(11.40 hodin)
(pokračuje Skopeček)
Ten pohled na obří schodek ve výši 500 miliard korun by mohl být snad shovívavější ve chvíli, kdy by se vláda snažila pomoci ekonomice tím, že by výrazněji snížila daňové zatížení v České republice. A já si opravdu myslím i v kontextu té zkušenosti, kdy se stát ukázal jako velmi zkostnatělá instituce, která měla opravdu velké problémy, a má velké problémy, dostat peníze z veřejných rozpočtů do reálné ekonomiky, tak jsem si myslel, že se vláda poučí a místo vymýšlení nových výdajových programů, které se ukazují jako velmi složité a kladoucí velké administrativní bariéry těm, ke kterým mají mířit, že se vláda z této nefunkčnosti státních institucí poučí a vsadí na jednodušší recept, a sice na to, aby peníze lidem nechala v peněženkách, nechala je na jejich útraty, nechala je na jejich podnikání právě prostřednictvím snížení daní. Určitě by to byla lepší cesta pro znovunastartování ekonomiky, rychlejší cesta, spravedlivější cesta než peníze nejprve složitě vybírat a prostřednictvím zkostnatělého, pomalého, přebyrokratizovaného státu přerozdělovat zpátky do ekonomiky.
Bohužel se ale žádné snížení daní v České republice nechystá, přestože máme například nejvyšší sazbu daně z přidané hodnoty na potraviny, a nejenom na potraviny. Když si porovnáte obě sazby DPH s našimi sousedy, tak zjistíte, že jsme skutečně drazí jak v porovnání s Německem, Rakouskem, Polskem i Slovenskem. V případě, kdy se mluví o DPH jako o jedné z daní, která by bezesporu pomohla nastartovat spotřebu, a mohli bychom se tak inspirovat od Německa a Rakouska, které k tomuto prorůstovému kroku v posledních dnech přistoupily, tak my místo vážné debaty o tom, že máme vysoké sazby DPH, se s tím vypořádáme tím, že paní ministryně zaútočí na zahraniční řetězce a celou debatu o možném snížení DPH tím vlastně skončí.
Já jsem opravdu přesvědčen, že i v kontextu poměrně nadprůměrného daňového zatížení v České republice, v kontextu toho, že skutečně třeba v oblasti DPH v porovnání s ostatními, zejména se sousedy, máme tyto daně vysoké, tak tam je prostor pro to, abychom třeba i na časově omezené období tyto daně snížili. A férově dodávám, že je potřeba o daních diskutovat komplexně. Přijmu kritiku, že nelze vytrhnout jeden typ daní, například DPH, a srovnávat ho s ostatními a nedívat se na daně majetkové, příjmové a podobně. Nicméně protože spotřeba je bezesporu důležitou součástí hrubého domácího produktu a že spotřebu potřebujeme stejně jako investice nějakým způsobem zachránit, tak se mi daň z přidané hodnoty jeví jako vhodný nástroj k tomu, abychom českou ekonomiku rozmrazili a rozběhli.
Stejně tak si myslím, a vlastně i při první novele státního rozpočtu jsem navrhoval usnesení, které by vládu zavázalo realizovat alespoň elementární úspory na provozních výdajích v jednotlivých kapitolách státního rozpočtu vyjma těch kapitol, které se na koronavirové krizi, respektive na jejím řešení podílely, ať už to byla ministerstvo vnitra, obrany, zdravotnictví, tak jsem navrhoval usnesení, které by zavázalo vládu k úsporám. To usnesení bohužel neprošlo, přesto si dovolím pár tipů paní ministryni financí dát, kde by bylo možné okamžitě ušetřit peníze, ať už jsou to slevy na jízdném, které jsou i tak ze státního rozpočtu bohatě dotované, ať jsou to neobsazená tabulková místa na jednotlivých ministerstvech, kterými si vylepšují ministerstva hospodaření, ať už jsou to nejrůznější dotace, které křiví trh, a vůbec nemyslím jen dotace pro Agrofert, i když i těch by se to mělo týkat, ať už jsou to provozní výdaje jednotlivých státních institucí. To jsou přesně ty oblasti, kde by šlo okamžitě uspořit poměrně velké částky, a vláda by ukázala, že skutečně nenechala veřejné finance, rozpočet na pospas, že se jenom nedívá na ten utržený vlak, který se každým měsícem řítí do stále většího schodku.
