(16.50 hodin)
Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane předsedající. Milé kolegyně, milí kolegové, já bych se k tomu také chtěla vyjádřit. Myslím, že mě nikdo nepodezírá z toho, že bych byla nějak laděná směrem proti přijímání třeba dětí z destinací, kde měly smůlu, že se narodily. Byla jsem ta, která psala dopis po návštěvě těch detenčních center, takhle to je příhodné říci, na území Řecka na podzim roku 2019, ministrů vnitra, ministrů zahraničních věcí panu premiérovi a upozorňovala jsem, že by bylo dobré jako symbolické gesto, čili víc než symbolické to není, přijmout padesát dětí. Byli tam i některé paní poslankyně, vaším prostřednictvím, Jarošová, se kterou máme velmi dobré kolegiální vztahy, nicméně je jiného názoru. Takže v tomto ohledu jsem konzistentní a myslím si, že ta humanitární pomoc a princip solidarity nás zavazuje více, než si většina z nás chce uvědomit.
Na druhé straně trestní právo - a že ho přednáším hodně dlouho a stále ho mám velmi ráda - je o tom, že to je nejzazší prostředek, který v právu vůbec máme k dispozici. Proto platí prastará zásada, která říká, ekonomie trestní represe - tam, kde není nutné ji použít, ji nepoužijeme. A co nám říká ten náš případ, který teď řešíme? Podle mého přesvědčení jde o posouzení míry společenské škodlivosti tak, jak to vyžaduje § 12 trestního zákoníku, který nám ukládá, abychom byli vždycky velmi obezřetní tam, kde se pohybuje na té samé hranici. Není to tento případ?
Když jsem si přečetla poprvé to, co paní poslankyně Maříková publikovala na svém soukromém facebookovém účtu, tak jsem si řekla, že to je opravdu hloupé přirovnání, nevhodný výrok. A zase, milá paní poslankyně, musím říci, že já jsem se těch nevhodných výroků v minulosti, někdy s fatálními důsledky pro moji politickou kariéru, už dopustila také. A víckrát. Taky jsem stála tady, jak paní poslankyně Černochová dopoledne připomněla, a omlouvala jsem se za ně. Čili v tomto ohledu vím, že člověk někdy, když je rádoby vtipný nebo unavený nebo chce použít hezkou nadsázku, řekne něco, co v politickém prostoru zarezonuje jinak, než jak si představoval.
A já si osobně nemyslím, že jste chtěla někoho urazit. Já si myslím, že to byla hloupá nadsázka, příměr, symbolika a že jste ve skutečnosti nechtěla ani nikoho vyhubit, ani zabránit drastickými opatřeními nebo vyzývat, podněcovat k tomu, aby se sem nedostalo třeba ani jedno dítě, ani jeden dospělý, ani jeden migrant, protože by mohli zamořit naši Českou republiku. To si nemyslím. A právě když to promítnu do tohoto kontextu, jak trestní právo a jeho principy ukládají, tak se mi zdá, že to není zralé na trestní represi.
Kdo to ale může posoudit? Profesorka trestního práva? Možná když zadá takovou otázku v rámci zkušebního testu nebo bude zkoušet u státnic a bude si říkat, tenhle člověk je mezi jedničkou, dvojkou, zkusím ho na tomhle. Už z toho samého vidíte, že je možný dvojí výklad, respektive výklad restriktivní a extenzivní. A ten, kdo to opravdu může a musí posoudit, jsou orgány činné v trestním řízení. Nicméně vy jste politička a my máme tu výsadu, to privilegium, posoudit takové jednání politickou optikou. A já vám, milá paní kolegyně, chci sdělit, že já bych nerada na to užívala trestní právo pro váš případ, proto také nebudu hlasovat pro vaše vydání, protože bych tím z vás udělala politickou oběť. A to se mně nechce, protože nesdílím vaše politické názory v tomto směru a nikdy je sdílet nebudu.
Na druhé straně plýtvání trestní represe na případy, jako je váš, považuji za vysoce nebezpečné a opravdu by mohlo dojít k tomu, že by se nám trestní represe zpolitizovala.
