(16.30 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. A nyní paní poslankyně Richterová s faktickou poznámkou. Prosím.
Poslankyně Olga Richterová: Děkuji. Jenom ještě jednou, abychom tu debatu k té mopce mohli alespoň trochu uzavřít. Tam přece jde o to, že tady máme nějaké roky špatných zkušeností, kdy se i sociální pracovníci bojí s klienty jít a o tuhle dávku požádat. Máme tady systém, který roky motivoval tuto dávku nepřiznávat, a já mám v mailu i teď aktuální případ, který se stal předevčírem, kdy paní donutili žádost, jenom žádost o tu dávku, stáhnout. To se děje pořád. To, že se ministerstvo nějakým způsobem snaží tuto praxi změnit, je v pořádku a dobře, ale ta praxe zdaleka nedostihla tu instrukci, tu poslední, kterou jsem zmiňovala pochvalně, která je už jakoby vstřícně nastavená, ale ta praxe je úplně jinde.
A já na tom chci říct, že proto to nemůže být považováno a vydáváno za jediné řešení pro dohodáře, protože prostě lidé jsou traumatizovaní si o tu mopku jít požádat. Ti, kteří jsou opravdu v úzkých a už se v minulosti snažili ji získat a téměř nikdy ji nikdo nedostal, a teď netuší, že opravdu by už nárok měli mít. Když tam přijdou, tak opravdu v mnoha případech stejně je jim řečeno, ať si to radši stáhnou, že ne, ať o to vůbec nepožádají, nechají se odradit. A proto jsou ta čísla, jaká jsou. Proto i ke konci toho května tam prostě 3 200 přiznaných žádostí bylo do těch 3 tisíc. A potom všechno další už jsou stovky. Mezi 3 a 5 tisíci 595 přiznaných žádostí od března do května. To je nic na území republiky. To je nic ve srovnání s tím, kolik lidí je v úzkých. Stačí se podívat do skupiny Klub svobodných matek, kolika matkám tam pomáhá potravinovými rozvozy právě zde neblaze zmiňovaná autorka, která se podílí na 168 hodinách. Kolika matkám ona pomohla. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Já bych jí za to spíš poděkovala.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní se mi s faktickou poznámkou hlásila paní ministryně. Než dorazí k mikrofonu, seznámím sněmovnu s omluvenkami. Pan poslanec Skopeček se omlouvá od 15.30 z pracovních důvodů. Paní poslankyně Golasowská se omlouvá od 16.30 - ne, pardon, dnes od 16.30 do půlnoci z pracovních důvodů, tedy do konce jednacího dne. A pan poslanec Kytýr se omluvil - to už jsem říkal, ale nyní to dorazilo na hlavičkovém papíře.
Prosím, paní ministryně.
Ministryně práce a sociálních věcí ČR Jana Maláčová Děkuji. Já bych chtěla reagovat na pana poslance Luzara. Ta debata byla o tom, že mimořádná okamžitá pomoc funguje tak, že lidé si musí požádat o určitou částku, a my jim pak můžeme, pokud je dobře zdůvodněna, ji poskytnout. Pokud si někdo požádá o jednu nocleženku, tak my mu poskytujeme částku na jednu nocleženku. Takhle funguje mimořádná okamžitá pomoc, případně pak ráda vysvětlím. To znamená, ubytování lidí bez domova atd., to jsou dávky na bydlení a to je pak debata někde jinde.
Já jsem chtěla ještě jednou říct, že vlastně celá debata je o tom, že my velmi usilovně přemýšlíme na Ministerstvu práce a sociálních věcí, jak dostat informace k lidem, kteří nesledují veřejné dění. Jak dostat prostě informace k lidem, kteří jsou ve velmi složité životní situaci, koronavirus jim naboural rozpočet, oni nemají finanční prostředky na základní životní potřeby, to znamená ubytování, jídlo, hygienické prostředky, jak k nim dostat informace, že se mohou obrátit na úřady práce, zvláště když tu máme z minulých let, a to si skutečně myslím, že to je důsledek těch takzvaných Drábkových reforem, kdy úřady práce nebyly místy, kde se lidem pomáhá, a bude velmi těžké, stále to ještě vlastně jakoby koluje, tento mýtus, je velmi těžké to odstranit, jak dostat k lidem, kteří nesledují veřejné dění, tu informaci, že úřady práce jsou to místo, které vám pomůže vyřešit vaši existenční krizi, pokud vám koronavirus naboural domácí rozpočet. To je ta otázka a věřte tomu, že se tím velmi bedlivě zabýváme na Ministerstvu práce a sociálních věcí.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Tím skončila série faktických poznámek, takže se vrátíme do obecné rozpravy. Nyní je tedy přihlášen pan poslanec Ferjenčík. Připraví se pan poslanec Třešňák. Prosím.
