(18.00 hodin)
(pokračuje Aulická Jírovcová)
Já si myslím, že i ty právní kanceláře, které dnes - a jsou neplacené - které dnes existují, tak by vám tady mohly, a provozují je většinou neziskové společnosti, mohly vyprávět sáhodlouhé historky a historie, co se odehrává mezi partnery, a o tom, jak je snaha vymáhat výživné a jak partneři, kteří nechtějí platit, si prostě vymýšlejí mnoho důvodů a mnohdy jim k tomu nabíhají i jejich zaměstnavatelé. Takže byla bych ráda, kdyby se tady říkaly věci, které se dějí, podle praxe, a ne jenom podle nějakých představ.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Roman Onderka s faktickou poznámkou. Připraví se paní poslankyně Helena Válková a pan poslanec Jiří Bláha. Prosím, máte slovo.
Poslanec Roman Onderka: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, já si myslím, že při projednávání tohoto tisku bychom měli mít na vědomí jednu zásadní věc. My se zde totiž celou dobu bavíme i v těch faktických poznámkách o otci a o matce. O těch, co neplatí výživné. Ale výživné nepatří ani otci a nepatří ani matce. Výživné patří dítěti. Z 90 % nezletilému dítěti! A tady je potřeba si uvědomit to zásadní. Státe, vymoz, zajisti, anebo zaplať! Nezlobte se, ale tohle je můj názor. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Paní poslankyně Helena Válková.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Milé kolegyně, milí kolegové, já budu plynule pokračovat, protože tady zapomínáme trošku právě na nejlepší zájem dítěte. A já můžu mít mnoho připomínek k tomu návrhu současného náhradního výživného, nicméně ho musím podpořit právě v zájmu dítěte, v nejlepším zájmu dítěte. Protože tam jde o to, aby dítě dostalo co nejrychleji, bez nějakých komplikací ať už právních, technických, nebo i třeba takových, že ten partnerský vztah končí před soudem, pokud ještě vůbec trvá, a někdy to může skončit i před trestním soudem, ale to dítě musí dostat včas, na co má nárok. A tady soud v podstatě podle mého názoru a přesvědčení plní svoji povinnost tímto návrhem zákona, byť v rámci druhého čtení budeme mít jistě možnost ho ještě zpřesnit nebo konkretizovat tak, aby byl lépe v některých ustanoveních formulován a nevyvolával zbytečné výkladové problémy. Jednoznačně si myslím, že na dítě bychom neměli zapomínat, ani až budeme hlasovat o tom, jestli ho pustíme, nebo nepustíme do druhého čtení. To by mělo být hlavním kritériem našeho rozhodnutí. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Jiří Bláha. Prosím.
Poslanec Jiří Bláha: Vážené kolegyně, kolegové, já jsem rád, když mi tady někdo předhazuje to, že neznám to, kde to vzniká. S těmi lidmi pracuji každý den, každý den jsem s lidmi, kteří si vymýšlejí, kteří nechtějí přijít do práce, kteří nechtějí platit svoje dluhy. A já si pořád říkám, k čemu - a tady to zaznělo - máme ten stát? K čemu máme celou agendu soudů, k čemu máme Vězeňskou službu? Vždyť to je trestný čin. Jestliže někdo nezaplatí x výživných, tak to je trestný čin! Proč ten člověk není ve vězení a jasně z toho vězení nechodí to výživné mamince? Nebo otci, je to úplně jedno. Je to o tom, že jsme si tady zavedli zákony, které jsou benevolentní ke každému, kdo podvádí, kdo něco neplní, a pak tady řešíme, lepíme důsledky? A v první řadě já jsem mluvil o nákladech, které vznikají se správou. A to se mi zdá absolutně nemístné a úplně mimo místu platit sto milionů ročně za provoz nebo pro 24 tisíc maminek správu systému. Za mě, pokud jste hovořila, prostřednictvím pana předsedajícího paní kolegyně, o tomto, tak opravdu neznáte čísla, co se nechá za sto milionů pořídit. Děkuji.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. Pan poslanec Václav Klaus a jeho faktická poznámka. Prosím.
Poslanec Václav Klaus: Dobrý den. Já bych zareagoval na ctěné kolegy. Myslím, že argumenty jsou v jádru dva. Jeden je ten, že já třeba na svoje děti platím, dělám to rád a nebudu ani říkat kolik, protože jsem populista. A moc nechápu, proč bych měl platit ještě na pána, který to neplatí. To je jedna logika, která mi uniká.