A to, co tady řekl pan poslanec Ondráček, to mě také velmi samozřejmě mrzí. Protože on kritizuje trestní justici, respektive říká, že také mu to vadí, ale z těch jeho slov a kontextu vyplývá, že tomu věří, že v České republice lze trestní stíhání objednat. Odvolává se i na paní ministryni Benešovou. Můžete si myslet, že jsem velmi naivní. Já stále doufám, že je to možné jenom v těch kruzích, o kterých hovoříme jako o organizované kriminalitě, nebo kruhy, ve kterých se nikdo z nás nepohybuje. Takže já si nemyslím, že by až na absolutní výjimky bylo možné v České republice si objednat trestní stíhání. A ty výjimky bychom neměli považovat za pravidlo.
Únik informací, já sama jsem opravdu tohle pocítila také na vlastní kůži, je jedna z nejnebezpečnějších zbraní, které používá také ta druhá strana, v tomto případě politici, kteří zneužijí svého postavení a navážou třeba kontakty s novináři a novináři zase s někým, kdo se chce blýsknout, a nebudu už radši říkat, v jakém slova smyslu slova, a ta informace je puštěna. Těch případů tady bylo tolik, že se mi ani nechce na všechny poukazovat. Ale to s tímhle případem nemá tolik moc společného.
My tedy nerozhodujeme o kvalitní, méně kvalitní anebo velmi nekvalitní práci policistů nebo jiných, kteří se pohybují v oblasti trestní justice, ale o tom, jestli naše kolegyně překročila pomyslnou hranici trestního práva a je namístě ji vydat orgánům činným v trestním řízení. Já si tím jista nejsem, ale jsem si jista tím, že pokud ji vydáme, riskujeme, že bude zproštěna a stane se z ní oběť. Politická oběť. Protože se řekne, že ona byla trestně, ona byla kriminalizovaná za svůj politický názor. A právě proto, až budeme všichni hlasovat, bychom si měli uvědomit, že hlasujeme politicky, a zvážit, zda zvedneme skutečně tu ruku pro vydání, nebo ne. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Foldyna se hlásí s faktickou poznámkou z místa. Prosím.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji za slovo. Já bych chtěl k tomu, co řekla paní kolegyně Válková, říct jednu poznámku, paradoxně v tom problému tu pozitivní. Nedávno jsem sledoval vývoj na Slovensku a jeden poslanec ze slovenského parlamentu byl obviněn. U nich je trošičku jiný zákon. Dokonce z ústavy ho zbavili mandátu za nějaké velmi podobné výroky. Byl odsouzen k pokutě deset tisíc eur. Zaplatil deset tisíc eur, tím pádem byl naplněn ten trest. Kandidoval v dalších volbách z posledního místa dané kandidátky. S šedesáti tisíci hlasy postoupil do parlamentu. Karle Maříkové blahopřeji. (Tleskají poslanci SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Pan poslanec Ondráček se také hlásí s faktickou poznámkou. Prosím.
Poslanec Zdeněk Ondráček: Děkuji. Já jsem slyšel vystoupení paní profesorky Válkové a ta zmínila, jestli tomu v podstatě věříme, jestli se dá objednat trestní stíhání. Víte, já jsem tady také stál a také jste rozhodovali o mém vydání za verbální trestný čin. Ano, věřím. Protože to, co jsem slyšel o tom, co je smyslem mého trestního stíhání, tak smyslem je zavřít mi hubu. Takhle to mělo být řešeno. Jestli vám to přijde normální, mně tedy ne. A dostali jsme se do velmi složité situace. Je tady řada poslanců, kteří by možná mohli vyprávět. Jak jsem zmínil ve svém vystoupení, pojďme se nad tím zamyslet, kam jsme to dospěli.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: A nyní paní poslankyně Šafránková. Připraví se pan poslanec Rozvoral. Máte slovo.
Poslankyně Lucie Šafránková: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, jedním z nejvýznamnějších filozofů liberalismu a moderních dějin vůbec byl bezesporu anglický myslitel, ekonom a politik John Stuart Mill. I přesto, že mým bytostným přesvědčením je ideový a politický konzervatismus, připomeňme si zde ve chvíli, kdy máme rozhodovat o vydání mojí kolegyně z SPD paní Karly Maříkové k trestnímu stíhání za vyslovený názor, některé teze z jeho díla o svobodě. Z díla, které je jedním ze základních myšlenkových pilířů konceptu svobodné a demokratické společnosti západního typu. A zamysleme se nad nimi. Stojí to za to.***