(9.20 hodin)
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, vážení členové vlády, já navážu na své vystoupení při prvém čtení tohoto zákona i druhém čtení, které se vlastně týkalo celkové polemiky s filozofií tohoto zákona. Rozumím tomu, že zde došlo k nějaké gentlemanské dohodě, byť náš právní pojem, právní řád nezná pojem gentlemanská. Měl jsem možnost si ji číst, seznámit se s ní.
Rozumím s tím, že některé odborové svazy - zejména ČMKOS je přikloněno k určitým variantám, které jsou dnes tady předkládány. Ale mám trochu obavy, že ta předkládaná novela, byť se tváří, že je vlastně pouze transpoziční směrnicí Rady Evropského parlamentu, ta trošičku v tomto smyslu není upřímná, protože se nezabývá jenom touto transpozicí, jak původně bylo avizováno ze strany předkladatelů, ale skrývá v sobě řadu zásadních problémů, které z mého pohledu mohou přinést řadu problémů, a nemusí ani některé odborové svazy či ČMKOS třeba v této souvislosti mít ten úplně správný odhad.
Zejména v dnešní situaci, kdy už se objevuje u některých segmentů národního hospodářství krize, zejména automobilový průmysl už je tím zcela evidentně postižený, si myslím, že rozvolňování pracovního práva a způsobu preference kratších pracovních úvazků, i v dobrém to tady říkám, nijak ve zlém k těm pozměňovacím návrhům, prostřednictvím vás, pane předsedající, třeba pana kolegy Stanjury, rozumím tomu, ale myslím si, že to nemusí být řešení a může se to vymknout tomu úmyslu celé té novely, tak jak je předkládána.
Chtěl bych říci, že i dnešní zákoník práce v tom platném znění, tak jak ho známe, vychází vstříc například v zaměstnání řadě matkám s dětmi nebo osobám, které se starají o jinou, třetí osobu, nemohou vykonávat práci na plný úvazek nebo potřebují úpravu pracovní doby. A nemyslím si, že například ono sdílené pracovní místo, s kterým máme velký problém jako KSČM, zvlášť v té podobě, jak je navržen, předložen OVZ (?), přinese odlehčení právě administrativní zátěže pro zaměstnavatele či ulehčení stabilizace pracovního trhu.
Tady se hovořilo o některých pozměňovacích návrzích. Já si nemyslím třeba, že je rozumné, aby zaměstnavatel mohl nařídit u sdíleného pracovního místa, tak jak je navrhováno v jednom pozměňovacím návrhu, myslím pana kolegy Bauera, aby mohl nařídit při sdíleném pracovním místě, pokud se s ním nedohodl, zastupování nepřítomného zaměstnance. Pak totiž už nejde o sdílené pracovní místo a už to trošku postrácí logiku a smysl asi i předkladatelů tohoto zákona. Takže s tím my máme poměrně problém. A myslím si, že může být docela i zásadní v tom, které pozměňovací návrhy budou podpořeny či nebudou podpořeny. (V sále je velmi hlučno.)
Nemáme problém jako klub KSČM podpořit například poslanecký návrh pana kolegy Víta Kaňkovského či poslanecký návrh pana kolegy Jana Farského, které jdou v duchu toho, co prosazuje i KSČM. A to si myslím, že může být tedy směrodatné z naší strany. Ale na druhou stranu to nevylučuje tu problematiku, o které jsem tady hovořil.
Co vidíme také jako velice složité, oblast naprosté změny přepočtu kalendářní dovolené. Nejde ani tak o to, že jsme jako KSČM navrhovali, místo čtyřtýdenní aby byla pětitýdenní kalendářní dovolená v samostatném zákoně. A neměli jsme ambice vstupovat pozměňovacím návrhem k tomuto zákonu, protože jsme brali za to, že by měl ten přepočet být celkově upraven, byť se tak nestalo ze strany MPSV. S tím, že bych tady chtěl říci, že návrh, který je předkládán v Poslanecké sněmovně, vychází z toho, že dosavadní úprava bude dvaapadesátitýdenní. Ale je také na zamyšlení, že sám tento návrh počítá s diferenciací přepočtu kalendářní dovolené na určitý počet pracovního úvazku. A já dám příklad.
