věci mají. Myslím si, že na některých záležitostech se možná neshodneme, na některých se určitě shodneme a o některých můžeme polemizovat, ale právě od toho jsme tady. Chtěl bych předeslat, že výbor pro evropské záležitosti projednával šest legislativních návrhů, evropských legislativních návrhů, které mají přímou souvislost s plánem obnovy evropských ekonomik po koronaviru, a trochu netradičně jsme tyto návrhy, tyto evropské tisky, posunuli na jednání pléna Poslanecké sněmovny. Nicméně myslím si, že k tomu projednávání z procedurálních a technických důvodů dojde až někdy v měsíci září. Právě proto jsme i navrhli tento bod, abychom byli schopni diskutovat mandát předsedy vlády před Evropskou radou, která proběhne příští týden.

Zpravodajem těchto tisků, které mají právě tu věcnou souvislost s plánem obnovy evropských ekonomik, je člen našeho výboru pan kolega Adam Kalous, a právě proto bych ho chtěl navrhnout jako zpravodaje tohoto bodu já jako předkladatel. Takže pane místopředsedo, registrujete tento můj požadavek. Myslím si, že se o tom bude hlasovat.

Je nade vši pochybnost jasné, že plán na podporu hospodářského oživení Evropy přesahuje svým rozměrem mandát stávající vlády České republiky, a to jak z hlediska časového, tak z hlediska významu, který bude jeho realizace mít pro celou naši zemi. Proto je naprosto adekvátní, aby byla pozice vlády před klíčovým jednáním Evropské rady projednávána jako řádný bod na plénu v Poslanecké sněmovně. Myslím si, že to je naprosto bezprecedentní balík prostředků, který musí tato Sněmovna prodiskutovat, protože to rozhodování rozhodně nebude jednoduché. A i řekněme procedurální záležitosti a řekněme i politicko-filozofické záležitosti, které jsou na tento plán navázány, si zaslouží maximální pozornost Poslanecké sněmovny.

Takže z tohoto důvodu jsme navrhli tento bod. Jsem rád, že je projednáván, že je zde pan předseda vlády, se kterým o tomto budeme diskutovat. A opakuji, jako zpravodaje tohoto bodu navrhuji pana Adama Kalouse.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane předsedo, za úvodní slovo navrhovatele. A nyní rozhodneme o zpravodaji, kterým je navržen výborem pro evropské záležitosti pan poslanec Adam Kalous. Já jsem zagongoval, odhlásím vás všechny, požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. A jakmile se ustálí počet přihlášených, tak dám hlasovat o návrhu na zpravodaje... a ještě chviličku... kterým má být podle návrhu výboru Adam Kalous. Prosím ještě další přihlášené, kteří došli do sněmovny, abychom mohli hlasovat.

 

O určení zpravodaje rozhodneme v hlasování číslo 34, které jsem právě zahájil, a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám.

Hlasování číslo 34, z přítomných 70 pro 70, návrh byl schválen a požádám kolegu Adama Kalouse, aby zaujal místo u stolku zpravodajů.

 

Zahájím zároveň všeobecnou rozpravu, do které mám s přednostním právem přihlášeného pana poslance Ivana Bartoše. Připraví se pan kolega Kopřiva. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Ivan Bartoš: Já vám děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, než bych ještě začal svůj krátký komentář, a musím říct, že některé věci, které zde pan premiér řekl nebo četl, tak bych s nimi i souhlasil. Mně přišlo trochu úsměvné, když se v jednom projevu dokáže pan premiér vymezit o tom, že o evropských penězích se hovoří jako "Evropská unie dává", že se jedná o peníze evropských občanů. Ano, je to tak. Přitom on velmi často o státním rozpočtu a penězích nás občanů České republiky hovoří: Já leju někam peníze, já kupuju. Ostatně to tady začalo s OKD - My jsme koupili OKD. Takže Česká republika, stát, není premiér ani vláda. Stát jsme my, vláda je na základě demokratických voleb a ve většině ve Sněmovně pak má nějakou legitimitu řídit tento stát. Takže ty peníze jsou skutečně vždy občanů, ať České republiky, nebo Evropské unie. Vyčítáme-li jedněm nějakou rétoriku, prosím, nepoužívejte v rámci stejného projevu, pane premiére, stejnou rétoriku, kterou zde vyčítáte.

Já bych chtěl jenom krátce pohovořit o tom, jakým způsobem klub Pirátů, a myslím, že na tom je i konsenzus nejen v opozici, nahlíží na tento záchranný balíček a na téma, se kterým pan premiér bude následně vyjednávat. Evropská unie a její státy očekávají skutečně velký propad HDP. Záleží, jestli se na to můžeme dívat, že se toto bude dít výhradně z důvodu koronakrize, anebo skutečně některé státy již měly tyto problémy před samotnou krizí, a z tohoto důvodu se tedy připravil záchranný balíček. Je to plán na podporu oživení Evropy, má pomoci se s tímto propadem vyrovnat, nebo jak se říká, proinvestovat se krizí. Je důležité si uvědomit, že když se bavíme o tomto záchranném balíčku, tak to nejsou ty standardní fondy. Ono se to často zaměňuje. Nejsou to kohezní fondy, těch se to netýká. Skutečně jsou to peníze extra, tedy nad rámec toho standardního způsobu čerpání společných evropských peněz. Takže když se bavíme o tom, kolik peněz přichází do Evropské unie, jakým způsobem jsou alokovány, kde se vytváří ten dluh, je důležité rozlišovat, že to jsou peníze nad rámec standardních fondů.

Ta kritická situace je zejména v Itálii a ve Španělsku, a když se na to díváme střízlivým pohledem, tak pád těchto zemí může mít zásadní dopad na ohrožení Evropské unie jako celku, a tedy i naší české ekonomiky, která je závislá na jednotném trhu. Já když sleduji kritiku některých, nazval bych je čistě euroskeptiky, tak vidím to, že mají vždycky trochu radost, že se Evropě nedaří, ale skutečně evropský prostor a stabilita Evropské unie je dána tím, že jednotlivé státy nemůžeme nechat padnout. Ostatně takto velké státy jako Itálie a Španělsko je.

