(17.00 hodin)
(pokračuje Šafránková)
V kapitole o svobodě smýšlení a diskuse Mill zastává stanovisko, že člověk ve skutečně svobodné společnosti by měl mít právo vyjádřit jakýkoli názor a každému takovému názoru by měl být dán prostor na rovnou diskusi. Mill tuto myšlenku obhajuje následujícími argumenty - cituji:
Za prvé. Pokud bychom nepřipustili k debatě nějaký názor, je možné, že bychom tím umlčeli pravdivou myšlenku. Vzhledem k našim přirozeně omezeným rozumovým schopnostem si nemůžeme být stoprocentně jisti pravdivostí názorů. - Mill říká: Nikdy nemůžeme s jistotou vědět, že názor, který se snažíme potlačit, je nepravdivý.
Za druhé. I kdyby umlčený názor byl nepravdivý jako celek, mohl by, jak se podle Milla navíc často stává, obsahovat alespoň zrnko pravdy. A vzhledem k tomu, že převládající názory skoro nikdy nejsou úplně pravdivé, tak jedinou možností, jak docílit toho, aby pravda vyšla na světlo, je podrobit tento názor diskusi s názorem protichůdným.
Za třetí. I pokud by přijatý názor byl pravdivý, tak dokud není napadán a podrobován diskusi, tak hrozí, že bude jeho zastánci přijímán jen jako předsudek nebo dogma. - Konec citace.
Společnost tak může mít tendenci ostrakizovat názorové menšiny a odrazovat je od jejich vlastního rozvoje, protože toto dogma získá sílu něčeho již prověřeného, a tedy neomylného, což vede k tomu, že společnost nebude zohledňovat potenciální slabiny daného názoru. Toto vše platí o to víc ve chvíli, kdy nějaký nepohodlný názor nejen cenzurujeme, ale kdy ho dokonce chceme trestně sankcionovat, protože v dikci jednoho staršího bonmotu o svobodě projevu můžeme hovořit pouze tam a pouze tehdy, je-li následována i svobodou po projevu.
Dámy a pánové, o svobodě včetně svobody slova nestačí pouze čas od času teoretizovat. Je třeba se za ni postavit v konkrétních případech, v situacích, kdy o ni skutečně jde a kdy jde o svobodu konkrétních lidí, v tomto případě mé kolegyně Karly Maříkové. Proto ji podporuji a budu hlasovat proti jejímu vydání k trestnímu stíhání jen za to, že uplatila své ústavně garantované právo na svobodu slova.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců SPD.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: A nyní pan poslanec Rozvoral, připraví se paní poslankyně Gajdůšková. Pardon, pardon, paní poslankyně Černochová se přihlásila před delší dobou k faktické poznámce. Omlouvám se.
Poslankyně Jana Černochová: Já se také omlouvám. Nemohla jsem odolat, musím reagovat na paní poslankyni Válkovou. Protože já bych také chtěla věřit té krásné představě, kterou ona tady zmínila, ale bohužel v Poslanecké sněmovně jsme obě už nějaký čas, takže jsme tady zažily různé kauzy, zažily jsme tady různé obhajoby při žádostech o vydání. A já si tedy dovolím paní profesorce Válkové oponovat a připomenout tady dvě kauzy, které si myslím, že i ona sama uzná, že musely být na politickou objednávku, protože jinak si nedokážu vysvětlit ten další průběh.
Jednou kauzou bylo vydávání pana tehdejšího primátora Bohuslava Svobody, kdy poprvé paní Válková hlasovala pro vydání, podruhé hlasovala proti vydání, dokonce se kolegovi Svobodovi tady omlouvala, že poprvé naivně hlasovala pro, ale že vlastně když pak zjistila, že to politická kauza je, tak že podruhé chybu nezopakuje.
Druhý případ, který bych tady zmínila, je případ pana poslance Růžičky, kdy jsem tady i já vystupovala na jeho obhajobu a kdy skutečně to konání zejména státního zastupitelství bylo naprosto nestandardní a naprosto skandální.
