Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2017 – 2021

 

(pokračuje Vojtěch Pikal)

Sloučená rozprava k bodům 5, 6 a 7
/sněmovní tisky 549, 526 a 508/

Potom se vrátíme k těmto bodům opět v pořadí, ve kterém byly v pořadu. Vidím, že je tabule již upravena. Prosím, pane poslanče, máte slovo s přednostním právem.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové, děkuji za slovo.

Rád bych velmi krátce ke všem třem těmto návrhům projednávaným ve sloučené rozpravě řekl, že všechny tři návrhy jaksi upravují to zásadní, možná do blízkého či středně vzdáleného budoucna to nejzásadnější, co vůbec podmiňuje další pokračování lidské civilizace. Nepřeháním, je to tak. Vidíme, že mnohé příčiny migrace spočívají mimo jiné také v tom, že jde o migraci ze suchem a předchozím špatným hospodařením mocností zdevastované krajiny. To ale nechci říkat.

Chci říci to, že jsme se i poté, co se ústavní právníci a různí jiní, kteří tomu rozumějí, vyslovili, že na každém z těch návrhů je něco, co se dá použít, a jde o zásadní úpravu ústavního přístupu, scházeli jsme se k tomu zástupci všech tří navrhovatelských skupin nebo stran, a tak vím, a vy ostatní mnozí to víte také, že Ministerstvo zemědělství spolu s ústavními právníky připravilo určitý koncept, nebo určitý návrh, a proto mi dovolte, abych šel naproti tomuto návrhu, který je připraven ve spolupráci, nebo alespoň za dobrého vědomí všech ostatních, a u všech tří návrhů navrhl až ve chvíli, kdy to bude procedurálně vhodné, přerušení projednávání až do předložení vládního návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji za ten návrh. Já nevím, co je potom ten moment procedurálně vhodný, tak doufám, že se pak přihlásíte.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Nebojte se, přihlásím se včas.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní vás seznámím s omluvenkou. Pan poslanec Munzar se omlouvá dnes od 17.30 do konce jednacího dne z pracovních důvodů.

A nyní tedy budeme pokračovat ve sloučené rozpravě. Prosím paní poslankyni Maříkovou, připraví se paní poslankyně Jarošová.

 

Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové a vážení páni ministři, my tady řešíme sucho a zadržování vody v krajině, ale už neřešíme příčinu, korporace, které nám tuto vodu odčerpávají, a miliardy ze zisku, které plynou do zahraničí, místo aby zůstaly tady u nás a investovali jsme je do řešení problémů.

Pojďme tedy na to od začátku a řekneme si, jak se u nás privatizovala voda. Voda by měla být pro náš stát jedním z největších bohatství. Stát a politici ovšem rezignovali na správu strategických odvětví a voda se tak stala pouze zdrojem zisku. To vše se začalo odehrávat v roce 1993, kdy stát převedl bezúplatně na obce a města majetek z krajských státních vodárenských podniků a vznikly vodárny v majetku měst a obcí. Politici šli koncernům na ruku a zaprodali sami sebe i tento stát. Odvětví vodárenství má ročně obrat přibližně 35 mld. korun. Každoročně z toho odejde do zahraničí 1,6 až 2,6 mld. korun na dividendách. Neobnovujeme za ně infrastrukturu nebo neřešíme sucho či zadržování vody v krajině. My jako Česká republika z toho nemáme vůbec nic. Došlo k privatizaci zisků z vody a k zestátnění nákladů na infrastrukturu. To je velmi výhodné pro koncerny, ale nevýhodné pro náš stát. Korporáty bohatnou a stát investuje. A tak vláda, potažmo stát, musí sama investovat do projektů, které řeší následky, a musí hledat řešení, jak skutečně zvýšit zásoby podzemní i povrchové vody v České republice způsobené klimatickými změnami (?), zásahem člověka a byznysem korporací, zatímco zahraniční korporace na naší vodě bohatnou. Řešení samozřejmě existuje, ale nejsou levná a nedají se udělat ze dne na den.

Nejdůležitějším opatřením, jak zadržet vodu, je udržet ji v krajině. Zadržování vody v krajině je možné zlepšit změnou způsobu zemědělského hospodaření, rozčleněním krajiny na menší celky a omezením zastavování zemědělské půdy betonem k výstavbě různých areálů. Dopad na schopnost krajiny zadržet a vstřebávat vodu má i těžká zemědělská technika. Kvůli své hmotnosti totiž půdu udusává, a tím způsobuje, že voda více zůstává na povrchu a odtéká pryč. Zmizely meze, remízky, osamělé stromy, jež při zadržování vody odvádějí nezanedbatelný díl. Významně k odtoku vod přispěly také nadměrné meliorace. Svůj díl si vybírají i chemická hnojiva, jež zničila organismy přítomné v půdě, které byly základem pro schopnost půdy zadržovat vodu. Ostatně samotné zemědělské půdy stále ubývá. Podle Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy od roku 1937 ubylo přibližně 800 000 ha. Jeden hektar kvalitní černozemě přitom dokáže zadržet až 3,5 tis. krychlových metrů vody.

