(16.50 hodin)
(pokračuje Okamura)
A to pochopitelně nemluvím ani o organizaci EFTA, které je členem Švýcarsko, Norsko či Lichtenštejnsko, a obchoduje bez problémů s EU. Ano, část jejích regulací se tam přijímat musí, ne všechny, ovšem přijímá se menšina těch evropských regulací. A samozřejmě ten přístup na trh je bezproblémový. A mimochodem, Evropská unie je pochopitelně signatářem EFTA, takže to je i náš návrh a budoucnost pro Českou republiku, že není problém i tímto způsobem k tomu přistoupit. Takže nikdo nemusí strašit, že bychom nemohli obchodovat. Obchodovat budeme vždycky, ať budeme v Evropské unii, anebo ne, a ten obchod bude probíhat zcela bez problémů.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Nakonec se přihlásil pan poslanec Benešík s faktickou poznámkou, takže dostane slovo. Prosím.
Poslanec Ondřej Benešík: Poměrně zásadní oprava, pokud jde o EFTA, to znamená, Švýcarsko, Norsko a třeba Lichtenštejnsko, tak není pravda, že menší část. Pokud jde o společný trh, tak ty země, pokud chtějí obchodovat, musí přijmout v tom segmentu úplně všechno, jinak prostě nemohou obchodovat. Nemají žádný vliv na to, jak ta legislativa vypadá, nemají žádný vliv na normotvorbu, a pokud ale chtějí v tom segmentu obchodovat, musí přijmout úplně všechno.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A tím jsme v tuto chvíli vyčerpali faktické poznámky, takže pan předseda Rakušan se konečně dočká s přednostním právem. Prosím.
Poslanec Vít Rakušan: Já vám děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Vážená paní ministryně, nepřítomný pane premiére, já teď tu diskusi trošku vrátím k rozpočtu, k tomu deficitu, o kterém se tady dneska bavíme, byť bych vám tady jako bývalý starosta mohl vyprávět o spoustě krásných projektů, které jsme v našem městě financovali právě ze zdrojů Evropské unie ku prospěchu občanů našeho města.
Pan premiér dnes vystoupil na začátku své řeči s tím, že je normální, že opozice kritizuje. Já jsem rád, že tuto možnost máme. Já se stejně tak domnívám, že je normální, že se vláda chválí. Teď je velkou otázkou, za co se vláda má v této chvíli chválit. Jestli je to to zdravotní hledisko celé té krize, o tom budeme diskutovat zítra na mimořádné schůzi a budeme se ptát na to, zda ty zásluhy, že se epidemie tak nerozšířila, jsou skutečně těmi zásluhami naší vlády a ty současné neúspěchy lokálních ohnisek jsou vinou hygieniků, ale to se zítra jistě dozvíme.
Dnes rozebíráme ekonomické hledisko celé krize, která nás potkala. Bavíme se o rekordním půlbilionovém schodku našeho rozpočtu. A já si troufám říct, že z ekonomického hlediska vláda tu krizi optimálně nezvládá. Z úst pana premiéra jsme slyšeli, že jsme kreativním národem. Jsme a díky bohu za to. Díky bohu za to, že jsme díky kreativním lidem, a to na všech úrovních, tu krizi přečkali tak, jak jsme ji přečkali, že v době nedostatku zdravotnických pomůcek naši lidé byli schopni ušít vlastní roušky a podobně, ale podívejme se i na to, jak byli kreativní podnikatelé, že se snažili najít takové formy podnikání, které jsou možné i v karanténě. Podívejme se, jak byly kreativní školy v České republice, učitelé, jak se vlastně zásluhou té krize mnohokrát posunuli i dál do jednadvacátého století. Jak uspěli čeští vědci a české firmy, které byly velmi rychle schopny vyrábět nejrůznější materiál, který byl v té době potřeba. Bohužel ne vždycky se dovolali toho, aby vláda slyšela, že jsou připraveni jí v té těžké chvíli pomoci.
Dále pan premiér řekl, že nikdo z nás na tu krizi nebyl připraven. Má pravdu. V tom globálním rozměru na takovou krizi nemohl být nikdo připraven a takovou krizi jsme tady opravdu nikdy nezažili. Ale je tady jedno velké "ale". Česká republika nemohla být rozhodně připravena na to, že se vypne celá ekonomika na nějakou dobu, ale mohla být připravena na to, že ekonomika se dostane z fáze růstu, z fáze konjunktury prostě do horších časů a období. A na to se naše vláda pod vedením hnutí ANO prostě nepřipravovala.
My jsme i v těch bohatých časech měli deficitní rozpočty. My jsme v těch bohatých časech nepřipravovali žádné velké investiční akce a to, co pan premiér nazýval tím velkým investičním plánem české vlády, tak to je přece to, co na obcích a městech nazýváme zásobník projektů, něco, co je sebráno, mnoho starostů se dodnes diví, kde se tam ty jejich projekty vzaly, že o ten projekt ani ve své obcí nestojí. Ostatní mi říkají, že se jich nikdo na žádný projekt v jejich obci neptal, a pan premiér tady chodil s tím tajemným investičním plánem poměrně dlouho, než nám ho představil, a my jsme byli poměrně zklamáni.