Poslanec Mikuláš Ferjenčík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych chtěl na úvod ještě zareagovat na paní ministryni, která říká, jak to dostat k těm lidem. Já bych se chtěl zeptat, jestli jste zkusili aspoň těm zaměstnavatelům, kteří doteď zaměstnávali lidi na dohody, ze kterých odváděli pojistné, napsat e-mail o tom, že se změnila praxe té mimořádné okamžité pomoci. Jestli je tady 200 tisíc lidí, kteří jsou zaměstnáni na dohodách, kteří odvádějí pojistné, tak napsat jejich zaměstnavatelům e-mail nebo datovou zprávu o tom, že se změnila praxe přiznávání dávky mimořádné okamžité pomoci, a tak by to mohla být velmi efektivní cesta, jak to k těm jejich často dnes už bohužel bývalým zaměstnancům dostat. Já věřím, že každý slušný zaměstnavatel, když dostane takovouhle instrukci, tak ji rád předá tomu zaměstnanci, kterého velmi nerad propustil, protože pro něj neměl práci, aby si aspoň trochu ulevil svému svědomí, že poslal člověka na dlažbu. Myslím, že je to daleko efektivnější než platit inzerci v deníku Metro. Tak to je takový tip pro MPSV. Já se za měsíc zeptám, jestli jste tuhle radu zkusili využít.
Já bych chtěl - teď se vrátím k těm skupinám, kterým se nedostalo pomoci. Paní Gajdůšková říkala, že nechápe, proč se tady furt mluví o těch dohodářích, že to zní, jako by to byla jediná postižená skupina, tou krizí. Já to zkusím vysvětlit, aby to pochopila kolegyně, aby pochopila naši motivaci, proč furt tohle téma zvedáme.
Protože dohodáři a OSVČ se souběhem se zaměstnáním jsou podle našich informací dvě největší skupiny, které stát nechal na holičkách. Samozřejmě že řada zaměstnanců byla zasažených. Samozřejmě že živnostníci byli zasaženi. Samozřejmě že lidé, co podnikali skrze s. r. o., byli zasaženi. Ale tyhle dvě skupiny, lidi pracující na dohody a lidi, kteří jsou OSVČ se souběhem s nějakým zaměstnaneckým úvazkem, jsou dvě suverénně největší skupiny, které byly výrazně tou krizí zasaženy a které nedostaly státní podporu! A proto to řešíme, proto jsme svolali tuhle mimořádnou schůzi. My budeme mít schodek 500 miliard korun, jak říká paní ministryně financí, co sedí za mnou, 500 miliard korun, ale nemáme 3 miliardy na to, abychom podpořili dohodáře. To je, kdybychom každému dohodářovi, který platil pojistné, zaplatil i 10 tisíc měsíčně, tak kdybychom všem těmhle dohodářům dali 10 tisíc měsíčně za tu dobu krize, tak to stojí cca 3 miliardy korun, a kdybychom všem OSVČ, které mají souběh se zaměstnáním, dali analogickou podporu, jakou mají ostatní živnostníci, tak určitě se vejdeme do 10 miliard korun. Tady prostě budeme mít sekeru ve státním rozpočtu 500 miliard korun, ale nechali jsme statisíce lidí na holičkách jenom proto, abychom ušetřili 10 miliard, z kterých část by se ještě vrátila na DPH a vrátila by se do ekonomiky. To prostě ekonomicky nedává žádný smysl a my se snažíme tuhle situaci napravit.
Naopak když banky měly dostat státní záruku jenom 25 % portfolia, tak stačil jeden e-mail, který poslala Česká bankovní asociace, následně přišel pozměňovací návrh, ať se to zvedne na 30 %. To bylo 10 miliard minimálně, které ty banky na téhle změně vydělají. To by pokrylo všechny tyhle dohodáře a OSVČ se souběhem!
Paní ministryně financí řekla, že s tímhle pozměňovacím návrhem naprosto nesouhlasí, že to je jediná věc, kde si vyvzdorovala v tom vyjednávání na bankách, že tenhle parametr se nezmění, že ve všem ostatním té bankovní asociaci vyšla vstříc, ale že těch 25 % je pro ni nepřekročitelná hranice, a pak přišli poslanci ANO a přehlasovali vlastní ministryni! A dali tady bankám dotaci 10 miliard, nebo možná i víc, spolu se sociální demokracií, která to navrhla, spolu s dalšími. Ale když jde o to, podpořit lidi, kteří měli 10 tisíc měsíčně a teď jsou na dlažbě, tak na ty se vykašlete, protože nechodí k volbám! A pak tady řešíte to, jak je možné, že když jsme tady udělali inzerci v deníku Metro, že se nám nikdo nehlásí na ty úřady práce, které je deset let posílaly do háje, jak je to možné. To přece není normální! (Hovoří důrazně.)
Takže to je ten důvod, proč my se ozýváme. Tady je několik set tisíc lidí, co jsou zasaženi krizí, a nedostali od státu nic. Jsou to invalidní důchodci. Paní Gajdůšková tady řekne: "No, ale 40 tisíc, to jsou přece důchodci, ti maj důchod." Akorát zapomene zmínit, že jsou to invalidní důchodci, co berou 7 tisíc měsíčně, a bez toho přivýdělku z těch dohod, z čeho mají asi žít! Nebo jsou to starobní důchodci, kteří mají nízký důchod. To jsou taky lidi, co pracovali poctivě, a teď jsou na dlažbě a vykašlali jste se na ně! A proto my se jich snažíme zastat. Mluví se tady o flexibilitě. Ale OSVČ jsou přece taky flexibilní jako dohodáři. Tak jaký je ten rozdíl? Proč jedni dostanou podporu a druzí ne? A já samozřejmě podporuji, aby OSVČ dostaly podporu státu ve chvíli, kdy se z rozhodnutí vlády vypnula celá ekonomika. Ale přece to nemůžeme nechat jenom pro někoho, tu pomoc. ***