Mechanismus toho balíčku je jednoduchý. Já odpovídám dnes a denně nejen na sociálních sítích, lidé tomu příliš nerozumějí. V tomto balíčku si tedy EU půjčí peníze, část z nich poskytne zemím jako půjčky a část jako tzv. granty. Pojďme si říct, že to jsou vlastně dotace, jenom se jim v tomto často říká granty.

My jako Pirátská strana podporujeme ten projekt obecně, vidíme v něm smysl. Ta situace je závažná a snaha Komise zasáhnout a pomoci oživení EU je v tuto chvíli legitimní, nicméně je vidět, že i ty návrhy pocházejí ze zemí, které mají poměrně silný a funkční byrokratický aparát. Tam je tedy to riziko špatného načerpání nebo nenačerpání, nebo dokonce zneužití těch peněz nějakým způsobem výrazně nižší než třeba ve východních zemích nebo v některých zemích V4 či České republiky.

Podle mě jedním ze zásadních problémů, a tam bychom i adresovali následně usnesení pana premiéra, je skutečně ten časový rámec na čerpání těch peněz. Když se podíváme, jakým způsobem se v divokých projektech čerpají peníze v České republice na konci toho období, tak ty čtyři roky jsou skutečně málo a na efektivní využití peněz to nevidíme jako postačující. Ty projekty se budou nějakou dobu připravovat, a pak najednou bude ten poslední rok, kdy by se ty peníze měly použít. Právě z důvodu té omezené absorpční kapacity naší ekonomiky, zda dokážeme ty peníze ne utratit, ale smysluplně použít, proinvestovat, podporujeme jako Piráti rozložení záchranného plánu na to delší časové období. Bavíme se o roku 2021 až 2027.

A je nezbytně nutné, aby tyto peníze směřovaly do oblastí, které mají následně nějakou přidanou hodnotu. Skutečně to není utracení peněz na nějakou zábavu, na nějaký festival. Já si myslím, že ten požadavek, aby tyto peníze šly do těch programů, které podporuje Evropská unie, je legitimní. Byl bych nerad, aby se ty peníze využily nějakým způsobem jako třeba sanace nějakých aerolinek apod. A těmi prioritními směry jsou zdravotnictví, inovace, digitalizace, rozvoj venkova, ale patří k tomu i pomoc malým, středním firmám, a to by mělo být důsledně kontrolováno.

Já jsem doposud reálný plán investic, které bychom na to mohli nalepit, neviděl. Podle mého Česká republika nemá - seznam projektů pana premiéra nelze považovat za investiční plán, se kterým bychom mohli tyto peníze využívat, ani omylem.

Já bych teď jenom v rychlosti shrnul základní postoj Pirátské strany. Plán jako celek s Piráty obecně podporujeme a považujeme za důležité, aby se na základě konstruktivních jednání uskutečnil. Takže my držíme panu premiérovi palce, aby ta jednání vedla k nějakému kompromisu. Já jsem trochu skeptický, když teď ty nové návrhy i tím směrem zaznívají, ono těžko lze měnit ten univerzální vzoreček pro výpočet nároků jednotlivých zemí. Pokud se změní nějakým konsenzem, bude to dobře. Pro některé země je prostě výhodnější a pro některé méně. Když si vezmeme to kritérium nezaměstnanosti nebo výše HDP, pro Českou republiku je toto problematické, protože nízká nezaměstnanost v České republice, která si vybrala tu cestu levné ekonomiky a levné práce, o bohatství České republiky v podstatě nevypovídá, naopak nás tato role penalizuje právě v tom výpočtu. Stejně tak HDP. Jsme-li země, která má vysoký odliv kapitálu do zahraničí v dividendách, řešíme trochu jiný problém než firmy v zemích, jako je Německo nebo Francie, kde tam ty firmy sídlí a ty peníze neodtékají.

My trváme na prioritizaci těch oblastí, do kterých se mají peníze investovat. Já to znovu zopakuji - inovace, vzdělávání, konkurenceschopnost. Naopak si myslíme, že peníze by se neměly rozpustit v nějakých dotacích eurokorporacím. Proto bychom nedoporučovali v té široké míře směřovat ty investice do společné zemědělské politiky. Vyzýváme, aby se peníze investovaly v souladu s principy Green Deal a digitalizace.

Zároveň bych chtěl tedy požádat pana premiéra, to už zaznělo, zda by mohl jednat směrem k prodloužení toho čerpacího období do roku 2027. Samozřejmě, a tady i zaznělo od pana premiéra, že nebude tím kverulantem. Myslím si, že není žádoucí, aby Česká republika, potažmo on ten výsledný kompromis nějakým způsobem vetoval.

Zároveň bych se chtěl obrátit na vládu. My jsme tady popsali tu situaci a obecně to vidíme i v minulých letech, že ta absorpční schopnost české ekonomiky v těch velkých projektech není úplně dobrá. Skutečně by Česká republika tedy zásobník projektů, a teď nemluvím o nějakém nekonečném investičním plánu, ale reálných projektech, které se dají dělat, měla mít připravený tak, aby ty peníze se daly v daném termínu smysluplně využít. Bylo by smutné vyjednat si víc peněz, které pak nevyužijeme nebo budou utraceny za ty nesmyslné projekty. A zároveň je důležité, aby Komise důsledně kontrolovala peníze a trvala na podmiňování, protože máme v EU pár oligarchů, kteří si peníze chtějí často využít pro své zájmy, a já si myslím, že v případě, že jdeme směrem do dluhu, který následně vzniká, by toto bylo dvakrát nezodpovědné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Ivanu Bartošovi, nyní pan zpravodaj s přednostním právem, poté pan kolega Kopřiva. Pane zpravodaji, máte slovo.

 

Poslanec Adam Kalous: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já v krátkosti navážu na vystoupení pana premiéra a rád bych vypíchl dvě věci, které považuji za důležité, a to je to, že Evropská unie si chce půjčit 750 miliard eur na období 30 let, a to mezi lety 2028 až 2058. Já bych chtěl upozornit, že získání tak velkého objemu zdrojů výpůjčkami na finančních trzích a jejich využití na výdaje Evropské unie představuje skutečně bezprecedentní krok, který může být realizován pouze v případě, že se bude jednat o nástroj dočasný, a který bude deklarován jako výjimečný s jasně vymezeným cílem řešit právě následky pandemie koronaviru a tak, aby tyhle peníze podpořily oživení a odolnost ekonomiky Evropské unie.