Už jsem to říkal při předcházejících čteních, nikdo z nás z té krize nemá radost, ale jakákoliv krize je i příležitostí se odrazit ode dna a zbavit se toho, co nás v minulosti brzdilo, co nás v minulosti neposouvalo dopředu. A já jsem přesvědčen, když se podíváme třeba i na ty tisíce státních zaměstnanců, které během let této vlády stát přijal do svých služeb a musí je z veřejných rozpočtů platit, když se podíváme na nejrůznější dotace, které jsou nespravedlivé, stojí obrovské peníze, křiví trh, a jedni podnikatelé nejdříve musí vydělat na to, aby se dalším podnikatelům na základě nějakého byrokratického klíče přerozdělily, to jsou věci, které by šlo v tuto chvíli ořezat, a ten přebujelý stát provést redukční dietou. Ten stát byl tím, jak byl veliký, kolik tuku na sebe nabalil, nemocný. A já myslím, že krize je dobrou příležitosti, aby stát provedl redukční dietu a zamyslel se nad svým životním stylem, svůj životní styl změnil a prožil další léta v mnohem větším zdraví a s nadějí na lepší fungování pro své občany.
Bohužel vláda toho nevyužívá a všechny tyto neefektivní výdaje, které nás brzdí, a evidentně brzdí, chce tímto rozpočtem zakonzervovat a přidat k nim další. A jak všichni známe takzvaný efekt západky, výdaje, které vláda v této krizi vydá navíc, půjčí si navíc, se budou velmi složitě v budoucnu odstraňovat. V této krizi byla příležitost tu inventuru výdajů udělat. Koneckonců i jedno z usnesení občanských demokratů míří právě tímto směrem, protože jsme přesvědčeni, že problém veřejných financí České republiky je na výdajové straně státního rozpočtu, na výdajové straně veřejných financí, a ta výdajová strana veřejných financí, její dlouhodobý strukturální problém, se bohužel tímto návrhem novely státního rozpočtu dál prohlubuje, a my místo toho, abychom skutečně vykročili s menším, efektivnějším státem, který bude lidem sloužit, chceme ten přebujelý zbytný stát zakonzervovat. A podle mého názoru to nepovede vůči občanům České republiky a toho, co od státu chtějí, k ničemu dobrému.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Skopečkovi. To byl poslední přihlášený v obecné rozpravě. Ptám se, jestli se někdo hlásí. Ano, pan kolega Vít Kaňkovský v obecné rozpravě. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Vít Kaňkovský: Vážený pane místopředsedo, vážené paní ministryně, milé kolegyně, kolegové, dovolte mi pár poznámek ke druhému čtení novely zákona o státním rozpočtu.
Tak jak už dnes mnohokrát zaznělo, hlavním tématem tohoto návrhu je navýšení schodku státního rozpočtu v důsledku epidemie COVID-19. Asi bychom se mohli dlouho přít o tom, jestli je navýšení schodku státního rozpočtu v tuto chvíli již nutné, zda pomoc, kterou vláda adresuje směrem k potřebným segmentům ekonomiky, směrem k rodinám, směrem k seniorům, je dostatečná a jestli je také efektivní. Nechci tady vést tuto diskusi. Byla by to veskrze diskuse politická a myslím si, že celá řada argumentů na té či oné straně zde dnes již zazněla.
Já bych se rád zmínil o dvou oblastech, které si myslím, že ani tento návrh zákona neřeší, dvě oblasti, které si myslím, že nejsou dosud vyřešené. Tou jednou oblastí jsou zde už také vícekrát zmiňované, a nejenom mnou, ale i kolegy, tolikrát slibované odměny zdravotníkům za jejich nasazení v době první vlny nákazy COVID-19 v naší zemi. Zdravotníci byli v té první linii a o tom jistě nikdo nepochybuje. Nebyli samotní, víme, že podobně na tom byli pracovníci v sociálních službách, ale i policisté, záchranáři a tak dále. ***