Neposloucháme odborníky. Paní Eva Zamrazilová vyslovila kritické připomínky k výši deficitu, ke struktuře schodku, jak ho vláda představila. A jak zareagoval pan premiér? Svým obvyklým způsobem. Řekl, že se chce paní Zamrazilová jenom zviditelnit. Prosím, taková odbornice, jako je Eva Zamrazilová, opravdu nemá zapotřebí se zviditelňovat. Ona chtěla reálně poukázat na to, že vláda prostě ty kroky, které činí, nečiní ku prospěchu lidí v naší zemi. Ale pan premiér u každého, kdo ho kritizuje, reaguje tímto způsobem - chce se jenom zviditelnit - a jede tu svoji kampaň antibabiš.
Na co se zapomínalo od začátku, byla pomoc regionům. Vzpomeňte si na tu válku, kterou jsme tady vedli o kompenzace pro města a obce. Vzpomeňte si na slova pana premiéra Babiše, který se díval naším směrem v Poslanecké sněmovně a říkal nám: vy jste pouhými lobbisty za města a obce, myslete na občany v České republice - a my jsme mu pracně vysvětlovali, že ve chvíli, kdy budou mít města a obce v České republice finance, tak se prostě ten investiční kolotoč přirozeným způsobem roztočí.
Vláda to pochopila později. Pan vicepremiér Havlíček dokonce mluvil o tom, že je to zásadní ekonomický stimul. Byli jsme za to samozřejmě rádi, ale vláda zapomněla na kraje. Kraje žádný kompenzační bonus nedostávají. My navrhujeme, aby to bylo minimálně 500 korun na hlavu. Uvědomme si, že ty ztráty, které jdou za kraji v České republice, jsou v této chvíli okolo 13 mld. korun. Tady už nejde o prosté investice krajů, a chci říci, že kraje na rozdíl od imaginárních projektů vlády mají investiční akce připraveny, stejně jako města a obce. Tak lze podpořit investice. Nechme peníze na městech a obcích, dejme je krajům, dejme jim rovněž ten kompenzační bonus, a potom uvidíte, že se z té krize můžeme proinvestovat. Ale ne tím, že sestavíme nějaký půlbilionový schodek, kde obrovská část financí není na nic přesného určena, a my prostě čekáme, na co by se mohla hodit, ale ty velké investiční projekty nejsou připraveny. Dejte nám konkrétní odpověď, jaké budou ty velké strukturální investiční projekty, které má vláda připraveny na tento rok. My se přece bavíme o rozpočtu na rok 2020.
Ekonomiku lze podpořit lokálně, o čemž jsem hovořil, města, obce, kraje, a lze ji podpořit samozřejmě strukturálně, systematicky. Připravovat takové záležitosti, které pomohou do budoucna České republice, ať už je to důchodová reforma, která je odkládána, ať je to reforma našeho zdravotnického systému, ale především vláda v krizové době - a tady se, doufám, s paní ministryní shodnu - musí cíleně snižovat nejistotu. Nejistotu v celém segmentu ekonomiky, protože právě ta nejistota podle názoru renomovaných ekonomů je právě tím, co výkon ekonomiky v důsledku snižuje zásadně. Nepředvídatelnost, neočekávatelnost toho, co se bude v brzké době dít.
A jakým způsobem to vláda snižuje? Když vytvoří půlbilionový schodek - proč ne 490, proč ne 510, vyšlo nám to hezky kulatě - který prostě dává vládě obrovský prostor pracovat s penězi, o kterých ještě teď nemá žádnou představu, kam budou určeny. I proto my jsme navrhovali jako Starostové a nezávislí, aby schodek byl skutečně v této době maximálně 400 mld. korun a pracovalo se s tím, jak zatím ekonomická data v České republice vypadají. My chceme snižovat nejistotu tím, že zacílíme finanční prostředky do budoucnosti, do investic, do struktury, a nikoliv nějakým bianko šekem, který my prostě vládě v podobě tohoto půlbilionového schodku nejsme schopni podepsat a ochotni podepsat.
Podpůrné projekty pro ekonomiku, jak fungují? Paní ministryně tvrdí, že ty covidy nakonec nebudou tak špatné. Zeptejte se těch podnikatelů. Já vám mohu uvést řadu příkladů lidí z podnikatelské sféry, kteří za mnou byli v poslanecké kanceláři, mluvili o té nehorázné administrativě, o té technologické nepřipravenosti státu vypořádat se s takovým náporem žádostí, prostě o té chybějící modernizaci, digitalizaci, o které vláda celou dobu mluví, ale vlastně za celé funkční období pro ni nic zásadního neudělala. Ano, co fungovalo, byl projekt kurzarbeit. A vzpomeňte si, že také jsme ho od začátku jako opozice podporovali a také jsme k němu dávali i vlastní návrhy, které jste třeba později s nějakou prodlevou, jak bývá zvykem, i přijali.***