Pan premiér tady hovořil o stropech vlastních zdrojů. Ty by měly být stanoveny až v závislosti na dohodě členských států a na celkovém objemu víceletého finančního rámce a plánů obnovy. Dále si myslím, že členské státy by měly být pravidelně a podrobně informovány o aktuální výši záruk a výpůjček a tyto byly poskytovány a prováděny transparentně a v souladu s principy finančního řízení.

Druhým bodem, kdy Evropská unie navrhuje své nové zdroje, tak jak tady řekl pan premiér, vláda je v tomto obecně obezřetná, nicméně vyjadřuje ochotu diskutovat na základě konkrétních návrhů, kdy připouští zavedení takových vlastních zdrojů, které nebudou mít regresivní dopad, tedy nebudou mít dopad na méně vyspělé členské státy, tedy i Českou republiku.

My jsme s kolegy připravili usnesení, které bychom tady chtěli prohlasovat. Já bych chtěl načíst čtyři usnesení, a to že podporujeme pozici vlády k plánu na podporu oživení. Dále Poslanecká sněmovna podporuje směrování Evropských fondů primárně do vzdělávání, inovací, infrastruktury a zvýšení konkurenceschopnosti České republiky prostřednictvím konvergence. Protože priority vlády jsou infrastruktura, konvergence, tam chceme ty prostředky primárně směřovat, protože si myslím, že ty peníze jsou vidět a přinášejí okamžitý hospodářský růst.

Dále budu navrhovat, že Poslanecká sněmovna považuje za nezbytné, aby investice podporovaly zelenou a digitální transformaci a zlepšovaly infrastrukturní propojení Evropské unie. A dále, Poslanecká sněmovna vyzývá Komisi, aby kromě podmíněnosti grantů a půjček brala v potaz i stav právního státu a důsledně kontrolovala, že čerpání fondů bude v souladu s právním řádem členských států. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji za vystoupení. Pan poslanec Kopřiva, připraví se pan poslanec Valenta. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec František Kopřiva: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, ačkoliv jsme se o tom plánu na podporu oživení Evropy už několikrát (bavili) i s panem premiérem, tak jsme o tom polemizovali na výboru pro evropské záležitosti, považuji za důležité probrat to ještě jednou, všechny argumenty, tady na plénu, protože role národního parlamentu je v unijním legislativním procesu nezastupitelná, což občanům někteří odpůrci EU jednoduše zatajují.

Vezmu to s dovolením trochu zeširoka, neboť některé důležité předpoklady občas v diskusi zapadnou a naopak některé technické parametry se zveličují. Každopádně děkuji panu premiérovi i panu zpravodaji za konstruktivní přístup dnes. Začal bych tedy nějakým kontextem a východisky, protože to prostě občas zapadá v té diskusi.

Lidstvo zasáhla pandemie, která v našem propojeném světě je nevídaná a představuje bez nadsázky největší globální šok od druhé světové války. Navzdory bezprecedentním opatřením, která paralyzovala společnost na několik týdnů, se za půl roku nakazilo podle oficiálních statistik už přes 12 milionů lidí a minimálně 550 tisíc jich zemřelo, z toho téměř 200 tisíc v Evropě. Počínající ekonomická krize způsobí letos podle konzervativního odhadu OECD propad světové ekonomiky o 6 až 8 %. Propad evropské ekonomiky má být podle nejnovější predikce Evropské komise o 8,3 %. A česká ekonomika se má propadnout podle staršího odhadu o 6,2 %, ale možná to bude ještě víc. Ve hře tedy není nic menšího než přežití evropského jednotného trhu. Na něm je česká ekonomika díky úzkému provázání životně závislá. Do Evropské unie směřuje 84 % našeho exportu. Na tom se, doufám, všichni shodneme. To jsou totiž fakta.

Dále se nejspíš většina z nás shodne, že se touto krizí máme takzvaně proinvestovat, a to i vzhledem ke zkušenosti z krize po roce 2008, kdy jsme se snažili krizí prošetřit a nedopadlo to úplně dobře. Tvrdí to většina odborníků a ekonomů, v Česku například skupina KoroNERV, zástupců soukromého sektoru, například Svaz průmyslu a dopravy, i státních představitelů, včetně naší vlády. Navíc dodávají, že čím dříve se začne investovat, tím více se zmírní dopady krize. Není tedy divu, že právě toto je záměrem Evropské komise. Takto masivní výzvě může Evropa čelit, pouze pokud se shodneme na společném řešení, pokud možno v dohledné době.

Co je cílem toho plánu, už tady říkali mí předřečníci. Na základě této strategické úvahy, kterou jsem zmínil, Komise navrhuje vypůjčit si na finančních trzích díky skvělému ratingu, mimochodem výhodněji než samotná Česká republika, vypůjčit 750 miliard eur a posílit jimi víceletý finanční rámec, aby se nemuselo ukrajovat z již dříve plánovaných fondů, například koheze, u které jsme i v příštím období stále čistým příjemcem, takže o žádné peníze přijít nemáme. Půjčka je vzhledem k rozsahu krize ospravedlnitelná, zatíží ovšem budoucí generace. Splácet se má do roku 2058. Proto s penězi musíme vskutku nakládat hospodárně.

Není to ovšem poprvé, co si Komise půjčuje. Tenhle mechanismus už v minulosti fungoval. Novinkou je, že se vypůjčené peníze použijí i na nevratné granty členským státům, a samozřejmě samotná výše půjčky. Tyto peníze se mají využít zčásti na záchranu odvětví a subjektů zasažených pandemií, zčásti na posílení odolnosti vůči potenciálním budoucím krizím, a konečně na investice, které sice přímo nesouvisí s pandemií, ale musely by přijít tak jako tak, a v souladu s východiskem proinvestovat se krizí je na ně právě teď ten vhodný okamžik. O potřebě investovat do zdravotnictví, výzkumu a soběstačnosti asi není pochyb. Ovšem i investice do inovací, digitalizace, udržitelnosti, konkurenceschopnosti a rozvoje venkova dávají smysl. Plán si klade za cíl mimo jiné pokračovat v boji s klimatickou změnou. Ta může planetu i nás vyjít také pěkně draho. A ačkoli teď mediální pozornost měl COVID-19, klimatická krize nikam neodešla a dále se zhoršuje.

