(9.50 hodin)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. Pan poslanec Králíček ruší svou omluvu a v tuto chvíli vystoupí paní předsedkyně Markéta Adamová Pekarová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Markéta Pekarová Adamová: Vážená vládo, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si zde také vystoupit k programu dnešní mimořádné schůze, která byla svolána k problematice sucha. TOP 09 byla jednou ze stran, která se připojila k jejímu navržení a svolání, a proto bych vás chtěla požádat o to, abychom program schválili a mohli se jí zabývat.
Chtěla bych předně říci, že nejen řešení sucha, ale obecně veškeré problematiky ochrany životního prostředí včetně boje s klimatickou změnou jsou pro TOP 09 naprosto klíčovým tématem, kterému se i v rámci naší strany věnují velmi povolaní odborníci, například profesor Moldan, profesor Hruška nebo Šarapatka a spousta dalších. I my máme velmi jasný programový materiál, který tuto problematiku zpracovává, a to už od roku 2017. Je to Memorandum o ochraně životního prostředí, které asi na dvaceti stranách řeší veškeré problémy, tedy nejenom samozřejmě vodu, ale veškeré problémy životního prostředí, jeho ochrany a zlepšení jeho stavu. Tento materiál je sice tři roky starý, ale v mnoha ohledech stále velmi platný a aktuální, a ve většině případů bohužel tedy ne všechno, co bychom si přáli, aby už bylo dávno naplněno, naplněno v praxi je. Proto na něm není potřeba příliš měnit, ale důležité je, abychom uváděli tyto věci v praxi.
Já jsem si jista, že i od pana ministra životního prostředí a ministra zemědělství, možná i od pana premiéra, pokud vůbec dneska ještě dorazí na tuto schůzi, uslyšíme, že i pro něj je to všechno prioritou, stejně jako řada dalších témat, nicméně řešení, nebo respektive praxe stále ještě pokulhává za těmito slovy. Téma klimatické krize je nezpochybnitelně tím nejpalčivějším problémem. Byť jsme teď měli v posledních měsících napilno s koronakrizí, tak nezmizelo a bude i v dalších letech problémem, se kterým se musíme společně s dalšími státy, protože na to nikdy nestačí jeden stát sám, vypořádávat. Řeší se tedy nejenom na úrovni celé Evropské unie, ale celého světa. O to více je potom zarážející, pokud premiér této země v souvislosti právě s programovými strategiemi, které mají za cíl se s touto výzvou poprat a zvládnout ji, jako je v Evropě Green Deal, vyjádří tak, že ji považuje za utopii, či že očekává, že Brusel konečně na tuto strategii zapomene a začne se zabývat podporou tradičního průmyslu, tedy toho, který často je příčinou mnoha problémů.
Chápu, že se panu premiérovi i dalším třeba velkoproducentům v České republice nemusí zamlouvat některé společné evropské vize, které jsou projednávané zatím tedy na úrovni Evropské komise, naposledy před měsícem představená strategie Od zemědělce ke spotřebiteli, tedy anglicky Farm to Fork, a tedy strategie, které mají jako jeden ze svých cílů řešit právě i klimatickou krizi přes konkrétní opatření ochrany půdy a životního prostředí. Když ji představoval místopředseda Evropské komise Frans Timmermans, tak k ní řekl - cituji: Smyslem Zelené dohody pro Evropu a strategie Od zemědělce ke spotřebiteli je vytvořit nový systém, v němž by příroda, potravinové systémy a biologická rozmanitost byly ve větší rovnováze, a chránit tak zdraví a dobré životní podmínky občanů, zároveň zvýšit konkurenceschopnost a odolnost Evropské unie. To by mělo být naším společným cílem.
Zjednodušeně tedy je cílem udržitelná produkce potravin, které můžeme dosáhnout díky tomu, že omezíme hnojiva a pesticidy - navrhuje se na polovinu -, ale také zvětšíme plochy ekologického zemědělství, (nesroz.) se navrhuje 25 % ploch ekologických, čili zkracování tzv. produkčního řetězce zemědělských produktů. To už se tady bavíme ale často i o dnes velmi trendy tématu, tématu potravinové soběstačnosti. My nepovažujeme za správné jej podporovat formou kvóty, kterou by měli naplňovat obchodníci, ale považujeme za správné podporovat zemědělce, zpracovatele i prodejce a podporovat právě udržitelný způsob hospodaření. I to souvisí samozřejmě se suchem a hospodařením v krajině.
