(15.50 hodin)
(pokračuje Jurečka)
Takže bych byl velmi rád, abychom dokázali říci, že tyto strategické stavby pro ochranu životů obyvatel, samozřejmě také jejich majetku, jsou tady potřeba. Byly o tom poměrně velké diskuse v minulosti a je velmi smutné to, že po více než 23 letech tyto stavby, od povodně roku 1997, nejsou dotaženy do konce, a není příjemné pro nás, kteří v těch obcích bydlíme, tam bydlet, investovat do svých majetků. Máme s tím samozřejmě i určité problémy. Takže prosím pěkně, toto nezlehčujme, a jestli tam bude varianta jenom suchého polderu, nebo varianta nádrže, která bude mít nějaké stálé vodní nadržení, to je otázka toho, jak dopadnou studie, které se teď zpracovávají. Tolik na dovysvětlení.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Marianu Jurečkovi. Nikoho dalšího nevidím, že by se hlásil do obecné rozpravy. Obecnou rozpravu končím a ptám se na závěrečná slova. Nejdříve pan ministr. Prosím, pane místopředsedo vlády, máte slovo.
Místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy ČR Karel Havlíček: Děkuji moc za slovo a děkuji i za diskusi. Myslím, že je věcná a že to odpovídá i tomu, co se projednávalo na hospodářském výboru. Celá řada těch dalších návrhů z mého pohledu dává smysl. Já rozumím tomu, co zde padlo, že by bylo ideální připravit zákon, ve kterém to bude všechno v mašličkách hotové. Už jenom to, jak ten zákon komplikovaně vzniká na třech resortech s ohledem na jeho význam a samozřejmě s ohledem na práva poslanců dávat pozměňovací návrhy, v zásadě vylučuje to, že to bude (nebude) zasypáno desítkami různých dalších návrhů. Podstatné není ani to, kolik jich je. Podstatné je, které jsou dobré, které jsou špatné, které nakonec budou přijaty. Myslím, že to je rozhodující. Dívejme se na ten výsledek. Podle mého názoru i díky všem, kteří na tom participují i v té diskusi, to skutečně po mnoha letech spěje k určitému výsledku.
Ano, já nepopírám to, že v momentě, kdy jsem nastoupil na resort, jsem trošku otočil kormidlem, a v tomhle zákoně zcela zásadním způsobem, a že jsem byl tedy ten, kdo inicioval ve finále polskou cestu, o které se jenom mluvilo. Byla to trošku paní Columbová, mnoho a mnoho diskusí kolem ní bylo, možná to bylo o odvaze, možná to bylo o obavě, já nevím. V každém případě jsme se do toho pustili. Já děkuji všem, kteří to legislativně připravili. Respektuji i to, že někdo na to může mít jiný názor, ale tak jak mám pocit, jak diskutujeme, tak všichni směřujeme k tomu, že chceme zkrátit pokud možno regulérní právní cestou výstavbu, která je skutečně neúnosná v současné době.
K té analýze. My pochopitelně máme spočteno, o kolik se dá urychlit ten či onen úsek. Ono to není tak úplně jednoduché. Není to jen matematika, protože tam do toho vstupuje celá řada dalších proměnných. Můžeme se vždycky bavit o tom, kolik by nebo jak dlouho by trvala tato dálnice, kdyby tam nebyla ta či ona stížnost nebo prodloužení, ale v zásadě to nelze úplně zjednodušit a nějak elegantně zprůměrovat.
Co je podstatné, je to, že můžeme odhadnout díky kratším lhůtám, o kolik to bude, ale úplně nejjednodušší není dělat dlouhé analýzy, ale sednout do auta a vyrazit do Polska. Pokud někdo z nás do této země jezdí častěji - já jsem tam jezdívával hodně - tak si možná vzpomíná, jak to bylo před rokem 2000, možná jak to vypadá po roce 2000, a logická otázka je, proč začínají dávat i nám lidově řečeno na frak, proč prostě jsou rychlejší. To není dáno tím, že by měli lepší stavební firmy, to není dáno tím, že by měli lepší nebo horší vládu, to je dáno pragmaticky tím, že k tomu mají lepší legislativní zázemí a dokázali toho využít. V tom je jádro pudla. To znamená, ta rychlá výstavba dálnic v Polsku je nepochybně dána tím, že zvolili model vyrovnávání s vlastníky cestou, kterou jdeme i my. To, myslím, je lepší odpověď než jakákoliv analýza od jakékoliv věhlasné firmy, která si tam stejně napíše to, co možná potřebuje ona. Podívat se k sousedům, projet si jejich dálnice, silnice a porovnat si, kolik kilometrů měli tehdy a kolik jich mají dnes.