Jakkoli to zní pro členské státy otravně, je nutné vyžadovat přesnější zacílení a podmínění fondů, aby se peníze investovaly efektivně a nedocházelo k jejich zneužívání. Je zcela namístě, aby Komise při posuzování projektů brala v potaz také stav právního státu, aby se zajistilo, že firmy se budou moct ucházet o dotace za spravedlivých podmínek a peníze budou využity ku prospěchu všech, nikoli ve prospěch úzké skupiny lidí a firem napojených na politiky. Nedej bože, aby nám o výši a způsobu rozdělování peněz na Evropskou radu jezdili jednat premiéři, kteří zároveň ovládají firmy, které ty fondy čerpají. Ale to se přece v Evropě nemůže stát.

K ohlídání férovosti při rozdělování grantů a ošetření střetu zájmů zcela v souladu se zájmy českých občanů vyzývají i pirátští europoslanci v Evropském parlamentu. Dále budeme samozřejmě prosazovat, aby byl při digitalizaci kladen větší důraz na otevřený software, tedy zásadu, že software vyvíjený za veřejné peníze má být otevřený, tedy veřejně auditovatelný a přístupný dalším inovacím.

Plán obsahuje několik problémů a výzev jak pro Unii, tak pro členské státy. A zde se na něčem s panem premiérem a s vládní pozicí shodneme a na něčem ne. Když už se obnova po pandemii spojuje s investicemi do dalších oblastí, je v našem zájmu a koneckonců i v souladu s cíli celého plánu požadovat z vypůjčené částky více peněz pro Českou republiku. Snad nikdo panu premiérovi nerozporuje, že navržený vzoreček pro rozdělování unijních peněz z nových fondů je pro Českou republiku nevýhodný. To však není způsobené nějakou škodolibostí Bruselu, ale strukturou naší ekonomiky, tedy že jsme montovnou Evropské unie, za což si ovšem můžeme jen a pouze my sami. Bohužel. Doteď jsme z nízké nezaměstnanosti za cenu nižších mezd zdánlivě profitovali a teď se nám to vrací.

Spíše než nekoncepční změna vzorečků nám přijde jako elegantnější řešení přesun prostředků do těch programů, kde jsou vzorečky pro Českou republiku výhodnější. To je například právě posílení politiky soudržnosti neboli koheze. Tam má podle současného návrhu Komise jít navíc 50 miliard eur. Ale je naprosto legitimní říct, že to má být více. Výhodný je pro nás také Fond pro spravedlivou transformaci, který může pomoct například našim uhelným regionům, ale pan premiér Babiš ho stále odmítá. Za zmínku také stojí, že jako Česká republika dlouhodobě neumíme čerpat komunitární programy, tedy ty centrální, unijní, ze kterých bychom mohli financovat spousty inovačních projektů. Ale to je na jinou diskusi.

Za velmi opodstatněnou připomínku vlády považujeme, že absorpční kapacita České republiky a i dalších států přirozeně, tedy schopnost využít efektivně ty peníze, je omezená. Nutno říci, že u nás si za to zase můžeme tak trochu sami. Jsme pozadu s digitalizací. Byrokracie je u nás obrovská. A neumíme investice plánovat ani cílit. Výsledkem je, že místo investic do infrastruktury jdou dotace do zbytečných projektů, které křiví trh.

Každopádně záměr Komise, aby prostředky mohly být čerpány jen do roku 2024, nepovažujeme za příliš efektivní. Podporujeme proto stanovisko vlády, že by měla být možnost peníze čerpat v celém rozpočtovacím období víceletého finančního rámce, tedy až do roku 2027. Ruku v ruce s tím je však nutné, aby vláda vytvořila co nejlepší podmínky pro spravedlivé a efektivní čerpání.

Existuje ještě celá řada detailů, o kterých můžeme nekonečně polemizovat. Vůbec nejdůležitější je ale podle nás k vyjednávání přistupovat konstruktivně. Přístup pana premiéra Babiše, že všechny návrhy Komise hlava nehlava zkritizoval hned od začátku, a pak jdeme do Bruselu s nataženou rukou pro víc peněz, není úplně profesionální a už vůbec to není sebevědomá zahraniční politika.

Pandemie a následná krize shodou okolností postihla nejvíc ty unijní státy, které už předtím měly strukturální problémy, jako například Itálie a Španělsko. To nikdo nezastírá. A naopak cílem Komise je seriózně řešit i tyhle strukturální problémy. Právě proto jsou investice cílené tak, aby pomohly s nutnými reformami v průmyslu. Pan premiér rád naznačuje, že evropské fondy v rámci plánu na podporu oživení Evropy mají snad být nějakou odměnou za skvělé zvládnutí pandemie. Ale je tomu právě naopak. Jedná se o pomoc těm nejpostiženějším, kde jsou následky prozatím nejzávažnější. Sluší se připomenout, že Itálie byla první zasaženou zemí Evropské unie a i díky ní ostatní státy urychlily opatření a zachránili jsme tak dost možná desítky tisíc životů. V Itálii zemřelo do konce června nejméně 34 tisíc lidí, to je 576 na milion, ve Španělsku to bylo 28 tisíc lidí, to je 607 na milion. U nás je to 33 na milion, to je trochu rozdíl.

Někteří kritici namítají, že Itálie nehospodaří zodpovědně. Je pravda, že má velký dluh. Ten je ale historicky naakumulovaný. Nedá se tvrdit, že by v poslední době Itálie nějak rozhazovala. Reálné příjmy Italů jsou dokonce nižší než před dvaceti lety. Bez započtení nákladů na splátky dluhu pak Itálie v dobách před úderem pandemie setrvale udržovala rozpočet v přebytku. O tom se nám může nechat jen zdát.

Kromě toho je pak záchrana Itálie také v našem ekonomickém zájmu. České firmy v roce 2019 vyvezly napřímo do Itálie zboží za 173 mld. korun a Itálie je náš sedmý největší obchodní partner. Vyvážíme tam dvakrát více zboží než třeba do Ruska nebo Spojených států a třikrát tolik co do Číny. Pro kontext ještě doplním, že ČR za své členství v EU je čistým příjemcem, celkem přes 809 mld. korun, přičemž čistými plátci vždycky byly i Itálie a Španělsko.