A ta druhá. Bohužel, na světě je třeba i spousta tatínků, kteří se každý večer někde ožírají v hospodě a ani nepřečtou dětem pohádku. Takže zase je řešením, že přijde paní ministryně a zavede nějakou státní čtenářskou službu za 200 milionů v nějakém registru a ta to bude činit? Je taky spousta lidí, kteří nechtějí vůbec pracovat. Takže zase míříme k nějaké univerzální sociální dávce? Myslím, že ano, už jsem to četl ve vašich materiálech. To přece taky není cesta, která vede k lepší společnosti. Takže tady vytloukáte klín klínem a honíte nějaké předvolební populistické body, ale je to prostě celé šejdrem a špatně. Tohle není řešení tohoto problému.
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Děkuji. S přednostním právem vystoupí paní poslankyně Markéta Pekarová Adamová, připraví se paní ministryně Maláčová. Paní ministryně to ruší. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Někdy si říkám, jestli není jednodušší se přihlásit právě s faktickou poznámkou. Ale vydržela jsem a mohu se tedy konečně k tomuto třeskutému tématu vyjádřit.
Mnohé tady už ale zaznělo. Ani TOP 09 nesouhlasí s tím, abychom zaváděli novou sociální dávku, protože pojďme si říci několik konkrétních čísel. Máme tady už dnes v rámci současných rozpočtů, a to se opravdu dívám na ty, které byly před koronakrizí, v rámci výdajů státu zhruba plus minus 43 % na sociální oblast. Jestli se nepletu, tak se pohybujeme mezi 43, 44 %, která na výdajové stránce činí výdaje do sociální oblasti. Samozřejmě, zahrnuje to i výdaje na důchody, ty jsou položkou největší. Ale náš systém sociálních dávek, kterých jsou desítky dohromady, je už dnes poměrně robustní. A v rámci toho materiálu v důvodové zprávě se sami všichni dočteme, že už dnes, pokud se ocitne samoživitelská rodina, tzn. rodič, který má sám povinnost vyživovat děti, resp. on tu povinnost má i ten druhý, ale on na to zůstává sám, abych byla přesná, tak pokud má jakoukoliv tíživou situaci, tak si může požádat o stávající sociální dávky a nezaplacené výživné se mu nezapočítává do jejich přiznávání, do toho nároku. To si myslím, že je potřeba tady zmínit.
A stejně jako kolegové, kteří upozorňují na to, že tady selhává stát v oblasti vymahatelnosti, tak já k tomu přidám i oblast právě sociálních dávek. Co je podle mě zcela logický přístup, který bychom měli zcela jistě zvolit jako první? Podívat se na sociální systém, tak jak je dnes nastavený, a říci si, proč masivní platforma dávek, které máme už teď, není dostatečná. Proč nepomáhá rodinám, kterým se nedostává výživného od povinného, proč už dnes není dostatečnou pomocí? Tak v tom případě bychom si vyhodnotili, jak ten systém funguje, resp. právě pro tyto konkrétní rodiny nefunguje, a měli bychom hledat nápravu v rámci systému sociálních dávek. Takto bychom logicky podle mě měli přistupovat.
Vláda na to jde tak, že se rozhodla rozšířit síť, která tady existuje, o další sociální dávku, a rozhodla se vytvořit nástroj úplně nový. Sama vláda však usvědčuje v těch materiálech, které máme k dispozici, stát, tedy potažmo sebe, z toho, že vymáhání neřeší dostatečně. Vzpomeňme na to, že už v minulém volebním období tady diskuse nad - tehdy se to jmenovalo zálohované výživné, ale princip je stejný - tady ten materiál už byl, ležel, a v tom vláda odhadovala 5 % vymahatelnosti z její strany zpátky. To znamená, pokud zaplatí na dávkách, zálohuje výživné, tak že z toho bude schopna získat pouhých 5 % zpět. V tomto materiálu, který tady máme dnes na stole, už se to číslo zvedlo na deset. Tedy 10 % vymožení by mohlo být podle současného odhadu. Takže když bychom to řešili ještě dalších pár let, tak věřím tomu, že už tam to číslo bude 30 % třeba, protože evidentně v tomhle střílíme dost od boku a není to podloženo konkrétním zdůvodněním, proč tedy ještě před pár lety, kdy tady s tím byla taky sociálně demokratická ministryně, konkrétně paní Marksová, jsme předpokládali vymožení 5 % a dneska už předpokládáme 10 %.***