(16.40 hodin)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní pan poslanec Rozner, připraví se pan poslanec Jelínek. Máte slovo.
Poslanec Miloslav Rozner: Děkuji za slovo. Kolegyně a kolegové, mandátový a imunitní výbor Sněmovny jednomyslně konstatoval, že nedoporučuje vydání kolegyně Maříkové k trestnímu stíhání. Osobně si myslím, že nelze zůstat u tohoto konstatování. Pan prezident České republiky řekl, že hnutí SPD není extremistické, ale je hnutím s radikálním programem. Uvádím to proto, že kolegyně Maříková není šetřena policií pro porušení zákona. Je šetřena z politických důvodů. Předsudečná nenávist není žádným termínem, který zná trestní řád. Je to pouze záminka k politickému zastrašování lidí s politickými názory, které jsou za přípustnou politickou linií. Ta je dnes stanovována a určována budovateli EU. Je stanovena výběrově. Kritické až nenávistné projevy k Rusku, Číně, prezidentu Trumpovi nebo křesťanským hodnotám jsou povoleny. Migrace má plnou ochranu a podporu EU, je samozřejmě pod plnou ochranou před kritikou. Tam ohrožujete budovatelské úsilí elit EU, které z Evropy chtějí udělat jednotný stát s unifikovaným obyvatelstvem. Vytváří nového Evropana místo evropských národů.
Náš program je radikální v tom, že chceme zůstat Čechy, Moravany, Slezany a dalšími, kteří v této zemi žijeme, a chceme si o této zemi rozhodovat. Zájmům elit Evropské unie samozřejmě slouží ti, kteří píší nesmyslné zprávy o extremismu, kde je záměrem uvádět hnutí SPD. Zájmům elit Evropské unie slouží každý, kdo šetří neexistující trestný čin zvaný předsudečná nenávist.
Dnes nehájíme kolegyni Maříkovou ani hnutí SPD. Dnes tady hájíme svobodu slova a demokracii. Dnes to bude SPD, zítra někdo další. Dnes bráníme nás všechny, kteří chápou, co je demokracie, odmítají dát náhubek politické korektnosti a kriminalizovat politické soupeře. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Tak a nyní pan poslanec Jelínek, poté pan poslanec Podal. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Jelínek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, dnes je výročí 78 let od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. V kontrastu k hrdinnému činu Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše v těchto dnech vydavatelství Naše vojsko vydalo kalendář s portréty nacistických pohlavárů ve formátu vhodném na zarámování. V tomto případě bych automaticky očekával aktivitu orgánů činných v trestním řízení pro čin propagace nacismu. Ale nic se neděje. V současné době, kdy sociální inženýrství ve společnosti spěje k vytvoření sterilní společnosti bez vlastního názoru, která bezmyšlenkovitě papouškuje komentáře zpráv od odborníků ve sdělovacích prostředcích, se takové excesy stávají normou.
Ústavní pořádek České republiky tvoří mimo jiné Ústava našeho státu jako nejvyšší právní norma právního řádu, která je právním výrazem existence státu, a Listina základních práv a svobod. V této listině je oddíl druhý, který popisuje politická práva. V čl. 17 se hovoří v odstavci 1: Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Za druhé, každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Za třetí, cenzura je nepřípustná.
Nyní si připomeňme výrok kolegyně Maříkové: Je zakázané dovážet invazivní nepůvodní druhy rostlin a zvířat na území EU. Muslimští imigranti také nejsou původními obyvateli Evropy a stejně jako invazivní druhy znamenají nečekané šíření a postupné vytlačení původních obyvatel Evropy. Proto by měli mít také zákaz vstupu na území EU. - Pokud si tento výrok představíme s otazníkem na konci věty, pochopíme kouzlo českého jazyka, když si připomeneme výrok, krátkou větičku: popravit ne, propustit. Stačí, když dáte čárku trošku jinam a význam je úplně jiný.
Trestní zákoník obsahuje trestné činy narušující soužití lidí. V dokumentu od policie je vyjádřeno podezření z přečinu podněcování k nenávisti. Zase sáhneme trošku do nějakých naučných análů a zjistíme, že nenávist je dlouhodobá intenzivní emoce zaměřená proti určitému objektu. Opravdu neshledávám naplnění této definice v uvedeném výroku. Stíhání chápu jako pokus o zastrašení dalších lidí s vlasteneckými názory.
Celý klub SPD stojí za Karlou Maříkovou. Znakem každé totality je konec svobody veřejně vyjadřovat své názory. Nejde jen o migranty, ale o svobodu, která odlišuje totalitu od demokracie. Jde jednoznačně o snahu o potlačení svobody slova a jednalo by se o nebezpečný precedens do budoucna. Nelze se zbavit dojmu, že jde o politický proces na objednávku. Jsem spolu s celým SPD proti vydání kolegyně poslankyně Karly Maříkové. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: Děkuji a nyní pan poslanec Podal, připraví se paní poslankyně Válková. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Podal: Děkuji, pane předsedající. Vážení ministři, kolegyně, kolegové, já se pokusím vrátit věci tam, kam patří, a to k lidskému rozměru naší kolegyně Maříkové. Máme společnou kancelář, takže mám možnost ji sledovat dennodenně. Je to citlivá ženská, která nemyslí jenom na sebe. Já mám svoji krásnou vzpomínku na to - i když ona zas tak krásná nebyla - kdy mě odoperovali žlučník a lékař mi řekl: Máš tam někoho ve Sněmovně? Protože druhý den po operaci jsem rovnou šel do Sněmovny, bylo to potřeba, měl jsem hlasovat. Říkal: Máš tam někoho, kdo by se tě ujal, kdo ti tu ránu bude čistit, kdo ti ji bude obvazovat? Říkám: No nevím, zeptám se. Karla se sama nabídla a můžu říct, že mě vytáhla z nejhoršího. Takže za to já jsem Karle vděčný. Ale slyším od ní, jak se nestarala jenom o mě, stará se o lidi v jejím kraji, stará se o zvířata. Už pověstné jsou její husičky, má je pojmenované, chodí to za ní jako psi.
Takže já bych to chtěl všechno vrátit k tomu, že to není zlá ženská, která by tady vystupovala proti lidem, která by načuchla nějakými ideologiemi, ale je to úplně normální citlivá mladá ženská, které já si vážím, fandím jí. A vydávat ji, no to bych před sebou musel plivnout. Já vám děkuji. (Výkřiky a potlesk některých poslanců.)
Místopředseda PSP Vojtěch Pikal: A nyní paní poslankyně Válková, připraví se paní poslankyně Šafránková. Prosím, máte slovo. Já poprosím sněmovnu o klid po tomto emotivním projevu. ***