Co z toho tedy vyplývá? Na Plán na podporu oživení Evropy můžeme nahlížet z morálního hlediska jako na projev solidarity a nějaké mezinárodní sounáležitosti, můžeme ho brát jako přijetí dílu zodpovědnosti za náš společný projekt jménem EU, anebo to můžeme brát také čistě pragmaticky jako záchranu jednotného trhu a podporu českého exportu, anebo také jako příležitost čerpat unijní granty. A všechny tyhle přístupy jsou legitimní. Ať už to bereme jakkoliv, je v našem nejlepším zájmu, aby se tento plán v nějaké výsledné kompromisní podobě uskutečnil. Proto by měl pan premiér konstruktivně vyjednávat o jeho finální podobě, a co je nejdůležitější, v konečném hlasování na Evropské radě, ať už to bude kdykoliv, tak ho podpořit.

Já bych ještě navázal na pana zpravodaje, který už načetl část usnesení, což se inspiroval tím, co jsme dali dohromady spolu s kluby Pirátů, lidovců, TOP 09 a STAN, tak některé pan zpravodaj převzal a trochu upravil, ale já věřím, že ta naše původní verze je lepší, takže některé tedy načtu jako protinávrh. A potom tedy i načtu ještě to naše původní usnesení, resp. ty body, které pan zpravodaj nepřevzal nebo na kterých se neshodneme s vládními poslanci.

My v tom usnesení chceme deklarovat nějaké ty základní teze a postoje k tomu balíčku. Dáváme zpětnou vazbu jak Komisi, tak naší vládě a myslím si, že by Sněmovna měla vytyčit priority, kam ty peníze mají směřovat. Vyzýváme tedy, abychom Plán na podporu oživení Evropy jako celek podpořili jako Česká republika a považujeme za důležité, aby se v nějaké formě uskutečnil. Připomínáme, že stabilizace evropského jednotného trhu je v bezprostředním ekonomickém i politickém zájmu České republiky. Podporujeme směřování evropských fondů primárně do vzdělávání, inovací a zvýšení konkurenceschopnosti České republiky. Považujeme za nezbytné, aby investice probíhaly v souladu s principy obsaženými v Zelené dohodě pro Evropu. Vyzýváme předsedu vlády, aby v rámci nástroje Next Generation EU v souladu se zájmy České republiky prosazoval navýšení prostředků do politiky soudržnosti a do Fondu pro spravedlivou transformaci. To je, jak zmiňoval náš předseda Ivan Bartoš, že nám nepřijde koncepční měnit ten vzoreček, který je výhodný pro všechny ostatní, jen ne pro nás. Dále tedy vyzýváme předsedu vlády, aby v souladu s rámcovou pozicí vlády, na tom se skutečně shodneme, prosazoval prodloužení období pro rozpočtové závazky, ideálně na celé sedmileté období. Vyzýváme předsedu vlády, aby v závěrečném hlasování v Evropské radě podpořil Plán na podporu oživení Evropy. Vyzýváme vládu, aby připravila vhodné podmínky pro snadné a spravedlivé čerpání evropských fondů. Potom vyzýváme také Komisi, aby kromě podmíněnosti grantů a půjček brala v potaz i stav právního státu a důsledně kontrolovala čerpání fondů členskými státy. A nakonec chceme vyzvat Komisi, aby nenavyšovala prostředky na společnou zemědělskou politiku, protože tam je také návrh k navýšení tohoto programu, tak my nechceme, aby Komise navyšovala, pokud nedojde k razantní změně dotačních schémat s důrazem na udržitelné hospodaření v krajině a naplnění klimatických cílů.

Já vám děkuji za pozornost. Načtu to usnesení ještě v podrobné rozpravě a zároveň deklaruji, že na některých těch bodech, které ještě načtu v podrobné rozpravě, jsme se shodli s panem zpravodajem a s vládou a určitě je podpoříme. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: To byl pan poslanec Kopřiva, nyní pan poslanec Jiří Valenta, připraví se paní kolegyně Dana Balcarová. Aha, pardon. Kolega Valenta posečká, s přednostním právem, protože tu není kolega Stanjura, tak kolega Skopeček jako zastupující předseda klubu ODS. Máte slovo.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já myslím, že projednáváme velmi důležitý bod, a dovolte mi pár poznámek.

Já souhlasím s tvrzením, že je v zájmu České republiky, aby evropská ekonomika v uvozovkách šlapala, aby byla stabilní, aby dokonce byly stabilní všechny součásti eurozóny včetně jižního křídla. Ale úplně neplatí rovnice, kterou tady nastínili kolegové z Pirátské strany. Není to tak, že schválíme tento návrh, tento polotovar, který představila Evropská komise, a že to automaticky bude znamenat tu skutečnost, že již dlouhá léta stagnující eurozóna, zejména její předlužené jižní křídlo, se mávnutím proutku stane konkurenceschopným regionem v rámci EU, začneme růst a nad Evropskou unií a nad eurozónou vysvitne sluníčko. Tak to opravdu není.

Když se podíváme na to, co je navrženo, tak já jsem to přeložil už na výboru pro evropské záležitosti jako hledání nástroje Evropské komise, který by umožnil další žití na dluh zejména jižního křídla eurozóny. O nic jiného nejde, než využít té koronavirové krize k tomu, aby se našel mechanismus, který umožní pokračování žití na dluh zejména jižního křídla eurozóny. Proto také není úplně překvapením, že Evropská komise vzala jako parametr pro přerozdělování peněz právě nezaměstnanost. Ono se totiž nešlo od začátku té rovnice, ono se šlo od jejího konce. Na tom konci bylo to, kolik ty nejpředluženější státy mají dostat, jaký mají podíl, a na to se hledal ten vzoreček, který by ten výsledek zaručil a který by umožnil pokračování dluhového žití velké části Evropské unie.

