(16.20 hodin)
(pokračuje Zahradník)
Pak ale vypukla koronavirová pandemie a Evropská komise ještě jaksi z důvodu nějaké setrvačnosti několik týdnů, možná měsíc, pořád považovala tu Zelenou dohodu za hlavní téma, hlavní středobod celého světa a nějak tu pandemii nezaznamenala. Já jsem měl tehdy připravené vystoupení, ve kterém jsem se obracel na ty demonstrující děti, chtěl jsem se jich zeptat, zdali jsou schopny v tom březnu roku 2019 omezit, odřeknout si létání letadly, odřeknout si drahé, nebo tedy drahé, módní možná levné, ale módní zboží dovážené v obřích kontejnerových lodích z Číny. Toto všechno je passé. Je jiná doba, je jiná epocha. Létání je omezeno samo o sobě z podstaty věci. Dneska je na pěti procentech, deseti procentech a lety mezi metropolemi, mezi světadíly se zdají být jakoby z jiného světa. Z Číny se k nám dostaly jiné věci, nebo jiné záležitosti, nežli je drahé zboží, a naopak začaly státy přemýšlet, že by nejenom to drahé zboží, ale i ostatní věci si radši vyráběly samy.
Já si myslím, že celá řada věcí svědčí o tom, že je třeba velké míry rozumnosti, ale mám obavu, že tomu tak není. Sleduji, jak Evropská komise, poté co se jakoby trochu oklepala z toho původního šoku, který pro ni to, že propásla začátek té pandemie, znamenalo, tak se začíná vracet k těmto zeleným aktivitám, k té Zelené dohodě, jako by se nic nestalo. Já si myslím, že se stalo, a jsem připravený tady některé věci, jednoduché celkem, předložit.
Mantrou celé té Zelené dohody je vlastně, dá se říct, energie. Já vím, že to není všechno, ale my se po všech těch omezení, která se chystají, musíme ptát, kde budeme brát energii. Já jsem si tady připravit několik věcí, několik takových otázek k právě výrobě energie.
Tak jak je to s energetickou účinností? Energetická účinnost je stavěna jako jakýsi velmi významný nástroj, jak snižovat spotřebu energie. A historické zkušenosti již z poloviny 19. století ukazují, že tomu tak není. Ukazuje se, že zvyšujeme-li účinnost nějakého zdroje, tak to vyvolává naopak zvýšení poptávky a potažmo i spotřeby té komodity, kterou ta účinnost má šetřit. Je to poznatek spojovaný s anglickým technikem a fyzikem Jevonsem jako Jevonsův paradox. Posléze tedy transformovaný do konkrétního modernějšího znění, že zlepšení energetické účinnosti ekonomicky odůvodněné na mikroúrovni vede k vyšší úrovni spotřeby tedy energie na makroúrovni. Což znamená, že se můžeme snažit zvyšovat účinnost, já nevím, motorů, žárovek, tam se to ukázalo jasně, a ono to nevyvolá kýžené snížení spotřeby energie. Vyvolá to naopak její nárůst. Čili pozor na to. Cesty do pekel dlážděné dobrými úmysly.
Jak je tomu s bezemisností obnovitelných zdrojů. Ty jsou jako kánon, jako jakési dogma, označované, že jsou bezemisní obnovitelné zdroje. Větrné elektrárny. Jak je to tedy s větrnými elektrárnami a jejich bezemisností? Jistěže jejich samotná výroba v každém okamžiku žádné emise nevyvolává. Fouká vítr, roztáčí turbínu. Ta roztáčí nějaký generátor a ten vyrábí energii. Jenom ale si musíme uvědomit, že na jednu větrnou elektrárnu, tedy konkrétně třeba na VESTAS V90, která má jmenovitý výkon 2 megawatty a roční produkt 3,6 gigawatthodin a dá se pořídit za 80 milionů, se spotřebuje 300 tun oceli a 1000 tun betonu. Co kdybychom si řekli, že nahradíme těmito elektrárnami roční produkci Temelína? Ta je, jak známo, 14 tisíc gigawatthodin.