Bez rozmyslu necháváme zakrývat půdu nepropustným materiálem, a způsobujeme tak škody na životním prostředí a půdu degradujeme. Zakrytí půdy nepropustným materiálem přispívá k poškození biodiverzity, zvyšuje nebezpečí povodní a nedostatku vláhy. Přispívá i ke změně klimatu. Nejvýrazněji postižené zastavováním jsou zpravidla ty nejlepší půdy. Ve větší míře se zastavují nejkvalitnější pole. Při vydatných deštích se voda nemá kam vsakovat a způsobuje lokální povodně. (Poslankyně se odmlčela kvůli hluku v sále.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Paní poslankyně, já vám rozumím a vyzvu vaše kolegy na obou stranách sálu k většímu klidu, tak aby bylo slyšet, co se tady říká. Prosím.

 

Poslankyně Karla Maříková: Zásadní je i dopad na živočichy a rostliny. Nejenže se zmenšuje území, kde žijí, ale zároveň se rozděluje i populace těchto druhů. Brání se jim v migraci a omezuje se zdroj potravy.

Deset centimetrů orné půdy vzniká 2 000 let, a my místo abychom půdu více chránili, měníme ji v beton. Dalším problémem je, že půda ztrácí živiny, jelikož se z ní vytrácí organická hmota. Organická hmota je přitom velmi důležitá pro kvalitu a také úrodnost půdy. Odebrané živiny je nutno do půdy vracet zpět. Zemědělci živiny půdě dodávají hnojením pomocí minerálních hnojiv. Dohánění úrodnosti půdy intenzivním hnojením ale může vést až k tomu, že její úrodnost bude nakonec tak nízká, že přestane přinášet zisk. Vzhledem k úbytku dobytka se na pole nedostávají potřebné organické látky ve formě hnoje nebo močůvky, díky těmto organickým látkám byla půda lépe prohnojena. Nyní se z půdy jen odebírají a vrací se do ní jen chemie.

Když se tady pan ministr zemědělství Toman rozčiloval kvůli pesticidům, že tady nespravedlivě zemědělce obviňujeme, tak si prosím přečtěte výzkum Masarykovy univerzity v Brně, který přinesl alarmující výsledky ohledně množství pesticidů v půdě. Dle Centra pro výzkum toxických látek v prostředí, které zkoumalo ornou půdu na 75 místech v republice, zaznamenali vysoké koncentrace pesticidů. 80 % půd obsahuje minimálně jeden pesticid v nadlimitní koncentraci, v 36 % půd se pak našlo tři a více pesticidů v nadlimitní koncentraci. Alarmující pak je, že se v půdě vyskytovaly i více jak deset let zakázané pesticidy, a to Atrazin, a třináct let zakázaný Simazin, který se do půdy s největší pravděpodobností i přesto, že je zakázaný, dostává s herbicidem Terbutilazinem, který se používá na kukuřici. O negativních účincích pesticidů na lidské zdraví, kvalitu půdy a vody bychom si tady mohli povídat hodně dlouho. Limity pro pesticidy v půdě z roku 1994 byly zrušeny a nová vyhláška z roku 2016 se o nechlorovaných jednotlivých ani sumárních pesticidech nezmiňuje, tak jich teď může být v půdě neomezené množství. Za jeden rok je v České republice nastříkáno necelých 5 000 tun pesticidů.

Výsledky výzkumu jsem vám, pane ministře, prostřednictvím pana předsedajícího předávala loni v rámci ústních interpelací. Trochu jsem sice odbočila, ale nedalo mi nereagovat na výstup pana ministra Tomana.

Srážky naše území opouštějí bez užitku a neobnovují se tak podzemní zdroje, které jsou ve velkém množství odčerpávány pro zisk. Srážek je přitom přibližně stejně jako v minulosti, ale daleko častěji jde o přívalové deště, které krajina špatně absorbuje díky tomu, jak je s ní zacházeno.

Problémy, které máme, jsme si způsobili sami. A nyní místo odstranění příčiny řešíme následky. Budeme-li se dál chovat "po nás potopa", nebo změníme něco? Přírodu si ničíme, jelikož si chceme žít pohodlným, komfortním životem. Zapomněli jsme však, že jsme součástí flóry a fauny. Nedostatek vody může zásadně ovlivnit náš svět a život na něm. (Velký hluk v sále.)

My vyvážíme ve velkém surové dřevo -

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Paní poslankyně, dovolím si vás přerušit a znovu požádat kolegy v sále o klid. Děkuji. Prosím, pokračujte.

 

Poslankyně Karla Maříková: My vyvážíme ve velkém množství surové dřevo do zahraničí. Po těžbách vznikají vykácené holiny a je nám úplně jedno, že jsou to právě lesní porosty, které brání dalšímu vysychání krajiny. O kůrovcové kalamitě, která se řeší velmi vlažně, už tady bylo řečeno mnohé. Lesy dokážou zadržet pětkrát až devětkrát více vody než bezlesá krajina. V České republice pokrývají lesy více jak 34 % plochy. Ovšem způsob využívání krajiny člověkem má za následek rychlejší odtok vody. Bohužel my dnes vynakládáme mnoho peněz, a jsou to přibližně 3 miliardy ročně, na zadržování vody v krajině, ale skutečnou příčinu neřešíme. Jde o projekty zlepšující obnovu mokřadů, tůní, rašelinišť, rybníků, řek, alejí a meandrujících potoků. Příčinou ovšem je, že jsme narušili celý vodní cyklus kvůli pohodlnému životu a zisku.