Ten návrh skutečně není o koronavirové krizi. Koronavirová krize byla pouze využita k tomu, jako už se to stalo několikrát v historii evropského integračního procesu, tak ta krize stejně jako ty předešlé byla využita, resp. zneužita k tomu, aby se uskutečnily další poměrně hluboké integrační kroky prohlubující centralizaci, unifikaci eurozóny. Ten návrh, který dneska projednáváme a o kterém diskutujeme, totiž přináší poměrně revoluční kroky v evropském integračním procesu, o které se evropská politická elita snažila dlouhá léta a možná desetiletí zatím neúspěšně, a tato krize jí dala další příležitost, aby tato témata znovu otevřela.

A co těmi revolučními tématy, která návrh na tzv. plán obnovy obsahuje, co jsou ty revoluční kroky? Tak především je to vytvoření principu společného ručení členských států EU za společné dluhy. Ještě nikdy v historii tento princip se Evropské unii nepodařilo prosadit a velmi složitě za pomoci nejrůznějších kliček zachraňovala zejména Řecko a další státy eurozóny, ale tohle je poprvé přiznaná snaha zavést společné ručení za dluhy EU.

Tím pro mě druhým revolučním krokem je pak debata a otevírání snahy zavést a vytvořit na celoevropské úrovni společné daně. Další záležitost, o kterou se evropské politické elity snaží dlouhá léta, a ten princip nyní se má v uvozovkách spolu s tím koronavirovým problémem spláchnout. Problém je, že zatímco se vyřeší důsledky, byť bolestivé, toho koronaviru, tak samozřejmě princip společného ručení za dluhy i celoevropské daně tady zůstanou. A ony se ty daně ani nemusí jmenovat daněmi, ony to mohou být platby, které budou mít jiný charakter, jako platby za nerecyklovatelný odpad, jako výnos z části emisních povolenek, zkrátka je to velká snaha EU, která se snaží postupem času stát superstátem nebo federací, aby měla i tu symbolickou věc, která přísluší ke každé státnosti, a to je schopnost uvalovat a vybírat daně. Tato symbolická věc, která posune EU zase dál směrem ke evropskému superstátu, to je to, co tu dnes na stole leží.

Jako jsem se ptal při projednávání státního rozpočtu, tak se musím zeptat i nyní: Skutečně si myslíme, že obří zadlužení EU, která si vezme úvěr nebo nakoupí nebo prodá dluhopisy, tak aby získala volné prostředky na utrácení, že nové dluhy, celoevropské dluhy, mohou pomoci rozjet ekonomiku eurozóny?

Pane předsedající, mám pocit, že ruch překračuje únosnou mez.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane poslanče. Ale já bych rád, abychom mohli v klidu dokončit váš projev, tak vás všechny žádám o klid. Pokud diskutujete jiné téma, prosím v předsálí. Prosím, pokračujte.

 

Poslanec Jan Skopeček: Děkuji, pane předsedající. Já to rychle dokončím. A pak požádám o jednu věc, protože vzhledem k tomu, že projednáváme podle mě velmi důležitou a podstatnou tematiku, která bude rozhodovat o budoucnosti EU, tak se mi zdá neadekvátní, aby o tom jednal poloprázdný sál, takže já po tom konci svého projevu poprosím, abychom se znovu přihlásili a zjistili, jestli počet poslanců odpovídá tomu minimálnímu množství, protože se mi nezdá nedůstojné, abychom o takto důležité věci jednali v poloprázdném sále.

Jestli mohu pokračovat. Nemyslím si, že další obří zadlužení EU, které se má splácet po mnoha letech, čili je to přenesení odpovědnosti z dnešní generace na další, může jakkoliv pomoci už tak předlužené části eurozóny. Skutečně si nemyslím, že když na dluh budete lít peníze na jih Evropy, že se tento region stane konkurenceschopným a začne z ničeho nic růst, když už celá léta stagnuje. Všem je přeci jasné, že problém těchto zemí je právě jejich předluženost, neschopnost z minulosti žít bez dluhů, přeregulovanost evropské ekonomiky, která sráží tuto část eurozóny dolů.

Já určitě souhlasím s tím, že v rámci EU máme být solidární. Že máme pomoci státům, které postihla bolestivě pandemie koronaviru. Souhlasím i s tím, abychom pomohli samozřejmě jižní části eurozóny, kde ten dopad koronaviru byl nejbolestivější. Ale jsem hluboce přesvědčen, že to je potřebné dělat jako jednorázový dar, případně jako půjčku, která bude těmito státy splacena, nikoliv jako trvalé dluhové financování jisté části eurozóny, která paradoxně si žije často mnohem lépe než občané ČR. Kdybychom srovnali například důchody v Itálii a v Řecku s našimi důchody v ČR a vedle toho bychom měli tyto relativně vyšší důchody financovat, tak by se mi to nezdálo fér vůči ČR.

My jsme už před pár týdny na tiskové konferenci, kdy se rozběhlo vyjednávání o tzv. plánu obnovy, vyzvali premiéra k tomu, aby hájil při těch vyjednáváních jisté čtyři premisy. V tomto ohledu nechceme hrát nějakou lacinou opoziční politiku. My si skutečně myslíme, že to je téma, které jde za rámec jednoho volebního období a mělo by jít nad rámec nějakých standardních politických půtek, a v tomto smyslu má náš premiér podporu v jistých věcech, které říká. Ale přesto my máme priority samozřejmě i další, nejenom to změnit ten mechanismus nebo ten parametr, podle kterého se mají peníze přerozdělovat. Já bych ty podmínky definoval a pak je předal zpravodaji jako návrh usnesení.

Čili Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR ukládá předsedovi vlády ČR Andreji Babišovi, aby při vyjednávání o tzv. plánu obnovy respektoval následující podmínky ČR:

I. zabránit vzniku celoevropských daní, resp. vlastních autonomních příjmů EU,

II. zabránit zavedení trvalého společného ručení členských států za dluhy EU,

III. při vyjednávání kompromisu ohledně tzv. plánu obnovy prosadit zařazení jádra mezi tzv. čisté zdroje energie, a konečně

IV. změnit princip při rozdělování finančních prostředků podle údaje o nezaměstnanosti na parametr zohledňující skutečné důsledky koronavirové krize.

