(11.50 hodin)
(pokračuje Staněk)
V této souvislosti bych chtěl říci, že podle informací, které mám k dispozici, tak na činnost odběrových sester Vojenská nemocnice Olomouc nedostala žádný mimořádný příspěvek, byť bylo přislíbeno asi 1 500 korun pro sestru za realizovaný výjezd. Na tomto místě bych chtěl požádat o to, aby tento příslib byl naplněn, případně pokud existuje jiný postup, kterým bude tento náklad zdravotním sestrám a Vojenské nemocnici v Olomouci určitým způsobem kompenzován. Pakliže tedy bude.
Od 16. března, kdy byly vytvořeny zajištěné oblasti karantény v Uničově, Litovli a Moravičanech, stala se vládní nařízení a následná mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví povinná i pro Vojenskou nemocnici Olomouc. Šlo zejména o omezení neakutní a neurgentní péče, účast na odběrech a testování, účast na léčbě a reprofilaci standardních lůžek na lůžka infekční. Olomoucký kraj se v určitou dobu stal druhým nejpostiženějším krajem hned po Praze a okres Olomouc nejpostiženějším okresem kraje, zvláště pak po explozi pandemie na neředínských vysokoškolských kolejích u zahraničních studentů.
Již 17. března bylo ve spolupráci s olomouckým ženijním praporem a logistiky z Pardubic zřízeno odběrové místo u Vojenské nemocnice Olomouc, které bylo provázeno a provozováno do 5. května. Další odběrové místo bylo ve spolupráci s olomouckou Vojenskou policií a Policií České republiky zřízeno na hranici uzavřené zóny v Nových Zámcích u Litovle a to také bylo provozováno do 5. května.
Vzhledem k tomu, že Olomoucký kraj nemá infekční kliniku, má pouze infekční oddělení v Nemocnici Prostějov, které má standardní stav dvacet lůžek, a ten rozšířilo na třicet, ovšem v průběhu došlo k tomu, že personál tohoto infekčního oddělení v Nemocnici Prostějov byl zasažen infekcí, a po dohodě s Olomouckým krajem tak bylo pro zajištění další infekční kapacity neventilovaných lůžek pro covid pozitivní pacienty nezbytně nutné akutně zřídit, a tedy reprofilovat lůžka chirurgie právě ve Vojenské nemocnici Olomouc.
Na těchto nově akutně zřízených čtrnácti lůžkách ošetřili lékaři a zdravotní personál Vojenské nemocnice Olomouc dvacet pacientů, to jest pět procent v daném měsíci hospitalizovaných pacientů, byť podíl akutních lůžek na národní kapacitě je jen něco málo přes čtyři promile. Lékaři, zdravotnický personál a další zaměstnanci Vojenské nemocnice Olomouc tak poskytovali péči jedenáctkrát větší, než by odpovídalo velikosti Vojenské nemocnice. Ze statistik pak vyplývá, že ve Vojenské nemocnici zemřeli tři pacienti, a to spíše s covidem než na covid, takže smrtnost tehdy byla patnáct procent ze všech hospitalizovaných, tedy pod průměrem České republiky, který tehdy činil asi dvacet procent.
Vážené paní poslankyně, páni poslanci, diagnostické aktivity Vojenské nemocnice v tomto období, tedy sanita a dvě odběrová místa, vedly k tomu, že k 5. květnu bylo provedeno 2 600 odběrů, tedy jedenadvacet procent z těch, které byly provedeny v Olomouckém kraji, a jedno procento z těch, které byly realizovány v České republice, tedy dvakrát více, než je podíl Vojenské nemocnice na lůžkové kapacitě v kraji, a dvakrát více, než je podíl na lůžkové kapacitě celorepublikové.
