(11.30 hodin)
(pokračuje Schiller)
Tato navrhovaná úprava se vztahuje pouze na komunální čistírny odpadních vod. Jejím cílem je zamezit stoupajícímu trendu likvidace průmyslových odpadních, deklarovaných jako odpadní vody, které jsou externě dováženy na komunální čistírny odpadních vod. Tyto čistírny jsou technologicky uzpůsobeny na likvidaci splašků, nikoliv na likvidaci průmyslových odpadů, které často obsahují i na čistírně neodstranitelné nebezpečné a závadné látky, které jsou specifikovány jako AOXy, karcinogenní látky, sloučeniny těžkých kovů a ropných látek, které jsou následně, a to zcela bez kontroly, vypouštěny do povrchových vod. Tím, že jsou odpady deklarovány jako odpadní vody a likvidovány v režimu vodních zákona, nejsou množství ani kvalita likvidovaných látek regulovány, na rozdíl od přísné evidence při likvidaci odpadů podle zákona o odpadech. Úpravou však není ovlivněna možnost likvidace odpadních vod na k tomu určených čistírnách průmyslových vod, ani v současné době výjimečná likvidace odpadů na komunálních čistírnách odpadních vod za podmínek stanovených zákonem o odpadech.
Zároveň návrh umožňuje bezproblémovou likvidaci splaškových odpadních vod akumulovaných v jímkách na vyvážení, což jsou nám známé žumpy, pokud bude tato likvidace prováděna v souladu s platným kanalizačním řádem, a povede to ke zjednodušení procesu přijímání tohoto typu odpadních vod k likvidaci na komunálních čistírnách odpadních vod a ke zvýšení dostupnosti míst, kam je možné akumulované vody vyvážet.
Doplněno bylo i sankční ustanovení, kde výše možné sankce plně reflektuje značný profit generovaný při likvidaci odpadů na komunální čistírně odpadních vod oproti likvidaci odpadů na specializovaném zařízení. Tak to je jeden pozměňovací návrh.
A druhý pozměňovací návrh, ten se týká odlehčovacích komor a předpokládá zavedení výjimky z povinnosti znečišťovatelů mít povolení k vypouštění odpadních vod z odlehčovacích komor na stokové síti a na čistírnách odpadních vod v aglomeracích do tisíce ekvivalentních obyvatel, jestliže množství odlehčovaných vod z těchto odlehčujících komor nepřesáhne šest tisíc kubíků ročně. V dané kategorii tak dochází ke sjednocení množiny odlehčovacích komor na stokách a před čistírnami odpadních vod, jelikož do režimu výjimky podle písmene h) budou spadat vypouštění ze všech odlehčovacích komor u zdrojů nad tisíc ekvivalentních obyvatel, pokud zároveň splní limit maximálního ročního množství odlehčovacích vod šest tisíc kubíků. Je předpoklad, že tuto výjimku bude moci využít zhruba tisíc aglomerací. Regulaci funkce u těchto i všech ostatních odlehčovacích komor bude obecně řešit novela vyhlášky č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodách a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů.
V návaznosti na tuto výjimku se navrhuje před přechodovým ustanovením ukončit platnost již vydaných povolení a zastavit řízení k vydání povolení, která byla před účinností tohoto zákona zahájena a neskončena. Účelem je sjednotit právní režim pro všechny znečišťovatele v dané kategorii.
Podrobně v podrobné rozpravě se k těmto dvěma pozměňovacím návrhům přihlásím. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Radek Holomčík, připraví se pan poslanec Petr Gazdík. Prosím, máte slovo.
Poslanec Radek Holomčík: Děkuji vám za slovo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážená vládo, já bych chtěl na úvod všem nám, vám poděkovat za to, že jsme schválili program dnešní schůze. Na rozdíl od pana ministra Tomana si nemyslím, že by to bylo zbytečné. A když se nám nepodaří projednat nic jiného než tuto novelu, i tak je to úspěch a mělo to smysl.
Já bych představil tři své pozměňovací návrhy. Ten první... Na začátek, dovolím si malou polemiku s panem ministrem Brabcem, který tady říkal, že opozice se moc k tématu sucha nevyjadřuje, že to nějak historicky neřešila. Já bych chtěl jenom připomenout, že můj historicky první projev v této slavné Sněmovně 10. ledna 2018 se týkal vody. Já jsem se tehdy první vlády Andreje Babiše ptal, když žádala o důvěru, když mají v tom základním programovém dokumentu ochranu vody, jak přistoupí k naší dlouhodobě řešené kauze v těžbě štěrkopísku o Uherského Ostrohu. Takže tolik jenom na upřesnění, že my se tomu skutečně věnujeme.
