(9.30 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Jsou zde také tři návrhy novely Ústavy z pera STAN, KDU-ČSL i KSČM. Já jsem v tomto směru trochu skeptický. Já si myslím, že legislativu, kterou teď máme, by hlavně chtělo dodržovat a dbát na její dodržování, ať už se jedná o ochranu vodních zdrojů, to řešíme s paní ministryní už asi dva roky na MMR v souvislosti s černými stavbami, ale je to třeba i nedodržování lesního zákona, to je ten boj s kůrovcem; ostatně jeho nedodržování vedlo ke kůrovcové kalamitě.
Důležitým bodem, který prochází jednotlivými návrhy i politikou vlády a vládních opatření, je financování těch opatření proti suchu. Já si nejsem jist, zda jde o částku dostatečnou a zda ty peníze v tuto chvíli proudí tím správným směrem. Když se podívám na zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu, tak ten v ní poukazuje na to, že Ministerstvo životního prostředí s Ministerstvem zemědělství příliš nezvládají boj se suchem. Co je zarážející, je tam třeba i zmínka o tom, kdy jejich kroky jsou ve své podstatě protichůdné. Když uvedu příklad, Ministerstvo životního prostředí zakrucuje vodní toky, zatímco Ministerstvo zemědělství je rovná, dává je do umělých koryt. Tak možná by chtělo se těm zprávám NKÚ věnovat zejména na poli jednotlivých resortů a vzít si z toho ponaučení.
Co je podle mě důležité, a opět to zaznívá často od pana premiéra, který tady teď není, ale určitě je to dobrý vzkaz i pro jeho ministry - jedná se o miliardy. To vidíme v různých vyjádřeních. Ale když se na to podíváme v objemech, tak ony ty investice nejsou vidět. Jaký je důvod? Buď to je málo, nebo jdou špatným směrem. Když si vzpomenu, co mi utkví v hlavě po tom, co sleduji zpravodajství, co je ten hit, co je ten zásadní krok boje se suchem, tak je to minimálně mediální program Dešťovka. Mně se ten projekt líbí, on je to bezesporu dobrý projekt, ale z pohledu řešeného problému je to spíše doplňková věc, nikoliv vlajková loď. A ministerstvo to často takto prezentuje, když se někdo zeptá: tak co děláte v tuto chvíli aktivně proti suchu?
Já si myslím, že investice, které jdou do té oblasti, a jsou podle mě i špatně směřované, nestačí. Já budu říkat jenom nějaká čísla. Já jsem přesvědčen, že boj se suchem nelze realizovat tak, že postupujeme tempem 100 tůní a 19 kilometrů revitalizovaných potoků za rok. To je zpráva Ministerstva životního prostředí. Když si vezmeme, jaký je objem zemědělské půdy v České republice - a já to zaokrouhlím, bude to pan kolega Holomčík vědět - 4 miliony hektarů, tolik je přibližně zemědělské půdy v České republice. Ani 58 hektarů protierozních opatření na zemědělské půdě, ani 380 rybníků z peněz Ministerstva zemědělství nám vodu do krajiny nevrátí. V České republice - a to je další číslo - je 740 tisíc hektarů silně až kriticky erozně ohrožené půdy, což je téměř čtvrtina z toho celkového objemu zemědělské půdy v České republice. My nemáme na tu nápravu sto let. My na to vzhledem k tomu, jakým způsobem sucho postupuje, nemáme ani desítky let. Je proto důležité, aby ty naše kroky byly rychlé a investice byly větší a dobře nasměrované.
Já v závěru své řeči shrnu, co si myslíme, že je třeba, ono to předchází i těm tiskům, které budeme projednávat. Zásadní je postupovat systematicky a rychle. Stát by měl v co nejbližší chvíli uvolnit v patřičném objemu peníze na opatření, která je možné udělat hned. Kdybych to shrnul, jsou to opatření, kde nepotřebuji stavební povolení, kde nepotřebujeme složité projednání, rozdělení polí na menší části, jak o tom zde mluvil kolega Farský, meze, drobné tůně, mokřady, výsadby zeleně, zatravnění údolnic - to je taková ta věc dole v poli, kde se ta pole scházejí. To je všechno důležité, dá se to dělat jednoduše, nemá to zas až tak vysoké náklady, není k tomu potřeba složitá byrokracie a složité zpracování.
My bychom měli nastavit ten systém tak - a když se dívám na to, jakým způsobem jsou v tuto chvíli realizována opatření - aby zemědělci na nich netratili, ale naopak aby se jim to vyplatilo. Zároveň by bylo dobré, aby ty kroky realizovali skrze firmy v místě, pokud je to možné, vzhledem k dopadu koronakrize by to mohlo být stimulem pro lokální firmy. Jednalo by se o místní investici.
Já si myslím, a to je zcela zásadní a může to ministerstvo udělat - je třeba okamžitě změnit systém hospodaření s půdou, vracet do ní organickou hmotu a bránit jejímu ničení. To znamená, podporovat zemědělce v šetrných způsobech hospodaření, podporovat pestřejší skladbu plodin, šetrná hnojiva i jejich výrobu. Tam by měly směřovat peníze. A já si dovolím říct, že by to měly být i podmínky jednotlivých zemědělských dotací. Zemědělec, který nechce jít touto cestou, by prostě ty dotace nepobíral, naopak dotacemi by byli zvýhodněni ti, kteří se rozhodli tato opatření realizovat. Půdu v České republice máme kvůli našemu způsobu hospodaření na velké části území v hrozném stavu, a když to nenapravíme, tak v ní ta voda prostě zůstávat nebude.
