(12.30 hodin)
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi také několik poznámek k tématu, které je navýsost závažné, protože dnes tady spouštíme diskusi, na jejímž konci v třetím čtení bude rozhodnutí, zda ano, či ne zadlužit Českou republiku, český stát půl bilionem korun. Je to částka nevídaná.
Já si dovolím na začátek citovat jednoho amerického diplomata, který o České republice prohlásil: Máme vás dobře zanalyzované. Vypadáte dobře, jste výborní technici, sportovci, máte krásné ženy, měli jste jeden z nejlepších průmyslů na světě, ze 3 500 oborů jste jich provozovali 1 800 a to neměl nikdo ve světě, od výroby knoflíků, skla, porcelánu, piva, zbraní až po jaderné elektrárny. Máte nádhernou zemi. Ale máte jeden velký průšvih. Jste všichni proti všem, nejste schopni se na ničem domluvit, nemáte disciplínu. Vy se sjednotíte jednou za 20 let, když vám sem přijedou cizí tanky nebo vyhrajete olympiádu v hokeji. Co se vám však za posledních 30 let podařilo, a to se nepodařilo ani minulému režimu, úplně vynulovat všechny úspěchy, kterých jste v minulosti dosáhli. Dnes jste pouze skladem, montovnou Evropy.
To je prohlášení vysoce postaveného amerického diplomata. A u mě to evokuje přesvědčení, že v podstatě nejsme jenom montovnou Evropy, ale že jsme vlastně kolonií, která je odvislá od jiných evropských států, členských států Evropské unie, možná i od Spojených států amerických, a že se rozhodujeme podle toho, komu právě zvoní hrana a kdo bude vlastně ochoten jednou přispět na nákup českých dluhopisů, a také hlavně úroků z nich. Protože ono nejde jenom o ty dluhopisy, počítá se s tím, že vlastně dluhopisy se nikdy nesplatí, že se budou splácet pouze úroky z nich, při té sumě 500 miliard, a to nejsem ekonom, to není možné.
V roce 2018 jsme schvalovali státní rozpočet ve výši 1 bilionu 688 miliard. V roce 2019 to byl 1 bilion 505 miliard, v roce 2020 původní rozpočet činil 1 bilion 618 miliard. Zanedlouho nato, tuším konec března, duben, jsme schvalovali už rozpočet ve výši 200 miliard, následně tiskem 789 jsme schvalovali rozpočet ve výši 330 miliard a nyní stojíme před otázkou, abychom v tisku 833 schválili rozpočet 500 miliard.
Není žádným tajemstvím, že paní ministryně financí se dušovala, že už nepůjde do Poslanecké sněmovny, před toto fórum s požadavkem, aby státní rozpočet obsahoval ještě větší schodek. Upřímně řečeno, nejsem o tom zcela přesvědčen. Nikdo nezná přesná čísla a otázka nouzového stavu, tříměsíčního vypnutí ekonomiky, problémů způsobených epidemií koronaviru, odstávka automobilového průmyslu, kdy například mladoboleslavská Škodovka jede pouze na tři dny v týdnu a je na ni navázáno téměř 25 % firem České republiky z řad drobných osob samostatně výdělečně činných, budí řadu a řadu otázek.
Já nejsem v této situaci přesvědčen o tom, že bychom měli podporovat jenom osoby samostatně výdělečně činné. Ano, samozřejmě musíme, a zejména ty, kteří díky vypnutí ekonomiky, nouzovému stavu a zákazu nesměli podnikat. Ale pak je také řada firem, která nemohla, nebo z důvodu nákazy, nákazových opatření musela vypnout a zastavit své provozy. Samozřejmě nemohly se zastavit elektrárny, nemohly se zastavit hutě, nemohly se zastavit sklárny, nezastavila se úplně doprava, která na tom tratila nejvíc a která nemůže nikdy dohnat onen schodek, protože prostě výpadek tří měsíců nelze naplnit tím, že najednou v průběhu léta nebo podzimu se zvýší výrazně objem přepravených osob.
Musím také podotknout, že rozhodnutí bývalého ministra Ťoka bez výběrového řízení na tři roky zadat přepravu některým společnostem typu Arriva se ukázalo jako vysoce tragické. Dodnes se tato společnost nevykázala s provozními problémy, dodnes není schopna zprovoznit ani automaty, které vydávají jízdenky ve stanicích, kudy projíždí, a to nemluvím o tom, že nelze koupit jednu jízdenku, která by umožňovala lidem zvolit si cestu jednou třeba Arrivou a vrátit se Českými dráhami. To jsou drobné problémy, které tíží lidi, o kterých diskutují, které jim přidělávají starosti při návratu domů a které bohužel, byť se plnila železnice a odčerpávala značnou kapacitu přetížených silnic, způsobily pravý opak. A to je také odpovědnost vlády, byť rozumím tomu, že komunistická strana vyjádřila svou podporou důvěru této vládě a umožnila jí vládnout s důvěrou, nikoli v demisi, nikoliv v nějakém polovičatém stavu, a také že jí schválila onen rozpočet na rok 2020 a pak všechny zatím zbývající rozpočty, které navyšovaly ty schodky na 200, 330 miliard, a že po dlouhých jednáních a vyjednáváních je ochotna podpořit i oněch 500 miliard, zejména proto, že chceme, aby se také vyrovnaly propastně nízké příjmy zdravotních sester v sociální oblasti, a to nejméně o 2 miliardy, protože jsou na tom mzdově a platově mnohem hůře než zdravotní sestry třeba i v jiných zdravotnických zařízeních. A to neříkám z důvodu toho, že bych nepřál sestrám ve zdravotnických zařízení typu nemocnic, lůžkových zdravotnických zařízení, protože i tam ty platy nepokrývají dneska už inflaci, která se stále více rozrůstá v České republice.
Kladu si otázku, s jakými penězi vlastně vláda počítá, s úvěrovými, jaká bude jejich hodnota, jakou základnu tvoří směnka, zdaleka neplatí tříměsíční příslib směnky učebnicově přemílaný na různých katedrách vysokých a středních škol. Dnes se již hovoří o dluhopisech, ale dluhopisy kupují banky, a bankovky budou postupně ztrácet charakter úvěrových peněz, nebudou postupně odpovídat hodnotě odpovídajícího zboží, budou se znehodnocovat, bude klesat kupní síla, a to rychleji, než se bude oživovat ekonomika, a budou stoupat ceny zboží a poroste míra inflace, nikoliv inflace podporující ekonomický růst.
Já rozumím tomu seznamu, kterým bylo rozděleno 136 miliard do jednotlivých položek a kdy bylo takzvaně vyhověno požadavkům komunistické strany. Ale pokud tyto hodnoty půjdou čistě do segmentu spotřebitelského průmyslu a nepůjdou do průmyslu velkého, s vysokou přidanou hodnotou, potom to budou peníze projedené, nenastartují ekonomický růst, nenastartují nezaměstnanost, a nebude to trvat dlouho a budeme stát tady před otázkou zvyšovat státní zadlužení, zvyšovat příspěvek na podporu v nezaměstnanosti, řešit sociální dávky. A v této souvislosti se trošku podivuji té diskusi, kterou vedou Piráti, která se týká takzvaných dohodářů. ***