(9.30 hodin)
(pokračuje Bauer)
Návrh na zakotvení sdíleného pracovního místa se navíc snaží do stávající právní úpravy podle mého názoru zakotvit něco, co je na základě smluvní volnosti stran možné prakticky již v této době. Pracovní právo je právo soukromé, které při dodržení základních zásad a povinností ustanovení zákoníku práce umožňuje oběma smluvním stranám nastavit individuální pravidla výkonu práce. Pokud tedy nyní předkladatel, což je Ministerstvo práce a sociálních věcí, navrhuje stanovit pravidla pro sdílení pracovního místa přímo v zákoníku práce, měli bychom skutečně detailně zvážit, jak se takovou úpravou změní a nastaví praxe stávající, a zda nová norma, tato úprava, něco změní a jak vlastně bude v reálném životě fungovat. Právě ve světle těchto argumentů a podnětů takříkajíc z terénu navrhuji právě tři pozměňovací návrhy, které tady teď v krátkosti představím.
První pozměňovací návrh je v systému uveden pod číslem 5147, týká se pracovní doby. Předložený vládní návrh stanoví, že souhrn pracovních dob zaměstnanců nesmí překročit stanovenou týdenní pracovní dobu. V případě, že by toto omezení navrhovaný § 317 neobsahoval, mohlo by sdílené místo být pro zaměstnavatele lákavější, protože by díky němu mohli řešit daleko větší množství případů. Například z praxe, fungování recepce od 7 hodin do 20 hodin, které nelze řešit jedním pracovním místem, ale šlo by elegantně řešit sdíleným místem se dvěma nebo třemi zaměstnanci. Toto je skutečný příklad z praxe.
Ministerstvo práce a sociálních věcí namítá, že pokud by byl zvolen vyšší limit, než činí stanovená týdenní pracovní doba, byl by tím popřen záměr předkladatele umožnit na pracovním místě s plnou pracovní dobou její rozdělení mezi více zaměstnanců s kratší pracovní dobou, a že sdílené pracovní místo není určeno k časovému pokrytí určitého provozu nebo činnosti zaměstnavatele od nějakého času do nějakého času. Upřímně řečeno, nevidím tady rozpor s podaným pozměňovacím návrhem. Jen se zdá, že Ministerstvo práce a sociálních věcí pracuje pouze s modelem polovičního pracovního úvazku. Pokud ale některá firma například potřebuje pokrýt místo, na kterém se střídají zaměstnanci s pracovním úvazkem například pět hodin denně, tak již předkladatelem navržený model v praxi nebude v žádném případě fungovat.
Druhý pozměňovací návrh je v systému zapsán pod číslem 5148. Týká se zástupu. Už o něm hovořil i kolega Grospič, jestli jsem správně poslouchal. Vládní předloha navrhuje povinný souhlas ke každému konkrétnímu zástupu zaměstnance. V praxi ale zaměstnavatelé musí často řešit řadu problémů s dlouhodobější absencí zaměstnanců, například z důvodu nemoci, kde musejí hledat v praxi náhradu. Uvítali by proto, kdyby měli možnost zástup nařídit, ale pozor, případně si sjednat nějaká pravidla. Ministerstvo práce a sociálních věcí argumentuje tím, že sdílené pracovní místo je institutem soukromého práva na základě dohody dvou stran a že povinnost zastoupit zaměstnance je zásah do soukromého života. Proto má mít právo si vymínit podmínky a rozsah zastupování, tedy je vázat pouze na určité dny či denní dobu. Zákonodárce údajně, podle názoru Ministerstva práce a sociálních věcí, by neměl vrchnostenským způsobem určovat, že zaměstnanec je povinen zastoupit jiného zaměstnance.
I tady se ale principiálně argumentace Ministerstva práce a sociálních věcí podle mého názoru nerozchází s navrženým pozměňovacím návrhem. Pravidla zastupování mají být individuálně řešena dohodou, to je základ, jak vyplývá z paragrafového znění pozměňovacího návrhu. Pouze při neexistenci dohody, což se v praxi může stát, je zaměstnavatel z důvodu zachování plynulosti provozu své činnosti oprávněn jednostranně zástup nařídit. Ministerstvo práce a sociálních věcí bezdůvodně předpokládá, že zástup by dělali jiní zaměstnanci nad rámec své pracovní doby a zřejmě i v rozporu se sjednaným druhem práce. Jsem si samozřejmě vědom konkrétních ustanovení zákoníku práce, která se ale jen tak nedají obejít.
Poslední pozměňovací návrh, který je v systému zanesen pod číslem 5149, se týká výpovědní lhůty. Myslím, že je také sice drobnou, ale významnou pomocí v rámci pracovněprávních vztahů. Tento třetí pozměňovací návrh prodlužuje výpovědní lhůtu, kterou vládní návrh stanovuje na pouhých 15 dnů. Pro zaměstnavatele, to znamená pro firmy, je to naprosto nepřiměřeně krátká doba, protože budou muset zaměstnancům ihned rozvrhnout pracovní dobu po uplynutí výpovědní doby. Neumím si představit, jak během dvou týdnů budou tuto nastalou situaci zaměstnavatelé, respektive firmy řešit. Proto navrhuji, myslím si, rozumné a přiměřené prodloužení výpovědní doby z těch 15 dnů, které tam má Ministerstvo práce a sociálních věcí, na jeden měsíc, u pracovní smlouvy jsou to měsíce dva, přičemž výpovědní doba začíná běžet nikoliv doručením, ale až prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení.