Globální problém, na který je dnes poukazováno, je následek malých lokálních problémů. Sluneční energie, která by se spotřebovala na opar, se na zemi promění v teplo. Voda je dopravcem tepla do zemského povrchu a do vyšších vrstev atmosféry. Ale my jsme ji odvedli z měst a krajiny. Chceme-li řešit podstatu klimatické změny, pak vraťme vodu do vodního cyklu a nechme vodu stékat do zelených ploch. Zvyšme zelené plochy místo falešné estetiky, kterou si ničíme životní prostředí. Přestaňme zabetonovávat krajinu, vystavovat sklady místo orné půdy, nesmyslně kácet stromy a omlouvat to tím, že jde o nálet, a začněme s výsadbou stromů. Vodu, kterou stromy vsají, odpaří. Jeden strom odpovídá svým výkonem deseti klimatizacím. A naopak místo každého pokáceného stromu máme 280 kWh slunečního tepla, které místo ohřeje. Přestaňme podporovat zahraniční korporace, které využívají naše přírodní bohatství jen pro svůj zisk. Řešme podstatu problému, a ne jen jeho symptomy. Vraťme vodu do naší správy, nikoli zahraničních korporací. Ze zisků řešme podstatu problémů sucha a obnovujme z nich vodní infrastrukturu. A dejme lidem čistou vodu za rozumnou cenu a zdravé životní prostředí.

Děkuji. (Potlesk z lavic SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Další přihlášenou v rozpravě je paní poslankyně Jarošová. Připraví se pan poslanec Benda. Prosím.

 

Poslankyně Monika Jarošová: Vážené dámy a pánové, právě dnes se zde projednává, zda zakotvit ochranu vody a půdy do české Ústavy. Dobře víme, že voda přímo ovlivňuje kvalitu života. A nejen to, určuje i, zda nějaký život vůbec bude. Proto je nutné, aby tato komodita byla pod kontrolou státu. Opakovaná sucha v posledních letech jednoznačně prokázala, že voda je surovina, okolo které se bude točit světová politika. Sucho v nedávné minulosti i v současnosti i prognózy odborníků ukazují, že celé lidstvo je na pokraji celosvětové vodní krize. Vlivem změn životního prostředí způsobených lidskou činností i celkovou změnou klimatu se tak dostává do popředí zájem o zachování podzemních a povrchových vod, ale i úrodné půdy. Jedná se o strategicky důležité a nenahraditelné suroviny. Četnost a intenzita sucha bude s největší pravděpodobností pokračovat. Z krajiny mizí voda. Klesá nám hladina podzemních vod. Snižují se průtoky v řekách, zásoby v přehradách. Vysychají studny. A mnohdy lokálně kolísá zásobování obyvatel pitnou vodou. Takže státy, které nebudou mít vodní zdroje nebo ornou půdu pod svou kontrolou, se stanou zranitelnými, a tím se stanou zranitelní i jejich občané.

Voda, stejně jako například vzduch nebo půda, nemůže být předmětem obchodu. A víme dobře, že snahy o ovládnutí zdrojů nejen pitné vody hýbou světem. Privatizace vody byla tenkrát kardinální hloupost, jejímž důsledkem je současná rozdílná cena a zanedbaná vodárenská infrastruktura. Soukromí zahraniční zprostředkovatelé dostatečně neinvestují do její údržby a modernizace. Důsledkem toho jsou časté havárie vodovodních systémů. Následné ztráty na pitné vodě, které uniknou do okolní půdy, stejně jako opravy zaplatí občané.

Stanovisko vlády k tomuto kroku je nesouhlasné. Vláda tvrdí, že prý je to nadbytečný krok, protože je již v Ústavě zakotvena ochrana vody v článku 7. Cituji: "Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství." Já nevím, jestli tohle stačí. Jako pokud to stačí podle vlády, tak jak je možné, že nám tady voda skoro nepatří? A proč jsou zisky z ní v některých oblastech odváděny do zahraničí a obce z nich mají minimální podíl? Tak mně to zase tak nadbytečné nepřijde. Naopak, já si myslím, že to je nutné. Je faktem, že cena vody se napříč regiony liší. Jedno pravidlo ale zůstává. Tam, kde prodej zprostředkovávají soukromé společnosti ze zahraničí, mají občané vodu dražší a peníze se do vodní infrastruktury nikdy nevrátí.

Proto SPD podpoří tento zákon, který povede k maximální ochraně naší vody, zachová ji přístupnou veškeré populaci České republiky, a to za obecně přijatelných podmínek. Slovinsko již obdobnou změnu ústavního zákona zavedlo v roce 2016 a udělali velmi dobře. Uvědomme si, že to, jak se k této problematice postavíme nyní, významně ovlivní životy našich potomků. Proto myslím, že je víc než nutné, aby byla ochrana takto strategického zdroje ošetřena nejvyšším možným způsobem, a tím je přijetí ústavního zákona. (Potlesk z lavic SPD.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A další je přihlášený v rozpravě pan poslanec Benda a připraví se pan poslanec Holomčík. Prosím.