Z léčebných aktivit bych chtěl vyzvednout především to, že zaměstnanci Vojenské nemocnice sami připravili infekční lůžka, kterými za normální situace Vojenská nemocnice nedisponuje, a v průběhu dvaatřiceti dnů ošetřili dvacet pacientů, tedy v daném okamžiku pět procent aktuálně hospitalizovaných v České republice. Opět, jedenáctkrát více, než odpovídá velikosti Vojenské nemocnice. Co je pozitivní, pak to, že doposud podle testů, které byly provedeny, žádný zdravotník nebyl přes obrovské riziko nakažen, což se dá připisovat jejich mimořádné kázni a přijatým opatřením vedení Vojenské nemocnice.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, to, co zde říkám, není snaha glorifikovat jednu nemocnici, jedno pracoviště. Vím, že těch, kteří obdobně bojovali s pandemií, je spousta, a o mnohých již byla řeč, mnohým se děkovalo a o mnohých se doposud nikdo nezmínil. To, proč zde vystupuji, je snaha podpořit i můj dotaz, který jsem vznesl na jednání výboru pro obranu prostřednictvím paní předsedkyně Jany Černochové, abychom se obrátili na příslušné ministry s žádostí o reakci ve věci kompenzací pro vojenské nemocnice, které nespadají do resortu Ministerstva zdravotnictví, právě s ohledem na pandemii onemocnění COVID-19 se ale podílely na výrazné pomoci v daném regionu.
Já moc děkuji, protože mám informaci, že už jsme odpověď z Ministerstva zdravotnictví dostali. Neměl jsem čas se s ní ještě seznámit a chtěl bych touto cestou požádat vládu a Ministerstvo zdravotnictví, aby se při konečném účtování nezapomnělo na aktivity právě vojenských nemocnic, jejich lékařů a zdravotnického personálu, protože tak jako všem, patří i jim velký dík. A tady opravdu Armáda České republiky a její jednotlivé složky sehrály opravdu významný podíl pomoci našim občanům. Děkuji.
Místopředseda PSP Petr Fiala: Děkuji. Jedna omluva. Pan poslanec Milan Hnilička se omlouvá dnes mezi 14.30 a 15.30 hodin z pracovních důvodů. Nyní vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Leo Luzar, připraví se pan poslanec Kaňkovský. Prosím, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar: Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych se také vyjádřil k bodu dnešního programu, který má název Vyhodnocení průběhu první vlny pandemie koronaviru na území České republiky. Pozorně jsem poslouchal své předřečníky, kteří toto téma pojali opravdu hodně široce.
Chci v prvé řadě upozornit na první problém, který s tím mám, a to je v tom názvu - první vlna. My víme, že přijdou nějaké další vlny? My se na to připravujeme, nebo dokonce tušíme? Víte, co je největší problém při takovýchto pandemických efektech? Ne že umírají lidé. Bohužel, lidé umírají každý den, ale největší problém je panika. Panika, která vzniká při těchto aktivitách a kterou uměle mnohdy povzbuzujeme. Že to dělají média každý den, to asi všichni tušíme a víme. Ale že to děláme i v této Sněmovně, je velmi na pováženou.
Co považuji za velice negativní znak situace, která nastala a který tento bod svým způsobem zarámuje, je to, jak nakládáme s odbornými daty. Každý, kdo se snaží trošku se mediálně prezentovat a má přístup k neveřejným datům, statistickým datům, cítí nutnou potřebu je zveřejnit, pokud možno na Facebooku, pokud možno pod svým jménem a pokud možno tak, aby co nejvíc společnosti zaujal. Mnohdy zveřejňuje ale data, která jsou absolutně irelevantní vůči průběhu a pouze dokumentují určité výsledky a stavy situace, která konkrétně někde nastala, a v tom kontextu vytváří i nějaký dojem. Proto pokud máme k něčemu dospět a nějaké vyhodnocení dělat, měli bychom se velice silně oprostit od volání po větší komunikaci, volání po více informacích, ideálně pro nás, pro poslance, ať máme úplně všechno, ať můžeme. Co ať můžeme? Ať můžeme šířit paniku? Ať můžeme vzbuzovat v lidech obavy, co přijde a co čeká? Je to opravdu náš úkol, politiků a poslanců, abychom tuto paniku šířili dál a dělali? Anebo je náš úkol řešit problémy, které s touto pandemii přicházejí?
A já si myslím, že možná ani to řešení problému není o nás, o poslancích. V této roli při vyhlášení pandemického stavu, nouzového stavu, krizového stavu a všech těch scénářů, které český právní řád zná, je naše úloha, řekněme, upozaděna, protože jsou tam přesně stanoveny ty obory, které mají řešit a mají dávat informace. Proto tady máme krizový štáb. Krizový štáb je ten, který připravuje podrobně a analyzuje podrobně informace, se kterými má vycházet vláda České republiky, a má předkládat občanům České republiky v rámci krizového řízení informace důležité pro překonání krize.***