Já jsem záměrně vybral tuto epizodku, protože můj první návrh se týká § 28 vodního zákona. Je to vymezení a ochrana tzv. chráněných oblastí přirozené akumulace vod. Ve stručnosti, jsou tady tato území hydrologicky, hydrogeologicky nesmírně cenná a je určitě správně, aby ta vodohospodářská funkce, to zadržování a akumulace spodních vod mělo naprostou prioritu nad jakýmkoliv dalším hospodařením v daném území.
Já nejsem úplně spokojený s tím, jak v současné podobě ta ochrana probíhá nebo jak je to nastavené, protože tam se stala taková nepříjemnost. Když se přijímal tento vodní zákon, který je v současné době platný, tak ve vztahu k chráněným oblastem přirozené akumulace vod zůstaly v platnosti ty staré prováděcí předpisy a vnáší to vlastně do toho rozhodování poměrně zmatek a nejednoznačnost. Náš návrh mění ten paragraf tak, aby voda měla jasnou přednost. My tam v podstatě měníme ten princip ochrany těch oblastí do té podoby, že máme, nebo definujeme určité činnosti, které by se tam neměly dělat, nebo by měly být nějakým způsobem, ta jejich realizace nastavena prováděcím předpisem, a poté definujeme velké množství činností, které by se tam neměly dělat vůbec, ale dáváme Ministerstvu životního prostředí do rukou možnost v odůvodněných a jasně specifikovaných případech rozhodnout ve prospěch jiné hospodářské činnosti. Jsme si vědomi toho, že tady ty oblasti zabírají ne úplně malou část rozlohy naší země a úplně zabetonovat jakoukoliv činnost by nemuselo být správné z hlediska územního rozvoje a dalších věcí. Je také nutno říct, že v těchto oblastech se nachází významná část nalezišť například štěrků, štěrkopísku. Také by to zabetonování vedlo k tomu, že prostě už se tady nevytěží ani tatrovka štěrku, takže dáváme ministerstvu do ruky nástroj, jak tam, kde (je) skutečně ten zájem jiný, než je ochrana vody, bude mít smysl. Je to právě částečně inspirované i kauzou toho našeho slavného štěrkopísku na jihu Moravy. Jsem přesvědčený, že kdyby ten zákon v té podobě, jak jej navrhuji, platil, tak by se nic takového asi nestalo.
A druhý návrh, který si zde dovolím představit, se týká zveřejňování dat z evidencí o povrchových a podzemních vodách. V § 21 zákona ukládá ministerstvu povinnost evidovat celou řadu informací o stavu povrchových vod, o stavu podzemních vod a my do toho paragrafu chceme přidat větu, že tyto informace se budou zveřejňovat v režimu strojově čitelných dat. Vychází to z vládou schválené informační strategie, kde se píše, že všechna veřejná data, u kterých je to možné, by měla být zveřejňována právě ve standardu open dat.
Já to považuji za důležité ze dvou důvodů. Za prvé, obecně, čím víc dat o krajině budeme mít a čím víc z těchto dat bude dostupných, tím lépe se nám bude pracovat s nějakou predikcí. Ale také ta data mají i určitou komerční využitelnost v rámci různých aplikací. A druhý důvod, a to je pro mě ten hlavní, mířím tím hlavně na zmapování, evidenci a právě i zveřejňování polohy a umístění meliorací, o kterých tady už dneska byla řeč. A já to považuji za takový první krok k tomu, abychom meliorace dokázali využívat k zadržování vody a k nějakému smysluplnějšímu hospodaření v krajině. Nejsem příznivcem toho, že by se měly všechny vykopat nebo zaslepit. Myslím si, že by na řadě míst ten odkaz našich předků, který v té krajině v podobě meliorací je, tak s ním jde pracovat i naopak v rámci boje proti suchu. Musíme ale vědět, kde jsou. Takže tohle je krok číslo jedna.
My se tématu meliorací budeme věnovat ještě přes prázdniny a po prázdninách a myslím si, že skutečně tady ta díla, která v zemi už jsou, můžou pomoct v našem boji proti suchu. ***