Zároveň je třeba velmi rychle zjistit, jak na tom s tou vodou skutečně jsme, musíme si ji fyzicky zmapovat. V České republice existují staré odvodňovací systémy, které nejsou v žádných databázích, jedná se asi o odvodnění z 1,25 milionu hektarů - zjistit jejich skutečný stav a pracovat s ním. Ostatně to je jeden z pozměňovacích návrhů, který do vodního zákona navrhuje pan poslanec Holomčík za Piráty.
Budu již pomalu končit. Musíme zjistit skutečný stav eroze půdy. Já jsem tam říkal to alarmující číslo, dnes se to eviduje v systému LPIS , ale zčásti to neodpovídá skutečnosti. My potřebujeme zjistit, v jakém stavu jsou potoky, které z nich je možné znovu pustit z těch trubek a betonových koryt do volné krajiny, a na základě těchto všech věcí - a já doufám, že ta strategie se bude výrazně měnit - je potřeba udělat plán, co na kterém území je potřeba udělat hned, kde jsou nějaká složitá jednání a co prostě nejde realizovat, a skutečně, protože ta urgence je zjevná, postupovat cestou těch nejjednodušších věcí v masivním měřítku, proto ty větší investice nejdříve. Důležité je pozitivně motivovat lidi, kteří v krajině hospodaří šetrně - zemědělce, lesníky, vodohospodáře. Ubrat jim byrokracie, zmenšit počet různých kontrol a místo toho nabídnout skutečně pomocnou ruku i třeba metodologickou, což může být otázka krajských voleb, které přicházejí, protože to je i otázka krajů. Na tyhle věci se musí uvolnit peníze a nabídnout kapacity státu, motivovat obce a zemědělce.
Já věřím, že to dnešní jednání Sněmovny bude klást důraz na tyto otázky i v tom projednávání jednotlivých tisků a společně tu problematiku posuneme, hlavně konkrétními návrhy, výrazně kupředu, a z pozice sněmovních politiků tak pomůžeme suchem trpící krajině. Já vám moc děkuji. (Potlesk poslanců Pirátů.)
Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám také děkuji. Přečtu omluvu. Pan poslanec Stanislav Grospič se omlouvá dnes od 14 hodin do konce jednacího dne z důvodů pracovních.
A nyní vystoupí s přednostním právem pan předseda Marian Jurečka. Prosím, máte slovo.
Poslanec Marian Jurečka: (Přináší k řečnickému pultu skleněný džbán se štěrkem, sklenici a ceduli mj. s nápisem Štěrku se nenapijeme.) Děkuji. Dobré dopoledne, vážený pane místopředsedo, páni ministři, kolegyně, kolegové. Já jsem si na své dnešní vystoupení vzal pár takových názorných pomůcek k tomuto tématu. Dělám to naprosto výjimečně, ale to téma je tak důležité, že si myslím, že je to potřeba.
Začal bych asi tím - kdybych si chtěl teď nalít, tak takhle může vypadat situace za 20 až 30 let pro velkou část obyvatel v okolí Uherského Ostrohu. (Sype z džbánu do sklenice štěrk.) Prostě štěrku se nenapijeme. Kdybych, pane ministře, vám to tady klidně i předal... (Předává sklenici ministru životního prostředí.) Pan ministr říká, že to nemám dávat jemu, ale báňskému úřadu - ten tady není, tak dávám to členovi vlády. Nicméně si myslím, že to je trošku ilustrující symbolika toho, v jaké situaci jsme, a že je opravdu nutné, aby i Poslanecká sněmovna v tomto volebním období udělala několik podstatných legislativních změn. Odvolávat se na báňský úřad v situaci, kdy potřebujeme ochránit vodní zdroj pro 140 tisíc lidí, prostě nestačí. I proto KDU-ČSL udělala několik konkrétních kroků, a já je tady budu ilustrovat, a potom budu také mluvit o tom, jaké by mělo být ideální řešení.
My jsme v loňském roce zahájili sběr petice mezi lidmi a vlastně jsme tím sbírali i jejich názor na to, jak oni vnímají ochranu vody, ale také půdy. Přes 22 tisíc lidí se podepsalo pod petici, kdy říkali - my chceme větší ústavní ochranu půdy a vody v České republice, protože jsou to naprosto zásadní dvě komodity nutné pro život. Kdybych položil otázku "jaká je největší zásobárna vody v České republice?", určitě mnoho lidí by přemýšlelo, jestli je to Želivka, nebo jestli jsou to jezera po vytěžených lokalitách v severních Čechách. (Během svého vystoupení používá řečník jako ilustraci velkoformátové tabule s texty.) Ale největší zásobárnou vody, kterou v České republice máme, je půda. Zemědělská a lesní půda, tam zadržujeme nejvíce vody. ***