Ono to je citováno i v důvodové zprávě, kde se třeba hovoří, že zaměstnanec, který pracuje po 30. 6. po stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin a od 1. 7. sjednanou kratší týdenní pracovní dobu 30 hodin za kalendářní rok, odpracuje celkem 52 celých násobků týdenní pracovní doby, z toho 26 týdnů po 40 hodinách a 26 týdnů po 30 hodinách, dovolená u zaměstnavatele činí pět týdnů a postupujeme podle § 213 níže, se stanoví délka jeho dovolené za kalendářní rok 2021 následovně. A teď tam jsou uvedeny násobky za prvé i druhé pololetí a za celý rok na 175 hodin. Ale vlastně když potom půjdeme na tyto přepočty, tak zjistíme, že se nepřihlíží u plného pracovního úvazku například k šesti hodinám nad celé násobky této kratší týdenní doby. A takto bych mohl postupovat. Čili dochází vlastně k okradení zaměstnance o určitý počet pracovních hodin, na které by měl z hlediska kalendářní dovolené nárok, pokud bychom tedy to brali jako směrodatné a nezaokrouhlovali to tím číslem nahoru. Tak to je uvedeno i v důvodové zprávě, je to tam rozebráno. A myslím si, že je zřejmé, že to je určitý nesoulad, který asi není správný, který by měl být vyřešený.
Já tedy chci říci na závěr, že rozumím té dohodě, která byla uzavřena. My se na to díváme ale velice obezřetně. Budeme své stanovisko formulovat i podle toho, které pozměňovací návrhy projdou a které ne. Řekl jsem ty dva, se kterými nemáme problém, na které se díváme velice vstřícně. Ale máme velký problém jako KSČM i po projednání s některými odborovými svazy, které třeba nejsou sdruženy v ČMKOS, s tím, aby se přistoupilo k tomu přepočtu kalendářní dovolené, a i s tím, co je načteno v některých pozměňovacích návrzích. To ovlivní i hlasování KSČM a přístup k novele jako takové, protože si myslíme, že prostě - a vracím se k tomu, čím jsem začínal - že předkladatel, když slíbil v takzvané gentlemanské dohodě, že půjde na transpozici, tak měl možná opustit onu ambici alespoň přepočtu kalendářní dovolené anebo ho ponechat rozdělený na dva segmenty, to znamená stávající úpravu. A pokud by zaměstnavatel využil sdílené pracovní místo, uplatnil to ve své firmě, tak jemu umožnit, aby tu kalendářní dovolenou tedy pak v tomto případě odvíjel od přepočtu na jednotlivé odpracované hodiny.
Takže tolik asi za klub KSČM a za náš pohled na předkládanou novelu.
Předseda PSP Radek Vondráček: Já vám děkuji, pane poslanče. Další je přihlášen do rozpravy pan poslanec Bauer.
Poslanec Jan Bauer: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážené kolegyně, kolegové, já jsem svůj pohled na předloženou novelu zákoníku práce již sdělil v rámci prvního čtení. Přesto mi dovolte několik poznámek.
Především bych chtěl stručně připomenout záměr tří pozměňovacích návrhů, které jsem předložil za poslanecký klub ODS, a samozřejmě o nich budete následně společně s dalšími hlasovat. Přestože jde v zásadě o drobné změny, tak jsem je záměrně předložil samostatně, ale aby mohly být také samostatně hlasovány. A věřím pevně, že mohou najít vaši podporu.
Nejprve obecně. Pro mě je tato novela určitě tím lepším, vážená paní ministryně, co vzešlo z MPSV. A cením si i to, že jde o výsledek debaty a jistý kompromis, se kterým nemají problém zástupci ani zaměstnanců, ani zaměstnavatelů. Já bych se chtěl především zastavit zejména u konceptu sdíleného pracovního místa. Určitě platí, že s jeho zavedením do praxe zcela jistě souhlasí úplně všichni. Nicméně platí, že dobrý záměr pouze nestačí. Zásadní je praxe a otázka, zda zaměstnavatelé skutečně budou tato pracovní místa v praxi vytvářet. Respektive zda budou vytvářet tato pracovní místa, aniž by k tomu byli třeba uměle motivováni nějakými dotačními evropskými programy. ***