 

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, asi toho máme všichni už dneska poměrně dost, tak já se pokusím nebýt příliš dlouhý, i když by se o tom dalo asi povídat poměrně dlouze. Jenom k tomu, co tady zaznělo v proslovu přede mnou, upozorňuji, že voda je od římského práva věcí ničí, resp. statkem veřejným, a teprve v nějakém okamžiku se stává případně vlastnictvím, ale rozhodně to není tak, že by došlo k nějaké privatizaci vody. To je prostě absolutní nepochopení práva.

Druhá poznámka. Bylo tady řečeno, že ty návrhy byly předloženy před rokem. Ano. Byly předloženy před rokem, kdy jsme měli extrémní sucho a horko. Teď máme extrémní zimu a extrémní deště. Tak jenom tak, abychom občas se nedostávali do situace, že řešíme něco příliš aktuálního. Chtěl bych k tomu říct, že ty návrhy mají jistě nějakou vnitřní logiku, ale buďme opatrní na dobré úmysly, kterými jsou dlážděny cesty do pekel.

Já podporuji všechny rozumné úpravy běžných zákonů, které směřují k tomu, abychom zadržovali vodu v krajině, abychom lépe hospodařili s vodou v krajině a další věci. Ale mám jednu prosbu. V souvislosti s vodou mi na Ústavu nesahejte. Nechme Ústavu na pokoji. Anebo pokud, tak až po nějakých dlouhých a naprosto zásadních a jasných diskusích, co má být tím skutečným cílem. Ono některé ty výhrady řekla již vláda ve svých stanoviscích. A každý ten návrh k tomu přistupuje trochu jinak, takže to není tak jako úplně triviální. Dokonce ani ta sloučená rozprava... To, že se to všechno teoreticky týká ochrany vody, tak já myslím, že nad každým článkem Ústavy se má rozmlouvat dlouze a důkladně. A že se pak tady vezme dohromady Listina práv a svobod a právo na vodu a na druhé straně se přihodí vlastnictví a další věci...

Ale ve stručnosti, proč navrhnu ve všech třech případech zamítnutí těchto návrhů zákonů, nikoli jenom vrácení k přepracování. Zamítnutí, protože všechny tři pokládám za naprosto nevhodné.

K tomu tisku 549 ctěných kolegů ze Starostů a nezávislých - ten se pokouší zřídit nové lidské právo na pitnou vodu. Já jsem na zřizování nových lidských práv velmi opatrný, pokládám rozsah, který máme v Listině, za dostatečný. A jenom prosím, vždycky když se nějaké takové právo - a ještě dokonce pro každého, zdaleka nejenom pro občana, zdaleka nejenom pro osobní potřebu, ale zřejmě pro každého, i pro každý podnik - právo na pitnou vodu v Listině stanoví, pokládám to za velmi sporné. To samé v odst. 3 - vodní zdroje jsou statkem veřejného užívání a jsou ve správě státu. No dobře. Zásobování pitnou vodnou zajišťují obce na neziskovém základě. Všechny ty teze - jsou ve správě státu... Co ten stát, bude je pronajímat těm obcím, nebo může zajišťovat i zásobování pitnou vodou, nebo to musí být jenom obce? Prostě myslím, že jsou tam naprosté nedomyšlenosti, že samo deklarování práva na pitnou vodu pro každého bez jakéhokoli omezení je velmi sporné. Znamená to, že když mi vyschne studna u domu, že mám právo požádat stát, aby tam dojel s cisternou a dolil mi ji? Bezplatně? Znamená to takové právo? Znamená to právo, ke každému domu, který není dnes osazen studnou, dovést veřejný vodovod? Já se bojím, že by to v jistém typu výkladu samozřejmě takové právo na pitnou vodu znamenalo, jestli si to starostové představují tak, že opravdu každý, kdo si vzpomene, jakkoli daleko od obce, že chce přivést vodovod až k baráku, tak že mu ho musí přivést, to tedy nevím, jestli chceme.

Druhý návrh je návrh poslanců Marka Výborného, ctěných kolegů z lidovců, který bych řekl, že je nejstřídmější a ve své střídmosti, řekl bych, lidovecky konzervativní - nepřináší nic nového. (Smích některých poslanců v sále.) V tom případě ho pokládám za zbytný. Protože voda, vodní zdroje a půda už podle dnešního stávajícího výkladu Ústavy, a to i opakovaného výkladu Ústavního soudu, a nejenom doktríny, ale Ústavního soudu, tak samozřejmě patří do přírodních zdrojů, takže je to takové, jako že řekneme - přírodní zdroje, zejména vodní zdroje a půda. No, nevím, proč tyhle vypichujeme, tyhlety to nejsou, ta zvířátka v těch lesích to nejsou, jiné věci - vzduch to není... Prostě ano, tohle by se asi schválit dalo, ale myslím si, že se bez toho úplně v klidu obejdeme.

