(11.50 hodin)
(pokračuje Kaňkovský)
Vláda v první vlně, zvláště v týdnech, kdy panika a strach v české populaci byly na nejvyšší úrovni, opakovaně ústy pana premiéra i pana ministra Vojtěcha slibovala zdravotníkům odměny na vysoké úrovni. Bohužel pokud dojdeme k realitě, tak v tuto chvíli odměny mají adresovány záchranáři. Za to určitě patří vládě poděkování a já jsem rád, že k tomu opravdu v nejbližších dnech dojde, to je jistě dobře. Ale pokud se bavíme o dalších zdravotnických profesích, které by si rozhodně ty odměny také zasloužily, a měly je slíbené, tak tady je to již mnohem, mnohem slabší. Menší část zdravotníků v přímo řízených zdravotnických organizacích, které jsou pod Ministerstvem zdravotnictví, nějaké odměny dostala. Máme od celé řady z nich konkrétní příklady, viděli jsme některé výplatní pásky. A já nejsem přesvědčený o tom, že ty odměny byly opravdu na slušné úrovni. Rozhodně nebyly na té slibované úrovni. A pokud se týká dalších zdravotnických zařízení, tam bylo slibováno, že se to uskuteční prostřednictvím kompenzační úhradové vyhlášky. Jak jistě víte, tak ta je již odeslána do Sbírky. Ale jak jsem mohl vidět její parametry, tak většina zdravotnických zařízení nebude mít prostor na základě této kompenzační úhradové vyhlášky slíbené odměny svým zdravotníkům nasazeným v boji proti COVID-19 dát.
Opakovaně jsem zde vyzýval pana ministra zdravotnictví, aby připravil dotační titul pod Ministerstvem zdravotnictví, který by napřímo zdravotnickým zařízením umožnil dát odměny zdravotníkům tak, jak bylo slíbeno. Opakovaně zde i na výboru pro zdravotnictví zaznělo z úst pana ministra, že Ministerstvo zdravotnictví na to nemá aparát, že Ministerstvo zdravotnictví neumí tyto dotační tituly. A teď je situace taková, že v rámci projednávání státního rozpočtu byla přislíbena podpora pozměňovacímu návrhu z dílny KSČM. A teď nekritizuji, že to je z dílny KSČM. Pozměňovací návrh, který připravila paní kolegyně Aulická, a já jí za to děkuju, že ho připravila, který by alespoň nějaké finance zdravotníkům měl přinést. Jenom se chci zeptat, proč, když jsme tady opakovaně, nejenom mými ústy, vyzývali vládu, potažmo pana ministra zdravotnictví, aby dotační titul připravil, proč se opakovaně hovořilo o tom, že to nejde. A najednou zde je pozměňovací návrh, kterým by to jít mělo?
Přes to přese všechno říkám za KDU-ČSL, že my tento pozměňovací návrh kolegyně Aulické Jírovcové podpoříme, protože jsme přesvědčeni o tom, že sliby se mají plnit. Bohužel se ale domnívám, že ta částka, která je tam navržena, nebude stačit na slibované odměny v takové výši, v jaké by ty odměny být vyplaceny měly. Přesto je dobře, že alespoň takový pozměňovací návrh tady je. A věřím, že ještě vláda v rámci možnosti rozpočtové změny bude zvažovat další kroky směrem ke zdravotníkům, protože může přijít skutečně druhá vlna, kterou si sice nikdo nepřejeme, ale pokud budeme mít zejména v lůžkových zařízeních zklamané zdravotníky, tak nám to v té případné druhé vlně rozhodně nepomůže. A to nechci malovat čerta na zeď. Jenom si myslím, že když se něco slíbí, tak se to má dodržet.
A pak se zmíním o druhé oblasti, která přímo s nákazou COVID-19 nesouvisí. V tomto volebním období jsme se tady několikrát přeli o to, jakým způsobem financovat sociální služby v této zemi. Bylo to při projednávání rozpočtu na rok 2018, 2019, 2020. Vždycky jsme tady licitovali o nějaké částky. V loňském roce jsme dokonce tady měli několik mimořádných schůzí, nebo mimořádných bodů na probíhajících schůzích, a až v průběhu roku se dofinancovávaly sociální služby. A kolikrát to bylo až velmi nechtěné a nedůstojné handrkování o to, jakým způsobem se mají dostat peníze k potřebným službám, jak pobytovým, tak terénním, které pomáhají rodinám v péči o seniory anebo o zdravotně postižené. Bohužel i při projednávání státního rozpočtu na rok 2020 nedošlo ke shodě. Poskytovatelé a v prvé části projednávání rozpočtu i Ministerstvo práce a sociálních věcí požadovali alokaci 19 miliard korun. Nakonec po nějakých ústupcích a poměrně obtížném projednávání bylo schváleno 17,5 miliardy korun. Takže ten deficit 1,5 miliardy korun tady zůstává.