Já možná teď trochu, abych vás nepletl těmi giga, tera, mega. Gigawatthodina, tak jenom víme, že watthodina je výkon za hodinu. Stovka žárovka spotřebuje energii ve výši jedné kilowatthodiny za deset hodin svícení. Kilowatthodina, to je ta jednotka, ve které nám dodavatel energie počítá tu energii, za kterou pak jako jednotkovou cenu platíme.
Kdybychom chtěli tedy tuto produkci nahradit těmito větrnými elektrárnami, tak by jich bylo potřeba 3 900, jednoduchým dělením zjistíme. Na Temelínskou elektrárnu se spotřebovalo 25 tis. tun oceli a 300 tis. tun betonu. Čili těch 3 900 větrných elektráren, těch větrníků, by vyžadovalo, abychom vyrobili 1,2 mil. tun oceli a 4 mil. tun betonu. Čili bylo by to padesátkrát více oceli a patnáctkrát více betonu, nežli bylo vynaloženo na Temelín. Jenom si uvědomme, jaká jsou čísla, o čem tedy vlastně mluvíme, když s celkem lehkým srdcem říkáme, že nahradíme zdroje energie obnovitelnými zdroji.
Jak je to s fotovoltaickými elektrárnami, s těmi solárními zdroji? Roční výroba fotovoltaické elektrárny zhruba odpovídá půl gigawatthodiny na hektar, takže abychom nahradili těch 14 tis. gigawatthodin jaderné elektrárny Temelín, museli bychom ty fotovoltaické panely instalovat na 28 tis. hektarech, 280 kilometrech čtverečních. A tak to je nesmysl úplný, že jo. To tady mluvíme o ochraně půdy, to by nás asi všichni ti ochránci půdy vyhnali.
Řekněme tedy dobře, dejme je na střechy domů. To je rozumná věc a s tím já souhlasím. Každý, kdo chce, ať si umístí fotovoltaické panely na střechu domů, zakoupí si chytré zařízení, které akumuluje energii a zároveň ji pak distribuuje po domě. To je v pořádku. Jenom chci říct, když máme podle sčítání z roku 2011 1,5 mil. obydlených domů a máme zhruba 200 tis. bytových domů, tak kdybychom na všechny střechy dali ty fotovoltaické panely, tak získáme tím zhruba 15 % výroby energie, kterou jsme vyrobili v roce 2018, tedy pouhých 15 % spotřeby.
Já se ještě vrátím k tomu občanovi, který si zřídí ty solární panely a který si zřídí to chytré zařízení na akumulování a na distribuci. On samozřejmě čeká, že když nebude nějaký čas svítit slunce a vybije se mu ta baterie, že využije dodávku z nějaké centrální sítě, kde běží nějaká velká elektrárna, která mu ten jeho okamžitý výpadek nahradí.
Náklady na výrobu energie z obnovitelných zdrojů jsou popisovány různými parametry. Jeden z nich je tzv. srovnávací náklad na energii, levelized cost of electricity. Poměr mezi celkovými náklady na zdroj, investice a provoz děleno množstvím vyrobeným za dobu životnosti té elektrárny, toho zdroje, tak tady máme takovéhle údaje. Hnědé uhlí 6 centů, tedy tady je to v evropských měnách na kilowatthodinu, větrné elektrárny vnitrozemské 7 centů a fotovoltaické paroplynové 11 centů. Je to tedy samozřejmě ve prospěch toho hnědého uhlí. Ale musíme říci, že hnědé uhlí je palivo minulosti, palivo možná 18., 19. a části 20. století, budeme se ho muset zbavit, to je jasné. Teď jen jde o to, čím nahradíme ty zdroje. ***