A poslední návrh je návrh komunistický, který opět nevybočuje z tradice této strany, protože říká - všechno znárodnit. Úplně jednoduše a natvrdo, všechny přírodní zdroje a přírodní bohatství jsou ve vlastnictví České republiky. To znamená, že premiér vlády resp. jeho svěřenecké fondy veškerou půdu musí odevzdat lidu České republiky, který se stane vlastníkem. Nevím, jestli to opravdu komunisté takto zamýšleli, ale tento návrh samozřejmě pokládám za nejspornější a nejproblematičtější a jsem zvědav, jestli by státní rozpočet měl někdy na to vyplatit ty náhrady, které by se za to musely vyplácet. Ale tato definice - ostatní přírodní zdroje a přírodní bohatství jsou ve vlastnictví České republiky - opravdu znamená, že všechno, co je přírodním zdrojem a přírodním bohatstvím, by bylo ve vlastnictví České republiky, by muselo být převedeno do vlastnictví České republiky. To pokládám také za zcela nemyslitelné.

Takže z těchto důvodů, každý z trochu jiného, ale s prosbou chraňme vodu, ale nesahejme na Ústavu, navrhuji všechny tři tisky zamítnout. Děkuji za pozornost. (Potlesk zprava.)

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Ty návrhy jsem zaznamenal. Jsou zde opět omluvy. Pan poslanec Jan Bauer se omlouvá od 16 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů, paní poslankyně Golasowská se omlouvá mezi 15.45 a půlnocí, tedy do konce jednacího dne, taktéž z pracovních důvodů.

Nyní zde mám s faktickou poznámkou přihlášeného pana zpravodaje poslance Navrkala. Prosím.

 

Poslanec František Navrkal: Děkuji za slovo. Já bych jenom vaším prostřednictvím krátce zareagoval na kolegu Bendu, který tady mluvil o tom, že se bojí v tom návrhu od STAN, že se tam zavádí nějaké nové lidské právo, vyjmenovával tady, že se bojí, že by to mělo znamenat právo, že všude budou muset být vodovody apod. Tak notabene o několik článků dole je článek 33 - každý má právo na vzdělání - a také to neznamená, že každému stát musí zaplatit osobního učitele, aby ho doma vzdělával. Takže podle mě to byla trochu zvláštní argumentace. To je vše. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A pan poslanec Holomčík, který je nyní přihlášený v obecné rozpravě, připraví se pan poslanec Výborný.

 

Poslanec Radek Holomčík: Já vám děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, tady v té rozpravě už zaznělo mnoho argumentů. Já bych chtěl zmínit tři věci v souvislosti s tématem ústavní ochrany vody.

Ta první - on už to tady na začátku dnešního dne říkal pan předseda Bartoš. My jsme poněkud skeptičtí k tomu očekávanému výsledku, který by nějaká forma ústavní ochrany vody měla přinést. Já jsem strašně rád za to, že se o tom bavíme, je to velmi důležité téma, ale podle mě, podle té logiky, tak jak bychom měli přistupovat k řešení problému, tak bychom se měli podívat v prvé řadě na to, jak v tento okamžik jsou dodržovány zákony, které už máme. Namátkou, myslím si, že by bylo zajímavé udělat analýzu toho, co chce vodní zákon v ochranných pásmech kolem vodních zdrojů, a toho, co se v těch ochranných pásmech skutečně děje. To je např. jedna taková věc. Další věc, někdy od dubna nebo května 2018 volám po nějaké forenzní analýze kůrovcové kalamity. Taky další věc, kdy i ČIŽP, Česká inspekce životního prostředí, konstatovala porušování lesního zákona. Já rozumím, že teď v té kalamitní situaci některá ustanovení lesního zákona pro vlastníky prostě nejde dodržet. Tomu rozumím. Ale je otázka, jestli v té minulosti, kdy ještě v roce 2016 jsme měli nejlepší stav lesů za posledních 250 let, tak je otázka, jestli i v této době k tomu porušování nedocházelo. ČIŽP jasně řekla, že docházelo. Takže to je další věc, na kterou bychom se měli podívat.

Takže obecně si myslím, že bychom se měli zamyslet nad tím, jestli v tento okamžik zákony, které máme a které se týkají ochrany vody, ochrany půdy, ochrany krajiny nebo lesů, které jsou pro hospodaření s vodou v krajině taky důležité, jestli skutečně využíváme možností, které v těch zákonech už v tento okamžik jsou.

Druhá věc, - a také v té rozpravě zaznívala, ale považuji ji za důležitou, takže ji zmíním, a to je způsob, jakým se provozuje vodárenská infrastruktura v České republice, jakým se prodává pitná voda koncovému spotřebiteli. V řadě měst anebo krajů, podle toho, jak jsou tam ty vodárny zřizovány, dostáváme informace, a jsou lidé, kteří na to poukazují po desetiletí, že ty provozní modely nebo i privatizace tam, kde proběhly, nezřídka vykazují známky velice podivného jednání. A myslím si, že pokud se chceme bavit o ochraně vody a nějakých zárukách pro občany, že budou mít pitnou vodu, tak bychom se měli nějak systematicky zaměřit na to, jestli to, jak různé společnosti buď nabyly tu infrastrukturu, zdroje, nebo jakým se dostaly k jejich provozování, jestli skutečně je to v zájmu občanů této země, nebo jenom v zájmu nějakých malých ekonomických skupin.