A jestliže vláda teď v rámci mimořádných opatření dofinancuje sociální služby částkou 5,2 miliardy korun, tak možná opticky to může vypadat, že je vše vyřešeno. Ale vyřešeno není. Těch 5,2 miliardy pokryje slíbené odměny pracovníkům v sociálních službách, což samozřejmě je v pořádku. Zčásti to pokryje zvýšené náklady na hygienicko-epidemiologický režim, který nebyl jenom v těch nejnapjatějších týdnech první vlny nákazy, ale který musí v nějaké podobě zůstat i v dalších týdnech a měsících tohoto roku. A tyto náklady pro poskytovatele jsou poměrně vysoké. To znamená, vnitřní deficit 1,5 miliardy korun rozhodně tady tato rozpočtová změna nepokryje.
Proto jsme za KDU-ČSL připravili pozměňovací návrh, který by ten deficit 1,5 miliardy korun, který nejvíce dopadá na organizace a poskytovatele sociálních služeb, kteří nejsou zřizováni kraji, obcemi, městy, to znamená zejména neziskové organizace, tak aby tyto organizace nemusely redukovat svoji činnost směrem k seniorům, směrem ke zdravotně hendikepovaným. Myslím si, že by to bylo velmi, zvlášť v této době, velmi špatné, pokud by k nějaké redukci zvláště terénních služeb, které rodiny nejvíce potřebují, muselo dojít.
Navrhuji v pozměňovacím návrhu, ke kterému se přihlásím potom v podrobné rozpravě, navýšení transferu na sociální služby ve výši 1,5 miliardy korun. A chci vás již v této fázi požádat o podporu tohoto pozměňovacího návrhu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Vítu Kaňkovskému. Nyní v obecné rozpravě ještě předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Vážené dvě ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, myslím si, že i dnešní účast na projednávání signalizuje, jak je ten materiál vlastně bezradný, že se s ním nedá skoro nic udělat. (V lavicích sedí jednotlivě jen několik málo poslanců.) Většina z vás vzala na vědomí, že bude schválen rekordní deficit 500 miliard korun. Občas se někteří vrhli i na tu kořist a pozměňovací návrhy mi připomínají období porcování medvěda, protože naprostá většina pozměňovacích návrhů směřuje k tomu, co bychom, jaký výdaj bychom ještě udělali. Rozumím tomu, že politická realita je neúprosná a schodek je fixován. Myslím si, že je jasné, že to jednání takhle dopadne. Všiml jsem si paní ministryně, jak zpochybnila návrhy sociálních demokratů, naopak podpořila návrhy komunistů. To jenom ukazuje, kdo má jakou politickou sílu. Ale v té debatě to vlastně není podstatné. Ani ten návrh komunistů, myslím, že je v objemu za 2 miliardy, žádným způsobem návrh novely nemůže vylepšit.
My jsme se rozhodli zcela vědomě, že nebudeme v této chvíli podávat žádné pozměňovací návrhy, protože podle našeho názoru se ten návrh novely nedá zlepšit, už jsem říkal v prvém čtení a určitě se tomu budu podrobněji věnovat ve třetím čtení. Ukazuje na naprostou bezradnost vlády. Ano, když se někdo z postižených ozve, tak přijde reakce vlády, někdy v řádu dnů, někdy v řádu týdnů, někdy v řádu měsíců, a skoro vždy z toho vypadne nový dotační titul. To není žádná promyšlená hospodářská politika. To není žádný plán, jak pomoci české ekonomice a my proto tuto novelu podpořit nemůžeme. Nebudeme pro ni hlasovat ve třetím čtení.
Ale abychom nezůstali pouze u kritiky, ale přednesli alternativní plán, jiné řešení, a v tomto případě skutečný plán, tak kromě usnesení, o kterých mluvil pan předseda Fiala, která směřují spíš k tomu, abychom vládu vyzvali k činnosti, o které jsme předpokládali, že je vláda udělá sama bez nějakého usnesení Sněmovny, jako je audit výdajů, snížení byrokratické zátěže, zrušení superhrubé mzdy a podobně, tak náš plán, jak pomoci české ekonomice, a říkáme tomu záchranný kruh pro českou ekonomiku, je úplně jiný. ***