Neberu v tomto případě argument Ministerstva práce a sociálních věcí, podle kterého je v zájmu flexibility nutné zaměstnanci umožnit odejít z práce rychle, pokud mu práce nevyhovuje. Je to samozřejmě jednostranný pohled ze strany zaměstnance. Tady totiž vidím opravdu velkou nerovnováhu mezi postavením zaměstnance a zaměstnavatele. Ministerstvo práce a sociálních věcí se soustředí pouze na hledisko zaměstnance a zcela bagatelizuje provozní obtíže, které mohou vzniknout firmám a zaměstnavatelům. Zákoník práce pracuje s obecnou dvouměsíční výpovědní lhůtou, já navrhuji lhůtu poloviční. Pokud by byl návrh přijat, umožní jak zaměstnanci, tak zaměstnavateli nastavit nový režim organizace práce bez nepřiměřených zásahů do provozu.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, to jsou tři mé drobné pozměňovací návrhy k tomuto vládnímu návrhu zákona. Byl bych velice rád, kdyby našly vaši podporu napříč politickým spektrem. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Radek Vondráček: Děkuji. Přečtu několik omluv. Omlouvá se paní ministryně Marie Benešová do konce jednacího dne z pracovních důvodů, poslanec Rakušan ruší svoji omluvu, je již přítomen. Poslanec Jiří Kobza se omlouvá mezi 10.00 a 12.30 z pracovních důvodů z dnešního jednání, pan ministr obrany Lubomír Metnar se omlouvá od 9.30 hodin do konce jednacího dne z naléhavých pracovních důvodů, pan ministr vnitra Jan Hamáček se omlouvá od 10 hodin do konce jednacího dne z osobních důvodů, poslanec Václav Klaus se omlouvá od 10.30 hodin do konce jednacího dne z pracovních důvodů. A tady znovu omluva poslance Kobzy od 10.00 do 12.30 hodin, máme to dvakrát.
Další do rozpravy je přihlášen poslanec Hnilička.
Poslanec Milan Hnilička: Dobré dopoledne. Vážené kolegyně, vážení kolegové, pane předsedající, dovolte mi, abych i já přednesl pár slov k pozměňovacímu návrhu, k vládnímu návrhu zákona navrhujícímu pět dní pracovního volna na akce s dětmi a mládeží. Rád bych zde nejenom svým jménem, ale jménem Národní sportovní agentury, ale zejména celého českého sportovního prostředí vyjádřil podporu tomuto pozměňovacímu návrhu, který narovná podmínky dobrovolníků při účastech na sportovních soustředěních s podmínkami na táborech a který umožní náhradu mzdy při účasti dobrovolníka na sportovním soustředění. (V sále je trvalý hluk.)
Ač to v médiích, kde dominují profesionální sportovní soutěže, není vidět, český sport stojí na práci dobrovolníků. Jsou to tisíce a tisíce lidí po celé zemi, kteří trénují děti bez nároku na odměnu, kteří zdarma pomáhají udržovat sportovní hřiště svého oddílu, kteří se zapojují do administrativy a fungování celého místního klubu. Národní sportovní agentura vznikla zejména kvůli narovnání financování všech pater té pomyslné sportovní pyramidy, a tento pozměňovací návrh zasahuje především do těch nejnižších pater pyramidy - děti, trenéři, malé sportovní kluby. Za poslední dva roky jsem ať už jako vládní zmocněnec pro sport, nebo jako předseda Národní sportovní agentury navštívil stovky malých sportovních klubů po celé České republice. Dětské kategorie zde v drtivé většině trénují srdcaři, kteří dětem věnují po práci svůj volný čas a nezřídkakdy i většinu víkendů kvůli účastem na utkáních, závodech anebo turnajích. Problémem jsou pak zmíněná dětská sportovní soustředění, poněvadž v současné praxi si musí brát trenéři dovolenou, aby se mohli soustředění zúčastnit, což jim výrazně komplikuje situaci. Často se tudíž stává, že trenér družstva nemůže z různých důvodů využít účast na soustředění kvůli dovolené a tým musí vést někdo jiný.
Tento pozměňovací návrh, který navíc umožní jeden týden placeného volna při účasti dobrovolníka na soustředění, dle mého názoru výrazným způsobem pomůže zejména menším dětským sportovním klubům v jejich fungování a celkově bude mít pozitivní dopad na rozvoj českého mládežnického sportu. Podpora dětí, trenérů a malých sportovních klubů jsou hlavní priority Národní sportovní agentury a tento pozměňovací návrh tyto priority výrazně podpoří. Proto bych rád poděkoval jeho předkladatelům a vás, kolegové, všechny prosím o jeho schválení. Děkuji za pozornost.***