A třetí věc, kterou chci říct, a tady se v podstatě připojím k tomu, co říkal pan kolega Benda. Já bych v návaznosti na návrh KSČM chtěl vybídnout, aby když už chceme tu vodu chránit, a já věřím tomu, že to je náš společný zájem, abychom si při tom nepočínali jako slon v porcelánu. Nebudu podezírat KSČM z toho, že úmyslně dali ustanovení do toho návrhu, které by de facto mohlo vést k nějakému masivnímu vyvlastňování, ale považuji to za velice rizikové. A z toho důvodu se připojím k návrhu na zamítnutí, protože v tom skutečně vidím velké riziko.

A to je všechno, co jsem chtěl říct. Já vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Dobrý podvečer, vážené kolegyně, vážení kolegové. S faktickou poznámkou je přihlášen pan poslanec Jan Zahradník. Já přečtu omluvu. Dnes se omlouvá pan poslanec Lubomír Španěl mezi 16.00 a 19.00 do konce jednání z důvodu jednání. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Jan Zahradník: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, já bych se už dneska podruhé chtěl vyjádřit k té domnělé privatizaci vody v ČR. Opakování je matka moudrosti, tak já klidně ten svůj názor zopakuji.

Ke skutečné privatizaci vodní infrastruktury došlo u nás vlastně jenom na severní Moravě, kde zhruba byla převedena do privátních rukou infrastruktura v objemu asi 10 % z celkové vodní infrastruktury v České republice, severní Morava s výjimkou asi myslím Ostravy. Takže ostatní infrastruktura patří skutečně do rukou obcí, případně právnických osob, které si ty obce zřídily. To, že si starostové a zastupitelstva městská a obecní najímají soukromé provozovatele, to je druhá věc. A to, že je tohle zpochybňováno a jakoby skoro kriminalizováno, to je vlastně hrubá urážka těch poctivých starostů, kteří ve složitých, velmi pečlivých výběrových řízeních hledají ty soukromé provozovatele. Jinak samozřejmě tam, kde se ty obce uchýlily k tomu, aby si ty soustavy spravovaly samy, tak se bohužel prokazuje, že ta obec není schopna to dělat tak, aby to bylo efektivní.

Takže já bych rád znova připomněl, že k žádné privatizaci vodní infrastruktury u nás nedošlo, že mluvíme tedy o tom, že si obce řádně našly provozovatele a řádně usnesením zastupitelstev ovlivňují cenu vodu, ovlivňují tu částku, kterou ti provozovatelé vkládají do obnovy infrastruktury, a samozřejmě také mají ve svých rukou zisky, kterých ty soukromé společnosti dosahují.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji. Pan poslanec Radek Holomčík s faktickou poznámkou ještě vystoupí. Prosím.

 

Poslanec Radek Holomčík: Děkuji za slovo. Kolegové mě upozornili, že jsem ve své předchozí řeči nebyl úplně jednoznačný, když jsem hovořil o tom, že podpoříme návrh na zamítnutí. Tak nepodpoříme návrh na zamítnutí všech tří návrhů, ale podpoříme zcela jistě návrh na zamítnutí toho návrhu KSČM, ale podpoříme to, co tady říkal pan předseda Kováčik, to přerušení do toho, než Ministerstvo zemědělství předloží vlastní návrh novely Ústavy. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji a posledním přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Marek Výborný. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Marek Výborný: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, kolegyně, kolegové, rád bych se vyjádřil k těm třem projednávaným sněmovním tiskům. Nebudu nijak obsáhlý.

Já myslím, že to tady vlastně řekl už kolega Marek Benda. Návrh KDU-ČSL pod sněmovním tiskem 526 je skutečně, řekl bych, velmi zdravě konzervativní a střídmý. Na druhou stranu není pravdou to, a to bych si mu dovolil oponovat, že by nepřinášel vůbec nic nového. Ten návrh, který jsme předložili po dlouhé debatě a diskuzi, tak v té střídmosti skutečně přináší pět nových slov, a to jsou ta slova, že v článku 7 doplňujeme zejména vodní zdroje a půdu. A to neznamená, že by se tím pádem, pokud by tato změna Ústavy byla přijata, že by se nic nezměnilo. Tím vypíchnutím, tím zdůrazněním vodních zdrojů a půdy vytváříme vlastně ústavní mantinely i pro zákonodárce, kterými se potom zákonodárce jak na centrální úrovni, na půdě Parlamentu ČR, tak ale ti, kteří vydávají vyhlášky na úrovni krajů, případně obcí a měst, musí řídit, a samozřejmě - a jistě to ví i ctěný kolega Marek Benda - tato věc se potom promítá do judikatury a výkladů ať už na úrovni Ústavního soudu, či dalších institucí.