Chápu, že je velká diskuse nad tím takzvaným seznamem děl. Je to citlivá záležitost, ale buď se shodneme, že ho máme, potom respektujme to, že tam budou stavby kritické infrastruktury, nebo strategické infrastruktury, to je jedno, jak to nazveme, obojí je stejně důležité, ne všechno se nám vejde do té kritické infrastruktury. Ministerstvo dopravy ani já osobně jsme nebyli úplným zástupcem a fanouškem seznamu děl. Spíše jsme to chtěli udělat odvětvově nebo přes jednotlivé sektory. Nakonec je zřejmé, že politická vůle je spíše prosadit seznam děl. Není to nic, na čem bychom měli krvácet na barikádách. Dobře, pokud tedy budeme mít seznam děl, tak se poté ale musíme smířit s tím, že tam na něm budou desítky a desítky různých staveb.
Můžeme se bavit o tom, proč tam má být kritická infrastruktura dopravní a nikoliv energetická, ano, ale je to zákon, který se týká dopravy, energetiky a elektronické komunikace, tak pak se musíme smířit i s tím, že tam budou i stavby té energetické kritické infrastruktury. Nedovedu si představit, co je důležitější než výstavba nových jaderných bloků, k čemuž samozřejmě tento postup a to, že tam budou zařazeny, nesmírně pomůže. Není to nic, že bychom chtěli něco obcházet, je to pouze zjednodušení řízení, které tak jako tak bude nesmírně náročné. Stejně tak tam budou nepochybně vodní díla, protože jsou součástí strategické, či dokonce někdy i kritické infrastruktury.
Co se týká té fikce, to je velmi diskutovaná věc. Většina ví velmi dobře, že je to součástí i zákona stavebního, který zde byl diskutován. Je třeba pouze připomenout to, že už dnes je součástí - myslím tedy ta fikce - souhlasných závazných stanovisek, že je součástí právního řádu. Konkrétně, nepletu-li se, je to v zákoně o urychlení výstavby.
Asi poslední věc, která zde padla - a myslím, že stojí za to ji ještě krátce okomentovat, není za tím nic nekalého - jsou ty takzvané související stavby i v oblasti energetiky. Opakovaně říkám, tento zákon není pouze o dopravní infrastruktuře, je i o energetické infrastruktuře a v té energetické infrastruktuře máme související stavby. Jsou to například přeložky a ty samy o sobě jsou prostě ve stejném režimu. Tím pádem není z našeho pohledu dobré a správné je nekomparovat s tou stavbou hlavní a dává smysl i v energetice s tímto pojmem a hlavně s tím režimem pracovat. Za mě je to vše, děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi vlády a ministrovi průmyslu a obchodu a dopravy Karlu Havlíčkovi za závěrečné slovo. Nyní závěrečné slovo pana zpravodaje. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Martin Kolovratník: Děkuji. Já musím v závěrečném slovu zareagovat a snažit se trochu vysvětlit, nebo možná obrousit hrany, které jsem zaslechl v debatě.
Kolega Lukáš Černohorský a Ivan Adamec - k tomu procesu, jak se to tady objevilo, jak ten zákon schvalujeme. Já jsem byl vlastně v čele té skupiny poslanců s dalšími kolegy před dvěma lety - a teď to není výmluva, je to spíše snaha o vysvětlení. My už tehdy v tom roce 2018 jsme se dohodli, že tehdy to bude - tuším, že ten krásný termín použil zrovna kolega Ondra Polanský - ten hotfix, že to bude taková jakoby krátká záplata, na které se dohodneme tady poslanci, všechny strany, a že ta velká, kruciální, zásadní novela bude vládní a bude připravena následně, což se vlastně stalo. Tady třeba ty věci vidíme jinak, když někteří z vás říkají: No ony nejsou ty analýzy a my nevidíme, co ten hotfix v reálu udělal. Z toho bych asi tušil, že říkáte: Třeba ještě počkejme, nechme to chvíli delší dobu působit. Ale já za sebe se přiznám, že já naopak byl nedočkavý. Já jsem spěchal, žádal jsem předchozího ministra dopravy Kremlíka, žádal jsem ještě ministra dopravy Dana Ťoka, aby vládní novela se tady objevila co nejdříve, abychom nad ní mohli vést debatu. Já jsem spíše ve vidění celé přípravy vycházel právě z toho, co jsme si tady, řeknu neoficiálně, nějak džentlmensky tehdy řekli, že vládní novela bude následovat. To je ad 1. ***