Takže promiňte, mám sloní paměť a musela jsem to paní kolegyni Válkové připomenout a byla bych ráda, kdyby nám tady řekla, že se mýlila. Díky.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Poprosil bych, abychom se oslovovali mým prostřednictvím, i když ta debata probíhá poměrně civilizovaně. A paní poslankyně Válková se hlásí o slovo s faktickou poznámkou. Prosím.
Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Tak já jsem byla vyzvána, ale ráda. V tom prvním případě to velice dobře potvrzuji, i ten popsaný průběh, také jsem se učila, bylo to první období a věřte, že jsem na ten případ nezapomněla, milá paní kolegyně.
Ale v tom druhém případě já bych neřekla, že šlo o politizovanou akci. Jako členka mandátového a imunitního výboru si troufnu říci, že to byla velmi špatná práce státního zastupitelství, mladé státní zástupkyně. Já jsem jí i kladla různé otázky, odpovědi byly hrozné, nic neříkající. Nemůžu jít do detailů, protože samozřejmě všichni víme, že je to neveřejné jednání. Ale mě jen přesvědčil ten průběh o tom, že tam nejsou lidé, kteří mají dostatečnou odbornou vybavenost na to, aby takové případy posuzovali. Jiná otázka zůstává, a v tom vám dávám za pravdu, zda ten dozor nadřízeného státního zástupce byl takový, jaký měl být. A tam možná zůstává prostor i pro úvahy, které jste tady naznačila.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak děkuji. A pan poslanec Růžička se přihlásil s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Růžička: Dobrý den. Já bych jenom upřesnil paní profesorku Válkovou. Tak ano, paní státní zástupkyně ten náš proces udělala tak, jak udělala, a za odměnu byla povýšená a dělá vedoucí státní zástupkyni v Lounech. Takže... Děkuji. (Ozývá se smích i potlesk.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji. Nyní tedy pan poslanec Rozvoral a připraví se paní poslankyně Gajdůšková. Máte slovo, ale možná vás ještě chvilku přeruším a požádám sněmovnu o větší klid. Děkuji. Prosím.
Poslanec Radek Rozvoral: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, dovolte mi, abych se vyjádřil k projednávanému bodu, kterým je žádost Policie České republiky o vydání poslankyně Karly Maříkové k trestnímu stíhání kvůli jejímu výroku o imigrantech na Facebooku. Něco z toho už tady zaznělo, ale opakování je matka moudrosti.
V žádosti se uvádí, že Policie České republiky zahájila úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob a přečinu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo omezování jejích práv a svobod proti poslankyni SPD Karle Maříkové pro její výrok, který doslovně zněl - cituji: Je zakázané dovážet invazivní nepůvodní druhy rostlin a zvířat na území EU. Muslimští imigranti také nejsou původními obyvateli Evropy a stejně jako invazivní druhy znamenají nečekané šíření a postupné vytlačení původních obyvatel Evropy. Proto by měli mít také zákaz vstupu na území EU. - Konec citátu.
V hnutí SPD nahlížíme na tuto policejní žádost jako na faktický pokus o kriminalizaci veřejně vyřčených protiimigračních postojů a pevně stojíme za následným vyjádřením naší poslankyně, která celou záležitost o vydání k trestnímu stíhání okomentovala slovy, že v příspěvku, za který ji Policie České republiky chce trestně stíhat, se ničeho špatného nedopustila, nikoho k ničemu nevyzývala a ani nikoho nenabádala k žádným útokům. Jednalo se tedy o svobodné vyjádření jejího protiimigračního názoru a její výroky v této souvislosti jsou v souladu s Listinou základních práv a svobod.
Snahu stíhat Karlu Maříkovou za protiimigrační výroky chápeme jako pokus o politickou kriminalizaci celého hnutí SPD a za snahu potírat svobodu slova. Kriminalizace naší poslankyně za její výrok o nekompatibilitě životního stylu většiny imigrantů z Afriky a Středního východu s hodnotami a společenskými normami domácích evropských společností je krajně nespravedlivá a naznačuje mnohé o vlivu mocenských probruselských elit. Stíhání chápeme i jako pokus o zastrašení našich slušných lidí s vlasteneckými názory. Celá věc je pouze politickou kauzou, která je namířena proti našemu hnutí, a mám k tomu celou řadu argumentů, proč to tak je. ***