Já myslím, že nikdo z nás tady nepopírá to, a nakonec o tom svědčí ta dnešní schůze, od rána se tady bavíme o ochraně vody, bavíme se o ochraně půdy. To bych chtěl mimochodem také zdůraznit. Náš návrh nehovoří jenom o vodních zdrojích, ale hovoří i o půdě, protože pro nás obě dvě tyto hodnoty v poslední době jsou skutečně, řekl bych, ve výrazném ohrožení. A chci říct, že když naši otcové před 27-28 lety psali tu Ústavu, tak samozřejmě situace byla úplně jiná. Čili tam byly uvedeny pouze obecně ty přírodní zdroje. Ale my jsme přesvědčeni o tom, že situace je vážná. Kdyby například tedy tato obecná úprava Ústavy byla, tak by v jiné situaci byla celá kauza okolo Hodonínska, Ostrožské Nové Vsi a těžby štěrkopísku, stejně tak jako okolo průmyslové zóny v Hněvotíně. Já myslím, že to jsou přesně ty příklady, kde vidíme, že to deklarování veřejného zájmu na ochraně vody, vodních zdrojů a půdy je skutečně věc zásadní, a v tomto smyslu bych požádal i o podporu tohoto sněmovního tisku.

Na rozdíl od těch ostatních dvou návrhů lidovci neznárodňují, lidovci nevyvlastňují, stejně tak jako nezavádíme nová práva na pitnou vodu apod. Jsou to věci, které jsou k diskuzi, a nakonec už to tady zaznívalo z úst předchůdců - pojďme o tom návrhu na ústavní ochranu vody, vodních zdrojů a půdy debatovat dál. Já jsem uvítal to, že pan ministr Toman vytvořil ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí tu pracovní komisi, tu platformu. Já tedy kriticky trošku říkám, že když se před rokem objevily všechny tři návrhy zde na půdě Sněmovny, tak vláda zbystřila, zastříhala ušima a pan ministr Toman vytvořil komisi s tím, že vláda připraví svůj, tak jak to - já to beru, to tak prostě je, že připraví lepší návrh. Je rok za námi a ten vládní tisk tady pořád není. To si myslím, že je možná ku škodě věci. Nemuseli bychom dneska tu diskuzi a sloučenou rozpravu přerušovat a mohli bychom už debatovat i nad tím vládním návrhem. Já doufám, že už bude velmi rychle na stole. Nakonec pokud je mi známo, tak příští týden se má uskutečnit na půdě Senátu diskuze i se zástupci vlády o tomto tématu.

Ale když se vrátím k tomu tisku 526, skutečně vytváříme tady ústavní mantinely. Ústavní mantinely. Nejsme žádným způsobem nějak razantní. A je nepochybné, že voda a půda jsou v tomto smyslu nenahraditelnými přírodními zdroji, jejichž péče a ochrana, ochrana těchto zdrojů si zaslouží i tu nejvyšší ústavní ochranu, aniž bychom se tím nějakým způsobem vlamovali do Ústavy ČR a ústavního pořádku. Myslím si, že v tomto smyslu tento návrh si tu podporu zaslouží.

A za poslanecký klub KDU-ČSL bych chtěl podpořit návrh pana předsedy Kováčika. Pokud tady v tuto chvíli nemáme ten vládní tisk, pojďme všechny ty tři body, tu sloučenou rozpravu přerušit do okamžiku, kdy ve Sněmovně budeme mít i ten vládní tisk, a pak se k té debatě pojďme vrátit a hledat nějaké řešení, které skutečně potom bude ku prospěchu občanů ČR, ku prospěchu vody, vodních zdrojů a půdy. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám rovněž děkuji. Poprosím kolegy v sále, jestli by se mohli ztišit, abychom mohli doprojednat body 5, 6 a 7. S přednostním právem požádal o slovo pan ministr Toman. Prosím, máte slovo.

 

Ministr zemědělství ČR Miroslav Toman Dobrý den, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové. Já jenom pouze několik věcí k tomu, protože nejsem právník a necítím se být povolán, abych tady ty věci dělal. Takže budu vycházet z analýzy Právnické fakulty Univerzity Karlovy, z těch jejích analýz, a dovolím si jenom pár vět k tomu.

Musím říct, dneska jsme se o tom bavili celý den, že těch posledních několik let je poznamenáno výraznými obdobími sucha a to období sucha odhalilo potřebu nové právní úpravy zaměřené na komplexní řešení tohoto hydrologického jevu. Z toho důvodu byla zejména Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem zemědělství vypracována ta vládní novela, o které jsme dneska jednali, tzv. suchá novela vodního zákona, nicméně ta nemohla pojmout všechny související požadavky, zejména pokud jde o zajištění prioritního významu vody pro zásobování obyvatelstva.

Mě to strašně mrzí, ale prostě to, co tady říkal pan Výborný, já jsem se na to díval, návrh KDU-ČSL byl předložen někdy v červnu, v druhé polovině června, myslím 19. 6. Já to mám napsáno, nechci se tady dohadovat. Já se fakt nechci dohadovat o tom, kdo byl první, nebo druhý, ale když se podíváte, tak Ministerstvo zemědělství toto už iniciovalo v roce 2018 s tím, že už na jaře, to znamená březen nebo duben, byla zahájena diskuse u prvního kulatého stolu, a u tohoto kulatého stolu se sešly mimo Ministerstva zemědělství, Ministerstva životního prostředí, Úřadu vlády, to znamená legislativní rady, Ministerstva vnitra, reprezentace Svazu vodního hospodářství a Sdružení vodovodů a kanalizací - byli tam také experti na ústavní právo z Univerzity Karlovy, ale i zástupci politických stran včetně KDU. Z jednání vyplynula potřeba zpracovat analýzu ústavní ochrany vody v mezinárodním kontextu, a proto, jak jsem řekl, Ministerstvo zemědělství požádalo experty z právnické fakulty o vypracování studie k možnostem dalšího legislativního postupu.