Vidíte, že to jsou usnesení, ve kterých se alespoň částečně i s premiérem ČR shodujeme. My tyto čtyři podmínky považujeme za takové nepřekročitelné linie, které by měl pan premiér při tom vyjednávání respektovat. Úplně moc nechápu postoj některých opozičních stran, které dneska vyzvaly premiéra k tomu, aby s tím plánem obnovy souhlasil ve chvíli, kdy ten plán je polotovar. Nikdo dneska v EU neví, co se z toho polotovaru nakonec stane, jaké třeba i z těchto podmínek v něm zůstanou nebo vypadnou. A mně se skutečně zdá neuvěřitelné, že někdo chce dát premiérovi u tak vážné věci bianko šek, aby souhlasil dopředu, aniž bychom věděli, co to vlastně pro ČR bude znamenat. To je absolutní opuštění jakýchkoliv národních zájmů ČR a automatický souhlas s čímkoliv, co Brusel vymyslí. Já to nepovažuji za šťastné, nepovažuji to za odpovědné poslanců, kteří jsou odpovědní občanům ČR. Myslím si, že bychom nejdříve měli počkat na to, co se v EU podaří vyjednat, a až následně dát to definitivní razítko, jestli s tímto kompromisem souhlasíme, nebo nikoliv.

To byl můj příspěvek do této debaty. Nicméně pane předsedající, jak jsem avizoval, zdá se mi, že v sále není dostatečný minimální počet poslanců, abychom mohli pokračovat. A já vás prosím, abychom tuto věc zkontrolovali. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Já samozřejmě musím postupovat podle § 54, čili schůze může probíhat i za přítomnosti méně poslanců, než je nejnižší kvorum, ale hlasovat nemůžeme, pokud navrhujete podle § 72 odročení do zajištění vyšší přítomnosti poslanců, tak protože se to dá udělat jenom na lhůtu nebo k nějaké podmínce. Tak jestli to mám vnímat tak, že požadujete, aby tady byl minimální počet poslanců, tak v tom případě je to hlasovatelný návrh podle § 72. A já ho samozřejmě rád nechám odhlasovat, když vás nejdřív odhlásím.

Požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. A než se ustálí počet přihlášených, konstatuji došlé omluvy. Paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová od 18.30 do konce jednacího dne a od 18.45 se omlouvá paní poslankyně Jana Krutáková.

Padl procedurální návrh, abychom to projednávání pokračovali až v případě přítomnosti nejnižší zákonné účasti pro rozhodování, to znamená jedné třetiny poslanců, což je 67. Takový počet není. Já ještě chviličku posečkám. A pokud nedosáhnu takového kvora, tak nezbývá nic jiného, než že přeruším schůzi a o pokračování této schůze rozhodneme po projednání v politickém grémiu.

Hlásí se ale s přednostním právem předseda klubu Pirátů Jakub Michálek. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Jakub Michálek: Děkuji za slovo. Já jsem potřeboval vyjasnit, mně přijde, že v tomto sále je víc osob než 43 osob. A myslíme si, že poslanec je povinen dávat najevo svoji přítomnost kartou do elektronického zařízení, tak jsem chtěl připomenout kolegům, že ta karta se vyndavá podle jednacího řádu, pokud odchází ze sálu. Ale pokud jsou přítomni, tak by ji tam měli mít. Případně je možné to přepočítat ručně, ty poslance. (Pobavení a smích, potlesk z lavic Pirátů.)

Protože se domnívám, že Sněmovna obsahuje více než 67 osob, takže jestli jsou pověřeni nějací skrutátoři nebo nějaký náhradní systém, když tady zjevně dochází k tomu, že kolegové tady sedí a nejsou přihlášeni. A nejsou to kolegové z opozice, pro pana premiéra.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane předsedo. Ale je tady procedurální návrh a já vzhledem k tomu, že ho nemohu nechat hlasovat, nezbývá mi nic jiného, než potom přerušit schůzi bez určení toho data tak, jak to pan kolega Skopeček navrhl. Já prostě neumím procedurálně z toho jinak, abych zachoval minimální vztah k jednacímu řádu. Ale hlásí se ještě předseda KDU-ČSL Marian Jurečka. Pane předsedo, máte slovo.

 

Poslanec Marian Jurečka: Děkuji, vážený pane předsedající. Kolegyně, kolegové, když začal mluvit kolega Michálek, já jsem začal počítat, kolik tady bylo poslanců. Bylo tady zhruba kolem 70 poslanců fyzicky přítomno v sále a můžete to nechat přes kamerový záznam přepočítat. To je první věc.

Jestli chce vládní koalice, není problém sejít se o prázdninách, v červenci. Svoláme mimořádnou schůzi, jestli máte problém toto doprojednat. Jedná se o víc jak 300 miliard korun pro Českou republiku, a jestli vám je tohle jedno a zvednete se a jdete v 19.05 domů z práce, tak nám to prostě jedno není. A jestli vy příště tady budete chodit a říkat "chceme nějakou solidní dohodu s opozicí" - my vám vycházíme vstříc v mnoha ohledech, to potom nepočítejte s naší vstřícností. Tohle prostě nepovažuji za normální férový přístup u tak důležitého bodu, jako je tento. (Potlesk z pravé strany sálu.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, já vám rozumím, ale berte to tak, mě nemá kdo vystřídat, takže nemohu hovořit, ale na druhou stranu musím - a vidím kolegu Pikala, takže mě může. Já jenom podotýkám, že já jsem v pozici předsedajícího v situaci, kdy mám nechat bez rozpravy odhlasovat procedurální návrh poslance, který ho předložil. Není povinností poslance být přihlášen v sále, takovou povinnost já neznám ze zákona o jednacím řádu. Protože vůli poslanec může prohlásit tím, že hlasuje pro, proti, zdrží se hlasování nebo se neúčastní hlasování. To jsme si vyjasňovali mnohokrát. To je vůle každého poslance. A správně uvažujete o tom, že je to samozřejmě politická odpovědnost ve chvíli, kdy je, a tady není.

Na druhou stranu kolegovi Skopečkovi velmi dobře rozumím vzhledem k tomu, o kolik jde peněz a v jak důstojném a odpovídajícím prostředí to Sněmovna projednává. To je legitimní návrh, co řekl kolega Skopeček. To se můžeme přít politicky jakkoliv, ale tento návrh já považuji za velmi legitimní.