My jako TOP 09 tedy považujeme za zásadní, aby Česká republika k této strategii zaujala pozitivní stanovisko. To se teprve tvoří v rámci ministerstev, a chci tedy apelovat, abychom se připojili k této strategii, abychom, byť může jít třeba proti zájmům některých jednotlivců, dokonce i ve vládě zastoupených, našli odvahu v tomto se podílet na řešení, které je na budoucích několik, řekla bych, dokonce i desítek let.
Řešení současné krize, a to nejenom sucha, nejsou samozřejmě jednoduchá, je však zapotřebí se k nim postavit čelem. Pokud zde bude někdo slibovat, že se dají dosáhnout jednoduchou změnou některých zákonů - a ta řešení jsou rychlá - tak se obávám, že nebude mluvit pravdu. Asi si všichni uvědomujeme, jak komplexní a provázaný ten problém je, nicméně někde je potřeba začít a není možné neustále tato řešení odkládat. Nejdůležitější je však řešit příčiny, ne až následky, se kterými se pak bojuje na každém kroku. A i ty lokální bleskové povodně, které teď prožíváme na některých místech České republiky, jsou často právě následkem toho dlouho neřešeného problému sucha, stavu krajiny a stavu půdy.
Těch směrů, kterými je potřeba se vydat, je hned několik. Jedním z největších spojených se suchem je vymírání lesů, a kalamita kůrovce to jasně ukázala. Potřebujeme zmenšit velikost holosečí, zvýšit druhovou pestrost tak, abychom v lesích neměli jenom smrkové monokultury. Před časem, kdy jsme tady schvalovali tuto legislativu, lesní zákon, tak jsme právě takovéto pozměňovací návrhy jako TOP 09 prosazovali. Apokalypsa lesů, které se už nedá nevšimnout, je skutečně zásadním problémem i právě pro řešení problematiky nedostatku vody. Je však zapotřebí vidět ještě dál, a to například formou úpravy pravidel hospodaření ve státních lesích, aby stromy nebyly pouze zdrojem finančního zisku. To je téma, které určitě spadá také do této problematiky.
Potřebujeme se také popasovat se změnou v zemědělství, už to tady mnohokrát zaznělo. Ale celkové uvažování o půdě, jejím využití, nakládání s ní je klíčové pro tuhle problematiku. Často se hovoří např. o remízcích, mezích a dalších prvcích v krajině. Hovoříme o výsadbě stromů, obnovování cest, o pozemkových úpravách. Jsem moc ráda, když se vedou debaty o velikosti půdních bloků, ale dovolím si připomenout, že jsme byli právě mezi prvními, kteří tuto debatu začali, a na komunální úrovni už tato opatření zavádíme. Mě pak mrzí, když na jedné straně se ministerstva zasazují o to, aby právě vznikaly tyto prvky, aby se třeba obnovily mokřady, a na druhé straně pak v praxi od politiků komunálních z těch samých stran vidíme, že to až takovou prioritou není, a naopak přirozené mokřady se třeba zastavují nebo mají v plánu zastavovat.
Ostatně včera o takovéhle věci rozhodovalo i zastupitelstvo v Lysé nad Labem - a mokřad, který tam je velice důležitý pro živočichy, pro přírodu jako takovou, tak bylo schváleno, a právě i hlasy politiků ze stran, které dneska jsou i ve vládě, bylo schváleno, že bude zabetonován. To je rozpor mezi tím, co ta ministerská úroveň proklamuje, a tím, co politici z těch samých stran pak v praxi v reálu dělají. A asi nemusím připomínat mokřad na Břeclavsku, to proběhlo hodně i médii, který už není a který taktéž mohl být zachráněn a mohl v rámci tamní přírody být udržen nejenom pro rozmanitost živočišných druhů, ale právě i pro to, aby se tam voda v krajině udržela.***