Z té vypracované studie vyplynulo, že koncept zvláštní ochrany vody v kontextu české i zahraniční právní úpravy je realizovatelný a navíc vhodnější než případný zásah do stávajícího znění Ústavy nebo Listiny základních práv a svobod. Následně byly svolány další tři kulaté stoly, kde byly tyto cíle specifikovány. Do návrhu textu ústavního zákona byly vymezovány hlavní cíle budoucí právní úpravy. Samozřejmě při formulování textů z návrhů představených dneska tady parlamentními stranami, ať to je KDU, ať to je KSČM a hnutí STAN, a po závěrečné konzultaci s právníky Ministerstva spravedlnosti, legislativní rady, Ministerstva vnitra je nyní text návrhu ústavního zákona, nebo byl projednáván postupně s představiteli a zástupci všech politických stran, zbývá nám dokončení diskuse s TOP 09. A z těch proběhlých diskusí a debat vyplynulo, že všichni vnímáme důležitost ochrany vody jako jedinečného přírodního zdroje.

Chci říci, že ta jednání budou pokračovat s důrazem na hledání společně sdílených hodnot a představ v rámci tématu ústavní ochrany vody, protože to považujeme za zásadní, a byl bych velmi rád, aby tento návrh byl projednán a byl konsenzuální pokud možno s celým politickým spektrem parlamentních stran. Proto bych pak požádal, že požádáme o společné projednání textu předtím, než to bude předloženo.

Já jsem také mluvil s předsedou stálé komise Senátu, měl jsem příležitost ho informovat o průběhu přípravy ústavního zákona a musím říct, že členové tohoto výboru a postoj členů komise k ústavní ochraně vody pro zásobování obyvatelstva byl celkem pozitivní.

Po skončení debaty s poslaneckými kluby v Poslanecké sněmovně jsem slíbil, že budu seznámeni s výsledkem a textem návrhu.

Já jenom chci říct, co tam je hlavním principem ústavního zákona. Zdůrazňuje povinnost zachování a ochrany životního prostředí jako celku i vody jako stěžejního přírodního zdroje. Za druhé, klade důraz na udržitelné užívání vodních zdrojů a jejich ochranu v kvalitativní i kvantitativní rovině, zavádí povinnost racionální úsporné spotřeby vody. Stěžejním bodem je výsostný veřejný zájem na ochraně vodních zdrojů pro zásobování obyvatel pitnou vodou. Stanoví právo každého na pitnou vodu v místě jeho bydliště, a to za sociálně ekonomicky přijatelných podmínek. Významným bodem je také omezení zcizitelnosti vodních děl a vodárenské infrastruktury, to znamená vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu, a důležitým prvkem je také propojení ústavního zákona s takzvanou suchou novelou vodního zákona ve smyslu zavedení povinnosti postupovat podle opatření vyhlášených orgány veřejné moci v případě nedostatku vody.

Vážené paní poslankyně, páni poslanci, já si vás dovolím požádat o podporu návrhu pana poslance Kováčika a chci vám říci, že ve velmi krátké době vás požádáme o společnou schůzku vašich zástupců k tomuto tématu, abychom to projednali a bylo to pokud možno konsenzuální. Chci vás ubezpečit, že ty tři strany, které předložily svůj návrh, tak že to bude zakomponováno v nějaké míře do tohoto společného návrhu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Já vám děkuji, pane ministře. Jsou tady tři faktické poznámky. První je pan poslanec Zlesák, pan poslanec Feri. Ale jestli pan Kováčik se hlásil s faktickou poznámkou jako první předtím, tak jsem to špatně pochopil. Já jsem myslel, že do rozpravy, ale byla to pravděpodobně faktická, takže prosím.

 

Poslanec Pavel Kováčik: Moje faktická poznámka přišla v okamžiku, kdy pan ministr zahajoval první slovo, tedy nebylo ještě na co reagovat. Paní a pánové, nyní nadchází ta chvíle, dovoluji si navrhnout přerušení projednávání bodů 5, 6 a 7 do doby, dokud nebude předložen vládní návrh, a aby bylo jasno, že nejde o pouhé snahy odstrčit tu tematiku někam do neurčita, tak já osobně bych teď navrhl přerušit projednávání těchto bodů do 15. září tohoto roku. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Tomáš Hanzel: Jelikož se jedná o procedurální návrh, tak já o něm nechám bezprostředně hlasovat. Svolal jsem poslance do jednacího sálu, chvilku počkáme. Já jsem zaregistroval žádost o odhlášení, takže se registrujte prosím svými identifikačními kartami.

 

Budeme hlasovat o procedurálním návrhu pana poslance Kováčika přerušit projednávání sloučené rozpravy k bodům 5, 6 a 7 do 15. 9. 2020.

Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Hlasování pořadové číslo 8, přihlášeno 107 poslankyň a poslanců, pro 104, proti 1, zdrželi se 2. Návrh byl přijat. Tato sloučená rozprava je odložena do 15. 9. 2020.

 

Tak, v tuto chvíli přistoupíme k bodu

Aktualizováno 1. 9. 2020 v 16:48.