Takže to je ode mě procedurálně, co já s tím mohu udělat. Ve chvíli, kdy nebude přihlášeno 67 poslanců, a je to vůle poslanců, nikoliv moje, tak mně nezbývá nic jiného, než postupovat podle § 54 a schůzi přerušit. Posečkám do 19.15, jestli tím vyhovím kolegům, takže... Pan předseda Michálek.

 

Poslanec Jakub Michálek: Já bych chtěl připomenout podle § 69 odst. 2: "Poslanec se po vstupu do jednacího sálu přihlásí prostřednictvím hlasovacího zařízení. Při odchodu z jednacího sálu se odhlásí." Pokud tedy vstoupí, pak se přihlásí, pak se zase odhlásí, aby tady jakoby nebyl, a současně se neodhlásí, protože neodešel z jednacího sálu, tak mi to přijde, že to tak úplně neodpovídá duchu jednacího řádu.

Ale pokud jde o způsob hlasování, tak samozřejmě můžeme si poradit, i pokud tedy není možné použít hlasovací zařízení, protože podle § 73 způsob hlasování, není-li určen zákonem, navrhne předsedající. Vy jste navrhl, že tedy budeme hlasovat pomocí hlasovacího zařízení. To není jediný možný způsob, jak se dá hlasovat. Dá se hlasovat samozřejmě i třeba po jménech, takže si můžeme přečíst všechny podle abecedy a budeme tady zdvíhat ruce, ale přijde mi to, že je to opravdu nedůstojné pro tuto Poslaneckou sněmovnu.

Takže já bych chtěl pana premiéra poprosit, aby se vrátil ke své dohodě s občany, se kterou kandidoval ve volbách, a součástí té dohody s občany, kterou sliboval, že bude držet za každou chvíli (cenu), je, že nebude dělat procedurální obstrukce v parlamentu a že naopak zařídí, aby se to vyřešilo. A teď tady sedí vaši poslanci a nejsou přihlášeni, tak aby způsobili neusnášeníschopnost. Takže jak vidíte, celý pravý sál, celý pravý sál tady je plný a celá levá část sálu je prázdná, nebo tady kolegové sedí. Já jsem to počítal, těch lidí tady skutečně bylo dost.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Já vám rozumím, pane předsedo, ale jestliže chcete hlasovat po jménech, i pro to potřebuji 67 hlasů, přihlášených. Protože jiné rozhodnutí nemohu udělat. Pan předseda vlády se hlásí, protože má přednostní právo. I když se hlasuje bez rozpravy, tak protože ti poslanci, členové vlády, s přednostním právem mohou hovořit kdykoliv, tedy i mimo rozpravu. (O slovo se hlásí poslanec Bartošek.) Teď má slovo s přednostním právem předseda vlády.

 

Předseda vlády ČR Andrej Babiš: Já se omlouvám, nevím, o čem mluví pan Michálek. Já jsem tady, kartu tam mám, já mám čas, můžeme tu být do rána, nemám žádný problém, těším se na debatu s vámi. Takže mě prosím vás neobviňujte. Nevím, z čeho mě obviňujete. Já sem chodím občas - (Smích a potlesk z pravé strany sálu.) Čekal jsem od devíti ráno, než skončí ta vaše epidemiologická konference. Nevěděl jsem, že vaše kolegyně je tak zdatná. Že se nepřihlásila na tu hlavní hygieničku ta vaše kolegyně pirátka, mohla vyhrát. Já bych ji doporučil. Takže já jsem tady. Jsem ready.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: S přednostním právem předseda klubu KDU-ČSL Jan Bartošek.

 

Poslanec Jan Bartošek: Pane premiére, ono to vypadá, že se navzájem odpuzujete, protože buď jste na jednání vy, anebo vaši poslanci. (Smích a potlesk z pravé strany sálu.) To znamená, bylo by dobré to sladit, abyste tady byli oba dohromady, nebo všichni dohromady. Vzhledem k tomu, že opozice je přítomna a chce jednat, je většinově přítomna, a ti, kdo chybí, jsou poslanci hnutí ANO, ti, kdo chybí, jsou poslanci hnutí ANO, v ten moment si beru - (Poslanec Faltýnek na řečníka pokřikuje.) Pane předsedající, buď umravněte předsedu Faltýnka vy, nebo to udělám já. A beru si devět minut přestávku, aby se dostavili poslanci hnutí ANO a mohlo se pokračovat v jednání. Beru si devět minut přestávku. (Zvyšuje hlas.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane předsedo, nekřičte. Já si tady pořádek zjednám. Mluví ten, komu bylo uděleno slovo. Pokud chcete přestávku na poradu klubu, já vám ji jistě rád udělím. Řekněte, na jak dlouho. (Poslanec Bartošek opakuje, že na devět minut.) Devět minut. Já jsem tedy řekl, do 19.15 že budu čekat na hlasování, protože kolega Skopeček nevzal zpátky svůj procedurální návrh. To je jeho legitimní právo nakládat s návrhem. A vy chcete devět minut, čili 19.26 hodin. Jo, do 19.26 hodin přerušuji jednání schůze.

 

(Jednání přerušeno v 19.17 hodin.)

(Jednání pokračovalo v 19.26 hodin.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, členové vlády, budeme pokračovat v přerušeném jednání po poradě klubu KDU-ČSL. Byl jsem informován, že došlo k dohodě předsedů poslaneckých klubů a tu dohodu akceptuje i navrhovatel pan kolega Skopeček, který zastupuje předsedu klubu ODS, s tím, že je navrženo přerušení tohoto bodu 56. schůze do zítřka, tedy 10. 7. do 10.30 hodin. V 9.00 hodin začíná tedy 55. schůze, která má program pevný na základě podpisu poslanců, a v 10.30 hodin bude přerušena, pokud nebude ukončena dříve, a budeme pokračovat touto 56. schůzí.

Náhradní kartu - kolik číslo? (Dva.) Číslo 2 má kolega Benda.

Tak a tímto konstatováním podle § 54 odst. 9 přerušuji toto jednání Poslanecké sněmovny. Sejdeme se zítra v 9.00 hodin na 55. schůzi Poslanecké sněmovny. Přeji vám hezký večer.

 

(Schůze přerušena v 19.27 hodin.)

 

Následující část projednávání bodu pořadu schůze

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.